1. zasedání Senátu Leden 2024 – Istanbulská úmluva

Istanbulská úmluva se stala nejsledovanějším bodem prvního zasedání senátorů v lednu 2024. Hlasování předcházely odborné diskusní panely, semináře, analýzy a také stovky emailů s argumenty proč úmluvu podepsat, nebo proč ji nepodepsat. K předchozímu mému statusu na Facebooku a k vysvětlení mého rozhodnutí hlasovat PROTI ratifikaci úmluvy v měsíčníku NEON, kde jsem měl jen omezený prostor, přidávám ještě podrobnější informace k tomuto hlasování. Následují pak informace k dalším projednávaným návrhům zákonů.

122/14 Úmluva RE o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – Istanbulská úmluva (Pavel Blažek)

Hlasoval jsem PROTI úmluvě, Senát jako celek nakonec nezískal většinu pro souhlas s ratifikací.

Úmluva vznikla na půdě Rady Evropy;

• výbor ministrů Rady Evropy [je tvořen ministry zahraničních věcí všech členských zemí Rady] vydal několik doporučení na uvedené téma „násilí proti ženám“, což dalo vzniknout v období 2006-2008 celoevropské kampani za boj proti násilí na ženách včetně domácího násilí;

expertní skupina zřízená výborem pak vypracovala návrh textu; dne 14. 3. 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko; v platnost vstoupila 1. 8. 2014;

k dnešnímu dni Úmluvu podepsalo 45 států a Evropská unie; 7 státům stále zbývá Úmluvu ratifikovat; Turecko naopak Úmluvu v roce 2021 vypovědělo.

Podrobněji k obsahu Úmluvy  

 

komentáře jsou i v textu

(1) – Úmluva zavádí definice, zejména poměrně neurčitý pojem „gender“ [čl. 3c]; “ženami” se rozumí i dívky mladší 18 let [čl. 3f]; dále pak „genderově podmíněné násilí vůči ženám”, které znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy; dále pak definuje domácí násilí, oběti, apod.;

• pojmem “gender” rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženymuže[čl. 3c];

Komentář: pokud jde o „gender“ tak jak je definován v Úmluvě, je podle mého (a) vnitřně rozporný, (b) u různých odborníků, či vykladačů se výklad pojmu různí;neurčitost a rozostřenost pojmů vždy usnadňuje široké interpretace a manipulace; viz Dopady;

 

(2) – stanoví se legislativní závazky (v rámci hmotného práva) určující, které jednání má být kriminalizováno; tyto závazky již v našem právním řádu máme; 

• jde o tzv. tvrdé závazky typu „státy učiní nezbytná legislativní opatření“;

jednání, jejichž kriminalizaci Úmluva vyžaduje, zahrnují psychické násilí [čl. 33], nebezpečné pronásledování (stalking) [čl. 34], fyzické násilí [čl. 35], sexuální násilí včetně znásilnění [čl. 36], nucený sňatek [čl. 37], mrzačení ženských pohlavních orgánů (např. tzv. ženská obřízka) [čl. 38] a nucené přerušení těhotenství a nucená sterilizace [čl. 39]; sexuální obtěžování [čl. 40]; napomáhání, účastenství a pokus [čl. 41]; nepřijatelné ospravedlňování trestných činů, včetně trestných činů spáchaných ve jménu takzvané „cti“ [čl. 42];

• Úmluva nicméně nezavazuje smluvní strany, aby do svých právních řádů zavedly přímo konkrétní skutkové podstaty – postačí, pokud je jednání specifikované v jednotlivých článcích trestně postižitelné;

• trestní zákoník tak například sice nepracuje přímo se skutkovou podstatou nuceného sňatku, jednání předpokládané v čl. 37 Úmluvy lze však kvalifikovat jako trestný čin vydírání  (odstavec 1), potažmo jako zavlečení nebo obchodování s lidmi;

• čl. 48 obsahuje zákaz povinného alternativního řešení sporů (včetně mediace a smírčího řízení) ve vztahu ke všem formám násilí spadajícím do působnosti Úmluvy;

• tím se omezují se stávající práva obhajoby;

podle vlády máme tvrdé závazky v našem svém právní řádu již ukotveny, v říjnu 2018 byla dořešena interpretační pozice k upřesnění postihů za vynucené sňatky, násilnou sterilizaci a úprava promlčecí doby u stíhání za ženskou obřízku;

 

Komentář: některé z tvrdých závazků jsou v Úmluvě formulovány poměrně široce a přes jejich ukotvení v našem právním řádu, mohou jejich formulace v Úmluvě podporovat další rozšíření různých postihů {viz. např. čl. 40 nebo čl. 33}; lze očekávat, že pod tlakem tuzemských i mezinárodních zájmových skupin a různých politiků budou některé z uvedených závazků {pod vlajkou této Úmluvy} časem přijaty v tvrdší verzi {případně měkké závazky budou legislativně upraveny};

komentář k čl. 40Sexuální obtěžování (trestnímu postihu musí být vystavena jakákoliv forma nežádoucího verbálního a neverbálního projevu sexuální povahy) a k čl. 33 – Psychické násilí je uveden v Dopadech;

(3) – Úmluva obsahuje závazky k různým preventivním opatřením;

• v řadě měkkých závazků navazuje tato úmluva na předchozí úmluvy, např. úmluva OSN o odstranění diskriminace žen, kterou tuzemsko ratifikovalo v osmdesátých letech;

mezi diskutovaná opatření patří:

prosazování změn společenských a kulturních vzorců s cílem vymýcení předsudků založených na myšlence podřazenosti žen nebo na stereotypizovaných úlohách žen a mužů [čl. 12];

osvěta a spolupráce s nevládními organizacemi [čl. 13];

nestereotypní genderové role do osnov [čl. 14];

samoregulační standardy v médiích [čl. 17];

komentář k čl. 12, 13, 14 a 17 je uveden v Dopadech;

(4) – ochrana a podpora obětí a svědků

tato část obsahuje řadu obecných zásad a kritérií pro zavádění a poskytování ochrany a podpůrných opatření, jako je předcházení sekundární viktimizaci či řešení konkrétních potřeb zranitelných subjektů;

• ochrana a podpůrné služby musí být poskytovány bez ohledu na ochotu oběti podat trestní oznámení anebo svědčit;

v rámci obecných podpůrných služeb mají státy zajistit přístup obětí ke službám usnadňujícím jejich zotavení z násilného útoku,  ke zdravotní péči a k dalším sociálním službám, dostupné prostředky na tyto služby a odpovídající školení pro odborníky pracující s oběťmi;

Úmluva obsahuje závazek zajistit obětem okamžité, krátkodobé i dlouhodobé specializované služby  [čl. 20 a 22]; dalšími vyžadovanými opatřeními na podporu obětí mají být azylové domy [čl. 23], telefonní linka pomoci s nepřetržitým provozem [čl. 24] a krizová referenční centra pro oběti sexuálního násilí [čl. 25]; zvláštní ustanovení je věnováno ochraně a podpoře dětských svědků, která má mj. zahrnovat psychosociální poradenství přiměřené věku dítěte [čl. 26];

mezi diskutovaná opatření patří:

• opatření pro povzbuzení osob, které mají důvod se domnívat, že k násilnému činu (dle Úmluvy) může dojít, aby to oznámily příslušným orgánům[čl. 27];

• zajistit, aby oznámení nebránily ani státem ukládané zásady mlčenlivosti určitých profesních skupin, jde-li o závažný násilný čin a lze-li očekávat další závažné násilné činy [čl. 28];

komentář k čl. 27 a 28 je uveden v Dopadech;

(5) – závazky pro vyšetřování, stíhání, procesní právo a ochranná opatření;

smluvní strany musí zajistit, aby účinná vyšetřování a soudní řízení probíhala bez zbytečného odkladu a aby byl ve všech fázích trestního řízení brán zřetel na práva oběti [čl. 49];

v právních řádech musí být zakotvena možnost použití urgentního vykázání a zákazu vstupu pachatele do obydlí oběti nebo ohrožené osoby, jakož i dalších vhodných omezujících a ochranných příkazů vydávaných vůči pachatelům, jejichž porušení musí podléhat účinným přiměřeným a odrazujícím trestním sankcím [čl. 52 a 53];

důkazy vztahující se k předchozím sexuálním vztahům a chování oběti budou připuštěny pouze tehdy, bude-li to relevantní a nezbytné [čl. 54];

• možná sexuální provokace ze strany oběti bude v obhajobě obtížněji uplatnitelná; bude snadnější odsouzení na základě nedokonalých důkazů;

je stanoven demonstrativní výčet ochranných opatření k zajištění práv a zájmů obětí ve všech fázích trestního řízení; zahrnuje např. ochranu obětí, jejich rodin a svědků před zastrašováním, odplatou a sekundární viktimizací; relevantní informace o právech a službách, které jsou jim k dispozici; informace o vyřízení jejich trestního oznámení; právo být slyšen a předkládat důkazní prostředky; opatření na ochranu soukromí a podoby obětí a další [čl. 56];

• doplňuje právo obětí na právní podporu a bezplatnou právní pomoc (za podmínek stanovených vnitřním právem) [čl. 57];

(6) – migrace a azyl; stanoví se snadnější povolení k pobytu obětem [čl. 59 až 61];

stanoví semožnost požádat o vydání samostatného povolení k pobytu obětem, jejichž povolení k pobytu je závislé na povolení pobytu manžela;

při řízení o vyhoštění, budou moci oběti dosáhnout jeho přerušení;

násilí založené na pohlaví páchané na ženách zakládá nárok na doplňkovou ochranu(musí být uznáno jako forma pronásledování ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a jako forma závažné újmy);

při posuzování statusu uprchlíka (v rámci azylových řízení) je nutné použít genderově citlivé postupy; oběti násilí na ženách nesmí být za žádných okolností navráceny do země, ve které by byly ohroženy [čl. 60 a 61];

(7) – vytváří se specifický monitorovací mechanismus;

 

skupina odborníků (Výbor GREVIO) bude dohlížet na to, aby stát postupoval v souladu s úmluvou [čl. 66 až 70];

• dokonce se dá říci (podle jejích stávajících doporučení, viz dopady), že budou určovat míru uplatňování jednotlivých článků Úmluvy {např. Rakousko,pokyn vyčlenit více finančních prostředků pro ženské neziskovky};

má disponovat řadou kompetencí a má nezávisle na vnitrostátních orgánech monitorovat a prosazovat naplňování úmluvy;

strany budou povinně vyplňovat dotazník, a poskytovat další informace podle požadavku GREVIO;

informace může GREVIO získávat kdekoliv a může provádět „průzkum situace“ na místě;

GREVIO může v závažných případech požadovat po smluvní straně bezodkladné předložení zvláštní zprávytýkající se opatření přijatých k předejití závažného, rozsáhlého nebo dlouhotrvajícího vzorce násilného chování vůči ženám;

• zprávy, které bude pro daný stát GREVIO předkládat, se svými doporučeními, se členské státy zavazují předkládat parlamentům;

v unijní verzi Úmluvy mají členové GREVIE imunitu před zatčením nebo zadržením a před zabavením jejich osobních zavazadel a imunitu vůči právním procesům všeho druhu; věci celní a devizové kontroly, poskytují stejné výhody, jaké se přiznávají zástupcům zahraniční vlády v dočasné úřední službě; jejich dokumenty jsou nedotknutelné [čl. 66];

Komentář: jedná se o paralelní strukturu, která na území státu úmluvy může provádět šetření a vyžadovat součinnost s národními úřady a národními experty; monitorovací mechanismus se stane prostředkem politického nátlaku na smluvní státy;

další komentář včetně některých výsledků monitorovacího šetření GREVIa viz Dopady;

Vstup v platnost

Úmluva vstoupila v platnost dne 1. srpna 2014.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Ad (1) – definice „gender“

(a) pokud je o „gender“ je definice vnitřně rozporná

z definice v Úmluvě v podstatě vyplývá, že o tom co je gender, by měla určovat „ustavená role, chování, aktivity a atributy připisované ženám nebo mužům“; z definice na jedné straně může vyplývat, že je tedy zřejmě gender žena, pokud jde o muže, který se např. obléká do ženských šatů a ve společnosti se chová jako žena; ale ustavená role není jenom o oblékání a veřejném vystupování; podle mého je atribut připisovaný ženám také např. rození dětí (pokud to jde), tento atribut ale muž převlečený za ženu a chovající se jako žena nemá; jak tedy uplatním definici z čl. 3c u konkrétního případu?

• v řadě prací se objevuje tvrzení, že gender označuje osobní identitu; to by řešilo dobře, kdo má jaký „gender“ {pouze bychom se dotčeného zeptali za koho se cítí}, ale definice z Úmluvy to neříká a používá ještě nejasnější pojem „ustavená role a atributy“; není divu, měřit identitu není v podstatě možné, a stavět na osobních pocitech v úmluvě není zřejmě příliš korektní; definice z úmluvy tedy jasnosti nepomáhá;

není také jasné zda vymezení nových gender identit není v rozporu s definicí dle čl. 3c, uvážíme-li některé nové genderové identity např. nebinární, genderfluidní, bigender, trigender, pangender; polygender, neutrois; agender, genderless [zdroj

]; ale dle čl. 3c, se uvažuje sociální role připisované jen pro muže a ženy {zřejmě by bylo praktičtější definovat gender jako „to, co o svém pohlaví sdělí daný objekt“ {viz výše}; resp. „zobecněný rod“, něco jako kvantový stav, který může nabývat mnoho hodnot; to by ale příliš nadšení nevyvolalo; rafinovaně to obešly některé státy {USA, Kanada, Austrálie} které zavedly pasy s pohlavím X, tj. pro lidí, kteří se nepovažují ani za muže, ani za ženu a do kteréžto kategorie se mohou výše uvedení zařadit [zdroj

];

týkají se tedy opatření v Úmluvě jenom žen (je to Úmluva proti násilí na ženách), nebo ještě někoho? Např. někoho, kdo má osobní identitu ženy (bez ohledu na biologické pohlaví závislé na genech)?

(b) pokud se obrátíme na odborníky, právníky a studenty gender studies je patrný chaos ve výkladu tohoto pojmu:

• podle jiných definicí gender označuje osobní identitu a společenskou roli osoby ve vztahu k maskulinitě a feminitě, viz dále

pojem gender v sobě zahrnuje společensky podmíněné rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení žen a mužů [Masarykova Universita, genderová studia zdroj

]; zahrnuje, ale nestanoví co se tím rozumí;

• podle obecné představy, rozšířené v západní společnosti, se dítě sice narodí s určitým pohlavím, příslušnému genderu se však musí teprve naučit, tj. projít genderovou socializací; co je středobodem tohoto učení však pojímají různé teorie rozdílným způsobem [wikipedie gender

]; to znamená, že se různí autoři dopracovávají k pojímání genderu různě;

biologické pohlaví a sociální gender se částečně prolínají [wikipedie gender

];

gender označuje osobní identitu a společenskou roli osoby ve vztahu k maskulinitě a feminitě [advokát Rozehnal zdroj

];

Bulharsko ve svých předběžných otázkách k ESD používá pojem „biologické nebo sociální pohlaví“;

• na téma co je to gender, existuje i bakalářská práce z r. 2015 [zdroj

];

neurčitost a rozostřenost pojmů vždy usnadňuje široké interpretace a manipulace;

pojem gender v našem právním systému není obsažen;

• legislativci uvádí, že ČR učinila k Úmluvě výkladové prohlášení, o tom, že „ustanovení Úmluvy neobsahují povinnost upravit definice manželství či genderové identity ve vnitrostátním právu“;

 

Ad (2) – legislativní závazky (hmotné právo)

 

Článek 40 – Sexuální obtěžování Strany učiní nezbytná legislativní opatření, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, byla vystavena trestnímu či jinému postihu.

 

Přesněji: Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, obzvláště pokud toto chování vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující či urážlivé prostředí, byla vystavena trestnímu či jinému právnímu postihu.

Komentář: splnění tohoto požadavku lze (v občanskoprávní verzi) nalézt v antidiskriminačním zákoně (sexuální obtěžování je diskriminace; obtěžování je snížení důstojnosti apod. a dotčený se může u soudu domáhat zadostiučinění i finančního {detailněji viz poznámka} [verbální a neverbální povaha není v antidiskriminačním zákoně specifikována, ale jakýkoliv akt je buď verbální či neverbální]); ČR má splněno v rámci „jiného právního postihu“, tedy občanskoprávního (nikoliv trestně právního, jak je akcentováno v úmluvě);

• pojem „snížení důstojnostije poměrně neurčitý a předpokládá se, že se s ním soudy vyrovnají (jako dosud), nicméně je otázkou, zda formulace čl. 40 Úmluvy s akcentem na „trestnost, či právní postih jakéhokoliv nežádoucího verbálního, či neverbálního projevu“, nebude tvůrčím způsobem časem vládou legislativně rozpracována do dalších postihů; tato úmluva k tomu zjevně podněcuje, navíc může být podněcována i nadnárodním dozorem [GREVIO viz níže];

bude policie prověřovat všechny stížnosti na verbální či neverbální projevy sexuální povahy? Protože je deklarován právní postih budou muset být tyty projevy vyšetřovány pečlivěji; bude to jen na upozornění dotyčných, kteří budou pociťovat porušení své důstojnosti, nebo bude nějaká morální policie, které bude kontrolovat chování lidí? Verbální i neverbální projevy mohou pokrývat širokou oblast, od agrese nebo vyhrožování, přes neslušné projevy až po vtipy, poznámky, nebo pochvaly; již nyní může soud využít antidiskriminační zákon (viz níže v poznámce) a projednávat obtěžování, nebo snížení důstojnosti osoby;

samotná formulace trestnosti všech projevů {jakákoliv forma} však situaci posouvá i k povinnosti trestat i např. vtip, poznámku, nebo pochvalu {neboť i tyto jsou dle vyjádření různých osob v médiích považovány jako projev, který je zapotřebí trestat}; dovede si někdo představit, jak by mohlo vypadat legislativní ukotvení trestnosti vtipu, poznámky, nebo pochvaly směřované na ženu?

pozn.: dle důvodové zprávy k Úmluvě ze strany Rady Evropy se uvádí, že verbálním projevem jsou „slova či zvuky vyjádřené nebo sdělené pachatelem, jako např. vtipy, otázky, poznámky“; mezi neverbální projevy jsou zmiňovány např. „výrazy obličeje, pohyb rukou nebo symboly“;

.. includes three main forms of behaviour: verbal, non-verbal or physical conduct of a sexual nature unwanted by the victim. Verbal conduct refers to words or sounds expressed or communicated by the perpetrator, such as jokes, questions, remarks, and may be expressed orally or in writing. Non-verbal conduct, on the other hand, covers any expressions or communication on the part of the perpetrator that do not involve words or sounds, for example facial expressions, hand movements or symbols;

– je možné, že pod vlajkou obrany před nežádoucími projevy dojde k další eskalaci nesmyslných omezování přirozených vztahů ve společnosti; např. u firmy Netflix je nyní zakázáno dívat se na ženu déle nežli 5 vteřin, viz zde; nebo na některýchdiskotékách v Kanadě zřizují „hlídače flirtování“ viz zde; lze si představit, že takováto šílená opatření mohou být legislativně ošetřena pro rozsáhlejší skupiny obyvatel a v různých oblastech (nejprve jako vždy ve veřejnoprávních institucích); vynalézavost různých zájmových skupin, povzbuzena Úmluvou, je nepředvídatelná;

Pozn. dle antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb. se považuje za diskriminaci i sexuální obtěžování

§ 2 Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků3).

(2) Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.

§ 4

(1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3,

a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo

b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.

(2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu.

Právní prostředky ochrany před diskriminací [zkráceno]

§ 10 dojde-li k porušení práv nebo k diskriminaci, má dotčený právo se u soudu domáhat upuštění od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminace a na přiměřené zadostiučinění. V případě značného snížení dobré pověsti či důstojnosti má dotčený právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Článek 33 – Psychické násilí Strany
učinílegislativní i jiná opatření pro to, aby se úmyslné chování, poškozujícízávažně prostřednictvím nátlaku nebo hrozeb psychickou integritu druhé osoby, bylo klasifikováno jako trestné;

komentář: psychické násilí, nebo narušení psychické integrity v našem trestním řádu nemáme, ale je zde např. §353 Nebezpečné vyhrožování §186 sexuální nátlak [násilí, nebo pohrůžka násilí]; v občanském zákoníku pak §91-92 právo na duševní a tělesnou integritu [§92 se týká jen pozůstatků člověka]; §93-103 zásah do integrity [fyzické]; jiným zdrojem je Listina práv a svobod a zřejmě také judikáty;

vzhledem k tomu, že se psychické násilí a psychická integrita přímo v našem trestním řádu nevyskytuje (ani v OZ), pak čl. 33 Úmluvy představuje jistá zadní vrátka, jak nějakou oblast ochrany v této oblasti legislativně prohlubovat;

Trestní zákoník

§ 353 Nebezpečné vyhrožování

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnost

§ 186 Sexuální nátlak

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti,

 

OZ Právo na duševní a tělesnou integritu

§ 91

Člověk je nedotknutelný.

§ 92

(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.

(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.

Listina základních práv a svobod (součást Ústavy ČR)

Čl. 10 [Ochrana osobnosti]

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Ad (3) – závazky k různým preventivním opatřením;

Čl. 12 – obecné závazky Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů;

komentář: nedomnívám se, že je zapotřebí se smluvně zavazovat k vymýcení všech zvyků a tradic, které souvisí se stávající rolí žen a mužů; je to odraz genderové feministické ideologie; je to nebezpečné sociální inženýrství, může vést k nahlodávání funkcí rodiny založené na vztahu jednoho muže a jedné ženy; aktivisté nebo někteří politici mohou smlouvu využívat k nezamýšleným záměrům např. ke stírání autentických rozdílů mezi mužským a ženským pohlavím a k odstraňování pojmů otec a matka, k zajištění stejného platu mezi muži a ženami bez ohledu na odvětví, ve kterém pracují, bez ohledu na počet odpracovaných hodin apod. {takovéto návrhy se již objevují};

• na druhé straně, ustanovení podobného znění obsahuje čl. 5. úmluvy OSN o odstranění diskriminace žen, kterou tuzemsko ratifikovalo v osmdesátých letech.

Článek 5.: Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření: a) ke změně společenských a kulturních zvyklostí pokud jde o chování mužů a žen s cílem dosáhnout odstranění předsudků a zvyků a všech jiných praktik založených na myšlence podřazenosti nebo nadřazenosti některého z pohlaví nebo na stereotypních úlohách mužů a žen;

• v tomto případě by se dalo odpůrcům úmluvy argumentovat, že podobné závazky jsme již odsouhlasili; avšak na druhé straně, v současné době dochází k jakémusi prozřenízvýšené citlivosti zasvěcené veřejnosti k bohulibým proklamacím, které na prvý pohled nic negativního nemohou přinést; důvodem je zřejmě i lidskoprávní (bohulibá) legislativa, která zjevně selhala v migrační krizi (kdy je v důsledku řady práv, velmi obtížné zbavit se nelegálních migrantů; a ještě hůře migrantů hromadně (i násilně) překračujících hranice {např. Španělsko, enkláva Melilla} [čl. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv tzv. „zákaz kolektivního vyhoštění cizinců“]);

Článek 13 – Osvěta (1) Strany
se zavazují podporovat a pravidelně organizovat osvětové kampaně a programy na všech úrovních, a budou spolupracovat s organizacemi a institucemi činnými v oblasti lidských práv a rovnosti práv, s nevládními organizacemi a občanskou společností, obzvláště s organizacemi žen, aby tam, kde to bude vhodné, zvyšovaly povědomí široké veřejnosti o různých projevech všech forem násilí, jež spadají do působnosti této úmluvy a pochopení toho, jaké mohou být následky na děti a jak důležité je takovému násilí bránit.

(2) Strany zajistí, že informace o vhodných nástrojích prevence násilných činů ve smyslu této úmluvy budou široce zveřejňovány;

Článek 8 – Finanční zdroje

Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost;

komentář: úžasná příležitost, jak si tzv. „neziskové organizace“ získají sponzoring; a aby jej dosáhly, budou šikanovat různé instituce a vnucovat politikům své náměty, o kterých si budou myslet, že odstraňují stereotypy; je to také přímý popud k tomu, aby veřejné rozpočty financovaly tyto „neziskovky“; lze očekávat, že řada politiků pak pod tlakem závazků z Úmluvy bude k vydávání prostředků tímto směrem vstřícnější; monitorovací výbor jistě neopomene zasáhnout, pokud nějaká „neziskovka“ nedostane dost;

• již nyní existuje řada organizací navázaných na státní penězovody, usnadňuje to i např. vládou podporovaný genderový audit kde se přímo hovoří o realizování auditů nezávislými organizacemi; jiné, např. Genderová expertní komora má za cíl začlenit genderovou perspektivu do agend státu i soukromého sektoru (s podporou Norských fondů a fondů Sorose); jiný soubor „neziskovek“ představuje Česká ženská lobby, podporovaná ESF, úřadem vlády a MPSV;

Článek 14 – Vzdělání (1) Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role
, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.

(2) Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích
;

komentář: je zde riziko tlaku na uzákonění vymývání mozků od dětského věku; stát se zavazuje k indoktrinaci dětí genderovou ideologií {ve světě se již objevují ve školkách programy, kdy kluci jsou povzbuzováni hrát si i s panenkami a holky s autíčky; objevují se snahy, aby se pohlaví dítěte neurčovalo po narození, ale aby se rozhodlo až v dospívání a že rodiče budou povinni děti vychovávat „genderově neutrálně“ atp.}; již nyní dochází k přepisování učebnic pro děti, aby byly správně genderově korektní; jsou na to již zcela oficiální pokyny na stránkách ministerstva školství; nyní to budou mít aktivisté s prosazováním svých genderových představ ještě jednodušší;

Článek 17 – Účast soukromého sektoru a médií 1. Strany se obrátí na soukromý sektor, sektor informačních a komunikačních technologií a na média, samozřejmě s náležitým respektem pro jejich svobodu slova a nezávislost, s výzvou k účasti na přípravě a realizaci strategií a stanovení vodítek a samoregulačních standardů k prevenci násilí vůči ženám a k posílení úcty k jejich důstojnosti. 3. Strany se ve spolupráci s aktéry ze soukromého sektoru zaměří u dětí, rodičů a vzdělávacích pracovníků na rozvoj a podporu znalostí a schopností čelit v komunikačním a informačním prostředí obsahu sexuální či násilné povahy, jenž může být škodlivý.

komentář: jinak řečeno, zajistěte cenzuru, nebo autocenzuru („samoregulační standardy“) k omezování informací se sexuální povahou {s interpretovaným sklonem k násilí}; v TV pořadech, nebo ve filmech zřejmě budou muset být omezovány scény se „sexuálním obsahem“ {který zájmové skupiny a Grevio bude považovat za více, či méně násilné};

ad (4) ochrana a podpora obětí a svědků

Článek 27 – Ohlašování Strany
učiní nezbytná opatření k vybídnutí kohokoli, kdo se stal svědkem aktu násilí spadajícího do působnosti této úmluvy, anebo kdo rozumný důvod se domnívat, že takovýto akt byl spáchán anebo lze očekávat, že bude spáchán v budoucnu, aby tuto skutečnost ohlásil kompetentním organizacím či úřadům.

komentář: lidé, kteří se stali obětí násilí, tuto skutečnost ohlašují (pokud to uznají za vhodné) a policie jedná; tento článek 27 jde dál, svědci nebo nepřímí svědci („má důvod se domnívat“) budou vybídnuti tuto skutečnost oznámit; není jasné, zda to neoznámení nebude v budoucnu trestné; absurdita takovéto pobídky se vyjeví, pokud si uvědomíme, že zrovna tak je možné požadovat, aby stejnému režimu [oznámení nepřímého svědectví, či domněnky] podléhalo jakéhokoliv násilí i nespadající do Úmluvy;

Článek 28 – Ohlašovací povinnost odborníků Strany
učiní nezbytná opatření k tomu, aby pravidla důvěrnosti vyplývající ze zákonů dané země nebránila pracovníkům určitých profesí, při respektování vhodných podmínek, ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že mají důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti této úmluvy, a lze do budoucna očekávat, že budou spáchány další závažné násilné činy;

komentář: tento odstavec interpretuje česká advokátní komora jako prolomení mlčenlivosti advokátů; advokát nesmí být vystaven situaci, kdy by měl aktivně hlásit úřadům či policii skutečnosti, na nichž by bylo možné založit podezření ze spáchání trestného činu; zastánci smlouvy tvrdí, že se to advokátů netýká; R. Šafařík [rada vlády]: z důvodové zprávy k úmluvě se uvádí, že rozsah profesí, na které se článek bude vztahovat, si určí každý stát sám a zatím k tomu žádný stát nepřistoupil; S. Balík [advokát a někdejší ústavní soudce] „Vidíte, jak je úmluva nejasná, když někdo tam advokáta nevidí a jiný ho tam vidí zcela jednoznačně“ [řekl na sněmovním semináři]; v doprovodné zprávě k úmluvě jsou jako příklad odborníků uvedeni lékaři a psychiatři;

ad (6) – migrace

z řady ustanovení lze vyvozovat různé interpretace; např.

• v případě rozloučení manželství či vztahu, pokud by probíhalo za obzvláště tíživých okolností, [má být] přiznáno právo na udělení samostatného povolení k pobytu [čl. 59(1)];

• strany vydají obnovitelné povolení k pobytu obětem kdy kompetentní orgán usoudí, že jejich pobyt je nezbytný vzhledem k jejich osobní situaci [čl. 59(3)];

• strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, abygenderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany;

nedávno Soudní dvůr EU rozhodl v jedné související kauze; rozvedená migrantka z Turecka požádala o azyl v Bulharsku; po odchodu z Turecka se v září 2018 oficiálně rozvedla se svým prvním manželem, a to i přes jeho námitky; uvedla, že z těchto důvodů se obává, že ji její rodina zavraždí, pokud se vrátí do Turecka; předložila rozhodnutí tureckého soudu, kterým byla umístěna do domova pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, v němž se údajně necítila bezpečně; manžel byl za vyhrožování odsouzen; Bulharský orgán pro uprchlíky odmítl zahájit řízení o přiznání mezinárodní ochrany;

Soudní dvůr EU na dotaz bulharského soudu rozhodl, že migrantka má nárok na azyl; podle něj pojem „vážná újma“ zahrnuje reálnou hrozbu, že žadatel bude usmrcen nebo vystaven násilí ze strany svého rodinného příslušníka nebo příslušníka své komunity z důvodu údajného porušení kulturních, náboženských nebo tradičních norem;

• mimoto Soudní dvůr EU výslovně uvedl, že právo na azyl se musí vykládat v souladu s Istanbulskou úmluvou, přestože ji Bulharsko neratifikovalo [zdroj curia.europa.eu];

představme se země severní Afriky a Blízkého východu; jaké je v nich postavení žen a lidí se všemi různými gendery; kolik podobných případů nastává; kolik lidí z těchto oblastí světa získá kvůli Istanbulské úmluvě ochranu, jen proto, že budou tvrdit, že jsou oběti genderového násilí, což v těchto oblastech není nic neobvyklého;

• Istanbulská úmluva je pozvánka pro nemalou část obyvatel severoafrických a blízkovýchodních zemí; je dalším návodem, jak proplout azylovým systémem evropských zemí, které již Istanbulskou úmluvu ratifikovaly;

ad (7) – monitorovací mechanismus Výbor GREVIO

• ve výboru jsou samé ženy, jedna z jejich představitelek [Marceline Naudi, místopředsedkyně GREVIO, jinak vyučující Gender studies na Maltě] na semináři v Praze k uvedené Úmluvě [26.9.2018, byl jsem přítomen osobně], m. j. sdělila, že je zapotřebí změnit mocenskou nadvládu mužů;

T. Zdechovský: GREVIO by měla být genderově vyvážená skupina, jde však o 10 žen
, které například Dánsku vytkly, že problematiku domácího násilí řeší příliš neutrálně a musí více zohledňovat genderové hledisko. Rakousku zase pochválily některé genderově sensitivní učebnice a příručky už pro mateřské školy, měly by být ale povinné a používané ve všech školkách; obě země také dostaly
pokyn vyčlenit více finančních prostředků pro ženské neziskovky; mají tři roky na nápravu;

• některé další výsledky z monitorovacích misí GREVIa [J. Kříž, z konference v Senátu o Istanbulské úmluvě 30. 5. 2023]:

Andorra například byla oceněna za pořádání seminářů za účelem dekonstrukce stereotypů a analýzy sociálních konstruktů, jako je například mýtus romantické lásky; problematičnost mýtu romantické lásky spočívá v tom, že udržuje nerovnosti mezi pohlavími a může hrát roli při vzniku násilných partnerských vztahů (?);

Turecko bylo upozorněno na vzrůstající počet soukromých škol, což může způsobit, že dosud dosažený pokrok bude narušen, ne-li zvrácen;

• v oblasti sexuální výchovy, kterou GREVIO považuje za nezbytnou, se zdůrazňuje potřeba výuky o tzv. sexuálních a reprodukčních právech, což je poměrně problematický termín, používaný v měkkých dokumentech a právně nedefinovaný;

neutrální přístup k pohlaví je v rozporu s Istanbulskou úmluvou; neutrální přístup se projevuje například tím, že italské školy spolupracují s genderovými organizacemi méně než dříve, GREVIO proto varuje před zdánlivě vědeckým přístupem a vyzývá italské úřady, aby zakročily proti pokusům o šíření dezinformací o genderu;

Černá Hora: úcta k tradiční rodině je silná i mezi odborníky pověřenými intervencí v rodinách; ženám jsou často přisuzovány tradiční genderové role matek a manželek; jak proti těmto neduhům bojovat? podporou nevládních organizací, které mají být zapojeny do všech fází přípravy, koordinace, provádění a hodnocení zákonů, veřejných politiků a programů prevence a boje proti násilí na ženách;

• ve vztahu k Polsku upozorňuje, že soudy zachovávají respekt k rodině jako základní jednotce společnosti, což je nepřijatelné, protože úkolem je bojovat s genderovými stereotypy;

• ve zprávě týkající se Gruzie GREVIO kritizuje, že ženy přebírají hlavní odpovědnosti za ženské úkoly v domácnosti a muži za mužské úkoly a veřejné funkce.

důvody vlády pro ratifikaci Úmluvy:

(a) „lidskoprávní tradice ČR“, zajišťující naše dobré jméno ve světě;

• vláda se staví vstřícně k lidskoprávním úmluvám z důvodů „lidskoprávní tradice ČR“ v této oblasti (agenda lidských práv je dlouhodobě prioritní oblastí vládní politiky); podpora lidských práv ve světě je součástí české zahraniční politiky prakticky již od vzniku samostatné ČR; aktivní činnost ČR v této oblasti přispěla k vytvoření jejího dobrého jména v zahraničí;

komentář: lidskoprávní tradice je hezká věc, avšak přijímat z tohoto důvodu cokoliv, co se odkazuje na lidská práva, bez dostatečného posouzení důsledků je neprozíravé;

(b) vláda se přiklání k plnění měkkých cílů Úmluvy, jako např. dostupnost sociálních služeb nebo vzdělávání apod.;

Vláda: trestněprávní rovina tvoří jen asi třetinu celé úmluvy; Úmluva totiž obsahuje opatření v oblasti prevence, dostupnosti služeb pro oběti, telefonních linek pomoci, školení odborníků a odbornic, vzdělávání apod., v řadě těchto oblastí Česká republika výrazně zaostává.

komentář: pokud to uzná vláda, nebo parlament za vhodné sami si uvedená preventivní opatření můžeme zavést, k tomu nepotřebujeme mezinárodní úmluvu; navíc úmluvy lze obtížně měnit;

argument „ČR v něčem zaostává“ je velmi oblíbený argument u různých zájmových skupin, které chtějí prosazovat své zájmy; ČR zaostává v desítkách oblastí {výstavba bytů, produktivita práce, digitalizace, inovace, hospodářský výkon, konkurenceschopnost a v dalších oblastech a o tom se tak intenzivně nehovoří}, pokud bychom se stejným úsilím směřovali k zlepšení těchto parametrů, možná, že by bylo automaticky i více prostředků na prevenci a dostupnost služeb pro oběti;

(c) tlak zemí Úmluvy na státy, která lidská práva, resp. práva žen, zcela nerespektují

 

komentář: státům, které vnímají ženy jako podřízené bytosti z důvodů státního náboženství {Islám}, žádná úmluva nepomůže; spíše se zdá, že své zvyky a tradice budou importovat k nám (protože jim v tom v Evropě nikdo nebude příliš bránit a to z důvodů ochrany náboženských svobod, kulturní rozmanitosti apod.) {existují i světlé výjimky, např. Švýcarsko, postih za odmítání podání ruky učitelce (co by ženě) [zdroj]};

• není žádný důvod přistupovat na smlouvu, kdy již všechna deklarovaná násilí již máme v legislativě ošetřená, a to jen kvůli tomu, abychom jiné státy možná přiměli, k tomu aby podobná opatření zavedli také a navíc s rizikem přijetí nových aktivistických a ideologických proklamací, které mohou vést k nezamýšleným důsledkům;

//vládní důvody konzultovány s R. Šafaříkem, ředitelem Odboru rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády//

komentář: reálným důvodem
k ratifikaci však může být i neschopnost odolávat nátlakovým akcím, obtížnost stavět se proti dalším lidskoprávním úmluvám, aktivismus, získávání podpory některých zájmových skupin, snaha být „proevropští“, apod.

důvody odpůrců Úmluvy pro odmítnutí ratifikace

• v Úmluvě jsou proklamace, která mohou dát zájmovým skupinám a médiím sílu k vymáhání sociálně inženýrských návrhů zákonů, se kterými by žádný ministr do parlamentu nikdy sám nepřišel a které mohou mít negativní důsledky;

dohlížecí výbor GREVIO

značný díl moci nad uváděním Istanbulské úmluvy v život je svěřen do rukou – klausovsky řečeno – „nevolených, ale vyvolených; Genderoví, LGBT(…), lidskoprávní a další aktivisté na různých úrovních získávají užitečný prostředek pro přestavbu světa podle svých představ, hůl na své odpůrce i poukaz na stále dosypávaný žlab;

výklad Úmluvy v rukou GREVIO bude nepochybně živelný; i ta ustanovení, která se zdánlivě zdají být nekontroverzní a bezproblémová – např. kriminalizace psychického, fyzického nebo sexuálního násilí či nebezpečného pronásledování – mohou postupně nabývat nových rozměrů;

nevyžaduje příliš mnoho představivosti odhadnout, jaký typ lidí bude v GREVIO zasedat, a jaká doporučení bude tento orgán vydávat;

monitorovací mechanismus se stane prostředkem politického nátlaku na smluvní státy; zákonodárci, kteří by se snad nechtěli podrobit pokrokovému výkladu expertů dobrovolně, budou nejspíše brzy umravněni či obejiti progresivistickými soudci, ať už vnitrostátními, nebo třeba těmi ve Štrasburku či Lucemburku;

míra naplňování jednotlivých článků úmluvy bude určovat externí skupina GREVIO; tzn. i vydávání prostředků na to či ono, i přesto, že stát v dané době bude mít jiné priority;

zdůraznění role lobbistických „nevládních“ organizací
;

