Postřehy z Berlína. Poslední status věnuji takovým těm drobným wow efektům, kde se mé očekávání rozcházelo s realitou.
Jinými slovy, kde vlastní zkušenost a lidské smysly říkají něco jiného, než jakou představu světa nám vytváří média. Za posledních pár let jsem se přesvědčil, že je potřeba si na mediální iluze dávat pozor.
Větrníků po cestě potkáte haldy, teď stály, nebo se líně otáčely. Ale byly mimo obydlené oblasti, u dálnice, v lese. V okolí asi lidé nemusí sepisovat petice proti nerozumu stavět to někomu za chalupou, nebo si zlikvidovat důležitou výdělečnou hodnotu – krásu krajiny a přírody.
Nevzpomínám si, že bych někde viděl ukrajinskou vlajku. Vlastně jsem skoro neviděl ani EU vlajku. Vedle německé vlajky byla snad jen na státních budovách.
Zprávy a počasí říkaly to, co bylo vidět za oknem. Krásný letní den, zeleň, sluníčko, vidina spoře oblečených lidí
Žádné rudě zbarvené meteorologické mapy varující před pekelným žárem pro klimatické bezvěrce. Prostě letních 31 stupňů.
Jako študáci jsme si užívali na pískárně také 34 stupňů v červenci a 37 v srpnu. Žádný stres, spíš naopak.
Potkali jsme na ulici několik skupinek mladých Jehovistů. Tedy jsme si z dálky mysleli, že to jsou Jehovisti. Když jsme přišli blíž k poutači, byl tam nápis: „Je ještě čas zachránit klima naší planety?“
Nikde jsme nezahlédli žádného potulujícího se migranta, ani žádné halekání a modlitby. Na ulicích byla vidět spíš pohoda, pospolitost. Lidí a aut méně než v Praze.
Město je samá rekonstrukce, uzávěra, stažené pruhy, zmalované silnice, že už všechny ty piktogramy nemůže řidič ani vnímat, jen kouká, kdo mu vlítne před kapotu.
Služby mě docela zklamaly. Stejně jako když jsem se po letech vrátil do USA. Nyní to umocňuje digitalizace a celkově snaha vyndavat z procesů lidi uměle zdražené sociálním blahobytem. Téměř vše si zákazník dělá sám…
Kam se sakra poděl zákazník jako středobod podnikatelského vesmíru a hopsání kolem jeho potřeb a úsměvu na rtech?! Proč se místo rozvíjení kapitalismu necháváme nutit do socialistické kvality služeb?! U nás vše bohužel začíná u legislativy
V aplikaci zarezervujete hotel, vložíte platební kartu, po příjezdu si uděláte sami u displeje check in, vystavíte si hotelový klíč, pošlete si fakturu do mailu. Pití a občerstvení si pod kamerami vezmete z regálu, pípnete a zaplatíte kartou. Žádná recepce. Kohokoli z personálu jsem se na něco zeptal, tak buď nevěděl, odkazoval na formulář v počítači, nebo tam byl nový. Check out probíhá stejně, klíč od pokoje pak hodíte do klícky vedle displeje v lobby.
To bohužel platilo i o hotelové restauraci s kavárnou, kde jsme si chtěli trochu vyhodit z kopýtka. Prázdno, čekání, když přišla obsluha, nevěděla, co mají v menu a zda ta nabídka platí, kývala/kýval/kývalo hlavou, že je objednávka jasná, aby za chvíli po poradě na baru přišla znovu s papírem a tužkou. Placení začínalo tím, že jste na displeji museli zvolit nejprve výši dýška 10-15-20-25%, pak bylo možné přiložit kartu.
Myslím, že takový PAN číšník roku výroby 1970+ , kterých já v JH a PE znám několik, by měl díky svému umění a péči o spokojenost zákazníka narváno a lokál s pokladnou by mu tam praskal ve švech.
V KFC už chodí/jezdí robot a sbírá tácy. Lidský kontakt se zredukoval na to, že vám někdo „laciný“ jen podá, co jste si naťukali na LCD.
Proč byl v půlnoci celý hotel evakuován jsme se věrohodně nedozvěděli. Živelně jsme dle instrukcí počítače z reproduktoru vyšli ven a živelně jsme se vrátili na pokoje, aniž by to někdo nějak organizoval. Hasiči přijeli, pak policie, za pár minut zase všichni odjeli. Žádný megafon a pokyny. Jestli tam byl vůbec někdo z vedení hotelu, těžko říct.
Hotel byl na mé jméno, další 3 členy rodiny u Family Room jsem nikam jako cizince neevidoval. Pas nikoho nezajímal. Jen karta.
To my v Čechách ubytované cizince evidujeme, hlásíme pod pokutou, teď tu byrokracii bude stát dokonce s velkou slávou digitalizovat.
Nabídku, sortiment, ceny v obchoďácích a čistotu hajzlíků na odpočívadlech komentovat nebudu, na tom si dělají sledovanost média
Berlín je fajn, spousta zeleně, příjemní lidé, kompaktní společnost, dobré jídlo u soukromníků, spousta věcí k vidění. Jen je škoda, že na každé vzpomínkové fotce máte kus staveniště