HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!
HRADEČÁCI a PELHŘIMÁCI do SENÁTU

Už máte v mobilu svého Senátora?!

Vložte svůj email, na který Vám zašlu můj mobil.
Budeme v kontaktu. I kdyby nás zase zavřeli doma.
Budu Vám průběžně vyprávět zážitky z cesty do senátu.
A bude to zábava! Vím to z posledních komunálek 🙂
Když budete mít nápad či podnět, napište mi ho do sms.

Svého  lékaře, automechanika a řemeslníka v telefonu už máte, teď budete mít i svého Senátora.

Říkáte si, kdo jsem?!

46 let, manažer kvality, radní města, podnikatel, ekonom, odborník na strategické řízení a zavádění změny, předseda rozvojového výboru, nestraník, Jindřichův Hradec IV

V Jindřichově Hradci jsem se narodil, vystudoval Gymnázium V. Nováka, následně pak hradeckou Fakultu managementu, kde jsem tři roky vyučoval jako odborný asistent. Potom jsem pracoval v nadnárodní korporaci v Praze a na ústředí ve Spojených státech. Nyní podnikám v Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Praze s 15letou zkušeností v maloobchodu. Zároveň pomáhám jako specializovaný konzultant na strategické řízení, projektové zavádění změny a řízení kvality. Jsem ženatý, mám dvě děti. Mám rád všechny druhy sportu. V mládí jsem závodně jezdil na kole, nyní mě baví běh a procházky městem. Rád naslouchám lidem, kteří něco umí a něco v životě dokázali. Baví mne inspirovat se nejlepšími zkušenostmi ze světa a zavádět je do podnikání. chalupsky.cz, facebook: chalupsky.cz

Oblíbené citáty: "Vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělá někdo jiný!", "Žij a nech žít", "Co se nelíbí tobě, nedělej jiným!"

Tisková zpráva: Podaří se otočit kormidlem o 180 stupňů? Dostane se srdce a rozum v Pelhřimově do senátu?

Po dvou letech intenzivní práce v opozici, kdy se našemu uskupení Hradec Srdcem a Rozumem + Svobodní povedlo zachránit park před vykácením, samotné město před příchodem stovek nepřizpůsobivých občanů v rámci obchodu s chudobou, stopnout případy do očí bijícího rozhazování peněz a přispět k zpřehlednění financování sportovních aktivit pro děti, jsme se před pár měsíci posunuli do vedení města, abychom mohli konečně i aktivně přiložit ruku k dílu.

Chceme pokračovat v nastoupené cestě a ještě intenzivněji pracovat na rozvoji celého regionu, kde města mezi sebou v rámci senátního obvodu spolupracují a sdílí dobré zkušenosti. Ostatně takto přirozeně to již dnes dělají i samotní občané, kdy například Hradečáci jezdí za některými lékařskými zákroky a za prací do Pelhřimova a naopak mnoho Pelhřimáků jezdí za špičkovými službami zubařů do Jindřichova Hradce.

Když se chce, Senát může být velmi důležitá instituce, která může celému regionu výrazně pomoci zejména při řešení složitějších problémů, jako je například již zmíněný nedostatek zubařů, doplnění přírodního koupaliště do nabídky letního vyžití, dostupnost zdravotní péče, financování rozvojových aktivit a v neposlední řadě také posílení bezpečnosti občanů tím, že policisté budou více pomáhat v ulicích, než chránit židle v kancelářích.

Poznali jsme, jak snadno lze vyhazovat peníze z kapes občanů oknem a ještě si tím vyrábět dlouhodobé mandatorní žrouty do společné peněženky, nebo že lze naopak ty miliony využít s rozumem a nastartovat ve městě lepší budoucnost pro další generace našich dětí.

Chceme pomoci umetat cestičku každému šikovnému starostovi, který se na nás obrátí, aby mohl co nejlépe pracovat pro svou obec a řešit potřeby občanů, které zastupuje. Aby na to nebyl sám, ale věděl, že má spojence i na senátní úrovni, na kterého se může obrátit. Stačí nás kontaktovat a povědět nám, s čím je potřeba pomoci.

Víme, že některé věci jsou občas dost zašmodrchané a vyžadují člověka, který dokáže k jednomu stolu přivést všechny důležité lidi, aby trápení společně rozmotali a vyřešili. Takovým posláním je právě role senátora, kterého chápeme jako určitého velvyslance území na řešení nejrůznějších problémů regionu. A my jsme do této role nominovali člověka nejpovolanějšího a nejurputnějšího při řešení problémů – Jardu Chalupského, který na to má nejlepší kvalifikaci a zkušenosti. Neklábosit a prát se za řešení trablů lidí kolem sebe je jeho přirozenost.