• platí, že smluvní strany mají povinnost „uznávat, podněcovat a na všech úrovních podporovat činnost příslušných nevládních organizací a občanské společnosti, které působí v oblasti boje proti násilí na ženách, a zavedou účinnou spolupráci s těmito organizacemi“ [čl. 9]; počítá se s jejich zapojením do osvětových kampaní [čl. 13], do poskytování služeb obětem [čl. 18] či podávání informací expertní skupině GREVIO [čl. 68(5)]; měly by pro ně být vyčleněny přiměřené finanční zdroje [čl. 8];

jde o první lidskoprávní úmluvu, která vedle biologického pohlaví pracuje s pojmem „gender”
;

genderistickou optikou je jednak pohlaví chápáno jako sociální konstrukt a věc sebepojetí jedince, jednak je vše kolem nás poměřováno z hlediska „genderové“ rovnosti a korektnosti;

• ratifikací Úmluvy by byl tento přístup vtažen i do českého právního řádu, etabloval by se zde a hrozilo by jeho postupné prorůstání do všech právních odvětví, a tedy i do všech oblastí života;

Úmluva posouvá vztahy mužů a žen do roviny mocenského zápasu dvou konkurenčních skupin; namísto ideálu komplementarity a harmonie nabízí třídní boj;

{důvodová zpráva: násilí páchané na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži,uznávajíce strukturální povahu násilí páchaného na ženách jako násilí na základě pohlaví a že násilí páchané na ženách je jedním z klíčových společenských mechanismů, kterými jsou ženy nuceny do podřízeného postavení ve srovnání s muži};

jednosměrná orientace na schéma muž agresor, žena oběť je základní linií celého textu;

• Úmluva samo násilí na ženách považuje za diskriminaci [čl. 3a];

• antidiskriminační zápal pravidelně vede k přehlížení nespravedlností, jež se vytvářejí vůči těm, kteří nepatří k cílové chráněné skupině; těžko ovšem hledat nástroj, který by v tomto ohledu zacházel tak daleko jako Istanbulská úmluva;

• muži a chlapci jsou vnímáni jako odvěcí utlačovatelé žen a potenciální pachatelé násilí; právě v tom tkví ústřední koncept „genderově podmíněného násilí na ženách“;

je nekoncepční a nesystémové, má-li být boj proti jednomu z tisíců sociálně patologických jevů uměle vyvýšen nad vše ostatní a učiněn zlatým teletem
;

• takto selektivně a poplatně ideologii by právo nikdy fungovat nemělo;

• je snad něco méně vražda taxikáře nebo loupežné přepadení čerpací stanice s následkem těžké újmy na zdraví pumpaře?

tam, kde by měly v tichosti konat svou každodenní práci policie, státní zastupitelství a soudy, vytváří aktivisté s hlasitým řičením politikum a sami se derou ke kormidlu a k penězovodům;

• tam, kde by mělo být cílem odhalovat a trestat pachatele, dostává se do hledáčku společnost jako celek;

v Úmluvě je silný akcent na převýchovu společnosti, zabalený do hávu prevence
;

• strany přijmou nezbytná opatření k podpoře změn v sociálních a kulturních vzorcích chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a všechny další, které jsou založeny na myšlence méněcennosti žen nebo na stereotypech. role pro ženy a muže;

• přijmou nezbytná opatření k povzbuzení všech členů společnosti, zejména mužů a chlapců, aby aktivně přispívali k předcházení všem formám násilí, na které se vztahuje tato úmluva [čl. 12];

co by znamenalo říci NE Istanbulské Úmluvě

Říci „ne!“ ratifikaci neznamená, že bychom se obraceli zády k obětem a přehlíželi význam jednoho druhu společensky škodlivého chování; zajištění bezpečnosti a spravedlnosti vlastním občanům je prvořadým úkolem každého státu, který se chce nazývat vyspělým;

• ochrana slabých a zranitelných je trvalou součástí křesťanských hodnot;

• odmítnutí by patřilo pouze genderové ideologie, antidiskriminaci, sociálnímu inženýrství, aktivistům, kteří natahují ruce po moci i po veřejných penězích, a snaze přenášet další pravomoci na mezinárodní orgány tam, kde můžeme spoléhat na vlastní síly;

T. Zdechovský [europoslanec]: víme, jak fungují mezinárodní smlouvy; jakmile se ratifikují, je prakticky nemožné od nich odstoupit, a zvláště vyvázání se z lidskoprávní smlouvy by pro zemi byla mírně řečeno diplomatická sebevražda; každá podobná smlouva pak slouží jako podklad pro vznik dalších smluv, kdy se ty následující odmítají o poznání hůře, protože už se přeci jednou souhlasilo; v ČR bych se spíše soustředil na vymahatelnost práva než na ratifikaci zrovna Istanbulské úmluvy a následnou povinnost plnit gender přání deseti žen [GREVIO]; Úmluvu od Rady Evropy můžeme bez jakýchkoliv následků odmítnout;

v oddělené příloze je stanovisko osmi senátorů Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě z 29.7.2023.

podpisy a ratifikace

 

• do 30. března 2022 ji ratifikovalo 39 států včetně EU [zdroj

]; 7 států podepsalo, ale neratifikovalo: Arménie, Bulharsko, Česko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko;

podpis úmluvy dosud odmítá Ázerbájdžán; ze států, co úmluvu původně podepsaly, byla posléze ratifikace smlouvy odmítnuta Bulharskem (na základě rozhodnutí bulharského ústavního soudu, podle kterého je neslučitelná s bulharskou ústavou), Slovenskem (na základě opakovaného odmítnutí ratifikace smlouvy ve slovenském parlamentu), a Maďarskem (na základě odmítnutí ratifikace maďarským parlamentem); Turecko se od úmluvy na základě prezidentského dekretu stáhlo a od 1. 7. 2021 zde úmluva pozbyla platnosti.

EU přistoupila k Istanbulské úmluvě; dopady na členské státy

v případě Istanbulské úmluvy přijala Rada prohlášení, v němž vymezuje pravomoci Unie v záležitostech upravených Úmluvou;

• opatření pro boj proti diskriminaci, zejména diskriminaci na základě pohlaví,

• opatření týkající se koordinace diplomatické nebo konzulární ochrany občanů nezastoupeného členského státu EU ve třetí zemi,

opatření v otázkách azylu, doplňkové ochrany, dočasné ochranypřistěhovalectví,

justiční spolupráce v občanských a trestníchvěcechpolicejní spolupráce,

rovnosti žen a mužů, pokud jde o příležitosti na trhu práce, a rovného zacházení na pracovišti, jakož i v otázkách zaměstnání a povolání“.

[Prohlášení o pravomoci Evropské unie v záležitostech upravených Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, 2023/C 194/02

];

procesní stránka naplňování požadavků Úmluvy Evropskou unií je řešena Kodexem chování, který vypracovaly Rada, členské státy a Komise pro koordinaci, zaujímání společných postojů a vystupování v rámci mechanismů správy Úmluvy (zejm. podávání zpráv výboru GREVIO) [zdroj

];

z podrobné analýzy vyplývá, že v následujících oblastech mohou být členské státy vázány Úmluvou jakožto součástí práva EU, aniž by ji ratifikovaly
, a to na základě toho, že Unie je po svém přistoupení povinna dodržovat Úmluvu:

• hlava IV, která upravuje ochranu a podporu obětí (dle vlády ale s výjimkou např. čl. 21, 27 a 28), a to ve vztahu k právním aktům upravujícím práva obětí trestných činů (čl. 82 a 84 SFEU);

• hlava VI, která upravuje vyšetřování a stíhání trestných činů, procesní právo a ochranná opatření (dle vlády ale s výjimkou např. čl. 52, 54, 55 a 58), a to ve vztahu k právním aktům v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech (čl. 82 a 84 SFEU);

• hlava VII, která upravuje zvláštní ochranu migrujících žen a žadatelek o azyl, a to ve vztahu k právním aktům EU v oblasti azylu a migrace (čl. 78 a 79 SFEU), které tyto otázky komplexně upravují;

• hlava VIII, která upravuje mezinárodní justiční spolupráci a mezinárodní spolupráci při prevenci násilí a pomoci obětem, a to ve vztahu k pravomocem EU v oblasti justiční spolupráce v občanských i trestních věcech (čl. 81, 82 a 83 SFEU), přičemž v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech Prohlášení odkazuje pouze na předpis upravující uznávání ochranných opatření v občanských věcech (tj. předběžná opatření ve věcech domácího násilí); k této hlavě se rovněž vztahují v Prohlášení uvedené předpisy Unie ke koordinaci konzulární ochrany občanů EU ve třetích zemích;

• čl. 40 v hlavě V (sexuální obtěžování), popř. též obecný zákaz diskriminace v hlavě I ve vztahu k čl. 157 SFEU (rovné zacházení s muži a ženami v otázkách práce a zaměstnanosti), patrně ale jen v rozsahu obtěžování na pracovišti, resp. zákazu diskriminace z důvodu pohlaví při odměňování a zacházení na pracovišti [J. Grinc, OEU];

Výsledek hlasování v senátních výborech:

                                                                           

UPV 122/1 (26.7.2023), Z. Hraba – nedoporučuje přijetí {přesněji nevyslovit souhlas}; konstatuje, že Úmluva je ideologickým dokumentem, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže; podporuje snahy ministerstva spravedlnosti legislativně posílit ochranu obětí domácího násilí; důvody byly uvedeny v samostatném dokumentu;

VZOB 122/2 (22.8.2023), V. Láska – nepřijato usnesení; pro návrh, aby výbor doporučil Senátu vyslovit souhlas s ratifikací hlasovali 4 senátoři, proti 3 senátoři, 3 senátoři se zdrželi; přítomno bylo 10 senátorů; návrh nebyl schválen;

VVVK 122/3(23.8.2023), J. Grulich – vyslovit souhlas s ratifikací;

VEU 122/4 (22.8.2023), A. Šípová – nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku; pro návrh doporučit souhlas k ratifikaci hlasovali 2 senátoři pro, 3 senátoři byli proti, 2 senátoři se zdrželi hlasování; návrh nebyl přijat;

VEU připojilo doprovodné usnesení: I. doporučuje Senátu nevyslovit souhlas s ratifikací;

II. konstatuje, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbul, 11. 5. 2011) neupravuje nic z toho, co by nebylo součástí naší trestněprávní legislativy v oblasti násilí na ženách a domácího násilí; dokument však může přinášet značné výkladové rozpory a v souvislosti s nimi vést ke snaze o prosazování velmi extenzivních a kontroverzních výkladových interpretací; III. žádá Ministerstvo spravedlnosti o legislativní posílení ochrany obětí domácího násilí.

Názory a komentáře některých senátorů v diskusi před hlasováním:

Oberfalzer: Jde o mezinárodní smlouvu, která má v případě kolize přednost před národním kodexem. Ratifikací je vtažena do vnitřního řádu a je vymahatelná. Už máme případ Klimatické úmluvy a následné sankce, že „málo“ konáme. Je psána literou, že tradiční rodina je nepřítel a je příčinou násilí.

Cílem je útok na tradiční stereotypní rodinu a zavedení ideálu multigenderové společnosti, požaduje se výchova ke genderu na všech stupních vzdělávání.

Canov: Snaha nahradit pohlaví pojmem gender. Vmanévrování do našeho právního řádu gender.

Šípová: S genderem již ve strategických dokumentech operujeme a pracujeme. Proč se jich nyní bát?

Kovářová: Odůvodnění, že jí mají i ostatní, že vyšleme signál, že nejdůležitější je prevence, znamená to, že se žádné prevenci nevěnujeme? Nemůžeme všechny ty potřebné kroky dělat bez ratifikace? Prý ratifikace nebude měnit současné naše zákony, což si tedy protiřečí. Není pravda, že kdo neschvaluje IÚ je pro násilí na ženách. Laciná nálepka. Podle názoru Kovářové není pravda, že nebudeme muset měnit naše stávající zákony. Důvody proti: ukažte jedinou zemi, která ratifikací snížila násilí, je tomu naopak. IÚ aktivisté podporují, protože jim slibuje otevření penězovodů, otevření nových struktur. Kontrolní orgán GREVIO, zahraniční zkušenost říká, že kdo si pustí do země Grevio, pak je ostrakizován fotkami žen a jak je utiskuje.  Ratifikací schvalujeme i text důvodové zprávy, ta tam ale chybí. Opatřila jsem si ho sama. Bod 43 důvodové zprávy. Přenesení důkazního břemene, tedy to, co oběť nechce nebo vnímá negativně. Trestné to začíná být tehdy podle IU v momentě, který závisí na psychickém rozpoložení obětí, kdy to vyhodnotí jako nepříjemné. Bude si to vyžadovat také přidělení finanční a lidské zdroje.

Hraba: Nespravedlivé a mírné tresty nejsou výsledkem zákona, ten je přísný, ten je výsledkem úsudku konkrétního soudce. Na to nemá vliv iú. Je to otrávené jablko, pod které se podařilo skrýt pár nepříjemných věcí. Podle odstavce 10 se mezinárodní smlouvy stávají součástí právního řádu ČR. Musí se české právo vykládat v kontextu této úmluvy. Není to úmluva proti násilí ale pro gender. Čl 14 říká, že děti mají být ve školách povinně poučováni o nestereotypních genderových rolích. Vydáváme se směrem, kdy budeme tvrdit, že muž může rodit děti. Za vším hledej peníze, za iu jsou především peníze, povinností státu je přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje na potírání násilí spadající pod tuto iu a měly by to dělat nevládní organizace. Finance mají státy vyčlenit a bude to nárokové, bude moci soudit je po státu. 70% občanů nemá tušení, co je obsahem úmluvy.

Informace vlády o pozicích vlády a programu mimořádného jednání Evropské rady, které se koná 1.2.2024 (Petr Fiala)

(hlasoval jsme PRO, Senát většinově také PRO a vzal tím zprávu na vědomí)

 

– na jednání ER ve dnech 14.–15. prosince 2023 byl předložen kompromisní návrh předsedy ER (tzv. negobox), obsahující pozici ER k revizi VFR, nařízení k Nástroji na podporu Ukrajiny a nástroji STEP (Platforma strategických technologií pro Evropu);

ve srovnání s původním návrhem EK z června 2023 došlo k zacílení revize na v současnosti nejvíce potřebné oblasti;

součástí je zřízení Nástroje pro Ukrajinu, jenž by zajistil finanční i rekonstrukční pomoc pro Ukrajinu na roky 2024–2027, a to v celkovém objemu 50 mld. EUR, konkrétně 17 miliard v grantech a 33 miliard v půjčkách.

rovněž bylo zachováno navýšení investic do ochrany hranic a na podporu států zasažených migrací mj. v důsledku ruské agrese vůči Ukrajině (o 2 miliardy EUR), mezi něž patří i ČR; Na posílení kroků vedoucích k účinnému řešení migrace skrze spolupráci s relevantními třetími zeměmi se navrhuje navýšení o 7,6 miliard EUR.

dále je obsahem návrhu navýšení prostředků na investice do posilování obranných kapacit, a to v objemu 1,5 mld. EUR;

zároveň negobox obsahuje prvky, které snižují dopad revize na národní rozpočty členských států, a to prostřednictvím přesunů již schválených finančních prostředků na jiné priority v rámci platného VFR;

na prosincovém jednání tento návrh podpořilo 26 členských států;

přijetí balíčku zabránil nesouhlas Maďarska, které návrh v přeložené podobě, zejména z důvodu nastavení Nástroje pro Ukrajinu, nepodpořilo;

Podrobněji k jednání rady  

– únorová mimořádná ER by proto měla navázat na prosincovou diskusi s cílem nalezení jednomyslné politické shody na finálním kompromisu.

Stanovisko vlády

vláda ČR na jednání ER v prosinci 2023 podpořila kompromisní návrh revize VFR, který je v souladu s klíčovými prioritami ČR;

bude proto společně s dalšími členskými státy usilovat o to, aby se na nadcházejícím jednání podařilo nalézt jednomyslnou podporu pro schválení balíčku;

vítá, že kompromisní návrh je značně omezenou a zacílenou revizí VFR, který zohledňuje ekonomickou realitu v členských státech a jejich možnosti;

• tematicky vláda ČR vítá zejména fakt, že se povedlo zachovat úroveň potřebné podpory Ukrajiny v navrhované výši;

• vítá, že součástí negoboxu je i konkrétní podpora pro členské státy, které hostí uprchlíky před ruskou agresí vůči Ukrajině.

Usnesení VEU, bere na vědomí

Dopady, sporné a problematické záležitosti

s ohledem na mimořádný charakter tohoto zasedání aktuálně neprobíhá standardní příprava písemných závěrů ER;

na pracovní úrovni pokračuje příprava pozice Rady k jednotlivým souvisejícím legislativním textům, aby se po případném schválení revize ze strany ER mohlo bez prodlení přistoupit k jednání s Evropským parlamentem.

212/14 – Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Sněmovní tisk 614 (Marián Jurečka)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově také PRO. Návrh přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

 

osoby, kterým bylo Ministerstvem obrany vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (pobírající starobní nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění), mají nárok na stanovení výše procentní výměry důchodu nejméně v částce rovnající se procentní výměře průměrného starobního důchodu zjištěné pro účely zvýšení důchodů od ledna 2012 a valorizované k datu, od něhož se důchod přiznává [§8 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu];

aktuálně činí (dle údajů uvedených v důvodové zprávě) výše procentní výměry průměrného starobního důchodu stanovená popsaným způsobem 14 274 Kč;

• jde-li o předčasný starobní důchod, částka se krátí úměrně k délce doby předčasnosti;

• k úpravě důchodu nedochází automaticky, vyžadována je žádost oprávněné osoby a doložení úředně ověřeného opisu nebo kopie osvědčení.

výše uvedená úprava je dle navrhovatele problematická, neboť nedopadá na osoby, které nezískaly potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod a některým osobám, které pobírají dílčí důchod, neposkytuje odpovídající zajištění ve stáří;

skutečným urychleným důvodem předkladu je zřejmě hladovka Jiřího Gruntoráda před Úřadem vlády {se silným mediálním pokrytím}, kterou držel od 17. 11. 2023 do 24.11.2023 viz dopady.

Podrobněji k obsahu zákona  

Zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu

 

(1)pro vznik nároku na řádný starobní důchod bude podmínka získání potřebné doby důchodového pojištění u účastníků odboje a odporu proti komunismu (kterým o tom bylo vydáno osvědčení) považována za splněnou dosažením důchodového věku [§8(1)], {bod 2};

tato úprava však nebude platit, pokud vznikl nárok na slovenský starobní důchod, neboť ocenění za účast ve třetím odboji v rámci Československa poskytuje svým občanům i Slovenská republika a zvýhodnění by tedy bylo duplicitní;

(2) – zaručená výše starobního důchodu bude v roce 2024 stanovena na 20 635 Kč měsíčně; tato výše bude v dalších letech aktualizována podle zvyšování důchodů valorizacemi;

dochází k aktualizaci částky průměrného starobního důchodu; základem pro stanovení výše důchodu náležejícího předmětným osobám bude procentní výměra zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 ve výši 16 235 Kč (a valorizovaná do dne, od něhož se důchod přiznává) [§8(3], {bod 4};

základem pro stanovení výše procentní výměry důchodu náležejícího účastníkům odboje, je procentní výměra průměrného starobního důchodu zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 {namísto původních 2012};

• pro stanovení výše procentní výměry důchodů přiznávaných ode dne po 31. prosinci 2023 {původně 2011} je základem částka stanovená podle věty první a zvýšená podle předpisů o zvyšování důchodů, které nabydou účinnosti do dne, od něhož se důchod přiznává [=§8(3)];

nejnižší procentní výměra a základní výměra náleží v plné výši i v případě dílčích důchodů [§8(5)], {bod 7};

Ministerstvo obrany bude povinno sdělovat plátcům důchodů údaje o účastnících odboje a odporu proti komunismu potřebné pro úpravu důchodů nejpozději do 30 dnů ode dne vydání osvědčení [§6(8)], {bod 1};

• tzn. oprávněné osoby již nebudou muset předkládat k žádosti o přiznání důchodu osvědčení;

(3) – k úpravě výše důchodů dojde automaticky, a to od splátky splatné ve čtvrtém kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž bude zákon vyhlášen;

• zrušuje se povinnost držitele osvědčení, žádat zvlášť o tuto úpravu důchodu a přikládat úředně ověřený opis nebo kopii osvědčení. Tyto údaje budou automaticky plátcům důchodů zasílány Ministerstvem obrany.

za dobu ode dne nabytí účinnosti nové úpravy do dne předcházejícího uvedené splátce náleží jednorázový doplatek [přechodná ustanovení].

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

(4) zachovávají se stávající pravidla týkající se výše nejnižší procentní výměry starobního důchodu některých představitelů komunistického režimu i do budoucna, aby nedošlo k jejich zvýhodnění úpravami §8 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu {díky odkazu na zákon o důchodovém pojištění došlo i ke zvýhodnění uvedených osob};

hranice která u představitelů komunistického režimu zakonzervovává dosavadní hranici, pod kterou důchod po snížení nemá klesnout je navázána na hranici důchodu podle zákona č. 262/2011 Sb., ta se však navrhovaným zákonem zvyšuje, a změnou zákona o důchodovém pojištění se zajišťuje, aby tito představitelé nebyli navrhovaným zvýšením této hranice paradoxně zvýhodněni [M. Jurečka, sněmovna];

s ohledem na tuto skutečnost je do zákona o důchodovém pojištění vkládáno nové ustanovení §67fa, které zachovává stávající pravidla týkající se výše nejnižší procentní výměry starobního důchodu některých představitelů komunistického režimu i do budoucna;

• má pro ně být zachována i do budoucna částka stanovená podle pravidel uvedených v ustanoveních [§67e(3) a §67f (2) zák. č. 262/2011 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy];

• vzhledem k tomu, že snižování starobních důchodů náležejících představitelům komunistického režimu podle §67e(3) a §67f(2) ZDP nesmí klesnou pod částku průměrného starobního důchodu definovanou v §8(2) a (3)a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., vedlo by navrhované zvýšení této částky paradoxně i ke zvýhodnění těchto představitelů [zvláštní část];

Zákonč. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za osvobození

(5) – zajišťuje se, aby navrhovaná úprava týkající se důchodu účastníků odboje a odporu proti komunismu platila obdobně i ve vztahu k účastníkům takzvaného druhého odboje;

osoby, kterým bylo vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození (bez ohledu na to, zda jsou občany ČR) budou mít nárok na starobní důchod a na výši jeho procentní výměry obdobně jako účastníci odboje a odporu proti komunismu;

• v praxi se bude jednat už pouze jen o ojedinělé případy [M. Jurečka, sněmovna];

k úpravě důchodů dojde na základě žádosti, a to zpětně ode dne nabytí účinnosti zákona.

Účinnost prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

Zákon byl přijat v prvém čtení.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

na neřešení problému nízkých disidentských penzí upozornil loni na podzim signatář Charty 77 a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád; od 17. listopadu držel více než týden hladovku před úřadem vlády; přidal se k němu někdejší disident John Bok {poté i M. Kocáb};

protest ukončili poté, co kabinet rozhodl o přípravě návrhu změn zákonů k zajištění důstojných důchodů a odvolal své loňské usnesení, jímž se hlásil k tradicím zápasu Charty 77 o lidská práva a demokracii [zdroj 16.1.2024 ČTK

];

J. Gruntorád: poslední kapka byl Jurečkův dopis Charliemu Soukupovi; Soukup byl dvakrát vězněn v komunistickém režimu, pak ho donutili k vystěhování do Austrálie; v roce 2009 se vrátil a měl úplně legrační důchod, z kterého se nedalo žít, a ten mu valorizovali na dnešních asi 6 200 Kč;

• dle Jurečky pan Soukup dostane australský důchod 770 australských dolarů;

M. Jurečka: dokud je tu situace, kdy Karlu Soukupovi není vyplácen důchod z australské strany, snažíme se zjistit proč a pomoci tomu, aby mu byl ten důchod vyplácen; do doby, než se toto napraví, mu bude přiznáván důchod ve výši průměrného důchodu tak, jak je postupováno u jiných účastníků třetího odboje,“ řekl ministr [zdroj 20.11.2023 Idnes

];

Sněmovna

M. Jurečka: tato opatření se budou týkat zároveň stovky držitelů osvědčení, jejichž důchody jsou nižší než je nově navrhovaná zaručená výše důchodů;

• celkově bylo pro účastníky odboje nebo pozůstalé po nich vydáno celkem 1900 osvědčení;

• finanční dopady této legislativní úpravy se odhadují ve výši 10 až 30 milionů Kč ročně.

VSP 212/1(23.1.2024), M. Horskáschválit;

UPV 212/2 (23.1.2024), Z. Hraba – schválit.

 

209/14 – Zákon o pojištění odpovědnosti u provozu vozidla (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO, zákon přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

 

návrh transponuje novelu takzvané motorové směrnice, řešící na úrovni Evropské unie povinnosti pojištění při provozu motorových vozidel a odškodňování obětí dopravních nehod;

• vzhledem k tomu, že stávající zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byl přijat před více než dvaceti lety a byl mnohokrát novelizován, a vzhledem k rozsahu změn, které přináší transponovaná směrnice, se předkladatel rozhodli zpracovat problematiku pojištění odpovědnosti z vozidla ve zcela novém zákoně;

v souvislosti s přijetím návrhů se počítá také s vydáním vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Podrobněji k obsahu zákona  

Úvodní ustanovení (část první)

(1)rozšiřuje se okruh vozidel podléhající povinnosti pojištění odpovědnosti;

vozidlem se bude nově rozumět to vozidlo, jehož maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 kilometrů za hodinu, respektive je vyšší než 14 kilometrů za hodinu, pokud provozní hmotnost je větší než 25 kilogramů;

dopadne zejména na elektrické koloběžky rychlejší než 25 km/h, které dosud povinné ručení mít nemusely (případně segway, zahradní traktůrky či motorová golfová vozítka, uklízecí a jiné pracovní stroje nebo průmyslová zařízení schopná samostatného přemístění, sněžné skútry anebo rolby);

elektrokola obvykle nebudou splňovat definici vozidla, protože jejich základním pohonem je lidská síla a motor je jen jako výpomoc (navíc mají omezovače příšlapu na 25 km/hod);

za vozidla se naopak nebudou považovat kolejová vozidla ani vozíky pro invalidy, jsou-li používány osobou se zdravotním postižením [§2(1) a (3)], [PN-A1];

(2) – nově se vymezuje provoz vozidla; provozem se bude rozumět jakékoliv použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo použito, a bez ohledu na to, zda stojí, nebo je v pohybu [§2(4)];

motorové vozidlo je tedy v provozu nejen když se pohybuje, ale i tehdy, když sice stojí, ale jeho motor je v chodu, příp. když tvoří překážku pro ostatní účastníky provozu v důsledku selhání řidiče;

provozem motorového vozidla se rozumí i příprava k jízdě, bezprostřední úkony po ukončení jízdy, úkony potřebné k údržbě vozidla; v případě pochybností platí vyvratitelná právní domněnka, že vozidlo bylo použito jako dopravní prostředek;

(3) – ruší se zelená karta pro prokazování pojištění odpovědnosti při provozu vozidel na území ČR;

•  na rozdíl od stávající právní úpravy se navrhuje ponechat její účel pouze jako mezinárodní osvědčení {některé členské státy to vyžadují}, protože systém kontrol pojištění u tuzemských vozidel bude digitalizován;

zelená karta bude vydána jen na žádost [§5(2)];

• řidiči v tuzemsku nebudou muset mít u sebe tu zelenou kartu {která je v posledních letech bílá};

• zelená karta je mezinárodní osvědčení o pojištění odpovědnosti nebo že za povinnost nahradit újmu ručí příslušná národní kancelář pojistitelů [§5].

Pojištění odpovědnosti (část druhá)

(4) – u tuzemského vozidla se přenáší povinnost sjednat pojištění z odpovědnosti z vlastníka vozidla na jeho provozovatele;

podle dosavadní právní úpravy má povinnost pojistit odpovědnost za újmu vzniklou provozem tuzemského vozidla vlastník vozidla a u cizozemského vozidla jeho řidič;

provozovatelem vozidla se primárně rozumí provozovatel podle definice obsažené v zákoně o podmínkách provozu, tedy osoba zapsaná jako vlastník v registru vozidel, není-li na základě dohody s vlastníkem zapsána jiná osoba [§2(15) zák. o podmínkách provozu];

osoba, která je podle zápisu v registru vozidel provozovatelem vozidla, však může prokázat, že faktickým provozovatelem vozidla je někdo jiný, čímž se zprostí povinnosti pojištění odpovědnosti; v takovém případě by musela osoba zapsaná jako provozovatel prokázat, že jiná osoba má dlouhodobou právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem.

pojištění odpovědnosti musí být sjednáno po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel [§6(1)a];

• jedná-li se o vozidlo neregistrované, trvá povinnost po celou dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu [§6(1)b];

(5) – rozšiřují se výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti včetně alternativního pojištění odpovědnosti při motoristických závodech nebo soutěžích;

vyjímají se určitá vozidla nebo určité osoby z povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti [§7(1)];

mezi vyňatá vozidla patří např. vozidla složek IZS, policie, zpravodajské služby, hasiči, neregistrovaná vozidla, která jsou provozována pouze v uzavřených nebo veřejnosti nepřístupných prostorech nebo objektech (např. letiště) a registrovaná vozidla, jsou-li v registru silničních vozidel zapsána jako vyřazená z provozu a umístěná mimo veřejně přístupné místo a jsou-li provedena nezbytná opatření k zabránění jejich provozu; motosport [§7(1)a až §7(1)j]

za újmu vzniklou provozem těchto vozidel se poskytuje plnění z garančního fondu [§7(2)], kterému následně vzniká regres vůči odpovědným osobám (např. vůči řidiči vozidla, který způsobil nehodu);

případě motosportu bude povinné alternativní pojištění s minimálními limity pojistného plnění {tj. na 50 mil. Kč [§14] u škody [§15]} [§8(1)];

a to i v případě, že újma vznikla po dobu přípravy motorsportu včetně školení, testování a předvádění;

• právo na pojistné plnění bude mít poškozený přímo vůči pojistiteli, stejně jako tomu je u klasického pojištění odpovědnosti. V případě nesplnění povinnosti sjednat pojištění motorsportu se poškozeným poskytne plnění z garančního fondu [§8(5)];

(6) – zvyšuje se minimální pojistný limit ze současných 35 mil. Kč na 50 mil. kč;

minimální limity pojistného plnění jsou upraveny zvlášť pro újmy na zdraví (nejméně 50 milionů Kč na každého poškozeného) a pro věcné škody (nejméně 50 milionů Kč bez ohledu na počet poškozených);

u obou limitů došlo k navýšení o 15 mil Kč; újmu převyšující limit pojistného plnění ujednaný v pojistné smlouvě nehradí pojišťovna, ale škůdce; do výše minimálního limitu jsou také hrazeny újmy z garančního fondu, např. nebylo-li k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti [§13 až §15];

pojistitel i nadále musí při stanovení výše pojistného zohlednit předchozí škodný průběh pojištění odpovědnosti u konkrétního pojistníka, tj. historii pojistných událostí za posuzovanou dobu pro účely zohlednění rizik a stanovení výše pojistného [§ 16].

• oproti dosavadní úpravě dochází k omezení doby, do které se započítává doba trvání pojištění, a to v rozmezí 5 až 20 let;

• potřebné údaje o škodném průběhu eviduje Kancelář a poskytuje je pojišťovnám elektronicky [§38(1) a (4)];

(7) – pojištění odpovědnosti musí i nadále krýt na základě jediného pojistného všechny pojistné události, které vzniknou v členských státecha na území vybraných států, které jsou součástí zelenokaretního systému [§19];

nově tyto státy určí shromáždění členů Kanceláře; doposud vybrané státy určovala vyhláška Ministerstva financí;

• v zákoně se uvádí právo pojištěného vůči pojistiteli na úhradu zachraňovacích nákladů, např. na ekologickou likvidaci následků dopravní nehody [§18];

pojistitel za pojištěného bude nově hradit také regresní náhradu vůči instituci jiného členského státu, která poškozenému poskytla dávku sociálního zabezpečení [§18(d)];

zavádí se speciální případ zániku pojištění odpovědnosti, který nastane ke dni oznámení zániku pojistného zájmu pojistníka (např. změna vlastníka vozidla); tím se má předejít situacím, kdy pojištění zanikne, aniž by se o tom pojistitel dozvěděl [§24(b)];

(8) – nově, pokud pojistitel přestane poskytovat pojištění odpovědnosti v ČR, prohlášení o škodném průběhu pojištění odpovědnosti poskytne ji pojistníkovi Kancelář, která bude potřebné údaje evidovat [§25(1)];

nově se doplňuje přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli přípojného vozidla;

• v případě újmy vzniklé soupravou vozidel sestávající z tažného vozidla a přípojného vozidla podléhajícího pojištění odpovědnosti má poškozený právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, který sjednal pojištění odpovědnosti z provozu přípojného vozidla, nelze-li údaje k tažnému vozidlu zjistit [§28(3)];

• i v případě uvolněného přívěsného vozíku, kdy poškozený s ohledem na provozní, povětrnostní nebo jiné okolnosti nebyl schopen identifikovat tažné vozidlo;

bude obecně zakázáno podmiňovat ukončení šetření škodné události ukončením projednávání přestupku nebo trestného činu spáchaného v souvislosti s touto událostí [§ 29];

• výjimku mohou pojistitelé uplatnit tehdy, kdy mají informace vyplývající z výsledku řízení význam pro ukončení šetření škodné události a pojistiteli se je i při vynaložení odborné péče nepodařilo získat jiným způsobem;

nově bude PČR poskytovat Kanceláři také údaje o vozidlech v pátrání [§31(1)];

• celkový rozsah poskytování údajů Policií ČR má určovat Ministerstvo financí vyhláškou [§31(3)];

Kancelář získá právo nahlížet do trestních a přestupkových spisů za účelem šetření škodné události, nebude-li tím ohrožen účel řízení [§31(2)];

i nadále má pojistitel vůči pojištěnému regresní nárok na náhradu toho, co za něj plnil poškozenému jen v případě, že příčinou vzniku újmy bylo, že technická způsobilost vozidla nebyla schválena [§32(2)], [PN-A8];

(9) – oproti dosavadní úpravě budou údaje z evidence pojištění odpovědnosti, kterou vede Kancelář, poskytovány elektronicky způsobem umožňující dálkový a nepřetržitý přístup [§40];

registr silničních vozidel vedený Ministerstvem dopravy již nebude obsahovat informace o pojištění odpovědnosti a jeho existenci bude možné ověřit přímo v evidenci Kanceláře;

ke kontrole pojištění odpovědnosti u tuzemských vozidel tak již nebude Policii ČR sloužit zelená karta, ale on-line systém výměny dat Kanceláře [§44];

informační středisko Kanceláře má nově evidovat také informace o identifikačních číslech vozidel (VIN) a vozidlech odeslaných z ČR do jiného členského státu a vozidlech odeslaných z jiného členského státu do ČR [§ 42].

 

Činnost a organizační struktura Kanceláře [část třetí]

 

(10) – Národní kancelář pojistitelů je profesní organizace, která sdružuje pojišťovny oprávněné provozovat pojištění odpovědnosti; v ČR její funkci plní Česká kancelář pojistitelů [§4];

na Kancelář se i nadále mají přiměřeně aplikovat ustanovení zákona o pojišťovnictví týkající se činnosti pojišťoven;

• návrh nicméně ve větší míře, než dosavadní zákon, obsahuje zvláštní úpravu některých institutů;

• shromáždění členů (nejvyšší orgán Kanceláře) má nově rozhodovat o rozšíření rozsahu pojištění odpovědnosti na teritoria států zelenokaretního systému, které nejsou členskými státy [§57(4)g].

Fondy spravované Kanceláří [část čtvrtá]

(11) – Kancelář spravuje garanční fond a fond zábrany škod, včetně správy aktiv souvisejících s těmito fondy {stávající znění};

garanční fond se tvoří z a) přijatých příspěvků za dobu bez pojištění odpovědnosti; b) přijatého pojistného za hraniční pojištění,

c) přijatých členských příspěvků členů Kanceláře; d) přijatých náhrad za plnění z garančního fondu [§61(1)];

hraniční pojištění se týká řidiče cizozemského vozidla, který jím zajišťuje, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto tímto pojištěním [§9];

• napříště má být v zákoně výslovně určeno, že výdaje související se zajištěním činnosti Kanceláře se hradí z členských příspěvků (které platí pojistitelé poskytující pojištění odpovědnosti) a z pojistného za hraniční pojištění [§61(2)];

výkonný ředitel bude každoročně připravovat projekci peněžních toků na následující kalendářní rok a společně s finančním plánem je bude předkládat shromáždění členů ke schválení a určení výše řádných členských příspěvků [§61(4) a (5)];

v případě nečekaného nepříznivého vývoje využívání aktiv v garančním fondu výkonný ředitel navrhne shromáždění členů schválení mimořádných členských příspěvků [§61(6)];

(12)z garančního fondu se má poskytovat plnění za újmu vzniklou provozem vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti v případě, kdy to návrh zákona stanoví [§62(b)_2];

• garanční fond bude sloužit též k náhradnímu plnění z důvodu úpadku nebo likvidace pojišťovny [§62_g a §68 až §70] a k plnění za újmu vzniklou nepojištěného vozidla, které bylo odesláno z jiného členského státu do ČR [§62_h)].

Další požadavky na provozování činnosti Kanceláře [část pátá]

(13) – Kancelář může pověřit výkonem své činnosti externího poskytovatele, aniž by se zprostila odpovědnosti za plnění zákonem stanovených povinností;

• o rozhodnutí využít externího poskytovatele musí Kancelář dopředu informovat ČNB [§77];

Kancelář bude muset vytvořit interní systém zajišťující výkon pojistně matematických činností pomocí odborně způsobilé osoby;

• tyto činnosti zahrnují mj. výpočet rezerv na plnění z garančního fondu, odhad budoucích újem v rámci projekce peněžních toků a statistické činnosti pro členské pojišťovny, ČNB a Český statistický úřad [§79].

