Vzpomínka na oddávání první zlaté svatby
Dnes uplynulo dalších 5 let a smaragdovým výročím se blížíme k té diamantové z mé svatební řeči. Tentokrát se setkáme spíš komorněji v rodinném kruhu.
Ale je to úctyhodná doba těch 55 let! A to říkám po 10 letech randění s manželkou a 19 letech následného manželství 😉
27. 7. 2020
Moje první svatba v roli oddávajícího aneb když se to tak seběhne, že oddáváte vlastní rodiče, kteří nic netuší 🙂
Ano, přesně to se minulý pátek odehrálo. Život má občas dobrý smysl pro humor!
Naši plánovali Zlatou svatbu, jako příležitost se všichni sejít už od konce loňského roku. Navíc jsme skoro celá rodina březnoví a dubnoví, takže vše slavíme společně.
Ale COVID19 plány zhatil a každý z nás si začal víc a víc uvědomovat, jak lehce lze přijít o zdánlivě běžné věci a jak nám to pak chybí.
Učím se vždy od nejlepších, tak jsem požádal Radim Staněk, aby mě trochu zasvětil. Pomohl mi i s konceptem projevu. Radime díky! Mohu jen potvrdit, že matrikářka Radka Svitáková má organizaci perfektně vypilovanou, což je stejná opora, jako když Vás na parketu vede zkušený tanečník 🙂
Vše se podařilo utajit do poslední chvíle a slavnostní emoce ještě zjitřit tím, že to na začátku vypadalo, že jsem obřad nestihl. Ta emoce se ze svatebčanů při projevu přenesla i na mě.
Jako řadový profesionální hasič se táta ženil poprvé a v pátek se jako dobrovolný hasič po 50ti letech oženil podruhé 🙂
Před třemi, čtyřmi týdny nikdo netušil, že něco takového vůbec osud připraví 🙂