Trio kandidátů odchovaných sociální demokracií v čele s těžkým kalibrem panem Milanem Štěchem dává tušit, že je křeslo senátora dobře opevněné, ale naštěstí jsou tu ještě občané, kteří dokážou změnit cokoli. A stačí pouze okolo 16.000 hlasů v urně, které mohou otočit kormidlem o 180 stupňů. Pozice senátora pak přestane být důchodovou trafikou a stane se příležitostí aktivně pomáhat samosprávám napříč regionem a ministerstvy vyřešit jejich trápení. A také se postarat o to, aby pravidla hry, tj. zákony přijímané parlamentem, byly jednoduché, srozumitelné a ve prospěch občanů měst a obcí.

Proto… Srdcaři všech obcí, spojme se!

www.HRADECACIaPELHRIMACIdoSENATU.cz

Příběh 1: Co mě zvedlo od verpánku a přimělo jít do tý pitomý politiky!?

Před pár lety jsem nad tím zavíral oči, vypínal televizi. Nechtěl jsem se už dívat na to, co se kolem nás děje. O to méně, když jsme v půli měsíce odvedli státu dépéháčka a večer v televizi viděli, co s těmi penězi politici provádí. Jaké starosti nám kupují a jak u toho vůbec nepoužívají zdravý rozum. Že se už vůbec nezajímají o názor těch, kteří jim ty peníze do rozpočtu posílají.

Pořád to ale bylo „ti nahoře, tam venku, mimo nás“.

Probírali jsme to každý den s mým kolegou a kamarádem ráno při kávě, pozorovali přes výlohu kolemjdoucí a začali si všímat, jak se výraz v jejich obličejích začíná měnit, jejich hlavy sklánět, záda hrbit a radost z nového dne se začíná vytrácet. Čím dál více byly čitelné starosti.

A ty jsme si začali uvědomovat i my sami. Ještě před pár lety jsme ráno s radostí a entuziasmem odemykali dveře prodejny, vymýšleli rozvoj, nasedali do auta a valili na schůzky. Ale pak se na to naše rozzářené nebe začaly postupně stahovat mraky. Až jsme jednoho dne zvedli hlavu od každodenní rutiny, protáhli si záda a viděli, že toho radostného slunce už skoro nezbývá. Práce, živobytí, starostí stále více, každá změna jen k horšímu, arogance moci, nekomunikace, výmysly, šikanování.

Kde to všechno skončí?! Jaký svět to pomáháme vytvářet pro naše děti?! Na jaké trable jim to dnes zaděláváme?! Jaký svět jim to připravujeme?!

To byly tíživé otázky, které již nelze s čistým srdcem pominout.

A jsou to asi tři roky, co padlo rozhodnutí.

Nemůžu změnit svět… Můžu ale začít měnit k lepšímu ten svět kolem sebe! Začít ve svém městě. Rozšiřovat svoji sociální bublinu přátelského a radostného prostředí, kam až to půjde. Vytvořit si pro sebe a všechny kolem oázu klidu, pohody, spolupráce a dobré vůle. Vytvořit si přátelský svět založený na osvědčených pilířích selského rozumu. Zapojit všechno to dobré předávané rodiči a prarodiči, poznané za roky studia a práce s lidmi kolem sebe.

Už nešlo starat se jen o své podnikání. Věci ve městě se začaly měnit k horšímu tak zásadně, že by za chvíli žádné podnikání už ani nebylo. Bylo by jen nevolnictví a úřednický feudalismus.

Vstal jsem tedy „od verpánku“ a začal s tím něco dělat. On to totiž za nás nikdo jiný neudělá. Buď můžeme skřípat zubama u piva, nebo se můžeme hecnout a jít to skutečně změnit.

A to byl můj případ.

Nejprve 3 blázni, pak 7 statečných a nakonec 27 srdcařů, převážně podnikatelů, živnostníků, svobodomyslných šikovných a inteligentních lidí se pustilo do neznámých vod politiky.

Hradečáci začali v našem snažení vidět jiskru naděje k zásadní změně letitých poměrů ve městě. Dali nám důvěru a my děláme maximum pro její naplnění.

Za pár drobných z vlastních kapes jsme začali ve volbách lidem vysvětlovat, že věci změnit lze. A to jsme také následně ukázali. Díky získané důvěře jsme skončili ve volbách hned druzí! Političtí matadoři se semkli a my začali pro město pracovat v opozici. Ale rychle jsme si získali respekt pro názory, které jsme již měli možnost říkat velmi nahlas. Názory zdola, z praxe.

Náš nový styl, nový rytmus, nepřistoupení na staré praktiky a otevřená komunikace postupně rozklížily letitou partu a nám se povedlo zbavit příčiny našeho podnikatelského trápení. Odvolali jsme ty, co léta nechtěli naslouchat, nechtěli komunikovat ani s lidmi kolem ani s koaličními partnery mezi sebou, vše se snažili prosadit z pozice moci a mysleli si, že vládnutí ve městě mají napořád. Že stačí jen před volbami nalít do krásných fotek na billboardu patřičné množství peněz. Nejlépe peněz cizích, samotných občanů.

