Na senátním výboru jsem kolegy informoval o vývoji na úzkokolejce, opět jsem se rozohnil nad elektronickou (ne)komunikací a přístupem na Ministerstvu pro místní rozvoj.
Pak jsem vyrazil připomenout si Den daňové svobody a že do 13.6 pomyslně vyděláváme na stát a druhou půlku roku pak na sebe a své rodiny, že bych nejraději vítal Den daňové svobody spolu s příchodem jara.
Od 13.15hod jsem měl tu čest zúčastnit se předání Stříbrné medaile předsedy Senátu a také se setkat s paní Martinou Navrátilovou.
Hlavně ale tento status píšu kvůli dalšímu setkání, ze kterého mám velkou radost a bylo moc přijemné. Dorazil za mnou jindřichohradečák generál Petr Dohnal. Dlouholetý generální ředitel vězeňské služby ČR nyní vrchní ředitel sekce vězeňství a resortní kontroly na Ministerstvu spravedlnosti.
S Petrem jsme se prvně viděli na pracovní panelové diskusi ve Sněmovně na téma „plné věznice a co s tím“. Dobré a racionální návrhy měla nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová, jinak to bylo dosti sterilní a odtržené od reality života v našich městech a v regionu. Což podtrhuje i hojná účast zástupců lidskoprávních organizací.
S Petrem jsme se názorově shodovali. Proto jsem se s ním rád viděl, abychom mohli pohovořit hlouběji, co jsou správné cesty řešení a co ne. Tvářit se, že některé trestné činy nebudeme považovat za trestné činy a tím si uvolníme třetinu věznic podle mého názoru fakt není dobrým řešením. Jen ty problémy přesuneme na samosprávy, na Městské policie, starosty, místní policii ČR a zhoršíme kvalitu života lidí v obcích.
Šel jsem na ten diskusní panel právě proto, že v obcích řešíme opak. Narůstající počet individuí, se kterými můžete těžko něco dělat, protože na ně nemáte páky, nic nemají, vandrují, není je čím hnát k odpovědnosti a pořádku. Všemu se vysmívají.
Jestli se mají využít dotace, pak bych je použil do vybudování moderní kapacitní věznice, kde díky technologiím a nejrůznějším náramkům bude stráž bez potíží zvládat bezpečně tisíce vězňů, vězni budou muset pracovat a vydělávat na úhradu škod, které způsobili.
Líbí se mi, že už to dnes trochu funguje na bázi spolupráce se soukromými firmami, které si vězeňskou práci najímají a pak třeba ti lidé i po propuštění mají možnost nastoupit do těchto firem, protože už je tam i nějaká vzájemná zkušenost. Mají reálnou šanci začít znovu.
Na bázi přestupků a lehčích přečinů by to mohlo fungovat stejně např. se Službami města, kde si to mohou odpracovávat. Stále chybí lidé do lesa, ke hrabičkám, na sekání trávy, čistění ulic a chodníků, natírání atp. I zde se může vytvořit odrazový můstek k nápravě.
Systém by měl být nastaven tak, že požene hříšníky k zodpovědnosti a nápravě. Že si to budou muset odpracovat ve veřejně prospěšných službách nebo v retenčním zařízení. A vězení má být zařízení, kam se rozhodně nechcete vracet.
Ne že budeme vězně pouštět na svobodu s tvrzením některých akademických chytráků nad grafy, že si holt budeme muset zvyknout na to, že nás čas od času někdo okrade
Na to si rozhodně zvykat nechci a stát musí zařídit eliminaci takových recidivistů ze společnosti. Tlačit je k nápravě.
(Na obrázku je klíč, který jako věšák na klíče vyrobili ve věznici.)