Dohled, přestupky, mlčenlivost a nahlížení do spisu [část šestá]

 

(14) – dohled nad činností Kanceláře, jehož obsah má být nově upraven v zákoně o pojištění odpovědnosti (a nikoli v zákoně o pojišťovnictví), bude i nadále vykonávat ČNB;

 

návrh obsahuje několik nových skutkových podstat přestupků;

• přestupku se dopustí např. pořadatel motorsportu, který nezajistí, aby nebezpečí vzniku újmy bylo kryto pojištěním motorsportu [§86(2)];

• provozovatel tuzemského vozidla, případně řidič cizozemského vozidla se dopustí přestupku tím, že nesjedná pojištění odpovědnosti, resp. hraniční pojištění [§ 86 odst. 1 a 3], za což jim hrozí pokuta do 50 tisíc Kč (dosud od 5 do 40 tisíc Kč);

 

• přestupky projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností; nově bude moci Policie ČR projednat přestupek příkazem na místě [§87(1)];

novinkou jsou přestupky pojistitelů a Kanceláře, za které lze uložit pokutu do 5 mil. Kč a projednává je ČNB [§87(2)];

• pojistitel se dopustí přestupku např. tehdy, když bez zbytečného odkladu nezahájí šetření škodné události, případně řádně a včas nesdělí osobě výsledek šetření [§86(4)c];

• Kancelář se dopustí přestupku mj. tím, že včas neposkytne poškozenému náhradní plnění z garančního fondu [§86(5)d];

návrh obsahuje také speciální úpravu mlčenlivostiosob provádějících dohled nad činností Kanceláře [§ 88], osob činných pro Kancelář a dalších osob [§ 89]. Výjimky dopadají např. na sdílení informací mezi pojišťovnami a Kanceláří za účelem prevence pojistných podvodů [§90(2)];

Kancelář bude muset osobě, která prokáže právní zájem (tj. obvykle poškozenému), umožnit nahlížení do spisu,nicméně až po ukončení šetření škodné události [§91].

Společná, přechodná a zrušovací ustanovení [část sedmá]

 

(15) – přechodná ustanovení zejména reagují na zvýšení limitů pojistného plnění z 35 na 50 mil. Kč; pojistitel může adekvátně upravit výši pojistného a pojistník může z tohoto důvodu smlouvu vypovědět [§93(2)]

zrušovací ustanovení odstraňují z právního řádu řadu dosavadních právních předpisů, zejména zákon o pojištění odpovědnosti a jeho prováděcí vyhlášku.

součástí tisku je i vyhláška kterou se provádí zákon, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla {rozsah údajů sdělovaných Kanceláři Policií České republiky; rozsah údajů o pojištění odpovědnosti sdělovaných pojistitelem Kanceláři; rozsah údajů sdělovaných Kanceláři Ministerstvem dopravy; výše denní sazby příspěvku (pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel); výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek; rozsah informací uveřejňovaných Kanceláří}.

 

Účinnost

prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení §16(3) a §25, které nabývají účinnosti dnem 23. dubna 2024, a ustanovení §38(1), §40(2) a §44(1), které nabývají účinnosti prvním dnem osmého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [PN-A];

• v odlišný okamžik mají nabýt účinnosti §16(3) (povinnost pojistitele zveřejnit obecné zásady o stanovení výše pojistného) a §25 (prohlášení o škodném průběhu pojištění odpovědnosti), a to dne 23. dubna 2024 v návaznosti na použitelnost příslušných ustanovení motorové směrnice.

• ustanovení §38(1), §40(2) a §44(1), které souvisejí se zrušením kontrol pojištění odpovědnosti tuzemských vozidel pomocí zelených karet, pak mají nabýt účinnosti až prvním dnem osmého kalendářního měsíce po jeho vyhlášení [§97];

odložení účinnosti přechodu na online systémy výměny dat {v souvislosti se zelenými kartami} až po uplynutí přechodného období je odůvodněno potřebou vytvoření prostoru na přípravu.

Přijaté pozměňovací návrhy ve sněmovně

PN-A1 až A12; hospodářský výbor:je to většinou zpřesňující definice, aby při výkladech zákona nevznikaly nejasnosti, úprava přechodných ustanovení a změna účinnosti:

• PN-A1: došlo ke zpřesnění v souladu se směrnicí, že pro účely zákona se nepovažuje vozík pro invalidy, vozík užívaný výlučně osobou s tělesným postižením, to je, že se na něm nebude prohánět nikdo zdravý;

• PN-A7: upřesnil se postup při žádostech o údaje; pojišťovny budou muset řádně odůvodnit, proč žádají konkrétní údaje;

• PN-A2: výjimka z povinnosti pojištění odpovědnosti neregistrovaných vozidel se netýká pouze uzavřených objektů, ale také objektů a prostor, které sice ve fyzickém smyslu uzavřeny nejsou, ale jsou nepřístupné veřejnosti na základě jiných zákonů;

• PN-A3: sladila se lhůta pro umožnění odmítnutí návrhu výše pojistného na jeden měsíc s obecnou lhůtou dle §2786 občanského zákoníku;

• PN-A4: vypustila se nově zaváděná výluka pojistného plnění ohledně nemajetkové újmy vzniklé poškozením věci;

• PN-A5; upřesnilo se vypořádání mezi pojistiteli tažného a přípojného vozidla; aby nedošlo k možnému rozdílnému zacházení s poškozenými, kteří v řízeních uplatnili své nároky na náhradu škody;

• PN-A8: u vznikem újmy u vozidel, jejichž technický a konstrukční stav neodpovídá požadavkům na bezpečnost silničního provozu, došlo k přeformulování §32 tak, aby nevznikly pochyby o záměru zákona, to znamená, že pojistitel má právo na náhradu toho, co vyplatil, pokud vznik škodné události byl v příčinné souvislosti s technickým stavem vozidla;

• PN-A9: doplňuje se k činnosti České kanceláře pojistitelů sdílení identifikátorů s penzijními společnostmi, aby mohly užívat údaje vedené v základních registrech;

• PN-A10, A11: ohledem na výkladové nejasnosti bylo upraveno přechodné ustanovení mající vztah k postupu u škodných událostí nastalých před účinností nového zákona a doplňuje se postup při kontrole existence pojištění před náběhem on-line systému.

• PN-A12: upravuje se účinnost na první den druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení a zachování půlročního období na přípravu on-line systému sdílení dat o existenci pojištění;

PN-B (3608), D. Kasal: v případě nároku zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci podle §55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se jedná o regresní náhradu – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, spisová značka 25 Cdo 1896/2016;

PN-C (3615), K. Haas a Z. Ožanová: zpřesnění textu, který stanoví okamžik vzniku členství v České kanceláři pojistitelů pro pojistitele z členských zemí Evropské unie.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

ad (1) omezení rychlosti elektrokol

elektrokola mají zákonem dáno omezení asistence (příšlapu) na 25 km/h; to je zřejmě důsledek směrnice (a nemělo by na ně být nahlíženo jako na motorové vozidlo);

• do 25 km/h bude elektrokolo pomáhat motorem (příšlap, asistence); jakmile tuto rychlost překročíte, motor se vypne; tolerance je tam 10 %;

na druhé straně každé kolo (a také elektrokolo) může překročit rychlost 25 km/h; pokud to ušlapete, můžete jet setrvale třeba 30 km/h.; a pokud se pustíte z kopce, je na vás jak to udržíte, ale jedete třeba 45 km/h; toto předloha neřeší;

• odstranit omezení asistence rychlostí 25 km/h je samozřejmě možné; většinou tzv. “přečipováním“, některá kola to mají přímo dostupná v servisním menu, někde je možné změnit firmware, na jiných jde o dodatečnou elektroniku;

• pokud tohle uděláte, budete mít elektrokolo co “nevyhovuje” zákonu a můžete dostat pokutu; ale to by někdo nejprve musel přijít na to, že něco takového máte, že to používáte a také, že jste za to zodpovědní [zdroj

];

VHZD 209/1 (17.1.2024), M. Kortyšschválit;

UPV 209/2 (17.1.2024), D. Kovářová – schválit.

 

210/14 Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinou PRO a tím byl zákon přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

předložený návrh změnového zákona je předkládán v přímé souvislosti s návrhem nového zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tisk 517;

upravují se zejména změny související s přechodem na online systém evidence pojištění a jeho prokazování pro účely registrace vozidel, kontrolu povinností pojištění, a zavádí další návazné změny na základě poznatků z praxe;

• ve vládní verzi nebyl zákon o pobytu cizinců, a zákon o doplňkovém penzijním spoření;

související změnový zákon provádí změny v následujících zákonech:

• zákon o pobytu cizinců [PN];

• zákon o silničním provozu;

• zákon o podmínkách provozu;

• zákon o pojišťovnictví;

• zákon o doplňkovém penzijním spoření [PN];

• občanský zákoník;

• zákon o hasičském záchranném sboru.

Podrobněji k obsahu zákona  

Změna zákona o pobytu cizinců [část první] [PN-A4]

 

(1)dochází k drobným změnám v úpravě registru zdravotního pojištění cizinců;

• evidovat se mají nově také např. údaje o platnosti a typu cestovního dokladu pojištěného nebo název příslušné pojišťovny a odkaz na vzor její pojistné smlouvy [§180jb(2)];

• údaje potřebné pro vedení registru zdravotního pojištění cizinců mají být poskytovány elektronicky [§180jb(3)];

• elektronicky a způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup mají být údaje z registru zdravotního pojištění cizinců poskytovány Ministerstvu vnitra, Policii ČR a poskytovatelům zdravotních služeb [§180jb(4)].

Změna zákona o silničním provozu [část druhá]

 

(2)policie ČR získá pravomoc zabránit řidiči vozidla v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo jeho odtažením v případě, že vozidlo nebude splňovat podmínku pojištění odpovědnosti [§118a(1)b].

• obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutím vyřadí silniční vozidlo z provozu, pokuda) o to vlastník silničního vozidla požádá, nebo b) vozidlo nesplňuje podmínku pojištění; odstraňuje se slovo „rozhodnutím“ [§12(1)], [PN-B1];

• tj. rozhodnutí bude vydáváno jen v případě sankčního vyřazení (požádá-li o vyřazení vlastník vozidla, dojde k vyřazení bez vydání rozhodnutí);

• vládní návrh totiž stanovuje, že i v případě, kdy by došlo k vyřazení silničního vozidla z provozu na základě žádosti vlastníka vozidla, bylo by nutné, aby příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vydal o tomto vyřazení rozhodnutí ve smyslu správního řádu, což by mělo za následek značné administrativní zatížení celého procesu vyřazení vozidla z provozu na základě žádosti;

• výše uvedený stav nelze považovat za žádoucí a návrh proto vypouští slovo „rozhodnutím“ z úvodní části §12(1) vládního návrhu a ponechává možnost vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení jen v případě vyřazení vozidla z provozu, které nesplňuje podmínku pojištění odpovědnosti z provozu §12(1) vládního návrhu.

Změna zákona o podmínkách provozu [část třetí]

 

(3)v zákoně o podmínkách provozu má primárně dojít ke změnám v souvislosti se zrušením povinnosti pojištění odpovědnosti u tuzemských vozidel na území ČR zelenou kartou;

obecní úřady budou existenci pojištění zjišťovat v informačním systému Kanceláře (pojistitelů) [§6(3)b];

obecní úřad vyřadí silniční vozidlo z provozu, pokud pro vozidlo není déle než 30 po sobě následujících dnů sjednáno pojištění [§12(1)b], [PN-B2].

Změna zákona o pojišťovnictví [část čtvrtá]

 

(4)u vozidla odeslaného z jednoho členského státu do jiného se upravuje určení členského státu, kde se nachází riziko {v souladu se změnou směrnice 2009/138/ES (Solventnost II) se upravuje určení členského státu, kde se nachází riziko, v případě vozidla odeslaného z jednoho členského státu do jiného};

• členským státem, ve kterém se nachází riziko“ se rozumí:

• pokud je vozidlo odesláno z jednoho členského státu do jiného, pokládá se za členský stát, ve kterém se nachází riziko, a to v závislosti na výběru osobou odpovědnou za krytí odpovědnosti za škodu vůči třetím osobám, buď členský stát registrace, nebo cílový členský stát, a to bezprostředně od převzetí vozidla kupujícím po dobu třiceti dnů, přestože vozidlo nebylo v cílovém členském státě formálně zaregistrováno.

[změna směrnice 2009/138/ES {Solventnost II} čl. 13(13), provedená směrnicí 2021/2118/EU];

provozovatel vozidla rozhodne, zda se jedná o členský stát registrace, nebo cílový členský stát [§3(2)_m];

zpřesňuje se povinnost pojišťovny nebo zajišťovny vykonávat činnost s odbornou péčí a obezřetně [§6(1) až (4)];

upřesňuje se, že povinnost mlčenlivosti osob provádějících dohled v pojišťovnictví se vztahuje nejen na zaměstnance, ale též na osoby vykonávající tuto činnost na základě jiného obdobného vztahu [§126(1)];

• mlčenlivost osob činných pro pojišťovnu nebo zajišťovnu má nově trvat i po skončení pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu [§127(1)];

• pojišťovna při provozování povinných neživotních pojištění nadále nebude mít postavení účastníka ve správním i soudním řízení při šetření pojistné události;

• orgány činné v trestním řízení a orgány příslušné k projednání přestupku pojišťovně na odůvodněnou [PN-A1] žádost poskytnou potřebné údaje, případně jí umožní nahlížet do spisu, nebude-li tím ohrožen účel řízení [§129].

Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření [část pátá], [PN-A2]

 

(5)penzijní společnosti budou moci nově využívat při plnění svých zákonných povinností také údaje o datových schránkách [§18a(2)g] a rodných číslech [§18a(3)b a §18a(4)b];

• používat budou moci také evidenci pojištění odpovědnosti, kterou vede Kancelář [§18b(1)], [PN-A2];

Změna občanského zákoníku [část šestá]

 

(6)v občanském zákoníku má dojít k několika změnám v úpravě pojištění;

• pravidla pro pojištění budoucího pojistného zájmu již nebudou limitována pouze na pojištění majetku [§2763];

jestliže pojistitel upraví výši pojistného, nestačí, že to pojistníkovi sdělí alespoň dva měsíce před splatností nového pojistného, ale současně jej musí upozornit na možnost změnu odmítnout a závazek ukončit [§2786(1)];

• proti dnešnímu stavu pojistitel bude muset informovat osobu, která požádala o pojistné plnění i bez její žádostio výši pojistného plnění nebo důvodu jeho zamítnutí [§2797(1)], případně o tom, proč nelze šetření ukončit do tří měsíců [§2798(2)];

• obecně platí, že pojištění zaniká ve chvíli, kdy dojde k zániku pojistného zájmu;

• navrhuje se vyloučit tento režim pro případ změny vlastnictví pojištěného majetku u škodového pojištění [§2812] a pojištění odpovědnosti [§2867];

• jelikož účelem těchto pojištění je poskytnout pojistné plnění k vyrovnání úbytku majetku v důsledku pojistné události, nemůže pojištěný (resp. poškozený) z povahy věci získat z pojistného plnění více, než jaká mu vznikla újma;

zpřesněna má být úprava podpojištění, což je stav, kdy je majetek pojištěn na nižší částku, než je jeho vlastní hodnota;

v případě pojistné události je pojistné plnění stanovováno ve stejném poměru ke škodě, v jakém je pojistná částka, na níž bylo pojištění sjednáno, ke skutečné (reálné) hodnotě pojišťovaného majetku;

• podle návrhu má být vyjasněno, že dojde-li k totální škodě, oprávněná osoba obdrží pojistné plnění odpovídající nejméně sjednané pojistné částce [§2854].

Změna zákona o hasičském záchranném sboru [část sedmá]

 

(7)v zákoně o hasičském záchranném sboru dochází ke změnám souvisejícím s přechodem agendy vozidel vyňatých z pojištění odpovědnosti z Ministerstva financí na Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany [§44(5) a (6)].

Účinnost

prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části druhé (změna zákona o silničním provozu) a třetí (změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), která nabývají účinnosti prvním dnem osmého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [PN-A3].

Přijaté pozměňovací návrhy ve sněmovně

PN-A1 až A4, hospodářský výbor: propojení Kanceláře pojistitelů s penzijními společnostmi, změna účinnosti a jiná zpřesnění;

PN-B, Z. Ožanová, K. Haas:

PN-B1 (3614): rozhodnutí o vyřazení vozidla z evidence se bude vydávat pouze při takzvaném sankčním vyřazení vozidla z registru vozidel z důvodu nepojištění {viz (2)};

PN-B2 (3616): klient bude mít 30 dnů na to, aby si rozmyslel, zda si auto pojistí, nebo nepojistí, než mu bude sankčně vyřazeno {viz (3)}.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Legislativci:

do návrhu zákona byly Sněmovnou doplněny nové části první (změna zákona o pobytu cizinců) a pátá (změna zákona o doplňkovém penzijním spoření), které s původní předlohou nemají věcnou souvislost;

upozorňují také na řadu legislativně-technických chyb a nepřesností, o nichž nelze ve všech případech s jistotou tvrdit, že nevyvolají problémy v aplikační praxi;

ve Sněmovně se kromě úvodních popisů návrhu a odůvodnění pozměňovacích návrhů nevedla žádná rozprava.

VHZD 210/1 (17.1.2024), M. Kortyšschválit;

UPV 210/2 (17.1.2024), D. Kovářová – schválit.

N89/14 Návrh směrnice Rady, kterou se vytváří daňový systém ústředí pro mikro, malé a sřední podniky a mění směrnice 2011(/16/EU (Mikuláš Bek)

(byl jsem PRO usnesení našeho výboru, které odmítá tento návrh směrnice, Senát většinově podpořil odmítavé stanovisko)

 

návrh je součástí balíčku opatření na pomoc malým a středním podnikům; ten kromě různých nelegislativních iniciativ zahrnuje také návrh nařízení o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích {N 088/14};  • dle Komise malé a střední podniky představují zhruba 99 % podniků v EU a poskytují dvě třetiny pracovních míst v EU;

• Komise dlouhodobě deklaruje jejich podporu a snaží se v rámci unijní právní regulace rozlišovat míru administrativní zátěže podle velikosti podniků tak, aby nebyla pro tyto podniky nepřiměřená;

cílem návrhu je snížit administrativní náklady na dodržování daňových předpisů pro mikro-, malé a střední podniky, které vykonávají činnost přeshraničně prostřednictvím stálé provozovny a jsou samostatné (tj. nejde o součást větší propojené skupiny).

(1) – Komise navrhuje vytvořit pro malé a střední podniky působící přeshraničně volitelný daňový systém sídla, tj. možnost podávat jediné přiznání k dani z příjmů, a to ve členském státě sídla (tj. kde mají ústředí) a podle jeho pravidel (zejm. základ daně);

• prostředkem k tomu je umožnit těmto podnikům, aby podávaly daňové přiznání a odváděly daň pouze ve státě, ve kterém sídlí jejich ústředí – daňový systém sídla [HOT – Head Office Taxation Systém];

• podle Komise by toto mělo pomoci překonat překážky plynoucí z existence 27 daňových režimů na vnitřním trhu, a to zejména v počáteční fázi přeshraničního působení podniku, kdy je jeho činnost v zahraničí spíše doplňková k činnosti ve státě sídla.

návrh není zcela nový; Komise s podobnou myšlenkou přišla již v roce 2005.; tehdy ji nastínila formou sdělení a vyzvala členské státy, aby samy zorganizovaly pilotní projekt, v němž by se výhody daňového režimu sídla mohly otestovat vzhledem k nezájmu členských států ale žádný pilotní projekt realizován nebyl; od té doby až dosud se podobná iniciativa neobjevila.

Podrobněji k obsahu tisku  

(2) – sídlo by se mohlo rozhodnout uplatnit pravidla zdanění státu sídla ve vztahu ke všem svým stálým provozovnám v jiných členských státech, pokud by (a) společný obrat jeho stálých provozoven nepřekročil v posledních dvou účetních letech částku rovnající se dvojnásobku obratu dosaženého sídlem; (b) bylo v posledních dvou účetních letech daňovým rezidentem členského státu sídla; (c) splnilo v posledních dvou účetních letech kritéria nanejvýš středního podniku;

rozhodnutí musí být oznámeno orgánu daňového přiznání (tj. finančnímu úřadu státu sídla) nejméně tři měsíce před koncem účetního roku předcházejícího začátku uplatňování pravidel zdanění sídla

po pěti účetních letech může podnik prodloužit (obnovit) uplatňování pravidel zdanění sídla (což oznamuje orgánu daňového přiznání, který znovu prověří splnění podmínek), nebo uplatňování tohoto režimu ukončit.

režim se ukončí také v případech přesunu sídla do jiného členského státu (zde je možné začít režim znovu uplatňovat), nebopokud ve dvou účetních letech přesáhl společný obrat stálých provozoven částku, která se rovná trojnásobku obratu sídla;

• dalšími případy, kdy bude prodloužení vyloučeno, je zřízení dceřiné společnosti v EU nebo mimo ni nebo nesplnění kritérií nanejvýš středního podniku ve dvou po sobě jdoucích účetních rocích;

(3) – po dobu trvání daňového systému sídla se daňové přiznání podává podle pravidel státu sídla (i za provozovnu v jiném státě);

orgán daňového přiznání{ve státě sídla }vydá daňový výměr pro sídlo a návrh daňového výměru pro každou stálou provozovnu a tyto dokumenty a další informace předá orgánům hostitelských členských států;

• ty mohou navržené výměry upravit, pokud jde o přisouzení zisků stálé provozovně, podle smluv o zamezení dvojímu zdanění;

• ke kterému též může daňový poplatník podávat opravné prostředky;

(4) – daňový orgán hostitelského členského státu může též požádat o provedení daňové kontroly společně s orgánem daňového přiznání, pokud jde o výpočet zdanitelného výsledku hospodaření stálé provozovny v souladu s pravidly zdanění sídla, přisouzení zisků stálé provozovně nebo použitelné daňové sazby;

• společné kontroly se provádějí podle směrnice o správní spolupráci v oblasti daní;

•  ta je návrhem také novelizována – doplněny jsou administrativní a technické aspekty výměny informací.

Vláda

zaujímá k návrhu odmítavou pozici; vychází z toho, že v oblasti přímých daní je třeba zvažovat, v jakých případech je spolupráce a stanovení společných pravidel efektivnější než samostatný postup členských států.

není přesvědčena o tom, že by návrh ve své současné podobě napomohl ke slibované úspoře administrativních nákladů pro malé a střední podniky;

• zrušení povinnosti podání daňového přiznání ve státě stálé provozovny neeliminuje zcela nutnost postupovat podle daňových zákonů v tomto státě. v ČR např. budou muset provozovny nadále plnit povinnosti plátce daně v případě odvodu daně ze závislé činnosti, sestavovat finanční výkazy, nedotčeny zůstanou povinnosti spojené s daní z přidané hodnoty a dalšími daněmi;

zpochybňuje odhady úspor provedené komisí, protože vzhledem k dobrovolnosti navrženého systému lze chování podniků těžko předvídat a využívání nového systému bude nutně spojeno s novými administrativními náklady (daňové a účetní poradenství), které patrně nebudou významně nižší než za současného stavu;

• zejména není odstraněna povinnost stálých provozoven sledovat a deklarovat skutečnosti relevantní pro alokaci zisku;

• nově budou muset malé a střední podniky sledovat i kritéria rozhodující pro to, aby mohly využívat navržený systém zdanění;

výrazně narostou náklady správců daně, kteří budou muset nový systém kompletně spravovat (mj. ověřování podmínek pro vstup poplatníka do systému a setrvání v něm, výměna informací a dokumentů s ostatními státy, správa nových tiskopisů, přerozdělování vybrané daně, párování obdržené daně, ověření daňové povinnosti v případech, kdy je základ daně stanoven podle práva jiného státu, daňové kontroly v součinnosti s cizí daňovou správou);

• navíc nebude dopředu známo, kolik podniků si nový systém zvolí;

• vláda upozorňuje, že komise zde nepřichází s žádným odhadem;

• sama pak uvádí, že je možné, že cílovou skupinou bude jen velmi malá až mizivá část malých a středních podniků, které jsou zcela samostatné a přeshraničně operují výlučně skrze stálé provozovny;

obecně považuje za problematické zavádění paralelního daňového systému;

 

návrh podle vlády otevírá i prostor ke zneužívání a k agresivnímu daňovému plánování a posiluje možnosti spekulací (různé sazby daně, různé způsoby stanovení základu daně v různých státech, porovnání situace založení dceřiné společnosti a stálé provozovny apod.);

• vláda pochybuje o účinnosti navržených opatření, která mají tato rizika reflektovat;

za nejzávažnější problém návrhu vláda označuje zavedení pro oblast přímých daní bezprecedentního principu, že daňový základ u stálé provozovny umístěné na území jednoho státu bude stanoven dle právních předpisů jiného členského státu;označuje to za zásah do suverenity státu;

návrh neřeší otázku aplikace smluv o zamezení dvojímu zdanění, stanoví nerealisticky krátké lhůty, nebo odkazuje na prováděcí předpisy, jejichž obsah není zřejmý (zejm. otázka výběru daně jiným státem);

zdůrazňuje, že je zásadní rozdíl mezi one-stop-shopem pro účely výběru daně z přidané hodnoty, která je v EU harmonizovaná, a navrhovaným systémem HOT pro přímé daně, které harmonizované nejsou;

• upozorňuje, že i u DPH přináší one-stop-shop po letech stále problémy;

pokud by byla směrnice přijata, měla by mít podle vlády minimálně dvouletou transpoziční lhůtu.

Usnesení VEU,Senát

1. se seznámil s návrhem směrnice;

2. není přesvědčen o účelnosti návrhu, a to z následujících důvodů:

• navržený systém by nepřinesl významnější úspory nákladů pro malé a střední podniky, neboť jejich provozovny nadále budou muset plnit v souvislosti s daní z příjmu řadu povinností podle práva státu, v němž jsou umístěny;

• zavedení paralelního volitelného systému zdanění by naopak vyvolalo nepřiměřené administrativní náklady na straně státu, přičemž je pravděpodobné, že by podmínky pro použití daňového systému sídla splňoval jen velmi malý počet podniků;

• obecně považuje s ohledem na daňovou pravomoc členských států za problematické a potenciálně zneužitelné, aby byl základ daně z příjmů u provozovny stanovován podle práva jiného členského státu, než ve kterém je umístěna;

3. souhlasí proto s pozicí vlády, která návrh nepodporuje, a žádá vládu, aby v Radě vystupovala proti jeho přijetí.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Komise již v r. 2005 vyzvala členské státy aby zorganizovaly pilotní projekt s daňovým režimem sídla, členské státy neprojevily zájem;

Komise tento návrh považuje za službu malým a střením podnikům a její odhad je, že přestože by prvotní náklady pro daňové správy činily 20 mil. EUR a průběžně 4 mil. EUR, a pro podniky jednorázově 332 až 428 mil. EUR a průběžně 60 až 78 mil. ER, očekává nárůst HDP 19 až 61 mld EUR;

sama komise připouští, že navrhovanou úpravu není s čím srovnat a k dispozici nejsou ani údaje, které by se na takový typ daňového režimu zaměřovaly nebo ho modelovaly;

prvek dobrovolnosti režimu, jakož i jeho omezení pouze na zcela samostatné podniky působící přeshraničně formou provozovny (a nikoli dceřiné společnosti) navíc činí jeho potenciální přínosy obtížně předvídatelnými, protože malé a střední podniky budou muset zvažovat přínosy a limitace daňového režimu sídla z více hledisek;

návrh vyvolá dodatečné administrativní náklady na straně státu i podniků a zmnožuje i právní a praktické otázky spojené s výkladem a aplikací takové (nové) regulace;

• jejich zodpovězení pak vyžaduje další náklady na daňové a právní poradenství;

návrh může v nejlepším případě snížit jen malou část celkových nákladů přeshraničně působících podniků na plnění daňových povinností (komise odhaduje snížení těchto nákladů o 16-32 %, to ale pouze ve vztahu k dani z příjmů právnických osob, nikoli ve vztahu ke všem daním);

stále bude nutné počítat samostatně hospodářský výsledek za provozovnu a bude nutné plnit ve státě provozovny všechny ostatní neharmonizované daňové povinnosti, komunikovat s jeho orgány v úředním jazyce tohoto státu atd;

je proto sporné, jaké přínosy pro ekonomiku by realizace návrhu měla ve srovnání s jeho náklady;

návrh je možné vnímat také v rámci dlouholetých snah o harmonizaci základu daně z příjmů právnických osob, která vždy narazila na odpor části členských států a na požadavek jednomyslnosti v radě;

• proto je částečně pochopitelné, že komise přišla pro malé a střední podniky s návrhem, který nevyžaduje harmonizaci daňových předpisů, zatímco souběžně předložený návrh BEFIT harmonizující základ daně z příjmů právnických osob se vztahuje na největší podniky/skupiny a odráží širší dohodu na úrovni OECD;

i nyní projednávaný návrh směrnice vyžaduje jednomyslné schválení Radou.

VEU N 089/14 (19.12.2023), J. Čunekpřijato usnesení: není přesvědčen o účelnosti návrhu {další v podrobné verzi};

VHZD N 089/14 (13.12.2023), L. Aschenbrenner – přijato usnesení: doporučuje, s ohledem na stanovisko vlády, nesouhlasit s návrhem směrnice a vystupovat v Radě proti jejímu přijetí.

N90/14 – Návrh směrnice Rady o podnikání v EVropě: Rámec pro zdanění příjmů (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO usnesení senátního výboru, Senát hlasoval většinově PRO, čímž je proti tomuto návrhu)

(1) – Komise předkládá návrh rámce BEFIT [Business in Europe: Framework for Income Taxation], který by měl harmonizovat pravidla pro zdanění příjmů velkých skupin podniků v EU;

• návrh konkrétně zavádí jednotná pravidla pro stanovení agregovaného základu daně pro velké skupiny podniků působících v EU a následné přerozdělení tohoto agregovaného základu mezi jednotlivé členy skupiny dle stanoveného klíče;

nejedná se o zcela novou iniciativu, neboť návrh částečně navazuje na dřívější iniciativy z let 2011 a 2016 zaměřené na stanovení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB), respektive stanovení společného základu daně z příjmů právnických osob (CCTB). Ani u jednoho návrhu se nicméně nepodařilo nalézt jednomyslnou dohodu, a Komise proto tyto návrhy postupně stáhla;

návrh rámce BEFIT zohledňuje změny v oblasti daňové politiky EU, ke kterým došlo v posledních letech;

v r. 2021 bylo dále dosaženo dohody v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 pro řešení eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS);

• více než 135 zemí se dohodlo, že efektivní daňová sazba velké nadnárodní skupiny se bude vypočítávat z konsolidované účetní závěrky skupiny (tzv. II. pilíř dohody) a k částečnému přerozdělení zdanitelných zisků se bude používat zvláštní vzorec (I. pilíř);

členské státy již v prosinci 2022 přijaly směrnici o zajištění globální minimální úrovně zdanění pro nadnárodní skupiny podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii {senátní tisk N 149/14}; současně s tímto návrhem Komise předložila také návrh směrnice Rady o převodních cenách (senátní tisk N 091/14);

účelem předloženého návrhu rámce BEFIT je harmonizovat pravidla pro zdanění příjmů velkých skupin podniků v EU, a to tím, že zavede jednotná pravidla pro stanovení agregovaného základu daně pro velké skupiny podniků působících v EU a následné přerozdělení tohoto agregovaného základu mezi jednotlivé členy skupiny dle stanoveného klíče.

Podrobněji k obsahu tisku   

(2) – do působnosti směrnice měly povinně spadat vnitrostátní skupiny nebo nadnárodní skupiny podniků, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku a které mají roční souhrnné příjmy alespoň ve výši 750 milionů EUR;

• pozn. 1: konsolidovaná uzávěrka – souhrnně včetně dceřiných společností};

• pozn. 2: oblast působnosti zahrnuje stejné skupiny jako II. pilíř inkluzivního rámce OECD/G20;

návrh se vztahuje pouze na podniky (a jejich stálé provozovny)působící v rámci EU, na nichž má nejvyšší mateřský subjekt přímý či nepřímý vlastnický podíl alespoň ve výši 75 %;

dále do působnosti směrnice budou spadat i podniky a stálé provozovny v EU, které jsou součástí skupiny s nejvyšším mateřským subjektem sídlícím mimo EU, ovšem za předpokladu, že obrat skupiny v EU buď přesahuje 5 % celkových příjmů skupiny na základě její konsolidované účetní závěrky, nebo částku 50 milionů EUR, alespoň ve dvou z posledních čtyř let;

• pro jednotlivé skupiny nadnárodních podniků, na které se budou vztahovat navržená pravidla, návrh používá souhrnné označení „skupina BEFIT“;

ostatní menší skupiny podniků, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku,se budou moci rozhodnout, zda se budou rámce BEFIT účastnit či nikoliv;

(3) – návrh dále obsahuje pravidla pro stanovení předběžného základu daně každého člena skupiny BEFIT (kapitola II návrhu, články 4-41);

• stejně jako v případě II. pilíře rámce OECD/G20 bude výchozím bodem účetní výsledek hospodaření, který musí být stanoven podle jednoho účetního standardu pro skupinu BEFIT;

• Kapitola II návrhu obsahuje pravidla úpravy výsledku hospodaření pro účely stanovení předběžného základu daně, tj;

definují se položky, které mají být zahrnuty do výsledku hospodaření a které jsou naopak vyloučeny;

měly by být zahrnuty, respektive přičteny zpět, například následující položky: finanční aktiva určená k obchodování, výpůjční náklady, úpravy reálné hodnoty a kapitálové zisky přijaté životními pojišťovnami, penále, pokuty či již zaplacené daně z příjmů právnických osob atd. vyloučeny, tj. odečteny od čistého účetního příjmu nebo ztráty, by naopak měly být například: dividendy a kapitálové zisky nebo ztráty z akcií nebo majetkových podílů v případě významného vlastnictví a pokud nejsou drženy za účelem obchodování, zisky či ztráty ze stálých provozoven, příjmy z lodní dopravy podléhající vnitrostátnímu režimu daně z tonáže, náklady na pořízení odepisovatelných aktiv, dotace atd.;

definují se společná pravidla pro daňové odpisy, dle kterých by například hmotná aktiva v hodnotě nižší než 5 000 eur měla být okamžitě odepsána;

• ostatní aktiva se budou odepisovat rovnoměrně po dobu trvání aktiva (viz článek 22 návrhu);

• v neposlední řadě tato část stanovuje i pravidla pro výpočet základu daně pro subjekty vstupující do skupiny BEFIT nebo z ní vystupující;

• pravidla se rovněž zabývají reorganizacemi podniků;

(4) – předběžné základy daně všech členů skupiny BEFIT by se následně měly dle návrhu sečíst do jediného základu daně na úrovni Unie, který bude představovat „základ daně BEFIT“;

• tento postup má několik aspektů: 1) možnost započtení přeshraničních ztrát; 2) usnadnění dodržování pravidel pro stanovování převodních cen; 3) daně vybírané srážkou se nebudou vztahovat na transakce, jako jsou úroky a licenční poplatky v rámci skupiny BEFIT, pokud je skutečný vlastník platby členem BEFIT;

• existují dvě výjimky ze slučování předběžných daňových výsledků, mezi které patří příjmy a ztráty z těžebních činností, protože jsou vždy přiřazeny jurisdikci jejich původu;

• dále se výjimka vztahuje na příjmy a výdaje z lodní dopravy, na kterou se vztahuje režim daně z tonáže, nebo z letecké dopravy;

• v souladu s mezinárodními pravidly se tyto činnosti zdaňují pouze ve státě, kde se nachází společnost provozující lodě nebo letadla;

• jestliže je základ daně BEFIT kladnou částkou, měl by být rozdělen mezi jednotlivé členy skupiny BEFIT;

základní procentní podíl každého člena skupiny BEFIT na základu daně BEFIT by se měl vypočítat podle procentního podílu každého člena skupiny BEFIT na souhrnném základu daně, vypočteném jako průměr předběžného základu daně člena skupiny za poslední tři roky, vyděleném součtem průměrů předběžného základu daně za poslední tři roky všech členů skupiny;

 

(5)jedná se o dočasný/přechodný systém, který by dle návrhu měl být aplikován do konce června 2035který by měl být ideálně nahrazen systémem pro rozdělování základu daně na základě trvalého vzorce, pokud bude vzorec v budoucnu přijat;

• pokud přijat nebude, i nadále se bude používat současný vzorec;

• pokud bude základ daně BEFIT zápornou částkou, ztráta se převede do dalšího období a započte se proti nejbližšímu kladnému základu daně BEFIT;

(6) – jakmile bude souhrnný základ daně BEFIT rozdělen jednotlivým členům skupiny, člen skupiny následně na svou část uplatní dodatečné úpravy daňového výměru;

do tohoto daňového výměru by měly být zahrnuty některé položky, které nebylo možné zahrnout do předběžného daňového výsledku, aby se zabránilo jejich sdílení mezi všemi členy skupiny/členskými státy (například ztráty před účastí ve skupině BEFIT);

• dále se jedná o dary, dotace či rezervy na důchody, které jsou velmi závislé na požadavcích vnitrostátních právních předpisů;

členské státy budou mít rovněž možnost uplatňovat bez omezení další zvýšení či snížení základu daně, aby byla zachována jejich plná pravomoc v oblasti politiky daňových sazeb;

členské státy nicméně budou muset respektovat pravidla směrnice rady (EU) 2022/2523 o zajištění globální minimální úrovně zdanění pro nadnárodní skupiny podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii;

(7) – návrh zavádí jednodušší pravidla pro stanovování převodních cen v rámci skupiny BEFIT;

• mimo to komise navrhuje zavést nástroj pro hodnocení rizik (systém semaforu) pro usnadnění dodržování pravidel převodních cen i u přidružených podniků mimo skupinu BEFIT, tj. nenacházejí se v Unii či nesplňují 75% práh vlastnictví (viz kapitola IV);

• nástroj se bude vztahovat pouze na činnosti s nízkým rizikem (například distribuční činnosti či výrobní činnosti smluvních výrobců) a na základě stanovených faktorů rozděluje transakce do tří rizikových zón (nízké/střední/vysoké riziko);

• nástroj by měl umožnit členským státům efektivněji využívat své zdroje, neboť se očekává, že daňové správy se budou soustředit především na vysoce rizikové transakce;

• zároveň nabídne podnikům vyšší úroveň předvídatelnosti, pokud jde o přijatelnost jejich převodních cen;

 

převodní cena vymezuje cenu pro transakce mezi tzv. sdruženými podniky, tj. členy téhož nadnárodního podniku/skupiny, které zahrnují převod majetku nebo služeb;

• dle předloženého návrhu by během přechodného období (do konce června 2035) měl být při stanovování převodních cen zachován požadavek na jejich soulad s principem tržního odstupu (transakce v rámci skupiny za stejných podmínek, jako by transakce probíhala za tržních podmínek);

zároveň stanoví pro členy skupiny BEFIT mírnější režim, pokud v důsledku jejich transakcí uvnitř skupiny BEFIT zůstanou jejich výdaje/příjmy v mezích menšího než 10% nárůstu ve srovnání s průměrem předchozích tří účetních let;

 

(8) – podávající subjekt/nejvyšší mateřský subjekt by měl podávat informační přehled BEFIT za celou skupinu BEFIT pouze u svého vlastního orgánu daňové správy (označovaný také jako jedno správní místo), který jej následně bude sdílet s ostatními členskými státy, v nichž skupina působí;

• každý člen BEFIT rovněž podá individuální daňové přiznání u svého místního orgánu daňové správy, aby mohl uplatnit vnitrostátně stanovené úpravy na svou přidělenou část;

• spolu s informačním přehledem to umožní daňovým orgánům členských států co nejefektivněji posoudit daňové povinnosti členů skupiny BEFIT;

návrh dále stanoví i proces vyměření daně na základě podaného individuálního výměru, případně doměření daně, jakož i pravidla pro provádění daňových kontrol (auditů). Pro každou skupinu BEFIT bude rovněž vytvořen „tým BEFIT“, který bude sdružovat zástupce všech příslušných daňových orgánů členských států, v nichž skupina BEFIT působí;

• tým BEFIT přezkoumá úplnost informací v informačním přehledu BEFIT a jednotliví členové přezkoumají úplnost individuálních přiznání členů skupiny;

• dále by členové týmu měli sdílet informace, informovat o zjištěných chybách či koordinovat a řešit problémy týkající se dané skupiny BEFIT;

• v neposlední řadě návrh stanovuje postupy v případě opravných prostředků, respektive soudních sporů, v souvislosti s informačním přehledem či individuálními daňovými výměry;

(9) – pokud bude směrnice přijata, měla by být použitelná od 1. července 2028, přičemž členské státy by měly směrnici transponovat do svých vnitrostátních předpisů do 1. ledna 2028.