Provedli jsme „Sametovou Defenestraci“. Vystřídali jsme obsazení Rady města a zbavili se negativních vazeb, které léta dusily město.

Nyní už můžeme postupně pracovat na novém nadechnutí, na tom, aby na jindřichohradeckém nebi opět svítilo jen slunce. Aby byla v ulicích dobrá nálada, aby se tam vrátil život a čilý ekonomický ruch. To je životadárná tekutina každého města.

Chceme věci zlepšovat co nejrychleji. Proto potřebujeme lepší vztahy „tam nahoře“ a také „tam dole“. To znamená mít dostatečnou podporu pro rozvoj na Kraji a také zastání někoho mocnějšího, kdo se dokáže v problému zorientovat a dokáže ho se správnými lidmi vyřešit. Tím je senátor.

To je silná figura na politické scéně, s volnýma rukama, dostatkem času, spoustou možností a kontaktů na ministerstvech, zkrátka člověk, který se může dostatečně soustředit na daný problém a zároveň má možnost měnit špatné zákony, tedy zlepšovat pravidla hry zvané každodenní život.

To je cíl, kam bych chtěl za těch pár let, které jsem si pro veřejnou službu vyhradil, dojít. Chtěl bych tu přátelskou bublinu dobré vůle a spolupráce rozšířit na celý region, od Šumavy přes Hradec a Pelhřimov až po Humpolec. To by mohl být základ našeho svobodnějšího světa, který pomáhají rozvíjet sami občané prostřednictvím šikovných starostů. To je vize, kterou lze naplnit. A letos se k tomu naskytla z mnoha důvodů ideální konstelace – za mě je to teď nebo už nikdy!

Pojďme si tedy spolu vytvořit lepší svět, bez arogance moci, bez diktátu, bez toho, aby nám vnucovali na hlavu postavené projekty.

Srdcaři všech obcí, spojme se!

 

Příběh 2: Napsal mi, že jsem "přizdisrxč" a že si mě už neváží, aneb proč se ucházím o Senát a za čím jdeme!

Dostal jsem od kamaráda tento komentář: „Ty jsi takový prizdisrac Jardo. Mel jsem tě rád a vážil jsem si te. Pomalinku se vyplnuje to co jsem ti rekl. Politika je jako chuze po tenkym lede. Vis, ze se propadnes, ale nikdy nevis kdy a jak hluboko....a ty po tom tenkym lede skaces a behas, namisto toho aby jsi sel opatrne!“

Nějaké to drsnější slovo mi nevadí, to se tak chlapácky plácá mezi sebou. Chtěl jsem odpovědět v podobném duchu: „Vyndej si tu hlavu ze zadku a rozhlédni se kolem sebe, co se děje, tady venku je trochu jiný svět, jsi úplně mimo!“ Ale pak jsem jeho komentář četl ještě několikrát a úsměv mi začal z tváře odcházet tak rychle, jak se do mě začala vkrádat ta negativní energie za každým slovem, a já pochopil, že to asi myslí vážně!

Vůbec jsem tomu komentáři nerozuměl a vůbec jsem ho nebyl schopen pobrat. Několik dní jsem přemýšlel, co na to vůbec napsat, byl jsem úplně rozhozenej. Kamarádi si přeci do ksichtu neplivou! Ale proč to napsal? A co tím vůbec chtěl říct? Kdo mu vykloval jakou díru do hlavy? Copak mě vůbec nezná? Rána přímo do srdce.

Chvíli jsem si myslel, že je to tím, že možná každý jinak cítíme hloubku slov „kámo, kamaráde“. Ale pak, když jsem se vrátil večer z osadního výboru v Políkně, měl jsem jeden zajímavý a velmi otevřený chat. Ten mi otevřel oči! Znovu jsem si přečetl ten komentář a dávalo to smysl…

Můžu za to já!

V tom hektickém světě „všechno stihnout“ žiju asi já a vůbec lidem kolem sebe nestíhám říkat, jak a proč ty věci dělám a proč dělám ten či onen krok. Proč mým benzínem je jejich aktivní podpora. Jdu rychle za naplněním toho, co jsme slíbili, svého poslání, plus se na nás nabalují další obrovská témata a lidé kolem jsou asi zmatení. Byť prozrazujeme hodně věcí, některé informace, proč něco musí být tak či onak, nemají. Nechápou moje počínání. A ono to tam v dalším komentáři vlastně bylo: „…Chtěli jste mít moc v Hradci. Teď jí máte a ty jdeš do pr…“

Takže se omlouvám a zkusím hned některé věci lépe vysvětlit. Je-li nepochopení u jednoho kamaráda, může být i u více lidí.

