Istanbulské úmluvě NE a NE!

„Istanbulskou úmluvou řešíme nálepky, jak se zalíbit, ne podstatu věci a skutečnou pomoc lidem.

Ohledně Istanbulské úmluvy Český Senát již nedávno rozhodl. Úmluvu odmítl s převažujícími argumenty, že násilí na ženách nezabrání a jde spíš o zavádění genderové terminologie do našeho zákonodárství a také by přiváděl do ČR organizace nuceně placené z našich daní, které by nám jen práskaly bičem nad hlavou.

ČR není islamizovaná Evropa ani Balkán, abychom akcentovali tyto globální multikulti problémy. Jsme kulturně a společensky dál.

Násilí, ať už jakékoli, si musíme řešit sami. A udělali jsme pro to podtatně víc schválením přísnější legislativy například u posuzování znásilnění, kdy jsme jasně řekli, že „NE je prostě NE“. To lidem v české domácnosti reálně pomůže více, než istanbulská gesta. Vše, co se doporučuje, můžeme sami uvážlivě zavádět.

Není podle mě správné, v krátké době opět zatěžovat Senát opakovaným hlasováním, jen co se změní pár senátorů, v domění, že teď už by to mohlo „projít“.

Také nechápu, kde se bralo tolik emocí a energie, kterou do toho někteří pumpovali, když podpis či nepodpis vlastně nic moc nezmění.

Také si nemyslím, že by nálada v Horní komoře byla od té doby nějak jiná či nakloněna opačnému výsledku.

Jestli mohu paní Šimáčkovou Laurenčíkovou považovat spíše za provládní pečovatelku o lidská práva, pak v Senátu provládně smýšlející senátoři po doplňujících volbách dosti početně oslabili. Do většiny by se úmluva stejně nedopočítala.

Aktivistické znovuotvírání tohoto tématu tak brzy po rozhodnutí je podle mě spíš znehodnocováním a poškozováním podstaty tématu.

Pokud chceme opravdu něco zlepšit v problematice násilí, domácího násilí, a to na všech, ne jen na ženách, pak by měla vláda řešit podstatu. Tedy příčiny.

A k těm patří napětí v rodinách způsobené zhoršenou ekonomickou situací domácností vlivem nárůstu cen strategických surovin (plyn, elektřina), které se propisují do cen všeho ostatního. Také nárůstem regulací (zákoník práce atp), které stresují podnikatelské domácnosti a díky byrokracii ubírá možnost přivýdělku seniorům. A mohli bychom jmenovat příčiny dál a dál.

Ne, vláda nemá a nemůže řešit přirozený nárůst ceny másla před vánočním pečením, ale může a měla by řešit množství generálů a policejního aparátu, který pak početně chybí v prvních a nižších liniích, kde jde o skutečnou pomoc lidem. Na ulici i v domácnostech. Ženám i mužům. S patřičnou odborností a kvalifikací.

Jak říkáme v podnikání: „Moc náčelníků a málo indiánů.“

Snížení násilí v obcích a potažmo napětí v rodinách rovněž nepomůže, když si uvolníme věznice propuštěním třetiny méně závažných trestných činů do domácího vězení. Na diskusním panelu k této problematice bylo hned několik zástupců lidskoprávních organizací. Ti mají například představu, že i vrazi mají své právo na lékařské tajemství a měli by být s lékařem či lékařkou na ošetřovně sami bez eskorty. A nebylo jednoduché jim to vězeňskými odborníky vymluvit.

Stejně tak neustálé umělé prosazování žen, které nemá nic společného s gentlemanstvím, a debaty o kvótách, aby byly ženy na nějaké pozici, vidím jako ponižování žen, protože to vlastně ostatním říká, že nejsou dost dobré, aby se tam přirozeně vypracovaly. To velmi ubližuje těm šikovným a nadaným ženám, které na dané pozici svými výsledky předčily muže a jsou přirozeně respektovány.

Kdo více žije běžný život na vlastní kůži, musí se divit, čím se vláda a parlament zabývá.

Pojďme pryč od Istanbulské úmluvy a věnujme se prioritnějším věcem, které v důsledku i s odstraňováním násilí pomohou více.“

Tak jsem odpověděl na dotaz redaktora Parlamentních listů.

Tagy:
Kolektiv Autorů

Zpracovává zápisy a připomíná některé zmínky v médiích o nás nebo Jindřichově Hradci.

Zpracovává zápisy a připomíná některé zmínky v médiích o nás nebo Jindřichově Hradci.

Komentáře

Přidat komentář