Vláda

• obecně podporuje návrhy vedoucí k odstranění daňových překážek podnikání, ke snížení administrativní zátěže a k vyšší neutralitě daňového systému;

k předloženému návrhu se však staví v současné době negativně a bude požadovat vyjasnění řady bodů, které považuje za významné;

vláda například upozorňuje, že návrhem bude vytvořen paralelní systém pro velké skupiny podniků, zatímco ostatní poplatníci budou mít odlišný daňový režim;

• návrh rovněž neukládá povinnost stanovit základ daně na základě jednotných účetních standardů (ideálně mezinárodní standard IFRS), ale umožňuje využít standardy kteréhokoliv členského státu, což povede k tomu, že ani pro daňové poplatníky spadající do působnosti předložené směrnice nebude systém zcela jednotný;

udržování dvou paralelních systémů pro správu daní právnických osob by s sebou neslo také nutnost přijímání dvou sad legislativních novel, výkladů atd;

vláda také rozporuje avizované snížení administrativní zátěže či snížení administrativních nákladů na straně poplatníků;

návrh například mimo běžná individuální daňová přiznání zavádí daňové přiznání za skupinu BEFIT, jehož obsah by měl potvrzovat tým složený ze zástupců daňových správ jednotlivých členských států, ve kterých skupina působí;

• vzhledem k množství nadnárodních skupin v EU bude ale potřeba vytvořit několik tisícovek takovýchto týmů;

• pokud jde o administrativní náklady, návrh sice může přinést určité zjednodušení, pokud jde o stanovení jednotného základu daně, nicméně poplatníkům přinese dodatečné náklady na implementaci nového systému;

návrh přinese zvýšení rigidity daňové politiky EU, neboť každá změna zdaňování zisků velkých skupin bude muset být schválena všemi členskými státy;

vláda také upozorňuje, že návrh naopak může vést ke zvýšení pobídek přesouvat zisky mimo EU a může rovněž vést k narušení principu daňové neutrality, kdy srovnatelní poplatníci mohou mít jinak stanovený základ daně podle toho, zda jsou ve skupině BEFIT či nikoliv;

vláda kritizuje, že návrh neobsahuje trvalý vzorec pro rozdělení základu daně mezi členské státy, ale jeho součástí je pouze dočasný vzorec pro alokaci;

návrh přitom neavizuje, na jakých faktorech by měl být trvalý systém založen, ale pouze ukládá komisi povinnost v průběhu 3 let od zahájení přechodného období navrhnout budoucí podobu vzorce;

pokud trvalý vzorec nebude přijat, bude nadále využíván navržený dočasný systém;

tento přístup znamená významné fiskální riziko pro ČR, neboť není jasné, zda a jak bude vzorec pro rozdělování případně změněn;

• za vhodné proto považuje, aby základní parametry budoucího vzorce byly uvedeny již v aktuálním návrhu;

podpořit může vláda naopak ty části návrhu, které vedou k technické standardizaci v rámci EU (např. společná technika tvorby vstupní ceny u odpisovaného majetku, užití mezinárodních účetních standardů atd.), přičemž členským státům plně zůstane zachována možnost nakládat se všemi věcnými parametry daní z příjmů;

• v této souvislosti má vláda za to, že k zajištění rozumné funkčnosti systému by bylo nejdříve vhodné harmonizovat vazbu na účetní předpisy v rámci EU;

i přes uvedené výhrady je vláda připravena se aktivně podílet na diskusích o tomto návrhu s cílem podpořit takové úpravy, které umožní dosáhnout deklarovaných cílů návrhu;

obecně je dle vlády nutné zajistit takovou úpravu, aby přínosy nového systému zdanění opravdu převýšily negativa a opravňovaly vynaložení značných administrativních nákladů na zavedení nového systému, které by nová úprava nesporně přinesla;

pokud nebude možné najít kompromisní řešení, které by toto zajistilo, nebude moci vláda návrh podpořit.

Usnesení VEU,Senát

1. připomíná, v souladu s předchozími usneseními Senátu k návrhům zaměřeným na stanovení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, že oblast přímých daní náleží do kompetence členských států, přičemž prolomení tohoto principu nelze ze strany Evropské komise obhajovat změnou politické situacev oblasti přímých daní, jako je například dosažení dohody v rámci inkluzivního rámce OECD/G20;

2. považuje za zásadní, aby v případě dosažení dohody členských států na kompromisním znění textu byl limitem pro povinnou účast skupin podniků v rámci BEFIT jejich roční souhrnný příjem dosahující úrovně alespoň 750 milionů EUR;

3. upozorňuje rovněž, že návrh v současné podobě přinese zvýšení administrativní zátěže nejen pro podnikatelské subjekty, ale i pro daňovou správu;

4. vyzývá vládu, aby v případě absence vůle členských států k nalezení kompromisního řešení předložený návrh nepodpořila.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

myšlenka vytvořit společný evropský rámec pro zdanění příjmů právnických osob se v rámci unie opětovně objevuje již od počátku existence evropského hospodářského společenství;

i po třiceti letech fungování vnitřního trhu EU a navzdory několika snahám evropské komise se nicméně dosud nepodařilo přesvědčit členské státy, aby tuto myšlenku převedly do praxe, a proto i nadále v rámci EU existuje 27 vnitrostátních systémů pro zdanění příjmů právnických osob;

legislativní návrhy, které byly v posledním desetiletí komisí předloženy a které se týkaly zdanění příjmů právnických osob, totiž potkal vždy stejný osud, tj. byly po určité době staženy, jelikož členské státy nebyly schopné se domluvit na vhodném kompromisu;

dle Komise by měl předkládaný návrh zohledňovat poznatky získané během projednávání předchozích návrhů v této oblasti a změnu politické situace;

komise odůvodňuje jeho předložení také tím, že od předložení posledních návrhů z let 2016 došlo ke změně politické situace, neboť v roce 2020 se například rada, parlament i komise dohodly, že společný základ daně z příjmů právnických osob by mohl být základem pro nový vlastní zdroj EU;

zároveň v roce 2021 se více jak 135 zemí dohodlo v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 na dvoupilířovém řešení výzev v oblasti zdanění vyplývajících z digitalizace ekonomiky;

• Komise dodává, že zvýšená administrativní kapacita daňových orgánů členských států by umožnila efektivnější a proveditelnější zavedení a správu celoevropského daňového rámce;

daň z příjmů právnických osob spadá do kategorie přímých daní; ta je ve výhradní kompetenci členských států;

nicméně i v této oblasti existuje v rámci EU alespoň základní harmonizace pravidel;

v oblasti přímých daní se jako právní základ používá čl. 115 smlouvy o fungování EU (což je i případ předloženého návrhu), podle kterého lze v otázkách, na které se nevztahuje čl. 114 SFEU (tj. i daně), zvláštním legislativním postupem přijímat směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu;

• v tomto případě členské státy rozhodují jednomyslně a evropský parlament je pouze konzultován;

• stejně jako předchozí legislativní návrhy v této oblasti, tak i návrh rámce BEFIT bude velmi pravděpodobně vzbuzovat rozporuplné reakce členských států;

vláda správně rozporuje tvrzení Komise, že by návrh měl přinést i snížení administrativní zátěže, a to nejen pro velké skupiny podniků, ale i pro daňové správy;

• navržený správní systém totiž obsahuje několik aspektů, které přispějí spíše k nárůstu administrativní zátěže;

• jedním z těchto aspektů je vytvoření tzv. BEFIT týmů, které by měly sdružovat zástupce daňových orgánů jednotlivých členských států, ve kterých působí členové skupiny BEFIT;

• dle hrubého odhadu komise, který uvedla v hodnocení dopadů předloženého návrhu, by se návrh povinně dotkl cca 4 tis. velkých nadnárodních skupin v EU, přičemž existuje dalších zhruba 16 tis. menších nadnárodních skupin podniků, které by se mohly rozhodnout zapojit do systému dobrovolně; to povede k několika tisícovkám takovýchto týmů;

• administrativní změny zátěže pro podniky, také nejsou jednoznačné; změna daně jednoho členaskupiny totiž může z důvodu existence alokačního vzorce vést k nutnosti revize daňové povinnosti všech členů skupiny BEFIT.

komise spolu s předloženým návrhem připravila i hodnocení jeho dopadů; ten ale neobsahuje hodnocení dopadů na jednotlivé členské státy, a to včetně hodnocení dopadů na vnitrostátní rozpočty;

• pokud tedy členské státy budou chtít znát dopady návrhu, budou si k tomu muset provést svou vlastní analýzu.

VEU N 090/14 (19.12.2023), V. Vilímec – přijato usnesení: oblast přímých daní náleží do kompetence členských států, přičemž prolomení tohoto principu nelze ze strany Evropské komise obhajovat změnou politické situace {další v podrobné verzi};

VHZD N 090/14 (13.12.2023), O. Febervzít na vědomí.

166/14 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o zpětném přebírání a průvozu osob, podepsaná dne 11. října 2023 v Praze (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově také PRO ratifikaci)

Smlouvapatří mezi tzv. readmisní smlouvy, které představují jeden z nástrojů migrační politiky v boji proti nelegální migraci a proti dalším negativním jevům s nelegální migrací souvisejícím;

hlavním smyslem readmisních smluv je zejména úprava vzájemného předávání občanů jednoho státu, kteří neoprávněně vstoupili nebo neoprávněně pobývají na území státu druhého, do země jejich původu, a to včetně provozních a technických aspektů takového postupu;

ČR má v současnosti sjednány readmisní smlouvy s Arménií, Bulharskem, Chorvatskem, Kanadou, Kazachstánem, Kosovem, Maďarskem, Moldávií, Německem, Polskem, Rakouskem, Rumunskem, Slovenskem, Slovinskem, Švýcarskem a Vietnamem;

pro ČR jsou závazné rovněž readmisní smlouvy sjednávané Evropskou unií, resp. v minulosti sjednané Evropským společenstvím;

• v současné době jsou v platnosti smlouvy s Albánií, Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Gruzií, Hongkongem, Kapverdami, Macaem, Makedonií, Moldávií, Pákistánem, Ruskem, Srbskem, Srí Lankou, Tureckem a Ukrajinou.

Podrobněji k obsahu Smlouvy  

 

(1)stanoví se zejména povinnost žádané strany převzít na žádost žádající strany zpět na území svého státu osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající strany;

• pokud je zjištěno, že je občanem žádané strany; žádaná strana je dále povinna společně s takovou osobou převzít i další osoby, např. nezletilé děti, pokud nemají nezávislé právo pobytu na území státu žádající strany [čl. 2];

stanovuje se povinnost žádané strany převzít občana třetího státu nebo osobu bez státního občanství, kteří nesplňují nebo přestávají splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající strany, pokud jsou poskytnuty důkazy, že tato osoba nelegálně vstoupila přímo z území státu druhé strany apod. [čl. 3];

stanoví se definice, readmise, žádající, žádaná strana, povolení k pobytu, vízem, průvozem apod. [čl. 1]

(2)k aktivaci readmise je (až na výjimky) zapotřebí závazná žádost;

• žádost o readmisi není nutná, pokud občan státu strany, která má být převzat zpět, je držitelem platného cestovního dokladu, nebo dokladu totožnosti;

vymezují se obsahové náležitosti takové žádosti [čl. 5]   

• s odkazem na přílohy se popisuje způsob prokázání státního občanství [čl. 6 a 7];

stanoví se lhůty pro podání a posouzení žádostí o readmisi;

• žádost je nezbytné podat ve lhůtě nepřesahující 6 měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán žádající strany dozvěděl, že občan třetího státu nebo osoba bez státního občanství nesplňují nebo přestali splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt;

• žádaná strana je povinna odpovědět na žádost bez zbytečného odkladu, ne však později než do 30 dnů ode dne doručení žádosti [čl. 8];

stanovuje lhůtu pro realizaci readmise;

• pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, uskuteční se předání do 30 dnů ode dne doručení souhlasu žádající straně;

 

(3) – stanoví se způsoby předání a přepravy, přičemž pro předání osoby, která má být převzata zpět, lze využít leteckou či pozemní přepravu;

stanoví se povinnost žádané strany povolit průvoz občanů třetích států nebo osob bez státního občanství, je-li zajištěna další cesta těchto osob přes území dalších průvozních států a převzetí ve státě určení [čl. 11 a 12];,

• upravuje problematiku nákladů vzniklých v souvislosti s readmisí

a průvozem, a to tak, že

náklady vzniklé v souvislosti s readmisí občanů státu, občanů třetích států

a osob bez státní příslušnosti a v souvislosti s průvozem až na hraniční přechod na hranicích státu určení nese žádající strana;

(4)vymezují se povinnosti smluvních stran ve vztahu k ochraně osobních údajů, které jsou předávány pouze v případě, kdy je to nezbytné k provádění Smlouvy [čl. 14];

(5) – deklaruje se, že Smlouvou nejsou dotčena práva a závazky států stran vyplývajících z jiných mezinárodních smluv, jimiž jsou vázány [čl. 16]

(6) – stanovuje se způsob řešení sporů týkajících se výkladu nebo provádění ustanovení Smlouvy a vymezuje se způsob případných změn Smlouvy;

• stanoví se vstup smlouvy v platnost, ukončení smlouvy, a trvání smlouvy (na dobu neurčitou) [čl. 17 až 19];

nezbytnou součástí Smlouvy jsou též Přílohy č. 1 až 4, které obsahují seznamy důkazních prostředků státního občanství, resp. prostředků k prokázání splnění podmínek pro readmisi občanů třetích států a osob bez státního občanství;

protokol m. j. stanoví, že

• příslušnými orgány smluvních stran k provádění Smlouvy a Protokolu jsou na české straně Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, na uzbecké straně pak Ministerstvo vnitra Republiky Uzbekistán [čl. 4(1)];

• pro předání osoby bude využívána převážně letecká doprava, když jako hraniční přechod je Protokolem v České republice určeno Letiště Václava Havla Praha a v Republice Uzbekistán letiště Islama Karimova Taškent [čl. 5(1)];

• a další.

Vstup v platnost

• Smlouva vstoupí v platnost po první den druhého měsíce následujícího po obdržení pozdějšího písemného oznámení zaslaného diplomatickou cestou, kterým se strany vzájemně informují o splnění vnitrostátních právních postupů požadovaných pro vstup této smlouvy v platnost [čl. 19 smlouvy];

• Protokol vstupuje v platnost současně se smlouvou [čl. 10 Protokolu].

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Smlouvu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a) Ústavy {a to navzdory tomu, že je na žádost Republiky Uzbekistán formálně sjednána jako mezivládní};

• ve smyslu čl. 15 Smlouvy byl uzavřen ke Smlouvě Protokol o provádění smlouvy (včetně Příloh č. 1 až 3);

• návrh na sjednání Dohody byl vládou schválen dne. 27. 9. 2023 jejím snesením č. 723. 

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Legislativci uvádějí, že Smlouva ani Protokol neobsahují žádný mechanismus, který by umožňoval „sledovat“ osoby po dokončení jejích zpětného převzetí, jelikož je důležité vědět, zda Republika Uzbekistán po zpětném převzetí osob dodržuje jejich lidská práva;

k tomu je možné jen dodat, že by bylo dost obtížené efektivně sledovat lidská práva dotčených ve státech se kterými máme readmisní smlouvy, (případně na celém světě, uvážíme-li migranty i ze států, se kterými readmisní smlouvy nemáme); snaha a kodifikace postupů, které by měly tato právy zajistit vede mnohdy k absurdním situacím; např. vrácení 34letého kriminálníka Yaquba Ahmeda {účast na hromadném znásilnění}, kterého v létě r. 2023 Velká Británie poslala zpět do Somálska trvalo osm let, desítky soudních stání a britské daňové poplatníky {podle londýnských Timesů} vyšlo zhruba na milion liber; po příletu do Somálska může Ahmed pobývat 15 týdnů v luxusním hotelu, dostal také speciální balíček antidepresiv a osobní terapii na klinice v Mogadišu, aby „traumatizující zážitek“ z letu zpět do své vlasti v pronajatém letadle zvládl [zdroj

];

to, že s unijními státy odmítá řada států uzavřít readmisní dohody, že existuje seznam států, kam se vydávat nesmí, jsou jen další hřebíčky do rakve nějaké smysluplné ochrany před masivní nelegální migrací do EU.

 

UPV 166/1 (28.11.2023), Z. Matušek – souhlas s ratifikací;

VZOB 166/2 (22.11.2023), V. Láska – souhlas s ratifikací.

211/14 Zákon o požární ochraně (Jan Bartošek)

(hlasoval jsem PRO pozměňovací návrh senátního výboru, Senát většinově také PRO, aby se napravila chyba v zákoně, která trápí dobrovolné hasiče, kteří nemohou plánovat 3 dny předem práci)

cílem předlohy je dle navrhovatele náprava legislativní chyby, která vznikla překotnými novelizacemi §31(1)b zákona o požární ochraně v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona a souvisejících předpisů;

výsledkem je znění daného ustanovení, které neodpovídá terminologii navazující na novou stavební právní úpravu a plánovaný rozsah výkonu státního požárního dozoru v dané oblasti;

• v návaznosti na tuto skutečnost je navrhována jeho formulační úprava.

Podrobněji k obsahu zákona  

 

(1) – státní požární dozor bude vykonáván i posuzováním dokumentace pro provádění staveb, která (na rozdíl od dokumentace pro povolení stavby) obsahuje údaje, které mají z hlediska požární bezpečnosti zásadní vliv na požadavky kladené na stavby;

• jedná se např. o údaje týkající se požárně dělících konstrukcí, provedení povrchových úprav podlah, stěn a stropů, kování dveří umístěných na únikových cestách, vybavení stavby požárně bezpečnostními zařízeními apod. [§31(1)b];

aktuálně předložený návrh stanoví výčet stavební dokumentace, která podléhá výkonu státního požárního dozoru, a to v souladu s terminologií nového stavebního zákona;

• navrhované změny zákona o požární ochraně neztěžují žádným způsobem pozici stavebníků, ani nepředstavují komplikace pro výstavbu.

Celá novelizace je zde:

Namísto

§31(1) Státní požární dozor se vykonává

b) posouzením stavební nebo územně plánovací dokumentace

1. regulačního plánu, nahrazuje-li územní rozhodnutí vztahující se k umístění stavby,

2. podkladů k územnímu souhlasu nebo dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, vztahující se k umístění stavby,

3. projektové dokumentace stavby nebo dokumentace pro ohlášení stavby, v těch případech, kdy se podle stavebního zákona nevyžaduje pro ohlášení stavby projektová dokumentace, nebo

4. dokumentace nebo jiného podkladu ke změně v účelu užívání stavby,

5. dokumentace ke změně dokončené stavby, posouzení se provede v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle zvláštního právního předpisu nebo v rozsahu obdobného dokumentu, který je dostatečný pro posouzení požární bezpečnosti stavby, a to pouze u staveb, u kterých je vykonáván státní požární dozor,

Se stanoví

b) posuzováním

1. dokumentace pro povolení stavby, zařízení nebo udržovacích prací podle stavebního zákona, včetně změn této dokumentace,

2. dokumentace pro provádění stavby,

3. dokumentace pro rámcové povolení,

4. dokumentace nebo jiného podkladu ke změně v účelu užívání stavby,

5. dokumentace ke změně dokončené stavby, 

Účinnost patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.

Stanovisko vlády bylo souhlasné

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

• se zákonem byl vysloven souhlas v prvém čtení

Dopady, sporné a problematické záležitosti

návrh podala skupina poslanců (Jan Bartošek, Drahoslav Ryba, Michal Zuna, Pavel Žáček, Eliška Olšáková, Jakub Michálek);

Sněmovna                                             

J. Bartošek: v rámci poslední úpravy nového stavebního zákona došlo ke změně zákona o požární ochraně ve vztahu k terminologii stavebních dokumentací posuzovaných v rámci výkonu státního požárního dozoru; zároveň však došlo ke zmíněné chybě, kdy byly předchozí změny dotýkající se těchto dokumentací negovány;

od 1. ledna 2024 bude narušena provazba stavebního zákona a zákona o požární ochraně, což by samo o sobě vedlo ke snížení požární bezpečnosti staveb;

cílem návrhu je zachování záměru zákonodárce v rámci výkonu státního požárního dozoru ve vazbě na postupy podle stavebního zákona optimálně nastavit a udržet vysokou úroveň požární bezpečnosti staveb.

Ambicí návrhu není změna či rozšíření kompetencí Hasičského záchranného sboru ČR, návrh tak nepřesahuje ani nenarušuje oblast, kterou zákonodárce zamýšlel svěřit do kompetence tohoto orgánu.

v rozpravě kromě předkladatele nikdo nevystupoval.

VZOB 211/1 (23.1.2023), M. Červíčekschválit s PN {pokud je činnost členů dobrovolných jednotek požární ochrany v souvislosti se zásahem vykonávána na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, zaměstnavatel není povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu}.

 

141 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nová příloha VI a změny příloh II Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě, přijatých ve Stockholmu, Švédsko dne 17.června 2005 a v Baltimore, Spojené státy americké dne 17.dubna 2009, Sněmovní tisk 516 (Petr Hladík)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO)

Úvodní informace

 

Antarktický smluvní systém [ATS, Antarctic Treaty Systém] je komplex mezinárodních smluv regulujících činnost států v oblasti Antarktidy;

• smlouvy v současnosti uznává celkem 48 zemí;

• Antarktida je považována za nadnárodní území a nejdůležitějšími body ATS jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy;

• díky výzkumné činnosti na Mendelově polární stanici patří Česká republika od 1. dubna 2014 mezi státy s hlasovacím právem. Do té doby byla Česká republika jediným státem, který měl samostatnou stanici, ale neměl status poradní strany (od 14. června 1962 mělo status pozorovatele).

 

(1) – Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (tzv. Madridský protokol) je součástí ATS a ČSFR jej podepsala dne 2. října 1992;

• pro ČR jako nástupnický stát vstoupil protokol včetně jeho pěti příloh dne 24. září 2004;

hlavním cílem Madridského protokolu je vytvoření komplexního systému ochrany ekosystémů původně sestávajícího z pěti oblastí: posuzování vlivů na životní prostředí, ochrana fauny a flóry, nakládání s odpady, ochrana moří před znečišťováním a ochrana zvláště chráněných antarktických území, památečných míst a objektů;

• Madridský protokol vytvořil na území Antarktidy přírodní rezervaci, kterou lze používat pouze pro vědecké účely a v omezené míře také pro turismus.

Podrobněji ke změnám Příloh

(2) – zavádí se nová příloha VI o odpovědnosti za ekologické havárie;

příloha VI obsahuje celkem 13 článků, které lze stručně charakterizovat takto:

působnost přílohy VI zahrnuje ekologické havárie v oblasti smlouvy o Antarktidě, které se týkají vědeckých výzkumných programů, cestovního ruchu a všech ostatních vládních a nevládních činností v dané oblasti. vztahuje se také na turistická plavidla, která vstoupí do oblasti vymezené smlouvou o Antarktidě, i na veškeré ekologické havárie v této oblasti [čl. 1];

definice pojmů jako například ekologická havárie, provozovatel , smluvní strany nebo nápravné opatření [čl. 2];

v rámci prevence se vyžaduje, aby provozovatelé smluvních stran přijali rozumná opatření vedoucí k snížení rizik ekologických havárií [čl. 3]; provozovatelům smluvních stran je uložena povinnost vypracovat pohotovostní plán obsahující nápravná opatření pro případ nehod s možným nepříznivým dopadem na životní prostředí Antarktidy nebo závislé a přidružené ekosystémy [čl. 4];

v případě vzniku havárie existuje mechanismus nápravných opatření [čl. 5] a zavádí se objektivní odpovědnost provozovatele [čl. 6]. pokud by provozovatel nepřijal okamžité a účinné nápravné opatření, je povinen nahradit náklady na nápravné opatření přijaté smluvními stranami; z odpovědnosti provozovatele jsou vyňaty případy, kdy ekologická havárie byla způsobena např. teroristickým útokem, aktem válečného jednání, jednáním nezbytným k ochraně lidského života a bezpečnosti nebo v důsledku výjimečné události, která nemohla být rozumně předpokládána a zároveň byla přijata veškerá rozumná preventivní opatření [čl. 8]; vymezují se také limity odpovědnosti [čl. 9];

smluvní strana, která přijme nápravné opatření za nestátního provozovatele, může na něj podat žalobu na náhradu škody [čl. 7];

každá smluvní strana má vyžadovat, aby její národní provozovatelé měli odpovídající pojištění a jiné finanční zajištění (záruka banky nebo podobné finanční instituce) na krytí odpovědnosti [čl. 11];

sekretariát smlouvy o Antarktidě vede a spravuje fond za účelem náhrady přiměřených a oprávněných nákladů vzniklých smluvní straně nebo stranám při přijetí nápravného opatření; jakýkoliv stát nebo osoba může dobrovolně do fondu přispívat [čl. 12];

(3) – mění se příloha II o ochraně fauny a flóry Antarktidy;

měny přílohy II spočívají především v následujících úpravách:

mění se samotný název přílohy, kdy se nepřesný pojem „uchování“ nahrazuje pojmem „ochrana“;

dochází k drobným změnám některých definic a přidání definice Dohody o ochraně albatrosů a buřňáků [čl. 1];

zpřesňuje se režim vydávání povolení pro odběr vzorků pro zoologické zahrady a označení druhu zvláště chráněného [čl. 3 odst. 1, 5 až 7];

změny se týkají také zveřejňování informací [čl. 5] a výměny informací [čl. 6];

dochází k vypuštění zvláštní ochrany všech druhů lachtanů rodu Arctocephalus v Dodatku A přílohy II;

• ruší se dodatky B a C, nicméně jejich původní znění se přesunuje do samotného textu přílohy II [čl. 4].

Vstup v platnost

změny přílohy II o ochraně fauny a flóry Antarktidy byly přijaty na XXXII. Poradním shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě, které se konalo ve dnech 6. až 17. dubna 2009 v Baltimore, USA; v ČR zatím nebyla ratifikována;

nová příloha VI Protokolu o odpovědnosti za ekologické havárie byla přijata na XXVIII. Poradním shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě, které se konalo ve dnech 6. až 17. června 2005 ve Stockholmu, Švédsko;

• Příloha VI dosud nevstoupila v platnost, ta nastane okamžikem jejího schválení všemi smluvními stranami s tzv. konzultativním statusem.

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Dohodu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a), a e) Ústavy; zároveň platí, že Přílohy jsou nedílnou součástí úmluvy (čl. 4 odst. 3);

• materiál byl schválen vládou ČR usnesením ze dne 26. července 2023 č. 565.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

před vyslovením souhlasu s přílohou VI a změnou přílohy II Madridského protokolu bylo v ČR nezbytné nejprve přizpůsobit národní zákon, tj. zákon o Antarktidě;

• ten byl v souladu s protokolem s účinností od 1. ledna 2023 novelizován zákonem č. 459/2022 Sb., {Senátní tisk 019 4 schůze ve 14 období 14.12.2022} s výjimkou ustanovení týkajícího se odpovědnosti za ekologické havárie, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení přílohy VI Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě ve Sbírce mezinárodních smluv;

vznik ekologické havárie je nejpravděpodobnější hlavně v případě logistiky; co se týče každoročních českých vědeckých expedicí, jejich logistika prozatím vždy závisela na logistice jiných zemí, např. Argentiny nebo Chile;

• z uvedeného vyplývá, že je velmi nepravděpodobné, aby ČR musela přijímat nápravné opatření za českého provozovatele, který by ho nepřijal; navíc, i kdyby k této situaci někdy v budoucnosti došlo, měla by ČR vůči provozovateli regres, takže by byl tento provozovatel povinen uhradit jí náklady;

• odpovědnost za ekologickou havárii má tedy vždy provozovatel, a to bez ohledu na jeho zavinění.

 

VUZP 141/1 (11.10.2023), H. Pešatovásouhlas s ratifikací;

VZOB 141/2 (7.11.2023), M. Ošťádal – souhlas s ratifikací.

145 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků přijaté v Budapešti dne 30. září 2022, Sněmovní tisk 534 (Petr Hladík)

(byl jsem výborovým zpravodajem zákona, hlasoval jsem PRO schválení aktualizace, doporučoval ostatním PRO, Senát většinově také PRO)

Úvodní informace

(1) – Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků byla uzavřena v Haagu dne 16. 6. 1995 a v platnost vstoupila 1. 11. 1999;

pro Českou republiku pak Dohoda vstoupila v platnost dne 1. 9. 2006 a ve Sbírce mezinárodních smluv byla vyhlášena pod číslem 92/2006;

• od tohoto vyhlášení byla Dohoda třikrát, přičemž ve všech případech šlo pouze o změny jejích příloh (zpřesnění odborných názvů některých ptáků a přeřazení určitých druhů ptáků do vyššího stupně ochrany);

nejvyšším orgánem dohody je Zasedání smluvních stran, které se koná v intervalech ne delších než tři roky; zasedání smluvních stran rozhoduje o základních procedurálních, programových a finančních otázkách, tj. přijímá změny v přílohách Dohody, schvaluje rozpočet, dává smluvním stranám doporučení, schvaluje usnesení atd.;

samotná dohoda deklaruje všeobecná ochranářská opatření

• státy mají podnikat opatření na ochranu stěhovavých vodních ptáků se zvláštním zřetelem na ohrožené druhy a druhy, jejichž záchovný status je nepříznivý,

• zajišťují, aby jakékoliv využívání těchto druhů bylo založeno na vyhodnocení nejlepších dostupných poznatků o jejich ekologii a bylo pro ně udržitelné,

• určují lokality a stanoviště těchto druhů nacházející se na jejich území;

• zavádí se akční plán {v čl. IV} ve kterém se stanoví ochranná opatření pro jednotlivé skupiny ptáků {stanovené v příloze 3};

poslední, tj. sedmé zasedání smluvních stran se uskutečnilo v listopadu roku 2022 v Maďarku, přičemž právě z něj vzešly změny, které jsou předmětem předkládaného materiálu.

Podrobněji ke změnám příloh Dohody

(2) – Dohodu tvoří 17 článků a 3 přílohy které jsou nedílnou součástí Dohody,obsahují

území, na něž se Dohoda vztahuje [Příloha 1];

seznam chráněných stěhovavých druhů na které se dohoda vztahuje [Příloha 2];

Akční plán, který stanoví opatření, jež smluvní strany podniknou v souladu s ochranářskými opatřeními pro jednotlivé skupiny ohrožených ptáků [Příloha 3];

• Příloha 3 obsahuje tabulku 1, která má tři sloupce {skupiny} A, B a C do kterých jsou jednotlivé druhy zařazeny podle míry jejich ochrany stanovené Akčním plánem, spolu s označením charakteru jejich nepříznivého záchovného statusu {dle kategorií a podkategorií};

strany s populacemi uvedenými ve sloupci A tabulky 1 poskytnou těmto populacím ochranu;

a) zakáží lov ptáků a sběr vajec těchto populací na jejich území;

b) zakáží úmyslné rušení, pokud by takové rušení mohlo být významné pro dotyčné populace z hlediska jejich ochrany,

c) zakáží držení a využívání ptáků a nebo vajec těchto populací, kteří byli získáni/která byla získána v rozporu se zákazem stanoveným v písmenu a) výše, a obchod s nimi a také držení a využívání jakýchkoli snadno rozpoznatelných částí nebo odvozenin těchto ptáků a jejich vajec a obchod s nimi.

strany s populacemi uvedenými ve sloupci B budou regulovat lov ptáků a odběr vajec;

• u skupiny C všeobecná ochranná opatřenídle čl. II.;

(3)první oblast změn spočívá ve formálních úpravách latinských názvů druhů v přílohách 2 a 3 Dohody;

(4)druhá oblast se týká úpravy kategorizace používané pro indikaci stavu populace vodních ptáků uvedených v tabulce přílohy 3;

konkrétně došlo k přijetí nové podkategorie v kategorii 2 a 3 u sloupců A a B pro definici stavu populace v případě, kde není dostatek dat;

tabulka obsahuje tři sloupce A, B a C; záznam v jednotlivých sloupcích představuje stupeň ochrany u každého druhu {spolu s informací o kategorii a podkategorii nepříznivého záchovného statusu (kategorie dle velikosti populace apod.; podkategorie jsou např. kolísání početnosti populace, ohrožení stanovišť apod.)};

např. skupina B, Kategorie 2: Populace, jejichž početnost je větší nežli přibližně 100 000 jedinců a které nesplňují kritéria pro sloupec A {m. j. menší populace}, ale jež jsou považovány za populace vyžadující zvláštní pozornost z důvodu (subkategorie):

(a) shromažďování se na malém počtu lokalit v kterékoli fázi jejich ročního životního cyklu,

(b) závislosti na typu stanoviště, který je silně ohrožen,

(c) dlouhodobého snižování početnosti,

(d) velkého kolísání početnosti populací či vývojových trendů,

(e) rychlého krátkodobého snižování početnosti, nebo

(f) chybějících dat.

(5)třetí oblast změn zahrnuje změnu Tabulky 1 v příloze 3, spočívající v přeřazení řady populací ptáků do jiných sloupců, které určují míru jejich ochrany dle Akčního plánu;

• obecný trend směřuje k přesunování populací do kategorie A, která indikuje nejvíce ohrožené populace ptáků, a tedy i vyžaduje vyšší míru ochrany poskytovanou Dohodou;

(6) další drobné změny byly provedeny v taxonomii (klasifikaci) druhů uvedených v tabulce přílohy 3; tyto změny jsou pokryty současnou národní a evropskou právní úpravou s výjimkou populací pěti 5 druhů vodních ptáků:

• Husa velká evropská (Anser anser anser); Husa polní evropská (Anser fabalis fabalis); Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina); Kulík bledý (Pluvialis squatarola squatarola); Ústřičník velký středoasijský (Haematopus ostralegus longipes);

populace těchto druhů byly přeřazeny do sloupce A Tabulky 1 přílohy 3 a zároveň nejsou dostatečně chráněny směrnicí 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků;

• z tohoto důvodu byla k populacím těchto druhů podána výhrada Evropskou komisí jménem všech členských států EU tak, aby změny přílohy 3 v tomto rozsahu nevstoupily pro členské státy EU v platnost, dokud nebudou pokryty unijní úpravou.

Vstup v platnost

• změny Dohody, resp. změny příloh Dohody, standardně vstupují v platnost 90. den po jejich přijetí pro smluvní strany, které neuplatní vůči změně výhradu (v souladu s článkem X odst. 6 Dohody);

• Přílohy tvoří nedílnou součást Dohody a pro přijetí jejich změn je proto v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů potřebný souhlas Parlamentu ČR a ratifikace prezidentem republiky; tento proces v podmínkách ČR trvá zpravidla déle než 90 dní;

MŽP proto vzneslo výhradu vůči uvedeným změnám příloh z procedurálních důvodů;

• výhrada byla schválena usnesením vlády ČR ze dne 25. ledna 2023 č. 63 a bude odvolána po dokončení vnitrostátního ratifikačního procesu.

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Dohodu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a), a e) Ústavy; zároveň platí, že Přílohy jsou nedílnou součástí Dohody a tudíž jejich změny vyžadují dodržet stejný ústavně právní postup;

• s výjimkou výše zmíněných 5 druhů, která bude vyřešena na úrovni EU, není přijetí změn příloh Dohody v rozporu s právními předpisy ČR a EU vztahujícími se k ochraně přírody, s ústavním pořádkem ČR, ani s jinými mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázaná.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

dle důvodové zprávy nebude přijetí změn přílohy 2 a 3 Dohody vyžadovat změnu platné právní úpravy ČR uvedené oblasti a rovněž nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu ani podnikovou sféru nad rámec toho, co stanoví legislativa EU a ČR.

 

VUZP 145/1 (11.10.2023), J. Chalupskýsouhlas s ratifikací;

VZOB 145/2 (7.11.2023), M. Ošťádal – souhlas s ratifikací.

208/14 Zákon o výkonu trestu odnětí svobody (Pavel Blažek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO)

návrh odstraňuje dvoukolejnost a nesystémovost právní úpravy nakládání s penězi odsouzených a chovanců a její zbytečnou složitost;

primárním smyslem navržené právní úpravy je proto zakotvení jednotného systému nakládání s veškerými příjmy osob zbavených svobody, který byl koncipován po vzoru dosavadní úpravy nakládání s pracovní odměnou a který má zajistit, že příjmy budou částečně užity k úhradě jejich dluhů a částečně ke tvorbě kapesného a úložného. Sociální balíček je pak nahrazen institutem sociálního kapesného;

stěžejní část předloženého návrhu zákona tvoří relativně rozsáhlé novely tří zákonů upravujících zacházení s osobami zbavenými svobody v důsledku trestního řízení:

• zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů [VýkTrest];

• zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby [VýkVaz];

• zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů [ZabDet];

nová úprava si pak vyžádala provedení změn převážně technického charakteru v dalších šesti právních předpisech;

• zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád);

• zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád;

• zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění;

• zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání;

• zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů;

• zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon);

Podrobněji k obsahu zákona  

• paragrafy bez dalšího označení se týkají zákona o výkonu trestu odnětí svobody

Nakládání s peněžními příjmy odsouzených a chovanců

 

(1)veškeré peněžní prostředky odsouzených budou bez ohledu na jejich zdroj ukládány na zvláštní účet vedený věznicí [§25(1)];

z těchto peněz bude tvořeno kapesnéúložné odsouzených a zbylá část bude použita na srážky pro úhradu jejich dluhů; výjimku představují účelově vázané peněžní prostředky;

• poplatky za vedení zvláštního účtu se nevybírají a peníze na něm uložené nejsou úročeny [§25(5)];

pracující odsouzení a odsouzení, kterým budou ze zvláštního účtu prováděny srážky, budou při rozúčtování jednou měsíčně informováni o zůstatku na jejich účtu [§25(6)];

odsouzení budou též informováni pokaždé, když jim budou do věznice zaslány peníze; tyto peníze mohou odmítnout, načež budou na jejich náklady vráceny odesílateli; výjimku představují peníze zaslané orgány veřejné moci nebo peníze získané v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkurzu [§ 25a];

(2) – věznice každý měsíc provede rozúčtování peněz připsaných na zvláštní účet odsouzeného za předchozí kalendářní měsíc [§39b(1), (6) a (7)]; toto rozúčtování zahrnuje provedení srážek na neuhrazené závazky odsouzeného a rozdělení zbylé části peněz na kapesné a úložné [§39b(1) a (2)];

veškeré peněžní příjmy odsouzeného (s výjimkou uvedenou níže) budou tedy jednou měsíčně použity na:

• srážky k úhradě výživného pro děti a pohledávek za náhradní výživné [§39e];

• srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody [§35, §35a];

• srážky k úhradě přednostních pohledávek [§39f];

• srážky k úhradě dalších pohledávek [§39g];

• kapesné [§39h];

• úložné [§39j];

• srážky u odsouzených v insolvenci [§39m VýkTrest a §36(6) insolvenčního zákona];

mimo systém rozúčtování stojí (na účtu zvlášť evidované) účelově vázané peněžní prostředky, sociální kapesné a peněžité odměny za vzorné chování nepoužijí se tedy ani ke srážkám, ani ke tvorbě kapesného a úložného, nýbrž zůstanou zachovány pro účel, na který jsou určeny [§39b(2) a (3)];

(3)výše podílů, jimiž budou při rozúčtování peníze odsouzeného rozděleny, bude stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti  [§39b(5) a §39c(1)];

návrh vyhlášky je součásti tisku;

• např.: náklady výkonu trestu činí nejvýše 1 500 Kč za kalendářní měsíc.

