Můj pohled na větrné elektrárny v krajině České Kanady

Debata o instalaci větrníků v krajině České Kanady je velmi živá a plná emocí. Jako podnikatel s vypěstovanou obezřetností, ekonom se zvykem vidět celkový finanční obraz věci a jako místopředseda senátního Výboru pro životní prostředí, který má přístup k širšímu spektru informací, se rád podělím i o svůj názor.

Dotazy, které mi přicházejí, by se daly shrnout do jednoho:

„Kdybyste bydlel ve Strmilově, byl byste PRO nebo PROTI instalaci větrných elektráren a proč?“

Zvažoval bych několik věcí, či úhlů pohledu. Je přirozené, že člověk dává pozitiva a negativa na misky vah a snaží se zjistit, co v nabídnuté příležitosti převládne a s jakou jistotou se na to může spolehnout.

1. My Češi nemáme problém s ochranou  životního prostředí, chovat se k přírodě šetrně a s úctou. Jsme k tomu od školy vedeni. Ale jsme zároveň historicky podezřívaví ke všemu, co je nám centrálně vnucováno bez zřetele na lokální podmínky. Z toho důvodu i já odmítám například plošnou ideologii Green Deal, která má s ochranou přírody jen málo společného. V důsledku a v celkovém propočtu jsou konkrétní opatření typu větrníky neefektivní zátěží pro přírodu, krajinu a místní život.

2. Ministr Hladík ve mně z hlediska péče o životní prostředí žádnou důvěru nevzbuzuje. Když jsem zpravodajoval jeho Vodní zákon, kde záměrně diskriminoval malé vodní elektrárny, chtěl čistit a narovnávat řeky, rušit jezy, protože naši zahraniční sousedé přeci také potřebují rychle vodu, což je úplný opak toho, co doporučují odborníci na klima a zadržování vody v krajině, neubránil jsem se dojmu, že dotační zlaťáky, které potečou přes jeho ministerstvo z EU, jsou důležitější než příroda. Za dotace budeme poslouchat cizí příkazy, co si máme v krajině způsobit. Těžko pak důvěřovat dobrým úmyslům takového ministra.

3. Energie z větrníků, pokud nejsou na ideálním místě, kde k tomu podmínky přímo vybízí a je to číselně podloženo (na Baltu, na pobřeží, na ostrovech atp.) je neefektivní. Více nás to stojí, než nám to dává. Pokud nebudeme všem lidem brát peníze a dávat je jen některým vyvoleným do větrníků dotacemi, aby se to celé na oko tvářilo jako levnější, je to ve třicetiletém propočtu nevýhodné. Mluvím z pohledu občana.

4. Větrníky jsou přínosné pro příjemce dotací a pro ty, co dotace zpracovávají a přidělují. Eg.d vykupuje energii z větrníků za cca 2,50 Kč za kilowatthodinu + stát k tomu dává proměnlivý zelený bonus 2,70 Kč za kilowatthodinu. Na výstavbu elektrárny je dotace stovek milionů Kč. Kdo platí eg.d? Kdo platí státní zelený bonus? Odkud se berou peníze na dotace pro investory? Z našich peněženek! Je to tedy jen hra na levnější energii z větru.

5. Odborníci na přenosovou soustavu tvrdí, že už jen po připojení všech povolených fotovoltaik budeme mít příkon, jako bychom měli dalších několik Temelínů. Ale nárazově. Když svítí slunce. Navíc elektřina již nebude proudit jednoduše od zdroje (baterky, elektrárna) jednosměrně ke spotřebiteli, ale v rámci sdílené energetiky bude moci „téct“ více směry. Budeme si moci vzájemně elektřinu posílat. To si vyžádá až dva tisíce miliard Kč do nových rozvodných sítí. Kdo bude tyto investice mít nakonec na faktuře za elektřinu? Všichni. Už nyní tam každý z nás má 500 Kč stálou sumu na OZE.

6. Stát má vždy navrch. Být vlastníkem větrníku, bál bych se přetoků a pokut. Tak budou postaveny smlouvy. Aby se chránil stát, který v úzkých vždy zamete s ostatními. Pamatujete si kampaň „pořiďte si elektrický přímotop, budete topit levně“? Ekonomicky myslícím to bylo hned jasné, že pálit ušlechtilou energii, jakou je elektřina, místo plynu na teplo, je barbarství a navíc velká poptávka po elektřině následně vyžene cenu nahoru. A to se také stalo.