Předně, nechtěli jsme mít moc v J. Hradci v tom duchu, jaký náboj z toho slova trochu cítím, ale chtěli jsme mít jako podnikatelé alespoň jeden hlas v zastupitelstvu, který by tam mohl hlasitě zaznít, pokud by se dělo příkoří podnikatelské sféře, která ve vedení města nebyla vlastně vůbec zastoupena. Při stanovování ambiciózních cílů našeho půlročního snažení před volbami 2018 byly 4 mandáty pro naše akční jádro. To se díky nespokojenosti lidí s vedením města povedlo.

Ano, díky úplně jinému přístupu a naší soustředěnosti na věci, jsme si získali určitou moc. Moc ve smyslu respekt k názorům. Už není možné něco jen tak smést ze stolu, protože si to někdo v zákulisí domluvil. Musí za tím být argumenty a ty lidé online vidí. Zrušili jsme mávačku jak na prvního máje, kdy se jen formálně nazvedaly ruce a předem domluvené věci byly posvěcené. Té moci jsme si dobře vědomi a já bych jí nazval spíš ODPOVĚDNOST.

Pak to nejdůležitější! NIKAM NECHCI ODCHÁZET!

Dělal jsem to vždy, jak v korporátu, tak v podnikání, vodil jsem rozhodovatele na místo činu. Přímo k problému, aby to viděli, uměli si představit rozměr a dopady, a pak teprve abychom hledali adekvátní řešení a adekvátně rychle. Já budu stále sedět v J. Hradci, resp. jezdit mezi J. Hradcem a Pelhřimovem, možná Č. Budějovicemi a budu sedět v zastupitelstvu. Chci se denně potkávat s Hradečákama, Pelhřimákama, ale rád bych měl na drátě možnosti Senátu věci měnit a zlepšovat. Senát jsou pro mě sedmimílové boty pro rozvoj města a potažmo regionu, tak trochu Arabelin prsten, když budeme lidi nahoře dostatečně intenzivně tahat za rukáv. Nechci odejít z J. Hradce do Prahy, ale chci přivést Prahu do J. Hradce, do regionu. Pokud to jen bude možné, chci se s důležitými lidmi scházet tady u nás, nechat je cítit náš každodenní život. Rozhodování a peníze musí zůstávat tam, kde se věci řeší a vznikají. To je funkční model. Ne centralizace, ze které za chvíli vzniká slepota, přehlížení a nakonec arogance moci, protože ze všeho vyprchalo to lidské fluidum a jde jen o nejsnazší řešení škrtem pera stylem o nás bez nás.

Takže zůstávám, nikam nejdu, jen chci využít jedinečné možnosti obléci si sedmimílové boty, oblek superhrdiny, který vše zjednoduší a ulehčí. Protože upřímně, jedu na max a bojím se, kdy se rozsvítí žlutá kontrolka, nedej bože červená a odstaví mě. Pomůžu tím pak někomu? Potřebuju přeřadit a sundat otáčky. Mít jen dva, tři problémy, kterým si spolu s Vámi sednu za krk a usekneme jim hlavu.

Dali jste nám mandát na 4 roky, pojďme účtovat až za ty 4 roky, zda se město posunulo, kam jsme slíbili. Pak vše zhodnotíme, vysvětlíme a můžete s námi zúčtovat. Ostatně každý rok realizujeme slíbenou Záruku Defenestrace, kdy se našich příznivců a lidí na FB ptáme, zda máme pokračovat, nebo to nechat jiným. Zatím máme sytě zelenou! Plus koncem roku zaznělo trochu volání "po krvi" 🙂

V poločase si nevedeme vůbec špatně. Tyto volby jsou jen o tom, zda budeme mít k ruce ty sedmimílové boty a neprůstřelnou vestu superhrdiny, se kterou se dá již leccos dělat. Já nechtěl být politik, ale už jsem tu výzvu přijal, tak do ní zkusím dát vše, co umím. Pomoci nahodit město a přístup k obcím do nových drážek, pomoci nastavit mechanismus, kdy bude jedno, kdo bude sedět na radnici, protože vedení bude s lidmi komunikovat, bude se rozhodovat ve prospěch většiny s kompenzací nekomfortu zbylé menšině a budou se dělat správné věci. Pro město, pro lidi. Ne pro byznys a pro zakázky. Budu to pak zase rád sledovat z mého podnikání. Přijdou další, lepší, převezmou štafetový kolík.

Má-li jít něco dopředu, nemůže na oválu běhat všechny úseky deset let, nebo dokonce desítky let jeden sprinter. 🙂

Nabídl jsem se, propůjčil se, využijte mě, jsem všem k dispozici. Ve volbách půjde jen o to, jaké nástroje nám dáte do ruky. Pracovat další dva roky ale umíme a budeme i bez nich.