• z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc je určen podíl ve výši

a) 33 % na srážky k úhradě výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu, a pohledávek za náhradní výživné;

b) 23 % na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody;

c) 12 % na srážky k úhradě přednostních pohledávek;

d) 4 % na srážky k úhradě dalších pohledávek vůči odsouzenému;

• další jdou na úložné 11% a kapesné 17%;

• úložné jsou peněžní prostředky určené k nápomoci rehabilitace a resocializace odsouzeného;

• návrh zákona stanoví v podstatě tři úrovně úložného (přičemž konkrétní výše hranic mezi nimi bude určena vyhláškou);

a) na cestu do místa bydliště po propuštění z výkonu trestu. Dle návrhu vyhlášky má činit 1 000 Kč

b) má být dle návrhu vyhlášky 35 000 Kč; úložné této druhé úrovně může odsouzený, není-li zbytí, použít k účelům vymezeným v §39i(2), které zahrnují např. úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění či náklady spojené s pořízením nezbytných osobních dokladů či dokladů potřebných pro přijetí do zaměstnání po propuštění z vězení atd.;

c) úložné nad 35 000 Kč) se použije postupně na srážky k úhradě výživného, nákladů výkonu trestu, přednostních pohledávek a dalších pohledávek; s částkou, která zbude, pak může odsouzený volně disponovat;

(4)při propuštění z výkonu trestu se odsouzenému vyplatí v hotovosti ta část peněz, ze kterých už nebudou prováděny srážky za poslední kalendářní měsíc (tedy např. kapesné, úložné, peněžitá odměna za „vzorné chování“ či účelově vázané peněžní prostředky);

• pokud tyto peníze (po odečtení účelově vázaných peněžních prostředků) nepostačují k úhradě nezbytných potřeb odsouzeného po propuštění, může ředitel věznice rozhodnout o poskytnutí příspěvku do výše stanovené vyhláškou; tento příspěvek však bude odsouzený povinen věznici ve stanovené lhůtě vrátit. [§39k(1), (3) a (4)];

zbylé peníze uložené na zvláštním účtu po provedení srážek za poslední kalendářní měsíc výkonu trestu zašle věznice na základě žádosti odsouzeného na jím uvedený účet;

zakotvuje se významná část peněz vyplácených odsouzenému při, resp. po propuštění z věznice, výkonem rozhodnutí [§39k(5)]; to má zajistit, že odsouzený bude po propuštění disponovat prostředky umožňujícímu přechod do normálního života i tehdy, má-li neuhrazené dluhy;

nová úprava se promítá do dalších předpisů

(5)pracovní odměna odsouzeného nepodléhá výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů dle §299 OSŘ;

v trestním řádu dochází ke změnám spíše legislativně-technické povahy, jako jsou terminologické změny;

zákon o důchodovém pojištění, zákon o vojácích z povolání a zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů jsou obohaceny o povinnost příslušných orgánů zasílat vyplácený důchod, resp. výsluhový příspěvek na účet věznice, kde příjemce pobývá;

sociální kapesné odsouzených a chovanců

(6)návrh nouzově napravuje dočasnou úpravou (s předřazenou účinností oproti zbytku zákona) sociálního kapesného, které nahradit sociální balíček a zajistit, že každý odsouzený (s výjimkou „zaviněně“ nepracujících) bude v kalendářním měsíci disponovat alespoň minimální částkou ve výši stanovenévyhláškou Ministerstva spravedlnosti [§16(8) VýkTrest, §20(5) ZabDet {zabezpečovací detence}];

část odsouzených (a chovanců) se v důsledku judikatury správních soudů ocitla v situaci, kdy ve věznici (či v zabezpečovací detenci) nedisponují žádnými peněžními prostředky a nemají ani nárok na tzv. sociální balíček;

tato dočasná úprava bude ke dni nabytí účinnosti zbytku zákona nahrazena v jádru shodnou (byť nepatrně komplexnější) úpravou, provázanou s jednotným systémem nakládání s peněžními prostředky odsouzených a chovanců [§26a VýkTrest, § 14b ZabDet];

specifika nakládání s peněžními prostředky obviněných ve vazbě

 

(7) – obviněný ve vazbě bude moci s penězi na zvláštním účtu nakládat zcela volně; výjimkou je požadavek na tvorbu obdoby první úrovně úložného dle VýkTrest, tedy jakési rezervy na zajištění základních potřeb po propuštění ve výši stanovené vyhláškou, se kterou obviněný v rámci výkonu vazby nemůže volně nakládat [§21h(1) VýkVaz {o výkonu vazby}];

omezeno je též z povahy věci nakládání s účelově vázanými peněžními prostředky [§21h(2) a (3) VýkVaz];

specifická je úprava nakládání s penězi obviněného při jeho bezprostředním nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence;

• v takovém případě je totiž třeba peněžní prostředky, které byly dosud vedeny v rámci „volnějšího“ režimu dle zákona o výkonu vazby, zaevidovat v souladu s komplexnějším systémem upraveným v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody;

• účelově vázané prostředky zůstávají účelově vázány, peníze, se kterými obviněný nemohl volně nakládat, se převádějí na úložné, a zbylé peněžní prostředky budou vypořádány jako kapesné dle § 39h VýkTrest;

další změny obsažené v návrhu zákona

 

(8) – mezi další změny patří Informační povinnost vězeňské služby vůči státnímu zástupci a stanovení maximální výměry pokuty uložené za kázeňský přestupek;

ve všech třech zákonech upravujících zacházení s osobami zbavenými svobody má dojít k zakotvení nové, významně rozšířené a zpřesněné úpravy informační povinnosti Vězeňské služby vůči státním zástupcům vykonávajícím dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu, vazby či zabezpečovací detence o mimořádných událostech, které výrazně narušují běžný režim [§26(3) VýkTrest, §20(6) VýkVaz, §15(4) ZabDet];

události, o kterých bude věznice ze zákona vyrozumívat státního zástupce bude např. úmrtí odsouzeného, jeho pokus o sebevraždu, sebepoškození odsouzeného, fyzický útok odsouzeného vůči zaměstnanci Vězeňské služby či vzpouru skupiny odsouzených;

maximální výše pokuty, kterou lze za kázeňský přestupek uložit dle zákona o výkonu vazby, se zvyšuje z 1 000 Kč na 5 000 Kč  [§22(2)b VýkVaz];

• kromě toho se upřesňují hlediska pro výměru ukládané pokuty a výkon pokuty v návaznosti na komplexní úpravu nakládání s penězi odsouzených a obviněných [§47a VýkTrest, §22(4) VýkVaz].

součástí tisku je návrh vyhlášky o výši nákladů výkonu trestu odnětí svobody a vazby a o podrobnostech o nakládání s penězi vězněných osob a osob ve výkonu zabezpečovací detence.

Účinnost

zákon má jako celek nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou dvou ustanovení zakotvujících dočasnou úpravu sociálního kapesného [§16(8) zák. o výkonu trestu odnětí svobody; §20(5) zák. o výkonu zabezpečovací detence] která mají nabýt účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Sněmovna

J. Cogan [zpravodaj]: navržená úprava řeší stav, kdy stávající právní úprava nakládání s peněžními prostředky odsouzených je dvoukolejná, existují zásadně odlišná pravidla týkající se nakládání na jedné straně s peněžitými prostředky, které jsou příjmem z pracovní odměny odsouzeného, a na straně druhé s penězi, jež jsou do věznice odsouzenému zaslány na účet vedený věznicí z jiných zdrojů. Máme tady vlastně tu pozici, že odsouzení, kteří nejsou nezaviněně pracovně zařazeni, se tak dostávají fakticky do neodůvodněně horšího postavení v porovnání s pracovně zařazenými odsouzenými, kterým stávající úprava rozúčtování pracovní odměny odsouzených garantuje.

Základním východiskem nové právní úpravy je to, že postupy při nakládání s veškerými příjmy odsouzených s výjimkou účelově vázaných peněžních prostředků by měly být sjednoceny. Proto se navrhuje využití univerzálního systému rozúčtování veškerých příjmů, které mají odsouzení ve věznici, bez ohledu na jejich zdroj;

H. Válková: tento návrh už tady měl ležet dávno, protože v současné době je situace v českých věznicích velmi neutěšená.

snadno někdy můžou vzniknout i situace takzvané mimořádné, to znamená, nepokoje, neklid, nechci říct rovnou vzpoury; my nechtě jsme k tomu přispěli tím, že třeba odsouzení, kteří nezaviněně nejsou pracovně zařazeni, se dostávají do neodůvodněně horšího postavení v porovnání s pracovně zařazenými odsouzenými; oni někdy nemají vůbec nic, žádné prostředky poté, co se nám podařilo, teď to berte ironicky, s účinností od 1. ledna 2022 rozšířit možnost exekuce na veškeré příjmy odsouzených, takže nemají žádné finanční prostředky k dispozici na nákup hygienických prostředků, léků i věcí, které slouží k osobní potřebě; vězeňská služba musí improvizovat a snažit se udržet i klid v těch věznicích, což se zatím sice daří; na tyto problémy jsme byli opakovaně těmi odsouzenými, ale i Vězeňskou službou upozorňováni;

M. Wenzl [ANO]: vláda nadřazuje odsouzené před oběti trestného činu; jsem přesvědčen, že primárně v legislativním zákoně by mělo být posílení práv poškozených, a ne odsouzených {navrhuji, aby se tam doplnilo, že peníze v době pohledávky trestného činu se odmítnout nemůžou; dále platí, že sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, který v předchozím kalendářním měsíci odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil; navrhuju ještě doplnit: „sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, pokud neplní dluh vůči oběti trestného činu stanovený soudem};

H. Válková: problematika, o které on hovořil M. Wenzl, je upravená v zákoně o obětech trestné činnosti;tam se nám v minulém volebním období podařilo i prosadit ten princip, který se ovšem samozřejmě vztahoval už jenom na oběti z posledních zhruba dvou, tří let, kdy mají možnost požádat a ex lege ze zákona mají nárok na zmocněnce; zákon o obětech trestných činů a související ustanovení trestního řádu dávají dostatečný prostor pro to, aby naprosto oprávněné potřeby obětí trestných činů byly v maximálním možném rozsahu uplatněny.

UPV 208/1 (17.1.2024), T. Goláň schválit.

N88/14 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Pavel Blažek)

(hlasoval jsem PRO senátní usnesení, které je proti ochranářským manýrům EU, které mohou být kontraproduktivní a opět křiví trh, Senát hlasoval většinově PRO usnesení výboru)

(1) – návrh je součástí balíčku opatření na pomoc malým a středním podnikům; ten kromě různých nelegislativních iniciativ zahrnuje návrh nařízení, který je předmětem této informace, a dále návrh směrnice, kterou se zavádí daňový systém sídla pro mikropodniky a malé a střední podniky; 

(2) – v současnosti jsou postupy proti opožděným platbám upraveny směrnicí 2011/7/EU; tato směrnice stanoví, že podniky musí platit faktury nejpozději do 60 dnů od jejich obdržení, ledaže jsou ve smlouvě výslovně dohodnuty jiné podmínky, které ale nesmí být vůči věřiteli hrubě nespravedlivé;

pro orgány veřejné moci je stanovena dokonce lhůta 30 dnů s určitými výjimkami; věřitelé, kteří splnili své zákonné a smluvní povinnosti, a přesto nedostali zaplaceno v určené lhůtě, mají nárok na úrok z prodlení (alespoň osm procentních bodů nad referenční sazbou centrální banky, a to ode dne následujícího po dni splatnosti) a náhradu nákladů spojených s vymáháním; dle Komise to nestačí; v r. 2015 60 % respondentů z řad unijních podniků uvedlo, že práva podle stávající směrnice 2011/7/EU nikdy nevyužívají (důvodem je nejčastěji obava, že by tím poškodily dobré obchodní vztahy; dalším důvodem je nízká nákladová efektivita postupů pro uplatnění těchto práv).

Podrobněji k obsahu tisku  

 

(3) – nově se stanoví, že maximální zákonná nebo smluvní lhůta splatnosti plateb spadajících do působnosti předpisu se stanoví na 30 dnů ode dne obdržení faktury nebo jiné žádosti o platbu, pokud dlužník obdržel zboží nebo službu (čl. 3); v případě plateb mezi podniky to znamená plošné zkrácení bez možnosti odůvodněných výjimek, v případě plateb od veřejných zadavatelů zejména zrušení výjimky pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči a orgány veřejné moci vykonávající hospodářské činnosti;

• členské státy mohou stanovit ještě kratší maximální dobu splatnosti;

přejímka a prohlídka mohou být výjimečně stanoveny pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné vzhledem ke zvláštní povaze zboží nebo služeb (dosud bylo pouze požadováno, aby podmínky a doba trvání přejímky a prohlídky nebyly vůči věřiteli hrubě nespravedlivé);

v rámci zakázek na stavební práce musí dodavatel prokázat veřejnému zadavateli, že včas zaplatil subdodavatelům, a to při každé žádosti o platbu od zadavatele [čl. 4];

podrobněji jsou upraveny úroky z prodlení [čl. 5 a 6];

• většinou jde jen o zpřesnění, hlavní změnou je pevné stanovení výše úroku jako referenční sazby stanovené centrální bankou (ECB nebo v případě států mimo eurozónu jejich centrálními bankami) zvýšené o osm procentních bodů (dosud to bylo „nejméně“ osm procentních bodů);

paušální částka náhrady nákladů spojených s vymáháním se zvyšuje ze 40 EUR na 50 EUR (odůvodnění odkazuje primárně na inflaci) a vyjasňuje se, že jde o částku za každou jednotlivou opožděnou platbu [čl. 8];

(4) – nově jsou upraveny neplatné smluvní podmínky a praxe [čl. 9];

nelze platně sjednat delší dobu splatnosti, vyloučit nebo omezit právo věřitele na úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním nebo prodloužit nad třicetidenní limit dobu trvání prohlídky nebo přejímky;

• zároveň má být „neplatnou“ praxe spočívající v záměrném zdržování nebo bránění odeslání faktury

• členské státy musí zajistit dostupnost účinných prostředků k ukončení takových smluvních podmínek a praxe;

• tato právní úprava nahrazuje dosavadní koncept zakázaných hrubě nespravedlivých podmínek;

• návrh také zavádí možnost podávat kolektivní žalobu proti subjektům, které výše uvedené zákazy porušují;

• členské státy mají toto umožnit „organizacím úředně uznaným jako zástupci věřitelů nebo organizace s oprávněným zájmem na zastupování podniků“;

• podle směrnice mohou tyto subjekty nyní podávat pouze podněty k zahájení řízení;

(5) – členské státy jsou povinny určit orgány odpovědné za prosazování nařízení [čl. 13 a 14];

• tyto orgány musí mít pravomoci odpovídající klasickému veřejnoprávnímu dozoru (přijímání stížností, šetření, požadování informací, provádění inspekcí, ukládání sankcí, které stanoví členské státy), ale i pravomoc přijímat rozhodnutí, která konstatují porušení nařízení a po dlužníkovi požadují zaplacení úroků z prodlení nebo náhrady nákladů; věřitelům i organizacím uvedeným v předchozím odstavci se zaručuje možnost podávat stížnosti na porušování nařízení příslušnému donucovacímu orgánu;

• ten musí stěžovatele informovat o tom, jak s ní naložil; pokud o to stěžovatel požádá, přijme donucovací orgán opatření k ochraně totožnosti stěžovatele [čl. 15];

• členské státy mají podporovat mechanismy alternativního řešení sporů [čl. 16] a využívání digitálních nástrojů pro prosazování nařízení, přičemž mají pro malé a střední podniky zajistit dostupnost nástrojů pro správu úvěrů a odbornou přípravu v oblasti finanční gramotnosti [čl. 17];

• naopak se nemění věcná působnost předpisu, maximální doba trvání přejímky nebo prohlídky, ustanovení o splátkovém kalendáři, výhradě vlastnictví, vymáhání nesporných pohledávek;

• nařízení má nabýt účinnosti (má být použitelné) 12 měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku;

• podle přechodného ustanovení čl. 20 odst. 3 se nařízením ode dne jeho účinnosti budou řídit i obchodní transakce ze smluv uzavřených přede dnem účinnosti (jde tedy o nepravou retroaktivitu).

Vláda

uznává potřebu právní úpravy k potírání opožděných plateb v obchodních poměrech, podpoře platební morálky a ochraně věřitelů před platební neschopnosti;

stávající směrnice 2011/7/EU se podle vlády za deset let své účinnosti v zásadě osvědčila a nejasnosti jejího výkladu byly odstraněny judikaturou Soudního dvora EU;

• k jejím změnám je nutné přistupovat uvážlivě;

• preferovala by spíše její novelizaci, než nahrazení nařízením, které neumožňuje začlenit její pravidla do občanského zákoníku;

• bude požadovat přijetí návrhu formou směrnice;

zdůrazňuje, že směrnice reguluje soukromoprávní vztahy, zvláště mezi podnikateli, a proto by neměla omezovat smluvní volnost, pokud to není nezbytné;

bude prosazovat minimalizaci zásahů do smluvní svobody a jejich přiměřenost s ohledem na realisticky očekávatelné přínosy;

• hlavní příčinou opožděných plateb je asymetrie vyjednávací síly smluvních stran, přičemž dodavatelé ve slabším postavení mají tendenci neuplatňovat svá práva, aby to neovlivnilo jejich obchodní vztah;

• na základě toho vláda konstatuje, že praktická vymahatelnost pravidel je nízká;

zpochybňuje vhodnost a přiměřenost veřejnoprávního vymáhání stanovených pravidel;

• veřejnoprávní dozor by měl být omezen na odůvodněné případy, kde to vyžaduje veřejný zájem, což oblast opožděných plateb není, neboť jde o soukromoprávní nároky podnikatelů; implementace tohoto požadavku bude navíc spojena s vysokými náklady státu;

bude se zasazovat o vypuštění této úpravy z návrhu; pokud by pro tento postoj nezískala podporu, bude usilovat o to, aby veřejnoprávní sankce dopadaly jen na závažnější porušení pravidel a aby nebyl postup vnitrostátních orgánů upravován tak detailně;

upozorňuje na koncepční problém návrhu, jehož cílem má být zejména ochrana malých a středních podniků, avšak jeho pravidla (stejně jako stávající směrnice) dopadají na všechny podniky, a to i na malé a střední podniky v pozici dlužníků;

uvádí konkrétní připomínky k navrhovaným ustanovením:

klade se otázku, zda by se působnost návrhu neměla rozšířit i na orgány veřejné moci vystupující v pozici věřitelů v soukromoprávních vztazích, tj. aby byly chráněny stejně jako podniky;

• upozorňuje na to i v souvislosti s nejasností v definici věřitele, kam jsou zahrnuty i orgány veřejné moci, ačkoli nařízení upravuje jejich povinnosti jen v postavení dlužníků;

neshledává důvod pro zkrácení lhůty splatnosti na maximálně 30 dnů;

• upozorňuje, že to nemusí být vždy výhodné pro věřitele, a bude požadovat vyjasnění dopadů návrhu ve specifických odvětvích jako je prodej sezonního zboží nebo zboží prodávaného s delším časovým odstupem, kde je zpravidla splatnost významné části dodávky navázána na prodej zboží koncovému zákazníkovi;

bez důkazů o přínosech této regulace a důkladného zvážení dopadů vláda nemůže toto opatření podpořit;

úprava prokazování plateb subdodavatelům je nejasná a nepřehledná, např. není zřejmé, jak se má postupovat, bude-li platba subdodavateli předmětem sporu, nebo pokud hodlá dodavatel použít platbu od zadavatele právě k uhrazení svých závazků subdodavatelům;

• bude požadovat vysvětlení a zpřesnění;

pochybnosti o zákazu vzdání se úroku z prodlení, neboť to může být svazující například při uzavírání dohody o narovnání; také bude požadovat zachování stávající liberálnější úpravy sazby úroku z prodlení; znovu zpochybňuje i úpravu splátkových kalendářů, která se přitom obsahově nemění, ale podle vlády by mohla umožnit obejití striktních pravidel pro splatnost;

pochybnosti o dalším navyšování paušální náhrady nákladů na vymáhání, zejména ve spojení s pravidlem, že náhrada náleží za každou dlužnou platbu, neboť to může vést k nepřiměřenému nárůstu příslušenství pohledávky; měla by existovat možnost náhradu v určitých případech nepřiznat;

u ustanovení o neplatných smluvních podmínkách a praxi vláda požaduje přeformulování na „zakázanou praxi“, protože neplatné může být jen právní jednání;

ponechání některých definic (výhrada vlastnictví, exekuční titul) v předpisu i při jeho změně ze směrnice na nařízení;

• v případě směrnice je podle vlády možné definici fakticky naplnit stávajícími vnitrostátními instituty, zatímco nařízení vyžaduje autonomní výklad všech pojmů v něm definovaných nezávisle na vnitrostátním právním řádu;

• požaduje, aby byla tato ustanovení buď vypuštěna, nebo doplněna o odkaz na vnitrostátní právní řády;

pokud jde o úpravu alternativního řešení sporů, bude usilovat o to, aby povinnost členských států zůstala v rovině propagace tohoto způsobu řešení a nedošlo např. k zakotvení povinnosti vytvářet nové systémy pro řešení sporů;

bude vyžadovat vysvětlení navrhované povinnosti členských států zajistit, že pro podnikatele jsou dostupné nástroje pro správu úvěrů a školení finanční gramotnosti;

není nakloněna myšlence, že by členské státy měly zabezpečovat školení pro podnikatele;

lhůta pro nabytí účinnosti nařízení je příliš krátká, neboť je potřeba provést jak změny vnitrostátního právního řádu, tak i ponechat dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení se nové úpravě ve smluvních podmínkách a finančních plánech;

má „určité pochybnosti“ o souladu návrhu s principem subsidiarity a proporcionality (návrh v řadě otázek nezavádí jednotná pravidla, což jeho přidanou hodnotu oslabuje); OEU zpochybňuje.

Usnesení VEU, Senát

1. se seznámil s návrhem, který mění stávající úpravu platebních podmínek v obchodních transakcích;

2. považuje návrh za problematický, neboť dochází k tak výraznému zpřísnění pravidel, že to může narušit i oboustranně výhodné obchodní praktiky; to se týká zejména striktní úpravy splatnosti, která neumožňuje sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody, a zákazu některých smluvních ujednání, aniž by se zohledňovalo, zda jde v daném kontextu skutečně o zneužívající ustanovení;

3. považuje návrh rovněž za nedopracovaný, protože Komise navrhuje nahradit směrnici nařízením, ale přebírá ze směrnice řadu vágních ustanovení, která by v podobě přímo účinného nařízení vyvolala právní nejistotu; to se týká i přechodného ustanovení, které by zasáhlo do všech stávajících závazkových vztahů včetně probíhajících sporů, a nedostatečně jasného provázání nařízení se zadáváním veřejných zakázek, které by mohlo vést k administrativní zátěži na straně zadavatelů, zejména menších obcí;

4. vzhledem k výše uvedenému souhlasí se zdrženlivou pozicí vlády k návrhu a preferuje ponechání právní úpravy ve formě směrnice.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Svaz průmyslu ČR obecně podporuje kulturu rychlých plateb, třicetidenní lhůtu ale podporuje pouze v případě plateb orgánů veřejné moci, neboť mezi podnikateli jde o přílišný zásah do smluvní svobody; návrh není dostatečně flexibilní pro uplatnění sektorových zvyklostí a obvyklých obchodních podmínek; svaz také preferuje zachování pravidel ve formě směrnice;

 

Hospodářská komora ČR uvádí tytéž body jako Svaz průmyslu; jako alternativu plošné regulace splatnosti navrhuje její omezení na vztahy, v nichž existuje asymetrie (zemědělské a potravinářské produkty); nesouhlasí se striktní lhůtou pro smluvně stanovené přejímky a prohlídky, nemožností disponovat s právem na úrok z prodlení ani po vzniku nároku a zvýšením paušální částky náhrady nákladů na vymáhání, které může být nepřiměřené; za vhodný nepovažuje ani požadavek, aby dodavatelé prokazovali zadavatelům, že zaplatili svým subdodavatelům; upozorňuje na náklady pro stát spojené s vymáháním nařízení a požaduje dostatek času na přizpůsobení se novým pravidlům;

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR vnímá návrh negativně; obává se omezení podnikání především menších a nezávislých obchodníků, kteří prodávají zboží s nízkou obrátkou a nově budou nuceni za zboží zaplatit do 30 dnů bez možnosti domluvit jiné obchodní podmínky (např. spotřební elektronika či domácí spotřebiče); důsledkem bude omezení nabídky a konsolidace trhu směrem k velkým obchodům; dále budou obchody nuceny nakupovat po menších objemech za horších obchodních podmíneka s většími náklady na logistiku, což se projeví v cenách a větší uhlíkové stopě;

 

Svaz měst a obcí ČR preferuje zachování formy směrnice; striktní úprava splatnosti neumožní sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody; výhrady má i k dokládání plateb subdodavatelům dodavateli, neboť to bude znamenat administrativní zátěž na straně zadavatelů, zejména menších obcí;

dvě hlavní změny, které návrh přináší, je stanovení nepřekročitelné třicetidenní lhůtypro zaplacení od doručení faktury a zavedení veřejnoprávního dozoru nad dodržováním pravidelnařízení v soukromoprávních vztazích;

první změna vylučuje možné zneužívající odchylky ve smlouvách mezi podniky, protože je na rozdíl od dosavadního konceptu hrubě nespravedlivých podmínek jednoznačná a nevyžaduje po věřiteli vedení sporu o to, zda je určitá smluvní úprava splatnosti hrubě nespravedlivá; na druhou stranu ale znemožňuje odchylky i v sektorech, kde je delší splatnost pro obě strany ekonomicky racionální (viz stanoviska hospodářských svazů);

zároveň bude v rozporu s cíli návrhu dopadat i na malé a střední podniky v pozici dlužníků; Komise argumentuje tím, že tyto podniky častěji platí včas a zároveň jsou již v současnosti nuceny si za tím účelem půjčovat; je zřejmé, že takto hrubé pravidlo může mít i řadu negativních dopadů a lze ho označit za nepřiměřené;

druhá změna spolu s žalobním právem organizací zastupujících podniky reaguje na problém spočívající v neuplatňování práv věřitelů v obchodních vztazích; zde se zejména požadavek veřejnoprávního dozoru jeví jako jediná možná cesta, pokud je cílem posílit vymahatelnost pravidel; na takovém silném zásahu do soukromoprávních vztahů mezi podniky ale nemusí být shoda; relevantním protiargumentem jsou jistě i náklady pro veřejnou moc;

v řadě dalších otázek je návrh Komise extrémně striktní, což sice vylučuje jeho rozmělnění různými výjimkami, ale neodpovídá to soukromoprávní povaze regulovaných vztahů; je například otázkou, zda zakázaná smluvní ujednání skutečně mají ambici bránit i následným ujednáním (tj. učiněným po splatnosti) v rámci dohody o narovnání nebo smíru;

Komise v návrhu volí pro dosažení svého cíle také spoustu šablonovitých, administrativně nákladných opatření s pochybným přínosem; např. požadavek vzdělávání malých a středních podniků ve finanční gramotnosti se jeví jako zcela absurdní;

návrh lze celkově hodnotit jako nevhodně plošný a rigidní, s nesnadno předvídatelnými dopady a přínosy;

• pokud by nařízení například vzhledem k vyšší platební morálce velkých podniků pomohlo ušetřit malým a středním podnikům na nákladech na vymáhání pohledávek a překlenovací financování, mohlo by naopak z druhé strany dojít na zvýšení nákladů na financování pro malé a střední podniky v pozici dlužníků.

VEU N 088/14 (17.1.2024), J. Čunekpřijato usnesení;

VHZD N 088/14 (13.12.2023), L. Aschenbrenner – přijato usnesení:

1. preferuje, s ohledem na stanovisko vlády, ponechání právní úpravy ve formě směrnice;

2. považuje za problematickou striktní úpravu splatnosti, která nebude umožňovat sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody (např. zvláštní povaha nebo rysy smlouvy);

3. má výhrady také k čl. 4 návrhu, který provazuje nařízení se zadáváním veřejných zakázek, a to z důvodu administrativní zátěže na straně zadavatelů, zejména menších obcí.

196/14 Žádost prezidenta – ústavní Doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D. (Petr Pavel)

(Tajná volba – Senát většinově dal souhlas prezidentu ke jmenování ústavním soudcem)

Přehled projednaných senátních tisků, pořad 21 schůze Senátu 24.1.2024

tisk 122 Istanbulská Úmluva

tisk 141 Smlouva o Antarktidě, změny příloh

tisk 145 Dohoda stěhovaví ptáci, změny příloh

tisk 166 ČR-Uzbekistán, přebírání osob

tisk 196 Volba soudce Ústavního soudu, M. Hulmák

tisk 208 O výkonu trestu odnětí svobody

tisk 209 O pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

tisk 210 Související s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla

tisk 211 O požární ochraně

tisk 212 Starobní důchod účastníků odboje proti komunismu

tisk 991 Informace o mimořádné Evropské radě 1.2.2024

tisk 992 (213) Informace komisí Senátu za r. 2023

tisk 993 Usnesení VZOB k Ujgurské oblasti

tisk N 088/14 O postupu proti opožděným platbám

tisk N 089/14 Daňový systém pro malé a střední podniky

tisk N 090/14 Rámec pro zdanění příjmů pro velké skupiny podniků [BEFIT]

Istanbulská úmluva se stala nejsledovanějším bodem prvního zasedání senátorů v lednu 2024. Hlasování předcházely odborné diskusní panely, semináře, analýzy a také stovky emailů s argumenty proč úmluvu podepsat, nebo proč ji nepodepsat. K předchozímu mému statusu na Facebooku a k vysvětlení mého rozhodnutí hlasovat PROTI ratifikaci úmluvy v měsíčníku NEON, kde jsem měl jen omezený prostor, přidávám ještě podrobnější informace k tomuto hlasování. Následují pak informace k dalším projednávaným návrhům zákonů.

122/14 Úmluva RE o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí – Istanbulská úmluva (Pavel Blažek)

Hlasoval jsem PROTI úmluvě, Senát jako celek nakonec nezískal většinu pro souhlas s ratifikací.

Úmluva vznikla na půdě Rady Evropy;

• výbor ministrů Rady Evropy [je tvořen ministry zahraničních věcí všech členských zemí Rady] vydal několik doporučení na uvedené téma „násilí proti ženám“, což dalo vzniknout v období 2006-2008 celoevropské kampani za boj proti násilí na ženách včetně domácího násilí;

expertní skupina zřízená výborem pak vypracovala návrh textu; dne 14. 3. 2012 jako první ratifikovalo úmluvu Turecko; v platnost vstoupila 1. 8. 2014;

k dnešnímu dni Úmluvu podepsalo 45 států a Evropská unie; 7 státům stále zbývá Úmluvu ratifikovat; Turecko naopak Úmluvu v roce 2021 vypovědělo.

Podrobněji k obsahu Úmluvy  

 

komentáře jsou i v textu

(1) – Úmluva zavádí definice, zejména poměrně neurčitý pojem „gender“ [čl. 3c]; “ženami” se rozumí i dívky mladší 18 let [čl. 3f]; dále pak „genderově podmíněné násilí vůči ženám”, které znamená násilí, jež je zaměřeno na ženu proto, že je žena, anebo násilí, jemuž jsou vystaveny především ženy; dále pak definuje domácí násilí, oběti, apod.;

• pojmem “gender” rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženymuže[čl. 3c];

Komentář: pokud jde o „gender“ tak jak je definován v Úmluvě, je podle mého (a) vnitřně rozporný, (b) u různých odborníků, či vykladačů se výklad pojmu různí;neurčitost a rozostřenost pojmů vždy usnadňuje široké interpretace a manipulace; viz Dopady;

 

(2) – stanoví se legislativní závazky (v rámci hmotného práva) určující, které jednání má být kriminalizováno; tyto závazky již v našem právním řádu máme; 

• jde o tzv. tvrdé závazky typu „státy učiní nezbytná legislativní opatření“;

jednání, jejichž kriminalizaci Úmluva vyžaduje, zahrnují psychické násilí [čl. 33], nebezpečné pronásledování (stalking) [čl. 34], fyzické násilí [čl. 35], sexuální násilí včetně znásilnění [čl. 36], nucený sňatek [čl. 37], mrzačení ženských pohlavních orgánů (např. tzv. ženská obřízka) [čl. 38] a nucené přerušení těhotenství a nucená sterilizace [čl. 39]; sexuální obtěžování [čl. 40]; napomáhání, účastenství a pokus [čl. 41]; nepřijatelné ospravedlňování trestných činů, včetně trestných činů spáchaných ve jménu takzvané „cti“ [čl. 42];

• Úmluva nicméně nezavazuje smluvní strany, aby do svých právních řádů zavedly přímo konkrétní skutkové podstaty – postačí, pokud je jednání specifikované v jednotlivých článcích trestně postižitelné;

• trestní zákoník tak například sice nepracuje přímo se skutkovou podstatou nuceného sňatku, jednání předpokládané v čl. 37 Úmluvy lze však kvalifikovat jako trestný čin vydírání  (odstavec 1), potažmo jako zavlečení nebo obchodování s lidmi;

• čl. 48 obsahuje zákaz povinného alternativního řešení sporů (včetně mediace a smírčího řízení) ve vztahu ke všem formám násilí spadajícím do působnosti Úmluvy;

• tím se omezují se stávající práva obhajoby;

podle vlády máme tvrdé závazky v našem svém právní řádu již ukotveny, v říjnu 2018 byla dořešena interpretační pozice k upřesnění postihů za vynucené sňatky, násilnou sterilizaci a úprava promlčecí doby u stíhání za ženskou obřízku;

 

Komentář: některé z tvrdých závazků jsou v Úmluvě formulovány poměrně široce a přes jejich ukotvení v našem právním řádu, mohou jejich formulace v Úmluvě podporovat další rozšíření různých postihů {viz. např. čl. 40 nebo čl. 33}; lze očekávat, že pod tlakem tuzemských i mezinárodních zájmových skupin a různých politiků budou některé z uvedených závazků {pod vlajkou této Úmluvy} časem přijaty v tvrdší verzi {případně měkké závazky budou legislativně upraveny};

komentář k čl. 40Sexuální obtěžování (trestnímu postihu musí být vystavena jakákoliv forma nežádoucího verbálního a neverbálního projevu sexuální povahy) a k čl. 33 – Psychické násilí je uveden v Dopadech;

(3) – Úmluva obsahuje závazky k různým preventivním opatřením;

• v řadě měkkých závazků navazuje tato úmluva na předchozí úmluvy, např. úmluva OSN o odstranění diskriminace žen, kterou tuzemsko ratifikovalo v osmdesátých letech;

mezi diskutovaná opatření patří:

prosazování změn společenských a kulturních vzorců s cílem vymýcení předsudků založených na myšlence podřazenosti žen nebo na stereotypizovaných úlohách žen a mužů [čl. 12];

osvěta a spolupráce s nevládními organizacemi [čl. 13];

nestereotypní genderové role do osnov [čl. 14];

samoregulační standardy v médiích [čl. 17];

komentář k čl. 12, 13, 14 a 17 je uveden v Dopadech;

(4) – ochrana a podpora obětí a svědků

tato část obsahuje řadu obecných zásad a kritérií pro zavádění a poskytování ochrany a podpůrných opatření, jako je předcházení sekundární viktimizaci či řešení konkrétních potřeb zranitelných subjektů;

• ochrana a podpůrné služby musí být poskytovány bez ohledu na ochotu oběti podat trestní oznámení anebo svědčit;

v rámci obecných podpůrných služeb mají státy zajistit přístup obětí ke službám usnadňujícím jejich zotavení z násilného útoku,  ke zdravotní péči a k dalším sociálním službám, dostupné prostředky na tyto služby a odpovídající školení pro odborníky pracující s oběťmi;

Úmluva obsahuje závazek zajistit obětem okamžité, krátkodobé i dlouhodobé specializované služby  [čl. 20 a 22]; dalšími vyžadovanými opatřeními na podporu obětí mají být azylové domy [čl. 23], telefonní linka pomoci s nepřetržitým provozem [čl. 24] a krizová referenční centra pro oběti sexuálního násilí [čl. 25]; zvláštní ustanovení je věnováno ochraně a podpoře dětských svědků, která má mj. zahrnovat psychosociální poradenství přiměřené věku dítěte [čl. 26];

mezi diskutovaná opatření patří:

• opatření pro povzbuzení osob, které mají důvod se domnívat, že k násilnému činu (dle Úmluvy) může dojít, aby to oznámily příslušným orgánům[čl. 27];

• zajistit, aby oznámení nebránily ani státem ukládané zásady mlčenlivosti určitých profesních skupin, jde-li o závažný násilný čin a lze-li očekávat další závažné násilné činy [čl. 28];

komentář k čl. 27 a 28 je uveden v Dopadech;

(5) – závazky pro vyšetřování, stíhání, procesní právo a ochranná opatření;

smluvní strany musí zajistit, aby účinná vyšetřování a soudní řízení probíhala bez zbytečného odkladu a aby byl ve všech fázích trestního řízení brán zřetel na práva oběti [čl. 49];

v právních řádech musí být zakotvena možnost použití urgentního vykázání a zákazu vstupu pachatele do obydlí oběti nebo ohrožené osoby, jakož i dalších vhodných omezujících a ochranných příkazů vydávaných vůči pachatelům, jejichž porušení musí podléhat účinným přiměřeným a odrazujícím trestním sankcím [čl. 52 a 53];

důkazy vztahující se k předchozím sexuálním vztahům a chování oběti budou připuštěny pouze tehdy, bude-li to relevantní a nezbytné [čl. 54];

• možná sexuální provokace ze strany oběti bude v obhajobě obtížněji uplatnitelná; bude snadnější odsouzení na základě nedokonalých důkazů;

je stanoven demonstrativní výčet ochranných opatření k zajištění práv a zájmů obětí ve všech fázích trestního řízení; zahrnuje např. ochranu obětí, jejich rodin a svědků před zastrašováním, odplatou a sekundární viktimizací; relevantní informace o právech a službách, které jsou jim k dispozici; informace o vyřízení jejich trestního oznámení; právo být slyšen a předkládat důkazní prostředky; opatření na ochranu soukromí a podoby obětí a další [čl. 56];

• doplňuje právo obětí na právní podporu a bezplatnou právní pomoc (za podmínek stanovených vnitřním právem) [čl. 57];

(6) – migrace a azyl; stanoví se snadnější povolení k pobytu obětem [čl. 59 až 61];

stanoví semožnost požádat o vydání samostatného povolení k pobytu obětem, jejichž povolení k pobytu je závislé na povolení pobytu manžela;

při řízení o vyhoštění, budou moci oběti dosáhnout jeho přerušení;

násilí založené na pohlaví páchané na ženách zakládá nárok na doplňkovou ochranu(musí být uznáno jako forma pronásledování ve smyslu Úmluvy o právním postavení uprchlíků a jako forma závažné újmy);

při posuzování statusu uprchlíka (v rámci azylových řízení) je nutné použít genderově citlivé postupy; oběti násilí na ženách nesmí být za žádných okolností navráceny do země, ve které by byly ohroženy [čl. 60 a 61];

(7) – vytváří se specifický monitorovací mechanismus;

 

skupina odborníků (Výbor GREVIO) bude dohlížet na to, aby stát postupoval v souladu s úmluvou [čl. 66 až 70];

• dokonce se dá říci (podle jejích stávajících doporučení, viz dopady), že budou určovat míru uplatňování jednotlivých článků Úmluvy {např. Rakousko,pokyn vyčlenit více finančních prostředků pro ženské neziskovky};

má disponovat řadou kompetencí a má nezávisle na vnitrostátních orgánech monitorovat a prosazovat naplňování úmluvy;

strany budou povinně vyplňovat dotazník, a poskytovat další informace podle požadavku GREVIO;

informace může GREVIO získávat kdekoliv a může provádět „průzkum situace“ na místě;

GREVIO může v závažných případech požadovat po smluvní straně bezodkladné předložení zvláštní zprávytýkající se opatření přijatých k předejití závažného, rozsáhlého nebo dlouhotrvajícího vzorce násilného chování vůči ženám;

• zprávy, které bude pro daný stát GREVIO předkládat, se svými doporučeními, se členské státy zavazují předkládat parlamentům;

v unijní verzi Úmluvy mají členové GREVIE imunitu před zatčením nebo zadržením a před zabavením jejich osobních zavazadel a imunitu vůči právním procesům všeho druhu; věci celní a devizové kontroly, poskytují stejné výhody, jaké se přiznávají zástupcům zahraniční vlády v dočasné úřední službě; jejich dokumenty jsou nedotknutelné [čl. 66];

Komentář: jedná se o paralelní strukturu, která na území státu úmluvy může provádět šetření a vyžadovat součinnost s národními úřady a národními experty; monitorovací mechanismus se stane prostředkem politického nátlaku na smluvní státy;

další komentář včetně některých výsledků monitorovacího šetření GREVIa viz Dopady;

Vstup v platnost

Úmluva vstoupila v platnost dne 1. srpna 2014.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Ad (1) – definice „gender“

(a) pokud je o „gender“ je definice vnitřně rozporná

z definice v Úmluvě v podstatě vyplývá, že o tom co je gender, by měla určovat „ustavená role, chování, aktivity a atributy připisované ženám nebo mužům“; z definice na jedné straně může vyplývat, že je tedy zřejmě gender žena, pokud jde o muže, který se např. obléká do ženských šatů a ve společnosti se chová jako žena; ale ustavená role není jenom o oblékání a veřejném vystupování; podle mého je atribut připisovaný ženám také např. rození dětí (pokud to jde), tento atribut ale muž převlečený za ženu a chovající se jako žena nemá; jak tedy uplatním definici z čl. 3c u konkrétního případu?