7. Pokud fouká a svítí slunce a my z větrníků a fotovoltaik začneme do sítě dodávat tisíce kilowatt elektřiny, pak musíme být schopni stejně rychle tu elektřinu na druhé straně ubrat z jaderných nebo spíš paroplynových elektráren, jejichž výkon lze rychle utlumit. A naopak, když přestane foukat a svítit, okamžitě výpadek dohnat paroplynkou. To znamená, že kolik budeme mít příkonu z alternativních zdrojů, tolik musíme mít ještě v rezervě ze stálých zdrojů (jádro, plyn, uhlí). Vloni či předloni ČR několikrát o vteřiny zachránila Německo od blackoutu.

8. Větrníky a fotovoltaiky dávají smysl spíš jen jako ostrovnější systémy, kdy si domácnosti či obce vyrábí elektřinu pro sebe, do baterky, do auta, a když nemohou, tak si přicucnou ze sítě ze stabilních zdrojů, které napájí dráty stále. Ideálně tedy mix fotovoltaika na střechách (hlavně admin budovy, paneláky), větrník (kde stabilně fouká a nehyzdí to krajinu), vodní elektrárna, bioplynka, spalovna komunálního odpadu (spádové oblasti nad 100 tisíc tun odpadu ročně), malý modulární reaktor + zbytek z velkých elektráren.

9. Mluvíme o změnách klimatu, změnách průměrných teplot, tedy i termodynamiky, proudění vzduchu. Velmi bych se tedy v horizontu třiceti let zamýšlel nad tím, jak tyto veličiny lze odhadnout a jak se na ně lze spolehnout. Pokud by větrníky nedotoval stát z peněz nás všech a měl to být čistě soukromý projekt, do kterého bude někdo riskovat svoje vlastní peníze, větrníky by se neplánovaly takto, jako houby po dešti, protože čísla a rizika by ukázala jen několik málo perspektivních míst.

10. Ráz krajiny a ochrana unikátní fauny a flóry by měla být v takové lokalitě důležitějším veřejným zájmem, než výroba elektřiny z 250 metrů vysokého větrníku. Z tohoto důvodu nepovažuji krajinu České Kanady za vhodnou lokalitu. Byli jsme zkontrolovat rekultivaci těžební jámy na Mostecku, tam je umrtvována těžba uhlí, byť je ho tam ještě na sto let provozu, krajina je tam již člověkem narušena a fouká tam. To považuji za mnohem vhodnější a citlivěji vybrané místo pro zvážení instalace větrníků než Českou Kanadu.

11. Jižní Čechy a Vysočina jsou historicky chudšími kraji bez těžkého průmyslu. Naučili jsme se zde žít. Živíme se na turistice, službách krásné a zdravé přírodě. Do toho jsme léta investovali miliardy (cyklostezky, muzea, penziony, agroturistika, sportovní aktivity, úzkokolejka, rekreační chaty a chalupy, kam jezdí lidé odpočívat z bohatších a „špinavějších“ měst atp.). Vybudovali jsme si v tomto směru konkurenční výhodu. Proč si to nyní mařit?

12. Zaznamenal jsem tvrzení či očekávání, že z kompenzačních peněz do rozpočtu obce by obec mohla motivovat lékaře a zubaře, aby přišli do Strmilova a otevřeli si tam ordinace. Možná by stačilo se zeptat na názor samotných současných lékařů, jak se k tomu staví. Já jsem přesvědčen, že lékaři zas až tak neřeší peníze a nebudou se kvůli tomu z většího města stěhovat do malé obce, aby měli nad hlavami větrníky. Naopak, půjdou za přírodou, zdravým prostředím tam, kde bude mít zároveň uplatnění partner/partnerka, kde bude dobrá školka, malotřídka, kde se dětem více věnují, kde budou v obci dobré sousedské vztahy a komunitní život.

13. Byl bych velmi obezřetný ke třicetiletým slibům na úrovni „včera založená“ neznámá společnost s ručením omezeným – soukromník pronajímající pozemek / obec. Dokud větrník nestojí, tahají za delší kus provazu občané a obec. Jakmile bude větrník stát a elektřina proudit, situace se obrátí. S.R.O lze obratem prodat, převádět na jiné jednatele i třeba cizince, soudně se něčeho domoci je na dlouhá léta. Proto je důležité jednat o větrnících s důvěryhodnými firmami, případně být jako obec či občané nějakou formou partnery v té firmě.

14. Další věc, nad kterou bych přemýšlel, je zátěž a změny v přírodě vlivem výstavby. Lopatky prý nelze dopravit vrtulníkem, budou muset jet jako nadměrný náklad po silnici v kuse. Jet přes pole, louky, možná někde vykácet kus lesa v zatáčkách, aby bylo možno se vytočit. Tisíce kubíků železobetonu v zemi, nad jejichž odstraněním si zatím nikdo evidentně hlavu neláme, protože bůh ví, co bude za 30 let. Ale dědice pozemků tato zátěž čekat bude. Opět, lépe si s tím poradí případně obec s dopomocí kraje a státu než samotný občan. Peníze z pronájmů větrníků se rozkutálí a co pak s tím, až to přestane sloužit?