Chtěl jsem říci ještě něco k mé vizi a poslání a jak to fungování mám prakticky rozmyšleno, ale raději to rozeberu více v dalším článku, abyste mi nenadávali, že si nemůžete pokaždé brát dovolenou na čtení mých sáhodlouhých příspěvků. 🙂

Díky, že jste dočetli až sem. Ten komentář mě tížil. Snad jsem to víc osvětlil, než zatemnil a snad se nedorozumění rozplyne. Když ne, bude to holt těžší. Ale na to jsme zvyklí 🙂

Příběh 3: Z tisku: Proč kandiduji, kdo jsem a s čím chci lidem konkrétně pomoci?

Jsem nespokojený občan, který si myslel, že se s nabytými zkušenostmi ze světa vrátí domu do pohodlí podnikání a bude mu fajn s rodinou, přáteli a blízkými. Bohužel desetileté vládnutí sociálních inženýrů ve městě a populistů ve státě, mě přimělo zvednout se od svého podnikatelského verpánku a jít s tím něco dělat pro lepší budoucnost všech lidí, kteří jsou zvyklí  spoléhat se sami na sebe, na svoji šikovnost a pracovitost. Více na HRADECACIaPELHRIMACIdoSENATU.cz

Vystudoval jsem ekonomii a management, chvíli učil jako asistent na VŠE Praha, pak pracoval jako projektový manažer v GE Capital Praha, následně jsem zjednodušoval procesy jako auditor – první Čech – na ústředí General Electric v USA. V korporátu jsem analyzoval, plánoval a řídil provozní operace pro GE Capital CZ/SK. Jsem certifikovaný odborník na zavádění změny, proto jsem si založil vlastní konzultingovou firmu a zároveň i maloobchodní prodejny, které právě díky zásadám řízení kvality dodnes jako poslední konkurují  svou kvalitou služeb nadnárodním řetězcům.

Jsem rád s lidmi v každodenním kontaktu na prodejnách, sleduji skutečné mikroekonomické dění kolem sebe a dosazuji si ho do makroekonomických modelů. To mi jasně říká, co nás čeká. To je moje křišťálová koule.

K věcem přistupuji čelem a jsem zvyklý je dotahovat do konce. Byznysové funkční principy se snažím přinášet i do zastupitelstva, kde nyní působím jako Radní města a předseda výboru pro rozvoj.

Mám 2 děti a právě v dětech a mladé generaci vidím obrovský potenciál.

Senát nechápu jako luxusní důchodové korýtko, ale jako příležitost zakousnout se naplno do problémů, které nás ve městech trápí. Senátorská vizitka a otevřená komunikace jsou klíčem k mnoha důležitým dveřím, kde se dá udělat život jednodušší.

Mojí vizí je, že se veřejný sektor v regionu začne chovat stejně efektivně jako v soukromé sféře. Začne používat stejný selský rozum a dbát na hospodárnost. Rád bych spojoval šikovné starosty a obce, aby spolu spolupracovali a vzájemně si pomáhali pečovat o své občany. V tomto jim chci být silnou pomocnou rukou. Stejně tak jako při řešení složitějších problémů v obcích. Roli senátora totiž chápu jako určitého velvyslance území na řešení problémů regionu. Senátorská vizitka je klíč k mnoha dveřím a já nejsem zvyklý poslouchat, že něco nejde. Vše má své řešení. Říkat jen: „Já na to upozorňoval, já mám svědomí čisté..“, neberu. Za to si nic nekoupíme. Důležité jsou výsledky!

 

S čím chci lidem konkrétně pomoci?

Rád bych navázal a dotáhl do zdárného konce věci, které máme rozpracované i v zastupitelstvu. Na každý rok bych si vzal jeden velký úkol, který bych celý zpracoval a připravil k uvedení do života:

  • Revize procesu veřejných zakázek, abychom ze společné veřejné kapsy neplatili čtyřnásobek toho, co zaplatí rodina nebo majitel soukromé firmy.
  • Zrušení doplatku na bydlení a návrh nového systému, aby nevznikaly vyloučené lokality, kde nepřizpůsobiví občané převrátí lidem život na ruby, pokud si je nějaký obchodník s chudobou přivede do obce.
  • Rozvoj sportovišť a volnočasových aktivit stmelující všechny generace. Od hasičárny na malé obci po okresní stadion, aby celé rodiny mohly trávit co nejvíce času spolu.
  • Pomoc s řešením nedostatku zubařů a dalších lokálních bolístek jako přírodní koupaliště, parkování atp.
  • Jako takový „senátor řidičů“ bych se chtěl zaměřit na bezpečnost  na silnicích, kterou vidím v plynulosti. Dostat na silnice více rozumu.
  • Podpora domácí péče o seniory a těžce nemocné, protože to je obrovská zátěž pro každou rodinu a každý z nás bude jednou zákazníkem těchto služeb. Kéž by v té době byly již nastaveny na špičkovou úroveň.