• v řadě prací se objevuje tvrzení, že gender označuje osobní identitu; to by řešilo dobře, kdo má jaký „gender“ {pouze bychom se dotčeného zeptali za koho se cítí}, ale definice z Úmluvy to neříká a používá ještě nejasnější pojem „ustavená role a atributy“; není divu, měřit identitu není v podstatě možné, a stavět na osobních pocitech v úmluvě není zřejmě příliš korektní; definice z úmluvy tedy jasnosti nepomáhá;

není také jasné zda vymezení nových gender identit není v rozporu s definicí dle čl. 3c, uvážíme-li některé nové genderové identity např. nebinární, genderfluidní, bigender, trigender, pangender; polygender, neutrois; agender, genderless [zdroj

]; ale dle čl. 3c, se uvažuje sociální role připisované jen pro muže a ženy {zřejmě by bylo praktičtější definovat gender jako „to, co o svém pohlaví sdělí daný objekt“ {viz výše}; resp. „zobecněný rod“, něco jako kvantový stav, který může nabývat mnoho hodnot; to by ale příliš nadšení nevyvolalo; rafinovaně to obešly některé státy {USA, Kanada, Austrálie} které zavedly pasy s pohlavím X, tj. pro lidí, kteří se nepovažují ani za muže, ani za ženu a do kteréžto kategorie se mohou výše uvedení zařadit [zdroj

];

týkají se tedy opatření v Úmluvě jenom žen (je to Úmluva proti násilí na ženách), nebo ještě někoho? Např. někoho, kdo má osobní identitu ženy (bez ohledu na biologické pohlaví závislé na genech)?

(b) pokud se obrátíme na odborníky, právníky a studenty gender studies je patrný chaos ve výkladu tohoto pojmu:

• podle jiných definicí gender označuje osobní identitu a společenskou roli osoby ve vztahu k maskulinitě a feminitě, viz dále

pojem gender v sobě zahrnuje společensky podmíněné rozdíly, očekávání, předsudky a specifika v postavení žen a mužů [Masarykova Universita, genderová studia zdroj

]; zahrnuje, ale nestanoví co se tím rozumí;

• podle obecné představy, rozšířené v západní společnosti, se dítě sice narodí s určitým pohlavím, příslušnému genderu se však musí teprve naučit, tj. projít genderovou socializací; co je středobodem tohoto učení však pojímají různé teorie rozdílným způsobem [wikipedie gender

]; to znamená, že se různí autoři dopracovávají k pojímání genderu různě;

biologické pohlaví a sociální gender se částečně prolínají [wikipedie gender

];

gender označuje osobní identitu a společenskou roli osoby ve vztahu k maskulinitě a feminitě [advokát Rozehnal zdroj

];

Bulharsko ve svých předběžných otázkách k ESD používá pojem „biologické nebo sociální pohlaví“;

• na téma co je to gender, existuje i bakalářská práce z r. 2015 [zdroj

];

neurčitost a rozostřenost pojmů vždy usnadňuje široké interpretace a manipulace;

pojem gender v našem právním systému není obsažen;

• legislativci uvádí, že ČR učinila k Úmluvě výkladové prohlášení, o tom, že „ustanovení Úmluvy neobsahují povinnost upravit definice manželství či genderové identity ve vnitrostátním právu“;

 

Ad (2) – legislativní závazky (hmotné právo)

 

Článek 40 – Sexuální obtěžování Strany učiní nezbytná legislativní opatření, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, byla vystavena trestnímu či jinému postihu.

 

Přesněji: Strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, aby jakákoli forma nežádoucího verbálního, neverbálního či fyzického projevu sexuální povahy s cílem či následkem porušení důstojnosti druhé osoby, obzvláště pokud toto chování vytváří zastrašující, nepřátelské, ponižující, pokořující či urážlivé prostředí, byla vystavena trestnímu či jinému právnímu postihu.

Komentář: splnění tohoto požadavku lze (v občanskoprávní verzi) nalézt v antidiskriminačním zákoně (sexuální obtěžování je diskriminace; obtěžování je snížení důstojnosti apod. a dotčený se může u soudu domáhat zadostiučinění i finančního {detailněji viz poznámka} [verbální a neverbální povaha není v antidiskriminačním zákoně specifikována, ale jakýkoliv akt je buď verbální či neverbální]); ČR má splněno v rámci „jiného právního postihu“, tedy občanskoprávního (nikoliv trestně právního, jak je akcentováno v úmluvě);

• pojem „snížení důstojnostije poměrně neurčitý a předpokládá se, že se s ním soudy vyrovnají (jako dosud), nicméně je otázkou, zda formulace čl. 40 Úmluvy s akcentem na „trestnost, či právní postih jakéhokoliv nežádoucího verbálního, či neverbálního projevu“, nebude tvůrčím způsobem časem vládou legislativně rozpracována do dalších postihů; tato úmluva k tomu zjevně podněcuje, navíc může být podněcována i nadnárodním dozorem [GREVIO viz níže];

bude policie prověřovat všechny stížnosti na verbální či neverbální projevy sexuální povahy? Protože je deklarován právní postih budou muset být tyty projevy vyšetřovány pečlivěji; bude to jen na upozornění dotyčných, kteří budou pociťovat porušení své důstojnosti, nebo bude nějaká morální policie, které bude kontrolovat chování lidí? Verbální i neverbální projevy mohou pokrývat širokou oblast, od agrese nebo vyhrožování, přes neslušné projevy až po vtipy, poznámky, nebo pochvaly; již nyní může soud využít antidiskriminační zákon (viz níže v poznámce) a projednávat obtěžování, nebo snížení důstojnosti osoby;

samotná formulace trestnosti všech projevů {jakákoliv forma} však situaci posouvá i k povinnosti trestat i např. vtip, poznámku, nebo pochvalu {neboť i tyto jsou dle vyjádření různých osob v médiích považovány jako projev, který je zapotřebí trestat}; dovede si někdo představit, jak by mohlo vypadat legislativní ukotvení trestnosti vtipu, poznámky, nebo pochvaly směřované na ženu?

pozn.: dle důvodové zprávy k Úmluvě ze strany Rady Evropy se uvádí, že verbálním projevem jsou „slova či zvuky vyjádřené nebo sdělené pachatelem, jako např. vtipy, otázky, poznámky“; mezi neverbální projevy jsou zmiňovány např. „výrazy obličeje, pohyb rukou nebo symboly“;

.. includes three main forms of behaviour: verbal, non-verbal or physical conduct of a sexual nature unwanted by the victim. Verbal conduct refers to words or sounds expressed or communicated by the perpetrator, such as jokes, questions, remarks, and may be expressed orally or in writing. Non-verbal conduct, on the other hand, covers any expressions or communication on the part of the perpetrator that do not involve words or sounds, for example facial expressions, hand movements or symbols;

– je možné, že pod vlajkou obrany před nežádoucími projevy dojde k další eskalaci nesmyslných omezování přirozených vztahů ve společnosti; např. u firmy Netflix je nyní zakázáno dívat se na ženu déle nežli 5 vteřin, viz zde; nebo na některýchdiskotékách v Kanadě zřizují „hlídače flirtování“ viz zde; lze si představit, že takováto šílená opatření mohou být legislativně ošetřena pro rozsáhlejší skupiny obyvatel a v různých oblastech (nejprve jako vždy ve veřejnoprávních institucích); vynalézavost různých zájmových skupin, povzbuzena Úmluvou, je nepředvídatelná;

Pozn. dle antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb. se považuje za diskriminaci i sexuální obtěžování

§ 2 Základní pojmy

(1) Pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků3).

(2) Diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.

§ 4

(1) Obtěžováním se rozumí nežádoucí chování související s důvody uvedenými v § 2 odst. 3,

a) jehož záměrem nebo důsledkem je snížení důstojnosti osoby a vytvoření zastrašujícího, nepřátelského, ponižujícího, pokořujícího nebo urážlivého prostředí, nebo

b) které může být oprávněně vnímáno jako podmínka pro rozhodnutí ovlivňující výkon práv a povinností vyplývajících z právních vztahů.

(2) Sexuálním obtěžováním se rozumí chování podle odstavce 1, které má sexuální povahu.

Právní prostředky ochrany před diskriminací [zkráceno]

§ 10 dojde-li k porušení práv nebo k diskriminaci, má dotčený právo se u soudu domáhat upuštění od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminace a na přiměřené zadostiučinění. V případě značného snížení dobré pověsti či důstojnosti má dotčený právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích.

Článek 33 – Psychické násilí Strany
učinílegislativní i jiná opatření pro to, aby se úmyslné chování, poškozujícízávažně prostřednictvím nátlaku nebo hrozeb psychickou integritu druhé osoby, bylo klasifikováno jako trestné;

komentář: psychické násilí, nebo narušení psychické integrity v našem trestním řádu nemáme, ale je zde např. §353 Nebezpečné vyhrožování §186 sexuální nátlak [násilí, nebo pohrůžka násilí]; v občanském zákoníku pak §91-92 právo na duševní a tělesnou integritu [§92 se týká jen pozůstatků člověka]; §93-103 zásah do integrity [fyzické]; jiným zdrojem je Listina práv a svobod a zřejmě také judikáty;

vzhledem k tomu, že se psychické násilí a psychická integrita přímo v našem trestním řádu nevyskytuje (ani v OZ), pak čl. 33 Úmluvy představuje jistá zadní vrátka, jak nějakou oblast ochrany v této oblasti legislativně prohlubovat;

Trestní zákoník

§ 353 Nebezpečné vyhrožování

(1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnost

§ 186 Sexuální nátlak

(1) Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu sebeukájení, k obnažování nebo jinému srovnatelnému chování, nebo kdo k takovému chování přiměje jiného zneužívaje jeho bezbrannosti,

 

OZ Právo na duševní a tělesnou integritu

§ 91

Člověk je nedotknutelný.

§ 92

(1) Lidské tělo je pod právní ochranou i po smrti člověka. Naložit s lidskými pozůstatky a s lidskými ostatky způsobem pro zemřelého nedůstojným se zakazuje.

(2) Nejsou-li lidské ostatky uloženy na veřejném pohřebišti, má na jejich vydání právo osoba, kterou člověk před svou smrtí výslovně určil; jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.

Listina základních práv a svobod (součást Ústavy ČR)

Čl. 10 [Ochrana osobnosti]

(1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

Ad (3) – závazky k různým preventivním opatřením;

Čl. 12 – obecné závazky Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů;

komentář: nedomnívám se, že je zapotřebí se smluvně zavazovat k vymýcení všech zvyků a tradic, které souvisí se stávající rolí žen a mužů; je to odraz genderové feministické ideologie; je to nebezpečné sociální inženýrství, může vést k nahlodávání funkcí rodiny založené na vztahu jednoho muže a jedné ženy; aktivisté nebo někteří politici mohou smlouvu využívat k nezamýšleným záměrům např. ke stírání autentických rozdílů mezi mužským a ženským pohlavím a k odstraňování pojmů otec a matka, k zajištění stejného platu mezi muži a ženami bez ohledu na odvětví, ve kterém pracují, bez ohledu na počet odpracovaných hodin apod. {takovéto návrhy se již objevují};

• na druhé straně, ustanovení podobného znění obsahuje čl. 5. úmluvy OSN o odstranění diskriminace žen, kterou tuzemsko ratifikovalo v osmdesátých letech.

Článek 5.: Státy, smluvní strany, přijmou veškerá příslušná opatření: a) ke změně společenských a kulturních zvyklostí pokud jde o chování mužů a žen s cílem dosáhnout odstranění předsudků a zvyků a všech jiných praktik založených na myšlence podřazenosti nebo nadřazenosti některého z pohlaví nebo na stereotypních úlohách mužů a žen;

• v tomto případě by se dalo odpůrcům úmluvy argumentovat, že podobné závazky jsme již odsouhlasili; avšak na druhé straně, v současné době dochází k jakémusi prozřenízvýšené citlivosti zasvěcené veřejnosti k bohulibým proklamacím, které na prvý pohled nic negativního nemohou přinést; důvodem je zřejmě i lidskoprávní (bohulibá) legislativa, která zjevně selhala v migrační krizi (kdy je v důsledku řady práv, velmi obtížné zbavit se nelegálních migrantů; a ještě hůře migrantů hromadně (i násilně) překračujících hranice {např. Španělsko, enkláva Melilla} [čl. 4 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv tzv. „zákaz kolektivního vyhoštění cizinců“]);

Článek 13 – Osvěta (1) Strany
se zavazují podporovat a pravidelně organizovat osvětové kampaně a programy na všech úrovních, a budou spolupracovat s organizacemi a institucemi činnými v oblasti lidských práv a rovnosti práv, s nevládními organizacemi a občanskou společností, obzvláště s organizacemi žen, aby tam, kde to bude vhodné, zvyšovaly povědomí široké veřejnosti o různých projevech všech forem násilí, jež spadají do působnosti této úmluvy a pochopení toho, jaké mohou být následky na děti a jak důležité je takovému násilí bránit.

(2) Strany zajistí, že informace o vhodných nástrojích prevence násilných činů ve smyslu této úmluvy budou široce zveřejňovány;

Článek 8 – Finanční zdroje

Strany vydělí přiměřené finanční a lidské zdroje pro náležité uplatňování integrované politiky, opatření a programů zaměřených na prevenci a potírání veškerých aktů násilí spadajících do působnosti této úmluvy, a to i těch, jež zajišťují nevládní organizace a občanská společnost;

komentář: úžasná příležitost, jak si tzv. „neziskové organizace“ získají sponzoring; a aby jej dosáhly, budou šikanovat různé instituce a vnucovat politikům své náměty, o kterých si budou myslet, že odstraňují stereotypy; je to také přímý popud k tomu, aby veřejné rozpočty financovaly tyto „neziskovky“; lze očekávat, že řada politiků pak pod tlakem závazků z Úmluvy bude k vydávání prostředků tímto směrem vstřícnější; monitorovací výbor jistě neopomene zasáhnout, pokud nějaká „neziskovka“ nedostane dost;

• již nyní existuje řada organizací navázaných na státní penězovody, usnadňuje to i např. vládou podporovaný genderový audit kde se přímo hovoří o realizování auditů nezávislými organizacemi; jiné, např. Genderová expertní komora má za cíl začlenit genderovou perspektivu do agend státu i soukromého sektoru (s podporou Norských fondů a fondů Sorose); jiný soubor „neziskovek“ představuje Česká ženská lobby, podporovaná ESF, úřadem vlády a MPSV;

Článek 14 – Vzdělání (1) Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role
, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.

(2) Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích
;

komentář: je zde riziko tlaku na uzákonění vymývání mozků od dětského věku; stát se zavazuje k indoktrinaci dětí genderovou ideologií {ve světě se již objevují ve školkách programy, kdy kluci jsou povzbuzováni hrát si i s panenkami a holky s autíčky; objevují se snahy, aby se pohlaví dítěte neurčovalo po narození, ale aby se rozhodlo až v dospívání a že rodiče budou povinni děti vychovávat „genderově neutrálně“ atp.}; již nyní dochází k přepisování učebnic pro děti, aby byly správně genderově korektní; jsou na to již zcela oficiální pokyny na stránkách ministerstva školství; nyní to budou mít aktivisté s prosazováním svých genderových představ ještě jednodušší;

Článek 17 – Účast soukromého sektoru a médií 1. Strany se obrátí na soukromý sektor, sektor informačních a komunikačních technologií a na média, samozřejmě s náležitým respektem pro jejich svobodu slova a nezávislost, s výzvou k účasti na přípravě a realizaci strategií a stanovení vodítek a samoregulačních standardů k prevenci násilí vůči ženám a k posílení úcty k jejich důstojnosti. 3. Strany se ve spolupráci s aktéry ze soukromého sektoru zaměří u dětí, rodičů a vzdělávacích pracovníků na rozvoj a podporu znalostí a schopností čelit v komunikačním a informačním prostředí obsahu sexuální či násilné povahy, jenž může být škodlivý.

komentář: jinak řečeno, zajistěte cenzuru, nebo autocenzuru („samoregulační standardy“) k omezování informací se sexuální povahou {s interpretovaným sklonem k násilí}; v TV pořadech, nebo ve filmech zřejmě budou muset být omezovány scény se „sexuálním obsahem“ {který zájmové skupiny a Grevio bude považovat za více, či méně násilné};

ad (4) ochrana a podpora obětí a svědků

Článek 27 – Ohlašování Strany
učiní nezbytná opatření k vybídnutí kohokoli, kdo se stal svědkem aktu násilí spadajícího do působnosti této úmluvy, anebo kdo rozumný důvod se domnívat, že takovýto akt byl spáchán anebo lze očekávat, že bude spáchán v budoucnu, aby tuto skutečnost ohlásil kompetentním organizacím či úřadům.

komentář: lidé, kteří se stali obětí násilí, tuto skutečnost ohlašují (pokud to uznají za vhodné) a policie jedná; tento článek 27 jde dál, svědci nebo nepřímí svědci („má důvod se domnívat“) budou vybídnuti tuto skutečnost oznámit; není jasné, zda to neoznámení nebude v budoucnu trestné; absurdita takovéto pobídky se vyjeví, pokud si uvědomíme, že zrovna tak je možné požadovat, aby stejnému režimu [oznámení nepřímého svědectví, či domněnky] podléhalo jakéhokoliv násilí i nespadající do Úmluvy;

Článek 28 – Ohlašovací povinnost odborníků Strany
učiní nezbytná opatření k tomu, aby pravidla důvěrnosti vyplývající ze zákonů dané země nebránila pracovníkům určitých profesí, při respektování vhodných podmínek, ohlásit kompetentním organizacím či úřadům, že mají důvodné podezření, že došlo ke spáchání závažného násilného činu, spadajícího do působnosti této úmluvy, a lze do budoucna očekávat, že budou spáchány další závažné násilné činy;

komentář: tento odstavec interpretuje česká advokátní komora jako prolomení mlčenlivosti advokátů; advokát nesmí být vystaven situaci, kdy by měl aktivně hlásit úřadům či policii skutečnosti, na nichž by bylo možné založit podezření ze spáchání trestného činu; zastánci smlouvy tvrdí, že se to advokátů netýká; R. Šafařík [rada vlády]: z důvodové zprávy k úmluvě se uvádí, že rozsah profesí, na které se článek bude vztahovat, si určí každý stát sám a zatím k tomu žádný stát nepřistoupil; S. Balík [advokát a někdejší ústavní soudce] „Vidíte, jak je úmluva nejasná, když někdo tam advokáta nevidí a jiný ho tam vidí zcela jednoznačně“ [řekl na sněmovním semináři]; v doprovodné zprávě k úmluvě jsou jako příklad odborníků uvedeni lékaři a psychiatři;

ad (6) – migrace

z řady ustanovení lze vyvozovat různé interpretace; např.

• v případě rozloučení manželství či vztahu, pokud by probíhalo za obzvláště tíživých okolností, [má být] přiznáno právo na udělení samostatného povolení k pobytu [čl. 59(1)];

• strany vydají obnovitelné povolení k pobytu obětem kdy kompetentní orgán usoudí, že jejich pobyt je nezbytný vzhledem k jejich osobní situaci [čl. 59(3)];

• strany učiní nezbytná legislativní i jiná opatření pro to, abygenderově podmíněné násilí vůči ženám bylo uznáno jako forma perzekuce ve smyslu úmluvy z roku 1951, upravující status uprchlíků, a jako forma závažné újmy, zakládající potřebu doplňkové/dodatečné ochrany;

nedávno Soudní dvůr EU rozhodl v jedné související kauze; rozvedená migrantka z Turecka požádala o azyl v Bulharsku; po odchodu z Turecka se v září 2018 oficiálně rozvedla se svým prvním manželem, a to i přes jeho námitky; uvedla, že z těchto důvodů se obává, že ji její rodina zavraždí, pokud se vrátí do Turecka; předložila rozhodnutí tureckého soudu, kterým byla umístěna do domova pro ženy, které se staly oběťmi domácího násilí, v němž se údajně necítila bezpečně; manžel byl za vyhrožování odsouzen; Bulharský orgán pro uprchlíky odmítl zahájit řízení o přiznání mezinárodní ochrany;

Soudní dvůr EU na dotaz bulharského soudu rozhodl, že migrantka má nárok na azyl; podle něj pojem „vážná újma“ zahrnuje reálnou hrozbu, že žadatel bude usmrcen nebo vystaven násilí ze strany svého rodinného příslušníka nebo příslušníka své komunity z důvodu údajného porušení kulturních, náboženských nebo tradičních norem;

• mimoto Soudní dvůr EU výslovně uvedl, že právo na azyl se musí vykládat v souladu s Istanbulskou úmluvou, přestože ji Bulharsko neratifikovalo [zdroj curia.europa.eu];

představme se země severní Afriky a Blízkého východu; jaké je v nich postavení žen a lidí se všemi různými gendery; kolik podobných případů nastává; kolik lidí z těchto oblastí světa získá kvůli Istanbulské úmluvě ochranu, jen proto, že budou tvrdit, že jsou oběti genderového násilí, což v těchto oblastech není nic neobvyklého;

• Istanbulská úmluva je pozvánka pro nemalou část obyvatel severoafrických a blízkovýchodních zemí; je dalším návodem, jak proplout azylovým systémem evropských zemí, které již Istanbulskou úmluvu ratifikovaly;

ad (7) – monitorovací mechanismus Výbor GREVIO

• ve výboru jsou samé ženy, jedna z jejich představitelek [Marceline Naudi, místopředsedkyně GREVIO, jinak vyučující Gender studies na Maltě] na semináři v Praze k uvedené Úmluvě [26.9.2018, byl jsem přítomen osobně], m. j. sdělila, že je zapotřebí změnit mocenskou nadvládu mužů;

T. Zdechovský: GREVIO by měla být genderově vyvážená skupina, jde však o 10 žen
, které například Dánsku vytkly, že problematiku domácího násilí řeší příliš neutrálně a musí více zohledňovat genderové hledisko. Rakousku zase pochválily některé genderově sensitivní učebnice a příručky už pro mateřské školy, měly by být ale povinné a používané ve všech školkách; obě země také dostaly
pokyn vyčlenit více finančních prostředků pro ženské neziskovky; mají tři roky na nápravu;

• některé další výsledky z monitorovacích misí GREVIa [J. Kříž, z konference v Senátu o Istanbulské úmluvě 30. 5. 2023]:

Andorra například byla oceněna za pořádání seminářů za účelem dekonstrukce stereotypů a analýzy sociálních konstruktů, jako je například mýtus romantické lásky; problematičnost mýtu romantické lásky spočívá v tom, že udržuje nerovnosti mezi pohlavími a může hrát roli při vzniku násilných partnerských vztahů (?);

Turecko bylo upozorněno na vzrůstající počet soukromých škol, což může způsobit, že dosud dosažený pokrok bude narušen, ne-li zvrácen;

• v oblasti sexuální výchovy, kterou GREVIO považuje za nezbytnou, se zdůrazňuje potřeba výuky o tzv. sexuálních a reprodukčních právech, což je poměrně problematický termín, používaný v měkkých dokumentech a právně nedefinovaný;

neutrální přístup k pohlaví je v rozporu s Istanbulskou úmluvou; neutrální přístup se projevuje například tím, že italské školy spolupracují s genderovými organizacemi méně než dříve, GREVIO proto varuje před zdánlivě vědeckým přístupem a vyzývá italské úřady, aby zakročily proti pokusům o šíření dezinformací o genderu;

Černá Hora: úcta k tradiční rodině je silná i mezi odborníky pověřenými intervencí v rodinách; ženám jsou často přisuzovány tradiční genderové role matek a manželek; jak proti těmto neduhům bojovat? podporou nevládních organizací, které mají být zapojeny do všech fází přípravy, koordinace, provádění a hodnocení zákonů, veřejných politiků a programů prevence a boje proti násilí na ženách;

• ve vztahu k Polsku upozorňuje, že soudy zachovávají respekt k rodině jako základní jednotce společnosti, což je nepřijatelné, protože úkolem je bojovat s genderovými stereotypy;

• ve zprávě týkající se Gruzie GREVIO kritizuje, že ženy přebírají hlavní odpovědnosti za ženské úkoly v domácnosti a muži za mužské úkoly a veřejné funkce.

důvody vlády pro ratifikaci Úmluvy:

(a) „lidskoprávní tradice ČR“, zajišťující naše dobré jméno ve světě;

• vláda se staví vstřícně k lidskoprávním úmluvám z důvodů „lidskoprávní tradice ČR“ v této oblasti (agenda lidských práv je dlouhodobě prioritní oblastí vládní politiky); podpora lidských práv ve světě je součástí české zahraniční politiky prakticky již od vzniku samostatné ČR; aktivní činnost ČR v této oblasti přispěla k vytvoření jejího dobrého jména v zahraničí;

komentář: lidskoprávní tradice je hezká věc, avšak přijímat z tohoto důvodu cokoliv, co se odkazuje na lidská práva, bez dostatečného posouzení důsledků je neprozíravé;

(b) vláda se přiklání k plnění měkkých cílů Úmluvy, jako např. dostupnost sociálních služeb nebo vzdělávání apod.;

Vláda: trestněprávní rovina tvoří jen asi třetinu celé úmluvy; Úmluva totiž obsahuje opatření v oblasti prevence, dostupnosti služeb pro oběti, telefonních linek pomoci, školení odborníků a odbornic, vzdělávání apod., v řadě těchto oblastí Česká republika výrazně zaostává.

komentář: pokud to uzná vláda, nebo parlament za vhodné sami si uvedená preventivní opatření můžeme zavést, k tomu nepotřebujeme mezinárodní úmluvu; navíc úmluvy lze obtížně měnit;

argument „ČR v něčem zaostává“ je velmi oblíbený argument u různých zájmových skupin, které chtějí prosazovat své zájmy; ČR zaostává v desítkách oblastí {výstavba bytů, produktivita práce, digitalizace, inovace, hospodářský výkon, konkurenceschopnost a v dalších oblastech a o tom se tak intenzivně nehovoří}, pokud bychom se stejným úsilím směřovali k zlepšení těchto parametrů, možná, že by bylo automaticky i více prostředků na prevenci a dostupnost služeb pro oběti;

(c) tlak zemí Úmluvy na státy, která lidská práva, resp. práva žen, zcela nerespektují

 

komentář: státům, které vnímají ženy jako podřízené bytosti z důvodů státního náboženství {Islám}, žádná úmluva nepomůže; spíše se zdá, že své zvyky a tradice budou importovat k nám (protože jim v tom v Evropě nikdo nebude příliš bránit a to z důvodů ochrany náboženských svobod, kulturní rozmanitosti apod.) {existují i světlé výjimky, např. Švýcarsko, postih za odmítání podání ruky učitelce (co by ženě) [zdroj]};

• není žádný důvod přistupovat na smlouvu, kdy již všechna deklarovaná násilí již máme v legislativě ošetřená, a to jen kvůli tomu, abychom jiné státy možná přiměli, k tomu aby podobná opatření zavedli také a navíc s rizikem přijetí nových aktivistických a ideologických proklamací, které mohou vést k nezamýšleným důsledkům;

//vládní důvody konzultovány s R. Šafaříkem, ředitelem Odboru rovnosti žen a mužů na Úřadu vlády//

komentář: reálným důvodem
k ratifikaci však může být i neschopnost odolávat nátlakovým akcím, obtížnost stavět se proti dalším lidskoprávním úmluvám, aktivismus, získávání podpory některých zájmových skupin, snaha být „proevropští“, apod.

důvody odpůrců Úmluvy pro odmítnutí ratifikace

• v Úmluvě jsou proklamace, která mohou dát zájmovým skupinám a médiím sílu k vymáhání sociálně inženýrských návrhů zákonů, se kterými by žádný ministr do parlamentu nikdy sám nepřišel a které mohou mít negativní důsledky;

dohlížecí výbor GREVIO

značný díl moci nad uváděním Istanbulské úmluvy v život je svěřen do rukou – klausovsky řečeno – „nevolených, ale vyvolených; Genderoví, LGBT(…), lidskoprávní a další aktivisté na různých úrovních získávají užitečný prostředek pro přestavbu světa podle svých představ, hůl na své odpůrce i poukaz na stále dosypávaný žlab;

výklad Úmluvy v rukou GREVIO bude nepochybně živelný; i ta ustanovení, která se zdánlivě zdají být nekontroverzní a bezproblémová – např. kriminalizace psychického, fyzického nebo sexuálního násilí či nebezpečného pronásledování – mohou postupně nabývat nových rozměrů;

nevyžaduje příliš mnoho představivosti odhadnout, jaký typ lidí bude v GREVIO zasedat, a jaká doporučení bude tento orgán vydávat;

monitorovací mechanismus se stane prostředkem politického nátlaku na smluvní státy; zákonodárci, kteří by se snad nechtěli podrobit pokrokovému výkladu expertů dobrovolně, budou nejspíše brzy umravněni či obejiti progresivistickými soudci, ať už vnitrostátními, nebo třeba těmi ve Štrasburku či Lucemburku;

míra naplňování jednotlivých článků úmluvy bude určovat externí skupina GREVIO; tzn. i vydávání prostředků na to či ono, i přesto, že stát v dané době bude mít jiné priority;

zdůraznění role lobbistických „nevládních“ organizací
;

• platí, že smluvní strany mají povinnost „uznávat, podněcovat a na všech úrovních podporovat činnost příslušných nevládních organizací a občanské společnosti, které působí v oblasti boje proti násilí na ženách, a zavedou účinnou spolupráci s těmito organizacemi“ [čl. 9]; počítá se s jejich zapojením do osvětových kampaní [čl. 13], do poskytování služeb obětem [čl. 18] či podávání informací expertní skupině GREVIO [čl. 68(5)]; měly by pro ně být vyčleněny přiměřené finanční zdroje [čl. 8];

jde o první lidskoprávní úmluvu, která vedle biologického pohlaví pracuje s pojmem „gender”
;

genderistickou optikou je jednak pohlaví chápáno jako sociální konstrukt a věc sebepojetí jedince, jednak je vše kolem nás poměřováno z hlediska „genderové“ rovnosti a korektnosti;

• ratifikací Úmluvy by byl tento přístup vtažen i do českého právního řádu, etabloval by se zde a hrozilo by jeho postupné prorůstání do všech právních odvětví, a tedy i do všech oblastí života;

Úmluva posouvá vztahy mužů a žen do roviny mocenského zápasu dvou konkurenčních skupin; namísto ideálu komplementarity a harmonie nabízí třídní boj;

{důvodová zpráva: násilí páchané na ženách je projevem historicky nerovných mocenských vztahů mezi ženami a muži,uznávajíce strukturální povahu násilí páchaného na ženách jako násilí na základě pohlaví a že násilí páchané na ženách je jedním z klíčových společenských mechanismů, kterými jsou ženy nuceny do podřízeného postavení ve srovnání s muži};

jednosměrná orientace na schéma muž agresor, žena oběť je základní linií celého textu;

• Úmluva samo násilí na ženách považuje za diskriminaci [čl. 3a];

• antidiskriminační zápal pravidelně vede k přehlížení nespravedlností, jež se vytvářejí vůči těm, kteří nepatří k cílové chráněné skupině; těžko ovšem hledat nástroj, který by v tomto ohledu zacházel tak daleko jako Istanbulská úmluva;

• muži a chlapci jsou vnímáni jako odvěcí utlačovatelé žen a potenciální pachatelé násilí; právě v tom tkví ústřední koncept „genderově podmíněného násilí na ženách“;

je nekoncepční a nesystémové, má-li být boj proti jednomu z tisíců sociálně patologických jevů uměle vyvýšen nad vše ostatní a učiněn zlatým teletem
;

• takto selektivně a poplatně ideologii by právo nikdy fungovat nemělo;

• je snad něco méně vražda taxikáře nebo loupežné přepadení čerpací stanice s následkem těžké újmy na zdraví pumpaře?

tam, kde by měly v tichosti konat svou každodenní práci policie, státní zastupitelství a soudy, vytváří aktivisté s hlasitým řičením politikum a sami se derou ke kormidlu a k penězovodům;

• tam, kde by mělo být cílem odhalovat a trestat pachatele, dostává se do hledáčku společnost jako celek;

v Úmluvě je silný akcent na převýchovu společnosti, zabalený do hávu prevence
;

• strany přijmou nezbytná opatření k podpoře změn v sociálních a kulturních vzorcích chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a všechny další, které jsou založeny na myšlence méněcennosti žen nebo na stereotypech. role pro ženy a muže;

• přijmou nezbytná opatření k povzbuzení všech členů společnosti, zejména mužů a chlapců, aby aktivně přispívali k předcházení všem formám násilí, na které se vztahuje tato úmluva [čl. 12];

co by znamenalo říci NE Istanbulské Úmluvě

Říci „ne!“ ratifikaci neznamená, že bychom se obraceli zády k obětem a přehlíželi význam jednoho druhu společensky škodlivého chování; zajištění bezpečnosti a spravedlnosti vlastním občanům je prvořadým úkolem každého státu, který se chce nazývat vyspělým;

• ochrana slabých a zranitelných je trvalou součástí křesťanských hodnot;

• odmítnutí by patřilo pouze genderové ideologie, antidiskriminaci, sociálnímu inženýrství, aktivistům, kteří natahují ruce po moci i po veřejných penězích, a snaze přenášet další pravomoci na mezinárodní orgány tam, kde můžeme spoléhat na vlastní síly;

T. Zdechovský [europoslanec]: víme, jak fungují mezinárodní smlouvy; jakmile se ratifikují, je prakticky nemožné od nich odstoupit, a zvláště vyvázání se z lidskoprávní smlouvy by pro zemi byla mírně řečeno diplomatická sebevražda; každá podobná smlouva pak slouží jako podklad pro vznik dalších smluv, kdy se ty následující odmítají o poznání hůře, protože už se přeci jednou souhlasilo; v ČR bych se spíše soustředil na vymahatelnost práva než na ratifikaci zrovna Istanbulské úmluvy a následnou povinnost plnit gender přání deseti žen [GREVIO]; Úmluvu od Rady Evropy můžeme bez jakýchkoliv následků odmítnout;

v oddělené příloze je stanovisko osmi senátorů Proč řekneme NE Istanbulské úmluvě z 29.7.2023.

podpisy a ratifikace

 

• do 30. března 2022 ji ratifikovalo 39 států včetně EU [zdroj

]; 7 států podepsalo, ale neratifikovalo: Arménie, Bulharsko, Česko, Maďarsko, Lotyšsko, Litva a Slovensko;

podpis úmluvy dosud odmítá Ázerbájdžán; ze států, co úmluvu původně podepsaly, byla posléze ratifikace smlouvy odmítnuta Bulharskem (na základě rozhodnutí bulharského ústavního soudu, podle kterého je neslučitelná s bulharskou ústavou), Slovenskem (na základě opakovaného odmítnutí ratifikace smlouvy ve slovenském parlamentu), a Maďarskem (na základě odmítnutí ratifikace maďarským parlamentem); Turecko se od úmluvy na základě prezidentského dekretu stáhlo a od 1. 7. 2021 zde úmluva pozbyla platnosti.

