Návštěva Pankrácké věznice. Přeplněnost bude vláda řešit v roce 2024

Petr je původem z Jindřichova Hradce, pracoval jako generální ředitel Vězeňské služby ČR a nyní jako vrchní ředitel pro vězeňství na Ministerstvu spravedlnosti.

 

Potkali jsme se před časem u pracovního kulatého stolu ve Sněmovně, kde se řešily plné věznice a co s tím.

 

V Senátu jsme v tu dobu na klubu před náměstky poukazovali, že jsou v obcích některá individua a některé skupiny obyvatel efektivně nepostižitelné, což je boj s větrnými mlýny hlavně pro Městskou a státní policii.

 

U kulatého stolu sedělo také dost zástupců lidskoprávních organizací, kteří si tato témata bedlivě hlídají.

 

S Petrem jsme mluvili i o některých složitých jednáních, kdy lze jen těžko vyhovět např požadavku na dodržení lékařského tajemství či soukromí mezi lékařem a vězněm. Nelze nechat vraha s lékařem o samotě a čekat za dveřmi.

 

Vznikají tedy 2 proti sobě jdoucí proudy, kdy je snaha státu uvolňovat věznice a zároveň snaha senátorů zbavovat obce chronických vyvrhelů, kteří lidem ztrpčují život a je s nimi těžké pořízení.

 

S návrhem nové legislativy se jistě setkáme již v roce 2024 a bude kolem toho mnoho diskusí, proto jsem rád, že jsem mohl zažít realitu věznice na vlastní kůži a mít informace z první ruky.

 

Jako racionální mi přišel třeba podnět vrchní státní zástupkyně Lenky Bradáčové, která poukazovala na to, že bychom měli již osmnáctiletým dávat více nepodmíněných kratších výkonů trestů, které mohou být žádoucím „otřesem“ pro ty, co sejdou z cesty, aby se na ni zase spolehlivě a rychle vrátili, než jim dávat podmínky, které se řetězí, jednoho dne posčítají, a ti lidé jdou o deset let starší pak třeba na 8 let do výkonu trestu, což je zcela vykoření, způsobí velké náklady pro společnost a obrovský problém se do ní opět vrátit.

 

S Petrem o tom budeme ještě mluvit, stejně tak v našem senátním klubu, abychom zkusili směrovat řešení, které by zlepšovalo situaci celkově (obchod s chudobou, práva – ne však povinnosti, plné věznice, stoupající agresivita, podprůměrné platy, moderní technologie, povinnost splácet újmu atd).

 

Zároveň to mezi svátky byl pro mě okamžik, kdy si člověk uvědomí, o co lepší je život na svobodě. Moment vděčnosti za to, co máme, byť stále fňukáme.