Budu bránit normální svět založený na stabilitě statisíců živnostníků a malých firem bez vládního či korporátního diktátu. Když budete chvíli přemýšlet o nitkách jakéhokoli problému, zjistíte, že jeho řešením jsou vždy nízké daně! Ať už jde o astronomické dluhy pro naše děti, korupci, nelegální migraci, válčení, zaklekávání, šikanu většiny menšinou atp. Proto zastávám nízké daně a plochý efektivní stát! Peníze musí zůstávat tam, kde vzniká hodnota. Ne je z většiny odevzdat a čekat zpět na almužnu z aparátu.

Věci můžeme jednoduše zlepšit. Stačí 16.000 hlasů do senátní urny. Nenechme se smýkat třiceti procenty!

Srdcaři všech obcí, spojme se!

Příběh 4: Co když ANO, co když NE?!

Přátelé se mě ptají, co se bude dít, když ta kandidatura do Senátu dopadne, a co bude, když nedopadne.

Jsou to takové „Rozpaky kuchaře Svatopluka“, kdo ještě pamatujete na ten seriál. V televizi běží děj, v určitý okamžik se zastaví a diváci ve studiu mají možnost rozhodnout, co má v daný okamžik kuchař Svatopluk udělat, jak se má rozhodnout a podle jejich hlasu se pak děj odvíjí dál.

Začátkem října přijde rozcestí.

Rozhodnete, jak intenzivně budu moci pracovat na věcech veřejných a jakou podporu a prostředky k tomu budeme s naší partou srdcařů mít. Sami si řeknete, zda chcete, abych svůj workoholismus napnul se vším všudy do zlepšování věcí, které nás ve městě a v regionu trápí, nebo jestli stačí, dotáhnout do konce ty dvě tři věci, které jsme ještě slíbili.

Když to dopadne, přeruším činnost své firmy, což jsem ostatně už z časových důvodů nedávno udělal, a předám provozní záležitosti druhé firmy své sestře, která se vrací z mateřské dovolené. Takže i toto ideálně vychází do té konstelace, o které jsem psal „teď anebo už nikdy“.

Vezmu si laptop, telefon a začnu vysedávat po hradeckých a pelhřimovských kavárnách (pokaždé v jiné), kde budu pracovat na projektech ke zlepšení zásadních věcí, které nás někam posunou. Chci být mezi lidmi, chci vám být k dispozici, aby mě mohl každý kdykoli kontaktovat, abych stále cítil ten tep života v ulicích, protože ten musíme zušlechťovat a zlepšovat.

Rovněž nejrůznější jednání a pracovní obědy chci realizovat v J. Hradci a v Pelhřimově, protože záležitosti se důležitým lidem nejlépe vysvětlují, když je vidí také kolem sebe a na vlastní oči v té první linii, o které každý rád mluví, přestože se v ní nepohybuje.

Už jsem s tím začal, než mě zabrzdil COVID19, ale budu si hodně s lidmi povídat. S lidmi, kteří ke klíčovým projektům mají co říci. Už ne 2 hodiny po večerech třikrát čtyřikrát v týdnu, ale v průběhu celého dne, 10 hodin denně, abychom s tím rychle hnuli a spolu našli to nejlepší řešení pro většinu a zároveň dobrý kompromis či kompenzaci pro tu menšinu, která bude cítit, že změnou nějak utrpí jejich stávající komfort.

Začneme spolu připravovat oživení centra města, se sportovci a všemi zainteresovanými začneme zhmotňovat představy o využití a přínosu Tyršova stadionu pro celý region, aby měli architekti jasné zadání, co si tam lidé přejí a jak by ten prostor měl fungovat, aby z něho bylo sportovně společenské centrum, kde rodiny budou moci strávit spolu třeba celý víkend, protože to je to, co zatím z několika desítek večerních rozhovorů vyplývá.

Chceme udělat komplet nové povrchy ve městě spolu s chodníky a doprovodnou zelení, abychom jezdili jako v jednadvacátém století a ne jako ve středověku, aby se lidi nepřizabili, když si vyjdou na špacír, aby zeleň měla ve městě nějakou společnou linku a ne každý pes jiná ves, aby to u nás vypadalo příjemně. Aby se lidé zase víc a víc na sebe začali usmívat a těšit se, až ráno zase vyrazí ven z domu.

 

To všechno bude chtít dobře připravené zadání, přesný plán realizace a stálý dohled, aby se věci děly tak, jak byly naplánovány. A také to bude chtít hodně peněz a podpory, kterou se budu snažit získat z kraje i z Prahy. Umím být urputný a neodbytný. Komu si sednu s facebookem za krk, ten musí mít sakra argumenty, proč něco nejde a že to není jen lenivost nebo nesmyslné šprajcy.

Doposud jste mi k tomu dobře připravili předpoklady, aby to zafungovalo. Sám zavádění změny dobře znám, jsem certifikovaný kvalitář, dostal jsem od Vás mandát jako zastupitel, nyní dokonce i jako jeden ze sedmi radních, který naplňuje Vaši vůli, a jsem nově také předseda Výboru pro rozvoj. V Senátu bych tyto páky chtěl ještě umocnit tím, že bych si zvolil senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí.

