Co mě „zvedlo od verpánku“ a přimělo jít do „tý pitomý“ politiky

Před pár lety jsem nad tím zavíral oči, vypínal televizi. Nechtěl jsem se už dívat na to, co se kolem nás děje. O to méně, když jsme v půli měsíce odvedli státu dépéháčka a večer v televizi viděli, co s těmi penězi politici provádí. Jaké starosti nám kupují a jak u toho vůbec nepoužívají zdravý rozum. Že se už vůbec nezajímají o názor těch, kteří jim ty peníze do rozpočtu posílají.

Pořád to ale bylo „ti nahoře, tam venku, mimo nás“.

Probírali jsme to každý den s mým kolegou a kamarádem ráno při kávě, pozorovali přes výlohu kolemjdoucí a začali si všímat, jak se výraz v jejich obličejích začíná měnit, jejich hlavy sklánět, záda hrbit a radost z nového dne se začíná vytrácet. Čím dál více byly čitelné starosti.

A ty jsme si začali uvědomovat i my sami. Ještě před pár lety jsme ráno s radostí a entuziasmem odemykali dveře prodejny, vymýšleli rozvoj, nasedali do auta a valili na schůzky. Ale pak se na to naše rozzářené nebe začaly postupně stahovat mraky. Až jsme jednoho dne zvedli hlavu od každodenní rutiny, protáhli si záda a viděli, že toho radostného slunce už skoro nezbývá. Práce, živobytí, starostí stále více, každá změna jen k horšímu, arogance moci, nekomunikace, výmysly, šikanování.

Kde to všechno skončí?! Jaký svět to pomáháme vytvářet pro naše děti?! Na jaké trable jim to dnes zaděláváme?! Jaký svět jim to připravujeme?!

To byly tíživé otázky, které již nelze s čistým srdcem pominout.

A jsou to asi tři roky, co padlo rozhodnutí.

Nemůžu změnit svět… Můžu ale začít měnit k lepšímu ten svět kolem sebe! Začít ve svém městě. Rozšiřovat svoji sociální bublinu přátelského a radostného prostředí, kam až to půjde. Vytvořit si pro sebe a všechny kolem oázu klidu, pohody, spolupráce a dobré vůle. Vytvořit si přátelský svět založený na osvědčených pilířích selského rozumu. Zapojit všechno to dobré předávané rodiči a prarodiči, poznané za roky studia a práce s lidmi kolem sebe.

Už nešlo starat se jen o své podnikání. Věci ve městě se začaly měnit k horšímu tak zásadně, že by za chvíli žádné podnikání už ani nebylo. Bylo by jen nevolnictví a úřednický feudalismus.

Vstal jsem tedy „od verpánku“ a začal s tím něco dělat. On to totiž za nás nikdo jiný neudělá. Buď můžeme skřípat zubama u piva, nebo se můžeme hecnout a jít to skutečně změnit.

A to byl můj případ.

Nejprve 3 blázni, pak 7 statečných a nakonec 27 srdcařů, převážně podnikatelů, živnostníků, svobodomyslných šikovných a inteligentních lidí se pustilo do neznámých vod politiky.

Hradečáci začali v našem snažení vidět jiskru naděje k zásadní změně letitých poměrů ve městě. Dali nám důvěru a my děláme maximum pro její naplnění.

Za pár drobných z vlastních kapes jsme začali ve volbách lidem vysvětlovat, že věci změnit lze. A to jsme také následně ukázali. Díky získané důvěře jsme skončili ve volbách hned druzí! Političtí matadoři se semkli a my začali pro město pracovat v opozici. Ale rychle jsme si získali respekt pro názory, které jsme již měli možnost říkat velmi nahlas. Názory zdola, z praxe.

Náš nový styl, nový rytmus, nepřistoupení na staré praktiky a otevřená komunikace postupně rozklížily letitou partu a nám se povedlo zbavit příčiny našeho podnikatelského trápení. Odvolali jsme ty, co léta nechtěli naslouchat, nechtěli komunikovat ani s lidmi kolem, ani s koaličními partnery mezi sebou, vše se snažili prosadit z pozice moci a mysleli si, že vládnutí ve městě mají napořád. Že stačí jen před volbami nalít do krásných fotek na billboardu patřičné množství peněz. Nejlépe peněz cizích, samotných občanů.

Provedli jsme „Sametovou Defenestraci“. Vystřídali jsme obsazení Rady města a zbavili se negativních vazeb, které léta dusily město.

Nyní už můžeme postupně pracovat na novém nadechnutí, na tom, aby na jindřichohradeckém nebi opět svítilo jen slunce. Aby byla v ulicích dobrá nálada, aby se tam vrátil život a čilý ekonomický ruch. To je životadárná tekutina každého města.

Chceme věci zlepšovat co nejrychleji. Proto potřebujeme lepší vztahy „tam nahoře“ a také „tam dole“. To znamená mít dostatečnou podporu pro rozvoj na kraji a také zastání někoho mocnějšího, kdo se dokáže v problému zorientovat a dokáže ho se správnými lidmi vyřešit. Tím je senátor.

To je silná figura na politické scéně, s volnýma rukama, dostatkem času, spoustou možností a kontaktů na ministerstvech, zkrátka člověk, který se může dostatečně soustředit na daný problém a zároveň má možnost měnit špatné zákony, tedy zlepšovat pravidla hry zvané každodenní život.

To je cíl, kam bych chtěl za těch pár let, které jsem si pro veřejnou službu vyhradil, dojít. Chtěl bych tu přátelskou bublinu dobré vůle a spolupráce rozšířit na celý region, od Šumavy přes Hradec a Pelhřimov až po Humpolec. To by mohl být základ našeho svobodnějšího světa, který pomáhají rozvíjet sami občané prostřednictvím šikovných starostů. To je vize, kterou lze naplnit. A letos se k tomu naskytla z mnoha důvodů ideální konstelace – za mě je to teď nebo už nikdy!

Pojďme si tedy spolu vytvořit lepší svět, bez arogance moci, bez diktátu, bez toho, aby nám vnucovali na hlavu postavené projekty.

Srdcaři všech obcí, spojme se!