Aktuality ze zachraňování úzkokolejky

Všichni ostatní aktuálně zúčastnění se snaží o záchranu tohoto unikátu pro další generace.

 

O významu a potřebě záchrany úzkokolejky v regionu je přesvědčen zejména senátní Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí, který k tomuto vydal usnesení apelující na hledání takových řešení, která úzkokolejku nepošlou do šrotu, ale dají jí možnost se opět nadechnout do své nové životní etapy, aby dál mohla pomáhat s dopravní obslužností a přivážet potřebný turistický ruch.

 

O osudu úzkokolejky rozhoduje věřitelský výbor. Ten měl 5 členů. 3 státní subjekty a 2 soukromé subjekty. Stát tedy svou většinou mohl rozhodnout o způsobu řešení dluhů.

 

Rozprodej do šrotu nebo znovuzprovoznění trati generující tržby a prodej jako hodnotnějšího funkčního celku novému majiteli (celé, nebo koleje zvlášť a vlaky zvlášť = majitel dopravní cesty a poskytovatel dopravní služby), který by uhradil dluhy věřitelům nebo jejich maximálně možnou část.

 

Nejprve soudce vyplísnil zástupce SFDI/Ministerstva dopravy pod vedením Martin Kupka , když chtěl odstoupit z věřitelského výboru a nechtěl hájit zájmy státu, kterému JHMD dluží peníze s tím, že stát by neměl rezignovat na výkon svých práv, jako to neudělá dobrý hospodář ze soukromé sféry.

 

To samé však k nelibosti soudce udělala později zástupkyně ve věřitelském výboru za Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Ivan Bartoš s vysvětlením, že na to nemá čas sedět ve věřitelském výboru a navíc je z Prahy do Budějovic k soudu špatná cesta . Smutný přístup ministerstva k místnímu rozvoji v Jižních Čechách a na Vysočině.

 

Větší prioritu má asi digitalizace spočívají ve vytváření dalších úřadů plných podobných úředníků, kteří se budou snažit úkolovat ministry, což nikdy nemůže fungovat. Úřad pro úřad.

 

Už jsme si zvykli, že pan Ing. Čajánek nemající peníze na mzdy zaměstnanců a rozvoj JHMD, platí skvělé právníky a rozporuje u soudu každou drobnost.

 

Proto nerozumím tomu, proč soud kromě testu reality, že reorganizace pod přímým či skrytým vedením Ing. Čajánka je utopie, nemohl nechat také formálně hlasovat o tomto reorganizačním návrhu, jak to požadoval odvolací soud. Vyhnul by se tím opakovanému odvolání a dalšímu zdržování.

 

Pak nerozumím tomu, proč město Jindřichův Hradec, které letos do 30.září bylo schopno proinvestovat jen 8% ročního investičního rozpočtu a tím pádem bude mít na účtu v rezervě asi přes tři čtvrtě miliardy korun, přispěje na vyřízení povolení pro znovuobnovení provozu jen asi 150tis Kč, když povolení stojí 177tis bez DPH. Navíc v této častce nechá prý ještě externí subjekt „od pryč“ za 50tis Kč udělat návrh jízdních řádů. Zcela bez znalosti místních podmínek a reálií, takže všechny informace podle mě budou muset čerpat stejně od lidí na úzkokolejce. Ta mohla tento návrh zdarma předložit sama. Protože dělají pro záchranu maximum, věřím tomu, že ho už i mají. Jen vyhozených 50tis Kč třetí osobě, které budou chybět na cestě k povolením pro přepravu pasažérů.

 

Mám obavu, aby nám na stranu „záporáků“ a „hrobařů úzkokolejky“ nepřibyli další. Ne snad úmyslně, ale svou neobratností a úřední těžkopádností s maximální snahou o alibismus.

Oprostíme-li se od úředničiny, je pro mě řešení relativně jednoduché a rychlé:

 

1. Nechat ocenit majetek JHMD

 

2. Vyčlenit nepotřebný a zbytný majetek k odprodeji a k dispozici věřitelům.

 

3. Provést kalkulaci nákladů a výnosů při PRODEJI PO ČÁSTECH (koleje a lokomotivy sice něco váží a ve šrotu za ně dostanete peníz, ale jak už někdo počítal zhruba jen asi 20-30 milionů Kč a navíc vytrhat ty koleje a sanovat po sobě území, aby to na 80 Km trati nevypadalo, jako když do baráku vtrhnou zloději, také z těch získaných milionů ukousne velkou část. Nebo to může zůstat na krku obcím či státu. Nemovitosti a budovy, ke kterým už nepovedou koleje, se kterými jsou primárně spjaty, také nebudou mít velkou cenu. Jak se k nim lidé dostanou? Po cyklostezce místo kolejí? Kdo jí vybuduje a zaplatí? A co tam lidé budou dělat, když se nemovitosti na nádražích a v lesích odříznou od turistického ruchu? Opuštěné chaloupky uprostřed ničeho.)

 

4. Provést kalkulaci nákladů a výnosů z PRODEJE JAKO FUNKČNÍHO CELKU, který generuje tržby, dá se navázat na dopravní obslužnost a znovuzasmluvnění spolupráce s klíčovými partnery.

 

5. Předložit tyto 2 scénáře věřitelskému výboru.

 

6. Oslovit potenciální zájemce z řad investorů, aby předložili nabídky odkupu na jednu a druhou variantu. Která bude pro věřitele výhodnější, o té jednat a tou cestou jít.

Přičemž k výhodnosti nabídky patří i výsledný morální kredit a demonstrace určité společenské odpovědnosti k regionu, nejsou to jen bezprostřední peníze.

 

Toho by si měla být vědoma nejen banka, která přes noc může získat sympatie klientů, nebo jich také z řad petentů za zachování vláčků tisíce ztratit. To samé platí pro zástupce zaangažovaných ministerstev a vládních stran. Nikoho nebude zajímat, že nevěděli, co jim tam vyvádí úředníci bez dostatečné kontroly a instrukcí. Budou to oni, kdo pohřbili úzkokolejku v čele s Ing. Čajánkem.

 

A je tu ještě jeden klíčový aspekt.

 

Pokud ještě chvíli věřitelé ve výboru nebudou vědět, co vlastně chtějí a která cesta nejrychleji a s celkově nejmenšími náklady vede k uspokojení jejich pohledávek, resp budou stále existenčně znejisťovat zbylé pracovníky v dílnách a údržbě majetku, těm už skutečně dojde trpělivost a odejdou. S nimi odejde unikátní servisní know how, bez kterého lokomotivy ani nerozjedou. Pak už nebudou mít ani volbu. Zbydou jen klíčky na hřebíku, halda železa a chátrající domky v lesích bez údržby.

 

Bude se to pak lépe prodávat beze zbytku a ztrát? Kolik takových odprodejů budou věřitelé muset realizovat a s jakými dílčími náklady?

 

Potenciální zájemci o odkup úzkokolejky by si v rámci připravované nabídky mohli již paralelně zjistit od starostů ve spolku potřebné informace, kam a kdy by chtěli jaké lidi vozit, což by byla kostra jízdního řádu v jejich byznysovém plánu. Propojit to případně s autobusovou obsluhou. Stejně tak se předběžně domluvit na spolupráci ze strany krajů, pro které by zajišťovali část dopravní obslužnosti a podpoře SFDI do dopravní infrastruktury. V neposlední řadě si předjednat financování od bankovních institucí.

 

Za mě, kdo rychle dává, 2x dává! Snažil bych se to co nejrychleji protáhnout nezbytnou právní administrativou a najít v naznačeném směru nejlepší možnou dohodu.