EU přistoupila k Istanbulské úmluvě; dopady na členské státy

v případě Istanbulské úmluvy přijala Rada prohlášení, v němž vymezuje pravomoci Unie v záležitostech upravených Úmluvou;

• opatření pro boj proti diskriminaci, zejména diskriminaci na základě pohlaví,

• opatření týkající se koordinace diplomatické nebo konzulární ochrany občanů nezastoupeného členského státu EU ve třetí zemi,

opatření v otázkách azylu, doplňkové ochrany, dočasné ochranypřistěhovalectví,

justiční spolupráce v občanských a trestníchvěcechpolicejní spolupráce,

rovnosti žen a mužů, pokud jde o příležitosti na trhu práce, a rovného zacházení na pracovišti, jakož i v otázkách zaměstnání a povolání“.

[Prohlášení o pravomoci Evropské unie v záležitostech upravených Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, 2023/C 194/02

];

procesní stránka naplňování požadavků Úmluvy Evropskou unií je řešena Kodexem chování, který vypracovaly Rada, členské státy a Komise pro koordinaci, zaujímání společných postojů a vystupování v rámci mechanismů správy Úmluvy (zejm. podávání zpráv výboru GREVIO) [zdroj

];

z podrobné analýzy vyplývá, že v následujících oblastech mohou být členské státy vázány Úmluvou jakožto součástí práva EU, aniž by ji ratifikovaly
, a to na základě toho, že Unie je po svém přistoupení povinna dodržovat Úmluvu:

• hlava IV, která upravuje ochranu a podporu obětí (dle vlády ale s výjimkou např. čl. 21, 27 a 28), a to ve vztahu k právním aktům upravujícím práva obětí trestných činů (čl. 82 a 84 SFEU);

• hlava VI, která upravuje vyšetřování a stíhání trestných činů, procesní právo a ochranná opatření (dle vlády ale s výjimkou např. čl. 52, 54, 55 a 58), a to ve vztahu k právním aktům v oblasti justiční spolupráce v trestních věcech (čl. 82 a 84 SFEU);

• hlava VII, která upravuje zvláštní ochranu migrujících žen a žadatelek o azyl, a to ve vztahu k právním aktům EU v oblasti azylu a migrace (čl. 78 a 79 SFEU), které tyto otázky komplexně upravují;

• hlava VIII, která upravuje mezinárodní justiční spolupráci a mezinárodní spolupráci při prevenci násilí a pomoci obětem, a to ve vztahu k pravomocem EU v oblasti justiční spolupráce v občanských i trestních věcech (čl. 81, 82 a 83 SFEU), přičemž v oblasti justiční spolupráce v občanských věcech Prohlášení odkazuje pouze na předpis upravující uznávání ochranných opatření v občanských věcech (tj. předběžná opatření ve věcech domácího násilí); k této hlavě se rovněž vztahují v Prohlášení uvedené předpisy Unie ke koordinaci konzulární ochrany občanů EU ve třetích zemích;

• čl. 40 v hlavě V (sexuální obtěžování), popř. též obecný zákaz diskriminace v hlavě I ve vztahu k čl. 157 SFEU (rovné zacházení s muži a ženami v otázkách práce a zaměstnanosti), patrně ale jen v rozsahu obtěžování na pracovišti, resp. zákazu diskriminace z důvodu pohlaví při odměňování a zacházení na pracovišti [J. Grinc, OEU];

Výsledek hlasování v senátních výborech:

                                                                           

UPV 122/1 (26.7.2023), Z. Hraba – nedoporučuje přijetí {přesněji nevyslovit souhlas}; konstatuje, že Úmluva je ideologickým dokumentem, který v praktické rovině obětem domácího násilí nepomůže; podporuje snahy ministerstva spravedlnosti legislativně posílit ochranu obětí domácího násilí; důvody byly uvedeny v samostatném dokumentu;

VZOB 122/2 (22.8.2023), V. Láska – nepřijato usnesení; pro návrh, aby výbor doporučil Senátu vyslovit souhlas s ratifikací hlasovali 4 senátoři, proti 3 senátoři, 3 senátoři se zdrželi; přítomno bylo 10 senátorů; návrh nebyl schválen;

VVVK 122/3(23.8.2023), J. Grulich – vyslovit souhlas s ratifikací;

VEU 122/4 (22.8.2023), A. Šípová – nepřijal žádné usnesení k projednávanému tisku; pro návrh doporučit souhlas k ratifikaci hlasovali 2 senátoři pro, 3 senátoři byli proti, 2 senátoři se zdrželi hlasování; návrh nebyl přijat;

VEU připojilo doprovodné usnesení: I. doporučuje Senátu nevyslovit souhlas s ratifikací;

II. konstatuje, že Úmluva Rady Evropy o prevenci a boji proti násilí na ženách a domácímu násilí (Istanbul, 11. 5. 2011) neupravuje nic z toho, co by nebylo součástí naší trestněprávní legislativy v oblasti násilí na ženách a domácího násilí; dokument však může přinášet značné výkladové rozpory a v souvislosti s nimi vést ke snaze o prosazování velmi extenzivních a kontroverzních výkladových interpretací; III. žádá Ministerstvo spravedlnosti o legislativní posílení ochrany obětí domácího násilí.

Názory a komentáře některých senátorů v diskusi před hlasováním:

Oberfalzer: Jde o mezinárodní smlouvu, která má v případě kolize přednost před národním kodexem. Ratifikací je vtažena do vnitřního řádu a je vymahatelná. Už máme případ Klimatické úmluvy a následné sankce, že „málo“ konáme. Je psána literou, že tradiční rodina je nepřítel a je příčinou násilí.

Cílem je útok na tradiční stereotypní rodinu a zavedení ideálu multigenderové společnosti, požaduje se výchova ke genderu na všech stupních vzdělávání.

Canov: Snaha nahradit pohlaví pojmem gender. Vmanévrování do našeho právního řádu gender.

Šípová: S genderem již ve strategických dokumentech operujeme a pracujeme. Proč se jich nyní bát?

Kovářová: Odůvodnění, že jí mají i ostatní, že vyšleme signál, že nejdůležitější je prevence, znamená to, že se žádné prevenci nevěnujeme? Nemůžeme všechny ty potřebné kroky dělat bez ratifikace? Prý ratifikace nebude měnit současné naše zákony, což si tedy protiřečí. Není pravda, že kdo neschvaluje IÚ je pro násilí na ženách. Laciná nálepka. Podle názoru Kovářové není pravda, že nebudeme muset měnit naše stávající zákony. Důvody proti: ukažte jedinou zemi, která ratifikací snížila násilí, je tomu naopak. IÚ aktivisté podporují, protože jim slibuje otevření penězovodů, otevření nových struktur. Kontrolní orgán GREVIO, zahraniční zkušenost říká, že kdo si pustí do země Grevio, pak je ostrakizován fotkami žen a jak je utiskuje.  Ratifikací schvalujeme i text důvodové zprávy, ta tam ale chybí. Opatřila jsem si ho sama. Bod 43 důvodové zprávy. Přenesení důkazního břemene, tedy to, co oběť nechce nebo vnímá negativně. Trestné to začíná být tehdy podle IU v momentě, který závisí na psychickém rozpoložení obětí, kdy to vyhodnotí jako nepříjemné. Bude si to vyžadovat také přidělení finanční a lidské zdroje.

Hraba: Nespravedlivé a mírné tresty nejsou výsledkem zákona, ten je přísný, ten je výsledkem úsudku konkrétního soudce. Na to nemá vliv iú. Je to otrávené jablko, pod které se podařilo skrýt pár nepříjemných věcí. Podle odstavce 10 se mezinárodní smlouvy stávají součástí právního řádu ČR. Musí se české právo vykládat v kontextu této úmluvy. Není to úmluva proti násilí ale pro gender. Čl 14 říká, že děti mají být ve školách povinně poučováni o nestereotypních genderových rolích. Vydáváme se směrem, kdy budeme tvrdit, že muž může rodit děti. Za vším hledej peníze, za iu jsou především peníze, povinností státu je přidělit přiměřené finanční a lidské zdroje na potírání násilí spadající pod tuto iu a měly by to dělat nevládní organizace. Finance mají státy vyčlenit a bude to nárokové, bude moci soudit je po státu. 70% občanů nemá tušení, co je obsahem úmluvy.

Informace vlády o pozicích vlády a programu mimořádného jednání Evropské rady, které se koná 1.2.2024 (Petr Fiala)

(hlasoval jsme PRO, Senát většinově také PRO a vzal tím zprávu na vědomí)

 

– na jednání ER ve dnech 14.–15. prosince 2023 byl předložen kompromisní návrh předsedy ER (tzv. negobox), obsahující pozici ER k revizi VFR, nařízení k Nástroji na podporu Ukrajiny a nástroji STEP (Platforma strategických technologií pro Evropu);

ve srovnání s původním návrhem EK z června 2023 došlo k zacílení revize na v současnosti nejvíce potřebné oblasti;

součástí je zřízení Nástroje pro Ukrajinu, jenž by zajistil finanční i rekonstrukční pomoc pro Ukrajinu na roky 2024–2027, a to v celkovém objemu 50 mld. EUR, konkrétně 17 miliard v grantech a 33 miliard v půjčkách.

rovněž bylo zachováno navýšení investic do ochrany hranic a na podporu států zasažených migrací mj. v důsledku ruské agrese vůči Ukrajině (o 2 miliardy EUR), mezi něž patří i ČR; Na posílení kroků vedoucích k účinnému řešení migrace skrze spolupráci s relevantními třetími zeměmi se navrhuje navýšení o 7,6 miliard EUR.

dále je obsahem návrhu navýšení prostředků na investice do posilování obranných kapacit, a to v objemu 1,5 mld. EUR;

zároveň negobox obsahuje prvky, které snižují dopad revize na národní rozpočty členských států, a to prostřednictvím přesunů již schválených finančních prostředků na jiné priority v rámci platného VFR;

na prosincovém jednání tento návrh podpořilo 26 členských států;

přijetí balíčku zabránil nesouhlas Maďarska, které návrh v přeložené podobě, zejména z důvodu nastavení Nástroje pro Ukrajinu, nepodpořilo;

Podrobněji k jednání rady  

– únorová mimořádná ER by proto měla navázat na prosincovou diskusi s cílem nalezení jednomyslné politické shody na finálním kompromisu.

Stanovisko vlády

vláda ČR na jednání ER v prosinci 2023 podpořila kompromisní návrh revize VFR, který je v souladu s klíčovými prioritami ČR;

bude proto společně s dalšími členskými státy usilovat o to, aby se na nadcházejícím jednání podařilo nalézt jednomyslnou podporu pro schválení balíčku;

vítá, že kompromisní návrh je značně omezenou a zacílenou revizí VFR, který zohledňuje ekonomickou realitu v členských státech a jejich možnosti;

• tematicky vláda ČR vítá zejména fakt, že se povedlo zachovat úroveň potřebné podpory Ukrajiny v navrhované výši;

• vítá, že součástí negoboxu je i konkrétní podpora pro členské státy, které hostí uprchlíky před ruskou agresí vůči Ukrajině.

Usnesení VEU, bere na vědomí

Dopady, sporné a problematické záležitosti

s ohledem na mimořádný charakter tohoto zasedání aktuálně neprobíhá standardní příprava písemných závěrů ER;

na pracovní úrovni pokračuje příprava pozice Rady k jednotlivým souvisejícím legislativním textům, aby se po případném schválení revize ze strany ER mohlo bez prodlení přistoupit k jednání s Evropským parlamentem.

212/14 – Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za vznik a osvobození Československa a některých pozůstalých po nich, o zvláštním příspěvku k důchodu některým osobám, o jednorázové peněžní částce některým účastníkům národního boje za osvobození v letech 1939 až 1945 a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů; Sněmovní tisk 614 (Marián Jurečka)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově také PRO. Návrh přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

 

osoby, kterým bylo Ministerstvem obrany vydáno osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu (pobírající starobní nebo invalidní důchod z českého důchodového pojištění), mají nárok na stanovení výše procentní výměry důchodu nejméně v částce rovnající se procentní výměře průměrného starobního důchodu zjištěné pro účely zvýšení důchodů od ledna 2012 a valorizované k datu, od něhož se důchod přiznává [§8 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu];

aktuálně činí (dle údajů uvedených v důvodové zprávě) výše procentní výměry průměrného starobního důchodu stanovená popsaným způsobem 14 274 Kč;

• jde-li o předčasný starobní důchod, částka se krátí úměrně k délce doby předčasnosti;

• k úpravě důchodu nedochází automaticky, vyžadována je žádost oprávněné osoby a doložení úředně ověřeného opisu nebo kopie osvědčení.

výše uvedená úprava je dle navrhovatele problematická, neboť nedopadá na osoby, které nezískaly potřebnou dobu pojištění pro nárok na starobní důchod a některým osobám, které pobírají dílčí důchod, neposkytuje odpovídající zajištění ve stáří;

skutečným urychleným důvodem předkladu je zřejmě hladovka Jiřího Gruntoráda před Úřadem vlády {se silným mediálním pokrytím}, kterou držel od 17. 11. 2023 do 24.11.2023 viz dopady.

Podrobněji k obsahu zákona  

Zákon č. 262/2011 Sb., o účastnících odboje a odporu proti komunismu

 

(1)pro vznik nároku na řádný starobní důchod bude podmínka získání potřebné doby důchodového pojištění u účastníků odboje a odporu proti komunismu (kterým o tom bylo vydáno osvědčení) považována za splněnou dosažením důchodového věku [§8(1)], {bod 2};

tato úprava však nebude platit, pokud vznikl nárok na slovenský starobní důchod, neboť ocenění za účast ve třetím odboji v rámci Československa poskytuje svým občanům i Slovenská republika a zvýhodnění by tedy bylo duplicitní;

(2) – zaručená výše starobního důchodu bude v roce 2024 stanovena na 20 635 Kč měsíčně; tato výše bude v dalších letech aktualizována podle zvyšování důchodů valorizacemi;

dochází k aktualizaci částky průměrného starobního důchodu; základem pro stanovení výše důchodu náležejícího předmětným osobám bude procentní výměra zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 ve výši 16 235 Kč (a valorizovaná do dne, od něhož se důchod přiznává) [§8(3], {bod 4};

základem pro stanovení výše procentní výměry důchodu náležejícího účastníkům odboje, je procentní výměra průměrného starobního důchodu zjištěná pro účely zvýšení důchodů od ledna 2024 {namísto původních 2012};

• pro stanovení výše procentní výměry důchodů přiznávaných ode dne po 31. prosinci 2023 {původně 2011} je základem částka stanovená podle věty první a zvýšená podle předpisů o zvyšování důchodů, které nabydou účinnosti do dne, od něhož se důchod přiznává [=§8(3)];

nejnižší procentní výměra a základní výměra náleží v plné výši i v případě dílčích důchodů [§8(5)], {bod 7};

Ministerstvo obrany bude povinno sdělovat plátcům důchodů údaje o účastnících odboje a odporu proti komunismu potřebné pro úpravu důchodů nejpozději do 30 dnů ode dne vydání osvědčení [§6(8)], {bod 1};

• tzn. oprávněné osoby již nebudou muset předkládat k žádosti o přiznání důchodu osvědčení;

(3) – k úpravě výše důchodů dojde automaticky, a to od splátky splatné ve čtvrtém kalendářním měsíci následujícím po měsíci, v němž bude zákon vyhlášen;

• zrušuje se povinnost držitele osvědčení, žádat zvlášť o tuto úpravu důchodu a přikládat úředně ověřený opis nebo kopii osvědčení. Tyto údaje budou automaticky plátcům důchodů zasílány Ministerstvem obrany.

za dobu ode dne nabytí účinnosti nové úpravy do dne předcházejícího uvedené splátce náleží jednorázový doplatek [přechodná ustanovení].

Zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění

(4) zachovávají se stávající pravidla týkající se výše nejnižší procentní výměry starobního důchodu některých představitelů komunistického režimu i do budoucna, aby nedošlo k jejich zvýhodnění úpravami §8 zákona o účastnících odboje a odporu proti komunismu {díky odkazu na zákon o důchodovém pojištění došlo i ke zvýhodnění uvedených osob};

hranice která u představitelů komunistického režimu zakonzervovává dosavadní hranici, pod kterou důchod po snížení nemá klesnout je navázána na hranici důchodu podle zákona č. 262/2011 Sb., ta se však navrhovaným zákonem zvyšuje, a změnou zákona o důchodovém pojištění se zajišťuje, aby tito představitelé nebyli navrhovaným zvýšením této hranice paradoxně zvýhodněni [M. Jurečka, sněmovna];

s ohledem na tuto skutečnost je do zákona o důchodovém pojištění vkládáno nové ustanovení §67fa, které zachovává stávající pravidla týkající se výše nejnižší procentní výměry starobního důchodu některých představitelů komunistického režimu i do budoucna;

• má pro ně být zachována i do budoucna částka stanovená podle pravidel uvedených v ustanoveních [§67e(3) a §67f (2) zák. č. 262/2011 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti nové úpravy];

• vzhledem k tomu, že snižování starobních důchodů náležejících představitelům komunistického režimu podle §67e(3) a §67f(2) ZDP nesmí klesnou pod částku průměrného starobního důchodu definovanou v §8(2) a (3)a) a d) zákona č. 262/2011 Sb., vedlo by navrhované zvýšení této částky paradoxně i ke zvýhodnění těchto představitelů [zvláštní část];

Zákonč. 357/2005 Sb., o ocenění účastníků národního boje za osvobození

(5) – zajišťuje se, aby navrhovaná úprava týkající se důchodu účastníků odboje a odporu proti komunismu platila obdobně i ve vztahu k účastníkům takzvaného druhého odboje;

osoby, kterým bylo vydáno osvědčení o účasti na národním boji za osvobození (bez ohledu na to, zda jsou občany ČR) budou mít nárok na starobní důchod a na výši jeho procentní výměry obdobně jako účastníci odboje a odporu proti komunismu;

• v praxi se bude jednat už pouze jen o ojedinělé případy [M. Jurečka, sněmovna];

k úpravě důchodů dojde na základě žádosti, a to zpětně ode dne nabytí účinnosti zákona.

Účinnost prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

Zákon byl přijat v prvém čtení.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

na neřešení problému nízkých disidentských penzí upozornil loni na podzim signatář Charty 77 a zakladatel knihovny samizdatové a exilové literatury Libri prohibiti Jiří Gruntorád; od 17. listopadu držel více než týden hladovku před úřadem vlády; přidal se k němu někdejší disident John Bok {poté i M. Kocáb};

protest ukončili poté, co kabinet rozhodl o přípravě návrhu změn zákonů k zajištění důstojných důchodů a odvolal své loňské usnesení, jímž se hlásil k tradicím zápasu Charty 77 o lidská práva a demokracii [zdroj 16.1.2024 ČTK

];

J. Gruntorád: poslední kapka byl Jurečkův dopis Charliemu Soukupovi; Soukup byl dvakrát vězněn v komunistickém režimu, pak ho donutili k vystěhování do Austrálie; v roce 2009 se vrátil a měl úplně legrační důchod, z kterého se nedalo žít, a ten mu valorizovali na dnešních asi 6 200 Kč;

• dle Jurečky pan Soukup dostane australský důchod 770 australských dolarů;

M. Jurečka: dokud je tu situace, kdy Karlu Soukupovi není vyplácen důchod z australské strany, snažíme se zjistit proč a pomoci tomu, aby mu byl ten důchod vyplácen; do doby, než se toto napraví, mu bude přiznáván důchod ve výši průměrného důchodu tak, jak je postupováno u jiných účastníků třetího odboje,“ řekl ministr [zdroj 20.11.2023 Idnes

];

Sněmovna

M. Jurečka: tato opatření se budou týkat zároveň stovky držitelů osvědčení, jejichž důchody jsou nižší než je nově navrhovaná zaručená výše důchodů;

• celkově bylo pro účastníky odboje nebo pozůstalé po nich vydáno celkem 1900 osvědčení;

• finanční dopady této legislativní úpravy se odhadují ve výši 10 až 30 milionů Kč ročně.

VSP 212/1(23.1.2024), M. Horskáschválit;

UPV 212/2 (23.1.2024), Z. Hraba – schválit.

 

209/14 – Zákon o pojištění odpovědnosti u provozu vozidla (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO, zákon přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

 

návrh transponuje novelu takzvané motorové směrnice, řešící na úrovni Evropské unie povinnosti pojištění při provozu motorových vozidel a odškodňování obětí dopravních nehod;

• vzhledem k tomu, že stávající zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla byl přijat před více než dvaceti lety a byl mnohokrát novelizován, a vzhledem k rozsahu změn, které přináší transponovaná směrnice, se předkladatel rozhodli zpracovat problematiku pojištění odpovědnosti z vozidla ve zcela novém zákoně;

v souvislosti s přijetím návrhů se počítá také s vydáním vyhlášky Ministerstva financí, kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

Podrobněji k obsahu zákona  

Úvodní ustanovení (část první)

(1)rozšiřuje se okruh vozidel podléhající povinnosti pojištění odpovědnosti;

vozidlem se bude nově rozumět to vozidlo, jehož maximální konstrukční rychlost je vyšší než 25 kilometrů za hodinu, respektive je vyšší než 14 kilometrů za hodinu, pokud provozní hmotnost je větší než 25 kilogramů;

dopadne zejména na elektrické koloběžky rychlejší než 25 km/h, které dosud povinné ručení mít nemusely (případně segway, zahradní traktůrky či motorová golfová vozítka, uklízecí a jiné pracovní stroje nebo průmyslová zařízení schopná samostatného přemístění, sněžné skútry anebo rolby);

elektrokola obvykle nebudou splňovat definici vozidla, protože jejich základním pohonem je lidská síla a motor je jen jako výpomoc (navíc mají omezovače příšlapu na 25 km/hod);

za vozidla se naopak nebudou považovat kolejová vozidla ani vozíky pro invalidy, jsou-li používány osobou se zdravotním postižením [§2(1) a (3)], [PN-A1];

(2) – nově se vymezuje provoz vozidla; provozem se bude rozumět jakékoliv použití vozidla odpovídající jeho obvyklé funkci jako dopravního prostředku, a to bez ohledu na vlastnosti vozidla a bez ohledu na terén, ve kterém je vozidlo použito, a bez ohledu na to, zda stojí, nebo je v pohybu [§2(4)];

motorové vozidlo je tedy v provozu nejen když se pohybuje, ale i tehdy, když sice stojí, ale jeho motor je v chodu, příp. když tvoří překážku pro ostatní účastníky provozu v důsledku selhání řidiče;

provozem motorového vozidla se rozumí i příprava k jízdě, bezprostřední úkony po ukončení jízdy, úkony potřebné k údržbě vozidla; v případě pochybností platí vyvratitelná právní domněnka, že vozidlo bylo použito jako dopravní prostředek;

(3) – ruší se zelená karta pro prokazování pojištění odpovědnosti při provozu vozidel na území ČR;

•  na rozdíl od stávající právní úpravy se navrhuje ponechat její účel pouze jako mezinárodní osvědčení {některé členské státy to vyžadují}, protože systém kontrol pojištění u tuzemských vozidel bude digitalizován;

zelená karta bude vydána jen na žádost [§5(2)];

• řidiči v tuzemsku nebudou muset mít u sebe tu zelenou kartu {která je v posledních letech bílá};

• zelená karta je mezinárodní osvědčení o pojištění odpovědnosti nebo že za povinnost nahradit újmu ručí příslušná národní kancelář pojistitelů [§5].

Pojištění odpovědnosti (část druhá)

(4) – u tuzemského vozidla se přenáší povinnost sjednat pojištění z odpovědnosti z vlastníka vozidla na jeho provozovatele;

podle dosavadní právní úpravy má povinnost pojistit odpovědnost za újmu vzniklou provozem tuzemského vozidla vlastník vozidla a u cizozemského vozidla jeho řidič;

provozovatelem vozidla se primárně rozumí provozovatel podle definice obsažené v zákoně o podmínkách provozu, tedy osoba zapsaná jako vlastník v registru vozidel, není-li na základě dohody s vlastníkem zapsána jiná osoba [§2(15) zák. o podmínkách provozu];

osoba, která je podle zápisu v registru vozidel provozovatelem vozidla, však může prokázat, že faktickým provozovatelem vozidla je někdo jiný, čímž se zprostí povinnosti pojištění odpovědnosti; v takovém případě by musela osoba zapsaná jako provozovatel prokázat, že jiná osoba má dlouhodobou právní a faktickou možnost dispozice s vozidlem.

pojištění odpovědnosti musí být sjednáno po celou dobu registrace vozidla v registru vozidel [§6(1)a];

• jedná-li se o vozidlo neregistrované, trvá povinnost po celou dobu, po kterou je vozidlo schopné provozu [§6(1)b];

(5) – rozšiřují se výjimky z povinnosti pojištění odpovědnosti včetně alternativního pojištění odpovědnosti při motoristických závodech nebo soutěžích;

vyjímají se určitá vozidla nebo určité osoby z povinnosti sjednat pojištění odpovědnosti [§7(1)];

mezi vyňatá vozidla patří např. vozidla složek IZS, policie, zpravodajské služby, hasiči, neregistrovaná vozidla, která jsou provozována pouze v uzavřených nebo veřejnosti nepřístupných prostorech nebo objektech (např. letiště) a registrovaná vozidla, jsou-li v registru silničních vozidel zapsána jako vyřazená z provozu a umístěná mimo veřejně přístupné místo a jsou-li provedena nezbytná opatření k zabránění jejich provozu; motosport [§7(1)a až §7(1)j]

za újmu vzniklou provozem těchto vozidel se poskytuje plnění z garančního fondu [§7(2)], kterému následně vzniká regres vůči odpovědným osobám (např. vůči řidiči vozidla, který způsobil nehodu);

případě motosportu bude povinné alternativní pojištění s minimálními limity pojistného plnění {tj. na 50 mil. Kč [§14] u škody [§15]} [§8(1)];

a to i v případě, že újma vznikla po dobu přípravy motorsportu včetně školení, testování a předvádění;

• právo na pojistné plnění bude mít poškozený přímo vůči pojistiteli, stejně jako tomu je u klasického pojištění odpovědnosti. V případě nesplnění povinnosti sjednat pojištění motorsportu se poškozeným poskytne plnění z garančního fondu [§8(5)];

(6) – zvyšuje se minimální pojistný limit ze současných 35 mil. Kč na 50 mil. kč;

minimální limity pojistného plnění jsou upraveny zvlášť pro újmy na zdraví (nejméně 50 milionů Kč na každého poškozeného) a pro věcné škody (nejméně 50 milionů Kč bez ohledu na počet poškozených);

u obou limitů došlo k navýšení o 15 mil Kč; újmu převyšující limit pojistného plnění ujednaný v pojistné smlouvě nehradí pojišťovna, ale škůdce; do výše minimálního limitu jsou také hrazeny újmy z garančního fondu, např. nebylo-li k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti [§13 až §15];

pojistitel i nadále musí při stanovení výše pojistného zohlednit předchozí škodný průběh pojištění odpovědnosti u konkrétního pojistníka, tj. historii pojistných událostí za posuzovanou dobu pro účely zohlednění rizik a stanovení výše pojistného [§ 16].

• oproti dosavadní úpravě dochází k omezení doby, do které se započítává doba trvání pojištění, a to v rozmezí 5 až 20 let;

• potřebné údaje o škodném průběhu eviduje Kancelář a poskytuje je pojišťovnám elektronicky [§38(1) a (4)];

(7) – pojištění odpovědnosti musí i nadále krýt na základě jediného pojistného všechny pojistné události, které vzniknou v členských státecha na území vybraných států, které jsou součástí zelenokaretního systému [§19];

nově tyto státy určí shromáždění členů Kanceláře; doposud vybrané státy určovala vyhláška Ministerstva financí;

• v zákoně se uvádí právo pojištěného vůči pojistiteli na úhradu zachraňovacích nákladů, např. na ekologickou likvidaci následků dopravní nehody [§18];

pojistitel za pojištěného bude nově hradit také regresní náhradu vůči instituci jiného členského státu, která poškozenému poskytla dávku sociálního zabezpečení [§18(d)];

zavádí se speciální případ zániku pojištění odpovědnosti, který nastane ke dni oznámení zániku pojistného zájmu pojistníka (např. změna vlastníka vozidla); tím se má předejít situacím, kdy pojištění zanikne, aniž by se o tom pojistitel dozvěděl [§24(b)];

(8) – nově, pokud pojistitel přestane poskytovat pojištění odpovědnosti v ČR, prohlášení o škodném průběhu pojištění odpovědnosti poskytne ji pojistníkovi Kancelář, která bude potřebné údaje evidovat [§25(1)];

nově se doplňuje přímý nárok poškozeného vůči pojistiteli přípojného vozidla;

• v případě újmy vzniklé soupravou vozidel sestávající z tažného vozidla a přípojného vozidla podléhajícího pojištění odpovědnosti má poškozený právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, který sjednal pojištění odpovědnosti z provozu přípojného vozidla, nelze-li údaje k tažnému vozidlu zjistit [§28(3)];

• i v případě uvolněného přívěsného vozíku, kdy poškozený s ohledem na provozní, povětrnostní nebo jiné okolnosti nebyl schopen identifikovat tažné vozidlo;

bude obecně zakázáno podmiňovat ukončení šetření škodné události ukončením projednávání přestupku nebo trestného činu spáchaného v souvislosti s touto událostí [§ 29];

• výjimku mohou pojistitelé uplatnit tehdy, kdy mají informace vyplývající z výsledku řízení význam pro ukončení šetření škodné události a pojistiteli se je i při vynaložení odborné péče nepodařilo získat jiným způsobem;

nově bude PČR poskytovat Kanceláři také údaje o vozidlech v pátrání [§31(1)];

• celkový rozsah poskytování údajů Policií ČR má určovat Ministerstvo financí vyhláškou [§31(3)];

Kancelář získá právo nahlížet do trestních a přestupkových spisů za účelem šetření škodné události, nebude-li tím ohrožen účel řízení [§31(2)];

i nadále má pojistitel vůči pojištěnému regresní nárok na náhradu toho, co za něj plnil poškozenému jen v případě, že příčinou vzniku újmy bylo, že technická způsobilost vozidla nebyla schválena [§32(2)], [PN-A8];

(9) – oproti dosavadní úpravě budou údaje z evidence pojištění odpovědnosti, kterou vede Kancelář, poskytovány elektronicky způsobem umožňující dálkový a nepřetržitý přístup [§40];

registr silničních vozidel vedený Ministerstvem dopravy již nebude obsahovat informace o pojištění odpovědnosti a jeho existenci bude možné ověřit přímo v evidenci Kanceláře;

ke kontrole pojištění odpovědnosti u tuzemských vozidel tak již nebude Policii ČR sloužit zelená karta, ale on-line systém výměny dat Kanceláře [§44];

informační středisko Kanceláře má nově evidovat také informace o identifikačních číslech vozidel (VIN) a vozidlech odeslaných z ČR do jiného členského státu a vozidlech odeslaných z jiného členského státu do ČR [§ 42].

 

Činnost a organizační struktura Kanceláře [část třetí]

 

(10) – Národní kancelář pojistitelů je profesní organizace, která sdružuje pojišťovny oprávněné provozovat pojištění odpovědnosti; v ČR její funkci plní Česká kancelář pojistitelů [§4];

na Kancelář se i nadále mají přiměřeně aplikovat ustanovení zákona o pojišťovnictví týkající se činnosti pojišťoven;

• návrh nicméně ve větší míře, než dosavadní zákon, obsahuje zvláštní úpravu některých institutů;

• shromáždění členů (nejvyšší orgán Kanceláře) má nově rozhodovat o rozšíření rozsahu pojištění odpovědnosti na teritoria států zelenokaretního systému, které nejsou členskými státy [§57(4)g].

Fondy spravované Kanceláří [část čtvrtá]

(11) – Kancelář spravuje garanční fond a fond zábrany škod, včetně správy aktiv souvisejících s těmito fondy {stávající znění};

garanční fond se tvoří z a) přijatých příspěvků za dobu bez pojištění odpovědnosti; b) přijatého pojistného za hraniční pojištění,

c) přijatých členských příspěvků členů Kanceláře; d) přijatých náhrad za plnění z garančního fondu [§61(1)];

hraniční pojištění se týká řidiče cizozemského vozidla, který jím zajišťuje, aby nebezpečí vzniku povinnosti nahradit újmu vzniklou provozem tohoto vozidla bylo kryto tímto pojištěním [§9];

• napříště má být v zákoně výslovně určeno, že výdaje související se zajištěním činnosti Kanceláře se hradí z členských příspěvků (které platí pojistitelé poskytující pojištění odpovědnosti) a z pojistného za hraniční pojištění [§61(2)];

výkonný ředitel bude každoročně připravovat projekci peněžních toků na následující kalendářní rok a společně s finančním plánem je bude předkládat shromáždění členů ke schválení a určení výše řádných členských příspěvků [§61(4) a (5)];

v případě nečekaného nepříznivého vývoje využívání aktiv v garančním fondu výkonný ředitel navrhne shromáždění členů schválení mimořádných členských příspěvků [§61(6)];

(12)z garančního fondu se má poskytovat plnění za újmu vzniklou provozem vozidla vyňatého z pojištění odpovědnosti v případě, kdy to návrh zákona stanoví [§62(b)_2];

• garanční fond bude sloužit též k náhradnímu plnění z důvodu úpadku nebo likvidace pojišťovny [§62_g a §68 až §70] a k plnění za újmu vzniklou nepojištěného vozidla, které bylo odesláno z jiného členského státu do ČR [§62_h)].

Další požadavky na provozování činnosti Kanceláře [část pátá]

(13) – Kancelář může pověřit výkonem své činnosti externího poskytovatele, aniž by se zprostila odpovědnosti za plnění zákonem stanovených povinností;

• o rozhodnutí využít externího poskytovatele musí Kancelář dopředu informovat ČNB [§77];

Kancelář bude muset vytvořit interní systém zajišťující výkon pojistně matematických činností pomocí odborně způsobilé osoby;

• tyto činnosti zahrnují mj. výpočet rezerv na plnění z garančního fondu, odhad budoucích újem v rámci projekce peněžních toků a statistické činnosti pro členské pojišťovny, ČNB a Český statistický úřad [§79].

Dohled, přestupky, mlčenlivost a nahlížení do spisu [část šestá]

 

(14) – dohled nad činností Kanceláře, jehož obsah má být nově upraven v zákoně o pojištění odpovědnosti (a nikoli v zákoně o pojišťovnictví), bude i nadále vykonávat ČNB;

 

návrh obsahuje několik nových skutkových podstat přestupků;

• přestupku se dopustí např. pořadatel motorsportu, který nezajistí, aby nebezpečí vzniku újmy bylo kryto pojištěním motorsportu [§86(2)];

• provozovatel tuzemského vozidla, případně řidič cizozemského vozidla se dopustí přestupku tím, že nesjedná pojištění odpovědnosti, resp. hraniční pojištění [§ 86 odst. 1 a 3], za což jim hrozí pokuta do 50 tisíc Kč (dosud od 5 do 40 tisíc Kč);

 

• přestupky projednává obecní úřad obce s rozšířenou působností; nově bude moci Policie ČR projednat přestupek příkazem na místě [§87(1)];

novinkou jsou přestupky pojistitelů a Kanceláře, za které lze uložit pokutu do 5 mil. Kč a projednává je ČNB [§87(2)];

• pojistitel se dopustí přestupku např. tehdy, když bez zbytečného odkladu nezahájí šetření škodné události, případně řádně a včas nesdělí osobě výsledek šetření [§86(4)c];

• Kancelář se dopustí přestupku mj. tím, že včas neposkytne poškozenému náhradní plnění z garančního fondu [§86(5)d];

návrh obsahuje také speciální úpravu mlčenlivostiosob provádějících dohled nad činností Kanceláře [§ 88], osob činných pro Kancelář a dalších osob [§ 89]. Výjimky dopadají např. na sdílení informací mezi pojišťovnami a Kanceláří za účelem prevence pojistných podvodů [§90(2)];

Kancelář bude muset osobě, která prokáže právní zájem (tj. obvykle poškozenému), umožnit nahlížení do spisu,nicméně až po ukončení šetření škodné události [§91].

Společná, přechodná a zrušovací ustanovení [část sedmá]

 

(15) – přechodná ustanovení zejména reagují na zvýšení limitů pojistného plnění z 35 na 50 mil. Kč; pojistitel může adekvátně upravit výši pojistného a pojistník může z tohoto důvodu smlouvu vypovědět [§93(2)]

zrušovací ustanovení odstraňují z právního řádu řadu dosavadních právních předpisů, zejména zákon o pojištění odpovědnosti a jeho prováděcí vyhlášku.

součástí tisku je i vyhláška kterou se provádí zákon, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla {rozsah údajů sdělovaných Kanceláři Policií České republiky; rozsah údajů o pojištění odpovědnosti sdělovaných pojistitelem Kanceláři; rozsah údajů sdělovaných Kanceláři Ministerstvem dopravy; výše denní sazby příspěvku (pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel); výše nákladů mimosoudního uplatnění práva na příspěvek; rozsah informací uveřejňovaných Kanceláří}.

 

Účinnost

prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení §16(3) a §25, které nabývají účinnosti dnem 23. dubna 2024, a ustanovení §38(1), §40(2) a §44(1), které nabývají účinnosti prvním dnem osmého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [PN-A];

• v odlišný okamžik mají nabýt účinnosti §16(3) (povinnost pojistitele zveřejnit obecné zásady o stanovení výše pojistného) a §25 (prohlášení o škodném průběhu pojištění odpovědnosti), a to dne 23. dubna 2024 v návaznosti na použitelnost příslušných ustanovení motorové směrnice.

• ustanovení §38(1), §40(2) a §44(1), které souvisejí se zrušením kontrol pojištění odpovědnosti tuzemských vozidel pomocí zelených karet, pak mají nabýt účinnosti až prvním dnem osmého kalendářního měsíce po jeho vyhlášení [§97];

odložení účinnosti přechodu na online systémy výměny dat {v souvislosti se zelenými kartami} až po uplynutí přechodného období je odůvodněno potřebou vytvoření prostoru na přípravu.