To si myslím, že je naše parketa tady v Jižních Čechách a na Vysočině. Náš region musí začít dělat pár vstřícných kroků k přírodě především v oblasti zadržování vody v krajině. Voda bude velké téma. Pelhřimovským je potřeba pomoci s dostavbou bazénu, lidé by si také přáli přírodní koupaliště. Otázkou je, zda by nebylo řešením si jen vzájemně vypomáhat. Ráno trvá 30 min, než rozvezeme děti do školky, dojedeme do práce atd. A to bude hračka, pokud bude doprava plynulá a bezpečná. Za tu samou dobu mohou být Pelhřimáci v J. Hradci a Hradečáci v Pelhřimově.

Pelhřimáci umí dobře hodně pracovních příležitostí, Hradečáci zase volnočasové aktivity, vzdělávání, kulturu, sport, koupání, golf atd. Proč nemít třeba „shuttle“, autobus pendlera, který sám jediný dopraví třeba 100 lidí za 30 min. mezi JH a PE? Třeba každou hodinu, pokud se to domluví a bude to dobře vycházet v kalkulačce. Za prací a i za zábavou. Nemusíte řídit, nemusíte parkovat, nemusíte zahušťovat dopravu, člověk si může dát drink, po cestě si vyřídit věci, něco přečíst či poslechnout… Jen jedna z myšlenek na možné řešení. O nejlepším řešení rozhodnou stejně občané, protože se na něm budou podílet.

Navíc náš patron životního prostředí Honza Pokorný je jeden z nás, jezdí vysvětlovat věci a pomáhat po celém světě, úspěšně realizuje projekty na zlepšení klimatu ve městech díky stromům a práci s vodou, rád bude platným prvkem v mozaice, která se tady rýsuje.

Trápením je nedostatek zubařů a lékařské péče, ale starosta Honza Mlčák je na výsost znalý této problematiky, protože dělal ředitele nemocnice jak v J. Hradci, tak v Pelhřimově, takže je to opět jen o tom si sednout ke stolu s lidmi, kteří za to mohou a umí pořádně zatahat, celé to zkoordinovat a dovést nějaké řešení do zdárného konce.

Pokud k tomu budu mít volné ruce a nohy, rád se toho ujmu a uřídím to k úspěchu. Ne sám, ale s naší partou, která s tím ráda pomůže, jen když k tomu budeme mít předpoklady. A také s kýmkoli, kdo bude mít chuť a bude s tím chtít pomoci.

Máme našlápnuto, dobře se nám skládají ty karty do ruky, byla by škoda to promarnit a nevyužít toho!

Pak jsou tady ještě větší témata, která bych chtěl dříve nebo později rozžvýkat a pomoc s dalšími kolegy v zastupitelstvu, na kraji a v Senátu nahodit do nových drážek, protože dusí život ve městech:

 

  • Revize procesu a zadávání veřejných zakázek, abychom ze společné veřejné kapsy neplatili čtyřnásobek toho, co zaplatí rodina nebo majitel soukromé firmy.
  • Zrušení doplatku na bydlení a návrh nového systému, aby nevznikaly vyloučené lokality, kde nepřizpůsobiví občané převrátí lidem život na ruby, pokud si je nějaký obchodník s chudobou přivede do obce.
  • Jako takový „senátor řidičů“ bych se chtěl zaměřit na bezpečnost  na silnicích, kterou vidím v plynulosti. Dostat na silnice více rozumu.
  • Podpora domácí péče o seniory a těžce nemocné, protože to je obrovská zátěž pro každou rodinu a každý z nás bude jednou zákazníkem těchto služeb. Kéž by v té době byly již nastaveny na špičkovou úroveň.

 

Chci chodit na zastupitelstva, být pomocnou rukou nejen hradeckému i pelhřimovskému starostovi, ale všem ostatním šikovným starostům menších obcí, kteří nepolitikaří, ale opravdu se starají a makají pro své spoluobčany.

No začíná toho být dost. J Takže můj workoholismus začíná nabírat opět na obrátkách i ve veřejné sféře. J Ale když budu mít k ruce schopné parťáky, a já už jich pár mám, tak to pojede dobře.

 

A když to nedopadne?

Budu muset v první řadě trochu zamakat na firmě a dohnat, co již několik měsíců zanedbávám, dovyřídit zakázky, dočistit stůl a opět se průběžně věnovat hlídání věcí, které nám z radnice přistanou na stole a zkoušet je korigovat, aby šly správným směrem. Nepřepnu se do aktivního modu, ale zůstanu v modu hlídacím. Nebudeme tvořit hru, ale pomáhat ji hrát, aby z ní bylo víc radostí než starostí. Dodáme, co jsme před volbami slíbili a budeme se snažit alespoň trochu věci ve městě zlepšovat dle Vašich většinových podnětů.

