Kompas konkurenceschopnosti – další EU nesmysl

Dnes trochu zamyšlení. Včera jsem přijal pozvání na debatu na téma Kompas konkurenceschopnosti. Další takové marketingové cingrlátko z dílny Evropské komise.

 

Reálně jde o jakýsi soupis asi třiceti priorit, na které se musí EU zaměřit.

 

Takže opět oxymoron, jedno popírá druhé 🙂 Když už chce EK používat takové líbivé nálepky a pojmenování, měla by nejprve pochopit, že kompas má JEDNU střelku a ukazuje jedním směrem, ne třiceti 🙂

 

Ještě že EK nevyrábí skutečné kompasy 🙂 To bychom v praxi viděli to bloudění, které bohužel nevidíme v tom ekonomicko manažerském světě.

 

Debatního panelu se účastnili zprava Luděk Niedermayer (europoslanec), Martin Jahn (prezident Sdružení automobilového průmyslu ČR), Tomáš Salomon (šéf Erste a bankovní asociace), Miroslav Trnka (zakladatel ESET a slovenský miliardář v „českém exilu“) a ještě jeden developer.

 

Rozhodl jsem se pro účast, protože se známe s Tomášem Salomonem z GE, kde jsme spolu dělali na projektech kvality a zavádění změny.

 

Tomáš byl vždy duší byznysmen, podnikatel, ranař, ten, co umí proklestit cestu k cíli i tou nejhustší džunglí. Tak mě zajímalo, jak nabroušenou bude mít názorovou mačetu nyní po letech.

 

No bylo to od všech takové umírněné, unavené, korektní, opatrně kritické, bez podnikatelské jiskry v oku a bez dlouhodobé radosti z úspěchu.

 

Té radosti a nadšení, jaké jsme například zažívali, když jsme se stali jedničkou v mobilním bankovnictví a inspirací pro celý bankovně technologický svět. Skvělá projektová práce na vývoji nového produktu s výsledkem nad očekávání.
Vůbec nejtragičtější byl pro mě Luděk Niedermayer. Ten těm sluníčkářským zeleným zvrácenostem snad ještě věří. Asi jediný v panelu.

 

Ten kontrast utopického myšlení a odtrženosti od reálného života lidí byl zjevný.
Nejostřejší a vtipný byl z publika ředitel Stoklásek z Agrostroje, který hned na první dobrou řekl, že ty lidi v EK nemají žádnou kompetenci k tomu, co dělají, a že by takové nezaměstnal ani na vrátnici 🙂 A oni se snaží řídit životy nám všem. To sklidilo potlesk a pak se přidalo s názory ještě pár dalších známých byznysmanů.

 

Času bylo málo, takže na můj poslední příspěvek se nedostalo. Což je možná dobře…

 

Chtěl jsem mluvit o přebujelém evropském socíku s centrálním plánováním osazeným lidmi odtržených od reality a lokálních odlišností, navíc poblouzněných ekoklimatickou ideologií.

 

O přijímání kompromisů, tedy kočkopsů nějak polknutelných od všech 27 členů EU, přičemž každý z těch podnikatelů ví, že produkt, aby ho zákazník s nadšením chtěl, musí být špička šitá na míru, ne zbastlený kompromis desítek místních specifik, a že se musí rozhodovat u zákazníka, občana, v místě, kde se řeší problém, ne centrálně odněkud v Bruselu. Podle toho to také vypadá. Rozhoduje a nařizuje skupina, která nemá šajn.

 

Nejsme konkurenceschopní vůči USA, Číně a Asii obecně.

 

Žijeme v umělém blahobytu, kdy ti, co makají od rána do večera, nesou starosti a rizika, se nemají o moc lépe než ti, co nedělají skoro nic a jen se vezou.

 

Navíc nám to všechno platí naše děti, za jejichž peníze nám to politici kupují na dluh, který pak děti budou muset řešit a splácet.

 

Chtěl jsem mluvit také o tom, že si sami rádi ubližujeme, jsme papežštější než papež a rádi se svazujeme do dalších a dalších kazajek předpisů a byrokracie. Naposledy jsme si zlikvidovali dohodáře a dětem zničili možnost brigádničit 🙁
Prosperitu přeci neřídí politik, ten má vytýčit hřiště, dát základní mantinely a pak jít všem z cesty. Nechat podnikatele postarat se o potřeby lidí. A klidně růst a rozšiřovat se do celé EU, pokud to zákazníci budou chtít.

 

Těším se na pokračování debaty s panem Stokláskem, až se někdy v červenci spolu potkáme v Agrostroji. Plus máme témata Zambie a potřeba zemědělských strojů a školství a vzdělávání propojené s firmou.

 

Zametat si však musíme začít před vlastním prahem. Tam začíná cesta k lepšímu.

 

Již tento týden budu jako výborový zpravodaj navrhovat Senátu usnesení, kde by měla vláda aktivně reagovat na zjištění NKÚ v kontrolní zprávě 2024, připravit akční kroky k nápravě, kdo je za ně odpovědný a do kdy proběhne náprava. Vše pod veřejnou kontrolou na webu NKÚ.

 

A pak se naši ministři musí zajímat a včas usměrňovat EU plošné iniciativy, dokud to v pracovní fázi lze, ne propásnout 4 příležitosti a pak se po roce a půl vzpírat pod pokutama až u hlasování o finální směrnici upečené všemi státy.