15. Nerozumím tomu do hloubky, mám jen odborné poradce a konzultanty, tak se do toho pouštět nebudu, ale mít nad hlavou tak velkou rotující stavbu, určitě bych si chtěl být jistý informacemi o zjevném i podprahovém hluku, vibracemi, stroboskopickým efektem, vlivem na ptactvo, zvěř v okolí a na zahradě, vliv na proudění vzduchu za větrníky, vliv na oblačnost a tudíž vysychání lesů, krajiny atd. Kontroly úřadů toho následně moc nezmůžou. Dohlédnout na pečlivost vypracování EIA také není od věci.

16. Z EU k nám doplyne až 750 miliard Kč dotačních peněz. My s nimi budeme cukrovat OZE projektíky, místo abychom za to dalším generacím postavili robustní zdroje elektřiny na 100 let. Posílili jaderky. Navíc nejde o dotace z přerozdělení již vybraných peněz od občanů v EU, ale o obří půjčku, kterou si vezme EU, ze které dostaneme jen kousek, budeme mít 10 let odloženou splatnost, a pak to naše děti začnou splácet. Penízky Green Dealem neefektivně rozkutálíme a dětem zbudou splátky dluhů. Kéž by za to měli alespoň levnější a stabilnější elektřinu!

Bydlet ve Strmilově, byl bych tedy PROTI výstavbě větrných elektráren za té konstelace a podmínek, které jsou nyní na stole.

Referendum je závazné napořád. Ale po dvou letech ho lze opakovat.

Lze vše podstatně lépe připravit a propočítat. Neskákat na první špek, který se objeví. Postupovat s péčí řádného hospodáře a s podporou občanů, kterých se to týká.

Jak by to podle mě mělo probíhat ideálně?

Stát má vytipovat zóny, kde by větrníky dávaly smysl, ničemu moc nebránily a kde budou propočty hovořit o dobré rentabilitě.

Tyto zóny probrat s patřičnými obcemi a krajem.

Elektřina z takto velkého zdroje by měla být také pod kontrolou státu, jako strategický zdroj. Větrníky by měl tedy nechat stavět stát spolu s obcemi. Pokud budou zapojeny dotace, pak ve prospěch obcí a obce by měly mít podíl na větrné elektrárně. Měly by mít možnost ovlivňovat, co se s elektrárnou bude dít.

Elektřina z větrníku by měla být primárně zdrojem pro danou lokalitu, za stanovenou cenu. Tím pádem možná i výhodnější.

Obecně považuji za rozumnější, aby stát vlastnil zdroje elektřiny, nákladově propočetl cenu pro výrobu, firmy a domácnosti v ČR a jen přebytky prodával do zahraničí za ceny na Lipské burze. Což by platilo i pro nás. Když u nás nebude svítit a na Baltu bude foukat, za „lipské“ ceny si dokoupíme elektřinu ze zahraničí.

Moje ideální představa energetického mixu?

Fotovoltaická soběstačnost domácností. Větrník, kde fouká a nikomu nevadí. Fotovoltaika na obecních budovách a na panelácích. Obecní a soukromé vodní elektrárny. Bioplynky. Sdílená energetika.

Moderní, čistá spalovna komunálního odpadu na úrovni kraje, kam bude ze spádových obcí po kolejích v kontejnerech směřovat přes 100 tisíc tun odpadu ročně, aby se to vyplatilo. Abychom odpad nezakopávali do země. Spalovna produkuje teplo, elektřinu, stavební materiály, atd. Vytříděný odpad prodávat zpět do výroby.

Malý modulární reaktor napájecí sítě na úrovni kraje.

Nové bloky Dukovan a Temelína jako stabilní zdroj na úrovni státu. Stát by měl až do bezpečné náhrady provozovat uhelné elektrárny, které může utlumovat s náběhem jiného výkonu. Ne si zavřít uhelky a nemít za ně nic.

Potřebné jsou i paroplynové elektrárny, které umí rychle reagovat na pokles či nárůst elektřiny v síti, tudíž umí vyvažovat výkyvy.


Hlavně je potřeba vše pečlivě zvážit, snížit rizika, zvýšit přínosy pro lidi v okolí a vše s lidmi předem probrat, a pak se společně rozhodnout. Nedělat zbrklá a nevratná rozhodnutí.