Pokud já nebudu moci držet tu senátorskou lopatu, pak si stoupnu k našemu budoucímu senátorovi, případně krajskému zastupiteli a budu intenzivně vyžadovat, aby se s tou lopatou pracovalo. Trochu problém však vidím v tom, že jim to bude jedno. Řeknou si: „Co mi může? Důchodový bonus už jsem dostal, tak co?“ Nemají totiž už motivaci, není tam ten plamen! A to za poslední léta ukázali.

Je to na Vás. Najměte si mě na státní útraty, využijte mě! Udělám pro lepší život ve městě a v regionu maximum! To je to, co mě baví. Zlepšovat věci.

Příběh 5: Již brzy...

Příběh 6: Již brzy...

Příběh 7: Již brzy...

Příběh 8: Již brzy...

Příběh 9: Již brzy...

Příběh 10: Již brzy...

Facebookové příspěvky:

Dnesni prispevek by se mohl jmenovat: "A co jsi vubec dokazal, ty nulo?!" To obcas slychavam od tech, kterym slapneme...

Zveřejnil(a) Jarda Chalupský dne Úterý 21. července 2020

Musim se priznat! Jsem zavislak na zazitcich a zdolavani prekazek. Bavi me narocne cile a jeste vic si uzivam cestu k...

Zveřejnil(a) Jarda Chalupský dne Neděle 19. července 2020

Vzal jsem si par dni volno na chate u Milana Odvarky (jako prezident skoro na Vysocine:-), protoze jsme se ne uplne...

Zveřejnil(a) Jarda Chalupský dne Úterý 14. července 2020

S JUDr. Jahelkou spolupracujeme uz skoro 20 let. Nikdy jsme snad nic neprohrali. Krome kytarovych humornych pribehu ze...

Zveřejnil(a) Jarda Chalupský dne Středa 22. července 2020

Vaše nejčastější dotazy:

  • Z čeho financujete kampaň?

    Veškeré financování najdete na transparentním účtu 2001806072/2010 - dary se však musí posílat na účet 7505075050/2010.

    Více informací najdete zde v tomto článku.

  • Již brzy
    odpověď
  • Již brzy
    odpověď

Lidé, kteří mě inspirují
a kterých si vážím:

Honza Pokorný

Mluvou akademiků Doc.RNDr. Jan Pokorný, CSc, je přední český oborník na sucho, vegetaci a změny klimatu. Miluje stromy a jejich biochemicko-fyzikální fungování. Honza je můj bořič mýtů, který zná věci do morku kosti, ale zároveň je umí velmi laicky vysvětlit. Věří vědě a svému úsudku, ne mediálním propagandám. Za to a za jeho výsledky si ho váží i ve světě, kde přednáší.

Václav Větvička

Ve svém věku neskutečně vitální člověk s obrovským přehledem a skvělým smyslem pro humor. Vědec, botanik a spisovatel. I deštivá procházka parkem s jeho výkladem mi rozzářila den.

Miloš Bílý

Miloš před několika měsíci nelenil a i přes svou obrovskou zaneprázdněnost podnikatele založil facebookovou skupinu na pomoc při COVIDU19, která nemalou měrou pomohla k těm super výsledkům Pelhřimáků v počtu nakažených. Vzájemně jsme si vypomohli i materiálně. Já Pelhřimákům vypomohl s látkou, Miloš zase Hradečákům s výrobou štítů. A vzájemně jsme si při karanténní schůzce vyměnili zaručené léky na viry 🙂

Andor Šándor

Generál ve výslužbě a bezpečnostní expert, který má dostatek informací a zkušeností na to, aby byl schopen vyhodnotit, co je jen bezpečnostní riziko a co je hrozba. Asi nikoho nepřekvapí, že medializovaní strašáci nejsou zrovna ti, kterých se ing. Šándor nejvíce bojí. Líbí se mi jeho racionalita a analytické uvažování.

Oliver Dlouhý

Hradečák, který umí naplnit své sny! Vizionář a manažer, který vybudoval Kiwi.com, poznal kus světa, nebojí se technologických novinek a rád se i podělí o své nápady na rozvoj města a regionu, aby z něho bylo lepší místo pro život.

Bořivoj Kasal

Zakladatel Kasalovy pily, kterou již nyní na penzi předal další generaci. Kasalka patří dlouhá léta k významným zaměstnavatelům a ikonám regionu. Pan Kasal je ve svém úctyhodném věku velmi bystrý a zapálený i do hightech věcí. Má velký nadhled, vřelé srdce a skvělého pamatováka. Kdykoli se objeví ve dveřích, rozsvítí se mi den a rád si s ním poklábosím. Je velkou inspirací a zaslouženě držitelem ocenění Křišťálová růže starosty.