Přijaté pozměňovací návrhy ve sněmovně

PN-A1 až A12; hospodářský výbor:je to většinou zpřesňující definice, aby při výkladech zákona nevznikaly nejasnosti, úprava přechodných ustanovení a změna účinnosti:

• PN-A1: došlo ke zpřesnění v souladu se směrnicí, že pro účely zákona se nepovažuje vozík pro invalidy, vozík užívaný výlučně osobou s tělesným postižením, to je, že se na něm nebude prohánět nikdo zdravý;

• PN-A7: upřesnil se postup při žádostech o údaje; pojišťovny budou muset řádně odůvodnit, proč žádají konkrétní údaje;

• PN-A2: výjimka z povinnosti pojištění odpovědnosti neregistrovaných vozidel se netýká pouze uzavřených objektů, ale také objektů a prostor, které sice ve fyzickém smyslu uzavřeny nejsou, ale jsou nepřístupné veřejnosti na základě jiných zákonů;

• PN-A3: sladila se lhůta pro umožnění odmítnutí návrhu výše pojistného na jeden měsíc s obecnou lhůtou dle §2786 občanského zákoníku;

• PN-A4: vypustila se nově zaváděná výluka pojistného plnění ohledně nemajetkové újmy vzniklé poškozením věci;

• PN-A5; upřesnilo se vypořádání mezi pojistiteli tažného a přípojného vozidla; aby nedošlo k možnému rozdílnému zacházení s poškozenými, kteří v řízeních uplatnili své nároky na náhradu škody;

• PN-A8: u vznikem újmy u vozidel, jejichž technický a konstrukční stav neodpovídá požadavkům na bezpečnost silničního provozu, došlo k přeformulování §32 tak, aby nevznikly pochyby o záměru zákona, to znamená, že pojistitel má právo na náhradu toho, co vyplatil, pokud vznik škodné události byl v příčinné souvislosti s technickým stavem vozidla;

• PN-A9: doplňuje se k činnosti České kanceláře pojistitelů sdílení identifikátorů s penzijními společnostmi, aby mohly užívat údaje vedené v základních registrech;

• PN-A10, A11: ohledem na výkladové nejasnosti bylo upraveno přechodné ustanovení mající vztah k postupu u škodných událostí nastalých před účinností nového zákona a doplňuje se postup při kontrole existence pojištění před náběhem on-line systému.

• PN-A12: upravuje se účinnost na první den druhého kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení a zachování půlročního období na přípravu on-line systému sdílení dat o existenci pojištění;

PN-B (3608), D. Kasal: v případě nároku zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci podle §55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, se jedná o regresní náhradu – viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, spisová značka 25 Cdo 1896/2016;

PN-C (3615), K. Haas a Z. Ožanová: zpřesnění textu, který stanoví okamžik vzniku členství v České kanceláři pojistitelů pro pojistitele z členských zemí Evropské unie.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

ad (1) omezení rychlosti elektrokol

elektrokola mají zákonem dáno omezení asistence (příšlapu) na 25 km/h; to je zřejmě důsledek směrnice (a nemělo by na ně být nahlíženo jako na motorové vozidlo);

• do 25 km/h bude elektrokolo pomáhat motorem (příšlap, asistence); jakmile tuto rychlost překročíte, motor se vypne; tolerance je tam 10 %;

na druhé straně každé kolo (a také elektrokolo) může překročit rychlost 25 km/h; pokud to ušlapete, můžete jet setrvale třeba 30 km/h.; a pokud se pustíte z kopce, je na vás jak to udržíte, ale jedete třeba 45 km/h; toto předloha neřeší;

• odstranit omezení asistence rychlostí 25 km/h je samozřejmě možné; většinou tzv. “přečipováním“, některá kola to mají přímo dostupná v servisním menu, někde je možné změnit firmware, na jiných jde o dodatečnou elektroniku;

• pokud tohle uděláte, budete mít elektrokolo co “nevyhovuje” zákonu a můžete dostat pokutu; ale to by někdo nejprve musel přijít na to, že něco takového máte, že to používáte a také, že jste za to zodpovědní [zdroj

];

VHZD 209/1 (17.1.2024), M. Kortyšschválit;

UPV 209/2 (17.1.2024), D. Kovářová – schválit.

 

210/14 Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinou PRO a tím byl zákon přijat ve znění z poslanecké sněmovny)

předložený návrh změnového zákona je předkládán v přímé souvislosti s návrhem nového zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tisk 517;

upravují se zejména změny související s přechodem na online systém evidence pojištění a jeho prokazování pro účely registrace vozidel, kontrolu povinností pojištění, a zavádí další návazné změny na základě poznatků z praxe;

• ve vládní verzi nebyl zákon o pobytu cizinců, a zákon o doplňkovém penzijním spoření;

související změnový zákon provádí změny v následujících zákonech:

• zákon o pobytu cizinců [PN];

• zákon o silničním provozu;

• zákon o podmínkách provozu;

• zákon o pojišťovnictví;

• zákon o doplňkovém penzijním spoření [PN];

• občanský zákoník;

• zákon o hasičském záchranném sboru.

Podrobněji k obsahu zákona  

Změna zákona o pobytu cizinců [část první] [PN-A4]

 

(1)dochází k drobným změnám v úpravě registru zdravotního pojištění cizinců;

• evidovat se mají nově také např. údaje o platnosti a typu cestovního dokladu pojištěného nebo název příslušné pojišťovny a odkaz na vzor její pojistné smlouvy [§180jb(2)];

• údaje potřebné pro vedení registru zdravotního pojištění cizinců mají být poskytovány elektronicky [§180jb(3)];

• elektronicky a způsobem umožňujícím dálkový a nepřetržitý přístup mají být údaje z registru zdravotního pojištění cizinců poskytovány Ministerstvu vnitra, Policii ČR a poskytovatelům zdravotních služeb [§180jb(4)].

Změna zákona o silničním provozu [část druhá]

 

(2)policie ČR získá pravomoc zabránit řidiči vozidla v jízdě použitím technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla nebo jeho odtažením v případě, že vozidlo nebude splňovat podmínku pojištění odpovědnosti [§118a(1)b].

• obecní úřad obce s rozšířenou působností rozhodnutím vyřadí silniční vozidlo z provozu, pokuda) o to vlastník silničního vozidla požádá, nebo b) vozidlo nesplňuje podmínku pojištění; odstraňuje se slovo „rozhodnutím“ [§12(1)], [PN-B1];

• tj. rozhodnutí bude vydáváno jen v případě sankčního vyřazení (požádá-li o vyřazení vlastník vozidla, dojde k vyřazení bez vydání rozhodnutí);

• vládní návrh totiž stanovuje, že i v případě, kdy by došlo k vyřazení silničního vozidla z provozu na základě žádosti vlastníka vozidla, bylo by nutné, aby příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností vydal o tomto vyřazení rozhodnutí ve smyslu správního řádu, což by mělo za následek značné administrativní zatížení celého procesu vyřazení vozidla z provozu na základě žádosti;

• výše uvedený stav nelze považovat za žádoucí a návrh proto vypouští slovo „rozhodnutím“ z úvodní části §12(1) vládního návrhu a ponechává možnost vydat rozhodnutí jako první úkon v řízení jen v případě vyřazení vozidla z provozu, které nesplňuje podmínku pojištění odpovědnosti z provozu §12(1) vládního návrhu.

Změna zákona o podmínkách provozu [část třetí]

 

(3)v zákoně o podmínkách provozu má primárně dojít ke změnám v souvislosti se zrušením povinnosti pojištění odpovědnosti u tuzemských vozidel na území ČR zelenou kartou;

obecní úřady budou existenci pojištění zjišťovat v informačním systému Kanceláře (pojistitelů) [§6(3)b];

obecní úřad vyřadí silniční vozidlo z provozu, pokud pro vozidlo není déle než 30 po sobě následujících dnů sjednáno pojištění [§12(1)b], [PN-B2].

Změna zákona o pojišťovnictví [část čtvrtá]

 

(4)u vozidla odeslaného z jednoho členského státu do jiného se upravuje určení členského státu, kde se nachází riziko {v souladu se změnou směrnice 2009/138/ES (Solventnost II) se upravuje určení členského státu, kde se nachází riziko, v případě vozidla odeslaného z jednoho členského státu do jiného};

• členským státem, ve kterém se nachází riziko“ se rozumí:

• pokud je vozidlo odesláno z jednoho členského státu do jiného, pokládá se za členský stát, ve kterém se nachází riziko, a to v závislosti na výběru osobou odpovědnou za krytí odpovědnosti za škodu vůči třetím osobám, buď členský stát registrace, nebo cílový členský stát, a to bezprostředně od převzetí vozidla kupujícím po dobu třiceti dnů, přestože vozidlo nebylo v cílovém členském státě formálně zaregistrováno.

[změna směrnice 2009/138/ES {Solventnost II} čl. 13(13), provedená směrnicí 2021/2118/EU];

provozovatel vozidla rozhodne, zda se jedná o členský stát registrace, nebo cílový členský stát [§3(2)_m];

zpřesňuje se povinnost pojišťovny nebo zajišťovny vykonávat činnost s odbornou péčí a obezřetně [§6(1) až (4)];

upřesňuje se, že povinnost mlčenlivosti osob provádějících dohled v pojišťovnictví se vztahuje nejen na zaměstnance, ale též na osoby vykonávající tuto činnost na základě jiného obdobného vztahu [§126(1)];

• mlčenlivost osob činných pro pojišťovnu nebo zajišťovnu má nově trvat i po skončení pracovněprávního nebo jiného obdobného vztahu [§127(1)];

• pojišťovna při provozování povinných neživotních pojištění nadále nebude mít postavení účastníka ve správním i soudním řízení při šetření pojistné události;

• orgány činné v trestním řízení a orgány příslušné k projednání přestupku pojišťovně na odůvodněnou [PN-A1] žádost poskytnou potřebné údaje, případně jí umožní nahlížet do spisu, nebude-li tím ohrožen účel řízení [§129].

Změna zákona o doplňkovém penzijním spoření [část pátá], [PN-A2]

 

(5)penzijní společnosti budou moci nově využívat při plnění svých zákonných povinností také údaje o datových schránkách [§18a(2)g] a rodných číslech [§18a(3)b a §18a(4)b];

• používat budou moci také evidenci pojištění odpovědnosti, kterou vede Kancelář [§18b(1)], [PN-A2];

Změna občanského zákoníku [část šestá]

 

(6)v občanském zákoníku má dojít k několika změnám v úpravě pojištění;

• pravidla pro pojištění budoucího pojistného zájmu již nebudou limitována pouze na pojištění majetku [§2763];

jestliže pojistitel upraví výši pojistného, nestačí, že to pojistníkovi sdělí alespoň dva měsíce před splatností nového pojistného, ale současně jej musí upozornit na možnost změnu odmítnout a závazek ukončit [§2786(1)];

• proti dnešnímu stavu pojistitel bude muset informovat osobu, která požádala o pojistné plnění i bez její žádostio výši pojistného plnění nebo důvodu jeho zamítnutí [§2797(1)], případně o tom, proč nelze šetření ukončit do tří měsíců [§2798(2)];

• obecně platí, že pojištění zaniká ve chvíli, kdy dojde k zániku pojistného zájmu;

• navrhuje se vyloučit tento režim pro případ změny vlastnictví pojištěného majetku u škodového pojištění [§2812] a pojištění odpovědnosti [§2867];

• jelikož účelem těchto pojištění je poskytnout pojistné plnění k vyrovnání úbytku majetku v důsledku pojistné události, nemůže pojištěný (resp. poškozený) z povahy věci získat z pojistného plnění více, než jaká mu vznikla újma;

zpřesněna má být úprava podpojištění, což je stav, kdy je majetek pojištěn na nižší částku, než je jeho vlastní hodnota;

v případě pojistné události je pojistné plnění stanovováno ve stejném poměru ke škodě, v jakém je pojistná částka, na níž bylo pojištění sjednáno, ke skutečné (reálné) hodnotě pojišťovaného majetku;

• podle návrhu má být vyjasněno, že dojde-li k totální škodě, oprávněná osoba obdrží pojistné plnění odpovídající nejméně sjednané pojistné částce [§2854].

Změna zákona o hasičském záchranném sboru [část sedmá]

 

(7)v zákoně o hasičském záchranném sboru dochází ke změnám souvisejícím s přechodem agendy vozidel vyňatých z pojištění odpovědnosti z Ministerstva financí na Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany [§44(5) a (6)].

Účinnost

prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení, s výjimkou ustanovení části druhé (změna zákona o silničním provozu) a třetí (změna zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích), která nabývají účinnosti prvním dnem osmého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení [PN-A3].

Přijaté pozměňovací návrhy ve sněmovně

PN-A1 až A4, hospodářský výbor: propojení Kanceláře pojistitelů s penzijními společnostmi, změna účinnosti a jiná zpřesnění;

PN-B, Z. Ožanová, K. Haas:

PN-B1 (3614): rozhodnutí o vyřazení vozidla z evidence se bude vydávat pouze při takzvaném sankčním vyřazení vozidla z registru vozidel z důvodu nepojištění {viz (2)};

PN-B2 (3616): klient bude mít 30 dnů na to, aby si rozmyslel, zda si auto pojistí, nebo nepojistí, než mu bude sankčně vyřazeno {viz (3)}.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Legislativci:

do návrhu zákona byly Sněmovnou doplněny nové části první (změna zákona o pobytu cizinců) a pátá (změna zákona o doplňkovém penzijním spoření), které s původní předlohou nemají věcnou souvislost;

upozorňují také na řadu legislativně-technických chyb a nepřesností, o nichž nelze ve všech případech s jistotou tvrdit, že nevyvolají problémy v aplikační praxi;

ve Sněmovně se kromě úvodních popisů návrhu a odůvodnění pozměňovacích návrhů nevedla žádná rozprava.

VHZD 210/1 (17.1.2024), M. Kortyšschválit;

UPV 210/2 (17.1.2024), D. Kovářová – schválit.

N89/14 Návrh směrnice Rady, kterou se vytváří daňový systém ústředí pro mikro, malé a sřední podniky a mění směrnice 2011(/16/EU (Mikuláš Bek)

(byl jsem PRO usnesení našeho výboru, které odmítá tento návrh směrnice, Senát většinově podpořil odmítavé stanovisko)

 

návrh je součástí balíčku opatření na pomoc malým a středním podnikům; ten kromě různých nelegislativních iniciativ zahrnuje také návrh nařízení o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích {N 088/14};  • dle Komise malé a střední podniky představují zhruba 99 % podniků v EU a poskytují dvě třetiny pracovních míst v EU;

• Komise dlouhodobě deklaruje jejich podporu a snaží se v rámci unijní právní regulace rozlišovat míru administrativní zátěže podle velikosti podniků tak, aby nebyla pro tyto podniky nepřiměřená;

cílem návrhu je snížit administrativní náklady na dodržování daňových předpisů pro mikro-, malé a střední podniky, které vykonávají činnost přeshraničně prostřednictvím stálé provozovny a jsou samostatné (tj. nejde o součást větší propojené skupiny).

(1) – Komise navrhuje vytvořit pro malé a střední podniky působící přeshraničně volitelný daňový systém sídla, tj. možnost podávat jediné přiznání k dani z příjmů, a to ve členském státě sídla (tj. kde mají ústředí) a podle jeho pravidel (zejm. základ daně);

• prostředkem k tomu je umožnit těmto podnikům, aby podávaly daňové přiznání a odváděly daň pouze ve státě, ve kterém sídlí jejich ústředí – daňový systém sídla [HOT – Head Office Taxation Systém];

• podle Komise by toto mělo pomoci překonat překážky plynoucí z existence 27 daňových režimů na vnitřním trhu, a to zejména v počáteční fázi přeshraničního působení podniku, kdy je jeho činnost v zahraničí spíše doplňková k činnosti ve státě sídla.

návrh není zcela nový; Komise s podobnou myšlenkou přišla již v roce 2005.; tehdy ji nastínila formou sdělení a vyzvala členské státy, aby samy zorganizovaly pilotní projekt, v němž by se výhody daňového režimu sídla mohly otestovat vzhledem k nezájmu členských států ale žádný pilotní projekt realizován nebyl; od té doby až dosud se podobná iniciativa neobjevila.

Podrobněji k obsahu tisku  

(2) – sídlo by se mohlo rozhodnout uplatnit pravidla zdanění státu sídla ve vztahu ke všem svým stálým provozovnám v jiných členských státech, pokud by (a) společný obrat jeho stálých provozoven nepřekročil v posledních dvou účetních letech částku rovnající se dvojnásobku obratu dosaženého sídlem; (b) bylo v posledních dvou účetních letech daňovým rezidentem členského státu sídla; (c) splnilo v posledních dvou účetních letech kritéria nanejvýš středního podniku;

rozhodnutí musí být oznámeno orgánu daňového přiznání (tj. finančnímu úřadu státu sídla) nejméně tři měsíce před koncem účetního roku předcházejícího začátku uplatňování pravidel zdanění sídla

po pěti účetních letech může podnik prodloužit (obnovit) uplatňování pravidel zdanění sídla (což oznamuje orgánu daňového přiznání, který znovu prověří splnění podmínek), nebo uplatňování tohoto režimu ukončit.

režim se ukončí také v případech přesunu sídla do jiného členského státu (zde je možné začít režim znovu uplatňovat), nebopokud ve dvou účetních letech přesáhl společný obrat stálých provozoven částku, která se rovná trojnásobku obratu sídla;

• dalšími případy, kdy bude prodloužení vyloučeno, je zřízení dceřiné společnosti v EU nebo mimo ni nebo nesplnění kritérií nanejvýš středního podniku ve dvou po sobě jdoucích účetních rocích;

(3) – po dobu trvání daňového systému sídla se daňové přiznání podává podle pravidel státu sídla (i za provozovnu v jiném státě);

orgán daňového přiznání{ve státě sídla }vydá daňový výměr pro sídlo a návrh daňového výměru pro každou stálou provozovnu a tyto dokumenty a další informace předá orgánům hostitelských členských států;

• ty mohou navržené výměry upravit, pokud jde o přisouzení zisků stálé provozovně, podle smluv o zamezení dvojímu zdanění;

• ke kterému též může daňový poplatník podávat opravné prostředky;

(4) – daňový orgán hostitelského členského státu může též požádat o provedení daňové kontroly společně s orgánem daňového přiznání, pokud jde o výpočet zdanitelného výsledku hospodaření stálé provozovny v souladu s pravidly zdanění sídla, přisouzení zisků stálé provozovně nebo použitelné daňové sazby;

• společné kontroly se provádějí podle směrnice o správní spolupráci v oblasti daní;

•  ta je návrhem také novelizována – doplněny jsou administrativní a technické aspekty výměny informací.

Vláda

zaujímá k návrhu odmítavou pozici; vychází z toho, že v oblasti přímých daní je třeba zvažovat, v jakých případech je spolupráce a stanovení společných pravidel efektivnější než samostatný postup členských států.

není přesvědčena o tom, že by návrh ve své současné podobě napomohl ke slibované úspoře administrativních nákladů pro malé a střední podniky;

• zrušení povinnosti podání daňového přiznání ve státě stálé provozovny neeliminuje zcela nutnost postupovat podle daňových zákonů v tomto státě. v ČR např. budou muset provozovny nadále plnit povinnosti plátce daně v případě odvodu daně ze závislé činnosti, sestavovat finanční výkazy, nedotčeny zůstanou povinnosti spojené s daní z přidané hodnoty a dalšími daněmi;

zpochybňuje odhady úspor provedené komisí, protože vzhledem k dobrovolnosti navrženého systému lze chování podniků těžko předvídat a využívání nového systému bude nutně spojeno s novými administrativními náklady (daňové a účetní poradenství), které patrně nebudou významně nižší než za současného stavu;

• zejména není odstraněna povinnost stálých provozoven sledovat a deklarovat skutečnosti relevantní pro alokaci zisku;

• nově budou muset malé a střední podniky sledovat i kritéria rozhodující pro to, aby mohly využívat navržený systém zdanění;

výrazně narostou náklady správců daně, kteří budou muset nový systém kompletně spravovat (mj. ověřování podmínek pro vstup poplatníka do systému a setrvání v něm, výměna informací a dokumentů s ostatními státy, správa nových tiskopisů, přerozdělování vybrané daně, párování obdržené daně, ověření daňové povinnosti v případech, kdy je základ daně stanoven podle práva jiného státu, daňové kontroly v součinnosti s cizí daňovou správou);

• navíc nebude dopředu známo, kolik podniků si nový systém zvolí;

• vláda upozorňuje, že komise zde nepřichází s žádným odhadem;

• sama pak uvádí, že je možné, že cílovou skupinou bude jen velmi malá až mizivá část malých a středních podniků, které jsou zcela samostatné a přeshraničně operují výlučně skrze stálé provozovny;

obecně považuje za problematické zavádění paralelního daňového systému;

 

návrh podle vlády otevírá i prostor ke zneužívání a k agresivnímu daňovému plánování a posiluje možnosti spekulací (různé sazby daně, různé způsoby stanovení základu daně v různých státech, porovnání situace založení dceřiné společnosti a stálé provozovny apod.);

• vláda pochybuje o účinnosti navržených opatření, která mají tato rizika reflektovat;

za nejzávažnější problém návrhu vláda označuje zavedení pro oblast přímých daní bezprecedentního principu, že daňový základ u stálé provozovny umístěné na území jednoho státu bude stanoven dle právních předpisů jiného členského státu;označuje to za zásah do suverenity státu;

návrh neřeší otázku aplikace smluv o zamezení dvojímu zdanění, stanoví nerealisticky krátké lhůty, nebo odkazuje na prováděcí předpisy, jejichž obsah není zřejmý (zejm. otázka výběru daně jiným státem);

zdůrazňuje, že je zásadní rozdíl mezi one-stop-shopem pro účely výběru daně z přidané hodnoty, která je v EU harmonizovaná, a navrhovaným systémem HOT pro přímé daně, které harmonizované nejsou;

• upozorňuje, že i u DPH přináší one-stop-shop po letech stále problémy;

pokud by byla směrnice přijata, měla by mít podle vlády minimálně dvouletou transpoziční lhůtu.

Usnesení VEU,Senát

1. se seznámil s návrhem směrnice;

2. není přesvědčen o účelnosti návrhu, a to z následujících důvodů:

• navržený systém by nepřinesl významnější úspory nákladů pro malé a střední podniky, neboť jejich provozovny nadále budou muset plnit v souvislosti s daní z příjmu řadu povinností podle práva státu, v němž jsou umístěny;

• zavedení paralelního volitelného systému zdanění by naopak vyvolalo nepřiměřené administrativní náklady na straně státu, přičemž je pravděpodobné, že by podmínky pro použití daňového systému sídla splňoval jen velmi malý počet podniků;

• obecně považuje s ohledem na daňovou pravomoc členských států za problematické a potenciálně zneužitelné, aby byl základ daně z příjmů u provozovny stanovován podle práva jiného členského státu, než ve kterém je umístěna;

3. souhlasí proto s pozicí vlády, která návrh nepodporuje, a žádá vládu, aby v Radě vystupovala proti jeho přijetí.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Komise již v r. 2005 vyzvala členské státy aby zorganizovaly pilotní projekt s daňovým režimem sídla, členské státy neprojevily zájem;

Komise tento návrh považuje za službu malým a střením podnikům a její odhad je, že přestože by prvotní náklady pro daňové správy činily 20 mil. EUR a průběžně 4 mil. EUR, a pro podniky jednorázově 332 až 428 mil. EUR a průběžně 60 až 78 mil. ER, očekává nárůst HDP 19 až 61 mld EUR;

sama komise připouští, že navrhovanou úpravu není s čím srovnat a k dispozici nejsou ani údaje, které by se na takový typ daňového režimu zaměřovaly nebo ho modelovaly;

prvek dobrovolnosti režimu, jakož i jeho omezení pouze na zcela samostatné podniky působící přeshraničně formou provozovny (a nikoli dceřiné společnosti) navíc činí jeho potenciální přínosy obtížně předvídatelnými, protože malé a střední podniky budou muset zvažovat přínosy a limitace daňového režimu sídla z více hledisek;

návrh vyvolá dodatečné administrativní náklady na straně státu i podniků a zmnožuje i právní a praktické otázky spojené s výkladem a aplikací takové (nové) regulace;

• jejich zodpovězení pak vyžaduje další náklady na daňové a právní poradenství;

návrh může v nejlepším případě snížit jen malou část celkových nákladů přeshraničně působících podniků na plnění daňových povinností (komise odhaduje snížení těchto nákladů o 16-32 %, to ale pouze ve vztahu k dani z příjmů právnických osob, nikoli ve vztahu ke všem daním);

stále bude nutné počítat samostatně hospodářský výsledek za provozovnu a bude nutné plnit ve státě provozovny všechny ostatní neharmonizované daňové povinnosti, komunikovat s jeho orgány v úředním jazyce tohoto státu atd;

je proto sporné, jaké přínosy pro ekonomiku by realizace návrhu měla ve srovnání s jeho náklady;

návrh je možné vnímat také v rámci dlouholetých snah o harmonizaci základu daně z příjmů právnických osob, která vždy narazila na odpor části členských států a na požadavek jednomyslnosti v radě;

• proto je částečně pochopitelné, že komise přišla pro malé a střední podniky s návrhem, který nevyžaduje harmonizaci daňových předpisů, zatímco souběžně předložený návrh BEFIT harmonizující základ daně z příjmů právnických osob se vztahuje na největší podniky/skupiny a odráží širší dohodu na úrovni OECD;

i nyní projednávaný návrh směrnice vyžaduje jednomyslné schválení Radou.

VEU N 089/14 (19.12.2023), J. Čunekpřijato usnesení: není přesvědčen o účelnosti návrhu {další v podrobné verzi};

VHZD N 089/14 (13.12.2023), L. Aschenbrenner – přijato usnesení: doporučuje, s ohledem na stanovisko vlády, nesouhlasit s návrhem směrnice a vystupovat v Radě proti jejímu přijetí.

N90/14 – Návrh směrnice Rady o podnikání v EVropě: Rámec pro zdanění příjmů (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO usnesení senátního výboru, Senát hlasoval většinově PRO, čímž je proti tomuto návrhu)

(1) – Komise předkládá návrh rámce BEFIT [Business in Europe: Framework for Income Taxation], který by měl harmonizovat pravidla pro zdanění příjmů velkých skupin podniků v EU;

• návrh konkrétně zavádí jednotná pravidla pro stanovení agregovaného základu daně pro velké skupiny podniků působících v EU a následné přerozdělení tohoto agregovaného základu mezi jednotlivé členy skupiny dle stanoveného klíče;

nejedná se o zcela novou iniciativu, neboť návrh částečně navazuje na dřívější iniciativy z let 2011 a 2016 zaměřené na stanovení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB), respektive stanovení společného základu daně z příjmů právnických osob (CCTB). Ani u jednoho návrhu se nicméně nepodařilo nalézt jednomyslnou dohodu, a Komise proto tyto návrhy postupně stáhla;

návrh rámce BEFIT zohledňuje změny v oblasti daňové politiky EU, ke kterým došlo v posledních letech;

v r. 2021 bylo dále dosaženo dohody v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 pro řešení eroze základu daně a přesouvání zisku (BEPS);

• více než 135 zemí se dohodlo, že efektivní daňová sazba velké nadnárodní skupiny se bude vypočítávat z konsolidované účetní závěrky skupiny (tzv. II. pilíř dohody) a k částečnému přerozdělení zdanitelných zisků se bude používat zvláštní vzorec (I. pilíř);

členské státy již v prosinci 2022 přijaly směrnici o zajištění globální minimální úrovně zdanění pro nadnárodní skupiny podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii {senátní tisk N 149/14}; současně s tímto návrhem Komise předložila také návrh směrnice Rady o převodních cenách (senátní tisk N 091/14);

účelem předloženého návrhu rámce BEFIT je harmonizovat pravidla pro zdanění příjmů velkých skupin podniků v EU, a to tím, že zavede jednotná pravidla pro stanovení agregovaného základu daně pro velké skupiny podniků působících v EU a následné přerozdělení tohoto agregovaného základu mezi jednotlivé členy skupiny dle stanoveného klíče.

Podrobněji k obsahu tisku   

(2) – do působnosti směrnice měly povinně spadat vnitrostátní skupiny nebo nadnárodní skupiny podniků, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku a které mají roční souhrnné příjmy alespoň ve výši 750 milionů EUR;

• pozn. 1: konsolidovaná uzávěrka – souhrnně včetně dceřiných společností};

• pozn. 2: oblast působnosti zahrnuje stejné skupiny jako II. pilíř inkluzivního rámce OECD/G20;

návrh se vztahuje pouze na podniky (a jejich stálé provozovny)působící v rámci EU, na nichž má nejvyšší mateřský subjekt přímý či nepřímý vlastnický podíl alespoň ve výši 75 %;

dále do působnosti směrnice budou spadat i podniky a stálé provozovny v EU, které jsou součástí skupiny s nejvyšším mateřským subjektem sídlícím mimo EU, ovšem za předpokladu, že obrat skupiny v EU buď přesahuje 5 % celkových příjmů skupiny na základě její konsolidované účetní závěrky, nebo částku 50 milionů EUR, alespoň ve dvou z posledních čtyř let;

• pro jednotlivé skupiny nadnárodních podniků, na které se budou vztahovat navržená pravidla, návrh používá souhrnné označení „skupina BEFIT“;

ostatní menší skupiny podniků, které sestavují konsolidovanou účetní závěrku,se budou moci rozhodnout, zda se budou rámce BEFIT účastnit či nikoliv;

(3) – návrh dále obsahuje pravidla pro stanovení předběžného základu daně každého člena skupiny BEFIT (kapitola II návrhu, články 4-41);

• stejně jako v případě II. pilíře rámce OECD/G20 bude výchozím bodem účetní výsledek hospodaření, který musí být stanoven podle jednoho účetního standardu pro skupinu BEFIT;

• Kapitola II návrhu obsahuje pravidla úpravy výsledku hospodaření pro účely stanovení předběžného základu daně, tj;

definují se položky, které mají být zahrnuty do výsledku hospodaření a které jsou naopak vyloučeny;

měly by být zahrnuty, respektive přičteny zpět, například následující položky: finanční aktiva určená k obchodování, výpůjční náklady, úpravy reálné hodnoty a kapitálové zisky přijaté životními pojišťovnami, penále, pokuty či již zaplacené daně z příjmů právnických osob atd. vyloučeny, tj. odečteny od čistého účetního příjmu nebo ztráty, by naopak měly být například: dividendy a kapitálové zisky nebo ztráty z akcií nebo majetkových podílů v případě významného vlastnictví a pokud nejsou drženy za účelem obchodování, zisky či ztráty ze stálých provozoven, příjmy z lodní dopravy podléhající vnitrostátnímu režimu daně z tonáže, náklady na pořízení odepisovatelných aktiv, dotace atd.;

definují se společná pravidla pro daňové odpisy, dle kterých by například hmotná aktiva v hodnotě nižší než 5 000 eur měla být okamžitě odepsána;

• ostatní aktiva se budou odepisovat rovnoměrně po dobu trvání aktiva (viz článek 22 návrhu);

• v neposlední řadě tato část stanovuje i pravidla pro výpočet základu daně pro subjekty vstupující do skupiny BEFIT nebo z ní vystupující;

• pravidla se rovněž zabývají reorganizacemi podniků;

(4) – předběžné základy daně všech členů skupiny BEFIT by se následně měly dle návrhu sečíst do jediného základu daně na úrovni Unie, který bude představovat „základ daně BEFIT“;

• tento postup má několik aspektů: 1) možnost započtení přeshraničních ztrát; 2) usnadnění dodržování pravidel pro stanovování převodních cen; 3) daně vybírané srážkou se nebudou vztahovat na transakce, jako jsou úroky a licenční poplatky v rámci skupiny BEFIT, pokud je skutečný vlastník platby členem BEFIT;

• existují dvě výjimky ze slučování předběžných daňových výsledků, mezi které patří příjmy a ztráty z těžebních činností, protože jsou vždy přiřazeny jurisdikci jejich původu;

• dále se výjimka vztahuje na příjmy a výdaje z lodní dopravy, na kterou se vztahuje režim daně z tonáže, nebo z letecké dopravy;

• v souladu s mezinárodními pravidly se tyto činnosti zdaňují pouze ve státě, kde se nachází společnost provozující lodě nebo letadla;

• jestliže je základ daně BEFIT kladnou částkou, měl by být rozdělen mezi jednotlivé členy skupiny BEFIT;

základní procentní podíl každého člena skupiny BEFIT na základu daně BEFIT by se měl vypočítat podle procentního podílu každého člena skupiny BEFIT na souhrnném základu daně, vypočteném jako průměr předběžného základu daně člena skupiny za poslední tři roky, vyděleném součtem průměrů předběžného základu daně za poslední tři roky všech členů skupiny;

 

(5)jedná se o dočasný/přechodný systém, který by dle návrhu měl být aplikován do konce června 2035který by měl být ideálně nahrazen systémem pro rozdělování základu daně na základě trvalého vzorce, pokud bude vzorec v budoucnu přijat;

• pokud přijat nebude, i nadále se bude používat současný vzorec;

• pokud bude základ daně BEFIT zápornou částkou, ztráta se převede do dalšího období a započte se proti nejbližšímu kladnému základu daně BEFIT;

(6) – jakmile bude souhrnný základ daně BEFIT rozdělen jednotlivým členům skupiny, člen skupiny následně na svou část uplatní dodatečné úpravy daňového výměru;

do tohoto daňového výměru by měly být zahrnuty některé položky, které nebylo možné zahrnout do předběžného daňového výsledku, aby se zabránilo jejich sdílení mezi všemi členy skupiny/členskými státy (například ztráty před účastí ve skupině BEFIT);

• dále se jedná o dary, dotace či rezervy na důchody, které jsou velmi závislé na požadavcích vnitrostátních právních předpisů;

členské státy budou mít rovněž možnost uplatňovat bez omezení další zvýšení či snížení základu daně, aby byla zachována jejich plná pravomoc v oblasti politiky daňových sazeb;

členské státy nicméně budou muset respektovat pravidla směrnice rady (EU) 2022/2523 o zajištění globální minimální úrovně zdanění pro nadnárodní skupiny podniků a velkých vnitrostátních skupin v Unii;

(7) – návrh zavádí jednodušší pravidla pro stanovování převodních cen v rámci skupiny BEFIT;

• mimo to komise navrhuje zavést nástroj pro hodnocení rizik (systém semaforu) pro usnadnění dodržování pravidel převodních cen i u přidružených podniků mimo skupinu BEFIT, tj. nenacházejí se v Unii či nesplňují 75% práh vlastnictví (viz kapitola IV);

• nástroj se bude vztahovat pouze na činnosti s nízkým rizikem (například distribuční činnosti či výrobní činnosti smluvních výrobců) a na základě stanovených faktorů rozděluje transakce do tří rizikových zón (nízké/střední/vysoké riziko);

• nástroj by měl umožnit členským státům efektivněji využívat své zdroje, neboť se očekává, že daňové správy se budou soustředit především na vysoce rizikové transakce;

• zároveň nabídne podnikům vyšší úroveň předvídatelnosti, pokud jde o přijatelnost jejich převodních cen;

 

převodní cena vymezuje cenu pro transakce mezi tzv. sdruženými podniky, tj. členy téhož nadnárodního podniku/skupiny, které zahrnují převod majetku nebo služeb;

• dle předloženého návrhu by během přechodného období (do konce června 2035) měl být při stanovování převodních cen zachován požadavek na jejich soulad s principem tržního odstupu (transakce v rámci skupiny za stejných podmínek, jako by transakce probíhala za tržních podmínek);

zároveň stanoví pro členy skupiny BEFIT mírnější režim, pokud v důsledku jejich transakcí uvnitř skupiny BEFIT zůstanou jejich výdaje/příjmy v mezích menšího než 10% nárůstu ve srovnání s průměrem předchozích tří účetních let;

 

(8) – podávající subjekt/nejvyšší mateřský subjekt by měl podávat informační přehled BEFIT za celou skupinu BEFIT pouze u svého vlastního orgánu daňové správy (označovaný také jako jedno správní místo), který jej následně bude sdílet s ostatními členskými státy, v nichž skupina působí;

• každý člen BEFIT rovněž podá individuální daňové přiznání u svého místního orgánu daňové správy, aby mohl uplatnit vnitrostátně stanovené úpravy na svou přidělenou část;

• spolu s informačním přehledem to umožní daňovým orgánům členských států co nejefektivněji posoudit daňové povinnosti členů skupiny BEFIT;

návrh dále stanoví i proces vyměření daně na základě podaného individuálního výměru, případně doměření daně, jakož i pravidla pro provádění daňových kontrol (auditů). Pro každou skupinu BEFIT bude rovněž vytvořen „tým BEFIT“, který bude sdružovat zástupce všech příslušných daňových orgánů členských států, v nichž skupina BEFIT působí;

• tým BEFIT přezkoumá úplnost informací v informačním přehledu BEFIT a jednotliví členové přezkoumají úplnost individuálních přiznání členů skupiny;

• dále by členové týmu měli sdílet informace, informovat o zjištěných chybách či koordinovat a řešit problémy týkající se dané skupiny BEFIT;

• v neposlední řadě návrh stanovuje postupy v případě opravných prostředků, respektive soudních sporů, v souvislosti s informačním přehledem či individuálními daňovými výměry;

(9) – pokud bude směrnice přijata, měla by být použitelná od 1. července 2028, přičemž členské státy by měly směrnici transponovat do svých vnitrostátních předpisů do 1. ledna 2028.

Vláda

• obecně podporuje návrhy vedoucí k odstranění daňových překážek podnikání, ke snížení administrativní zátěže a k vyšší neutralitě daňového systému;

k předloženému návrhu se však staví v současné době negativně a bude požadovat vyjasnění řady bodů, které považuje za významné;

vláda například upozorňuje, že návrhem bude vytvořen paralelní systém pro velké skupiny podniků, zatímco ostatní poplatníci budou mít odlišný daňový režim;

• návrh rovněž neukládá povinnost stanovit základ daně na základě jednotných účetních standardů (ideálně mezinárodní standard IFRS), ale umožňuje využít standardy kteréhokoliv členského státu, což povede k tomu, že ani pro daňové poplatníky spadající do působnosti předložené směrnice nebude systém zcela jednotný;

udržování dvou paralelních systémů pro správu daní právnických osob by s sebou neslo také nutnost přijímání dvou sad legislativních novel, výkladů atd;

vláda také rozporuje avizované snížení administrativní zátěže či snížení administrativních nákladů na straně poplatníků;

návrh například mimo běžná individuální daňová přiznání zavádí daňové přiznání za skupinu BEFIT, jehož obsah by měl potvrzovat tým složený ze zástupců daňových správ jednotlivých členských států, ve kterých skupina působí;

• vzhledem k množství nadnárodních skupin v EU bude ale potřeba vytvořit několik tisícovek takovýchto týmů;

• pokud jde o administrativní náklady, návrh sice může přinést určité zjednodušení, pokud jde o stanovení jednotného základu daně, nicméně poplatníkům přinese dodatečné náklady na implementaci nového systému;

návrh přinese zvýšení rigidity daňové politiky EU, neboť každá změna zdaňování zisků velkých skupin bude muset být schválena všemi členskými státy;

vláda také upozorňuje, že návrh naopak může vést ke zvýšení pobídek přesouvat zisky mimo EU a může rovněž vést k narušení principu daňové neutrality, kdy srovnatelní poplatníci mohou mít jinak stanovený základ daně podle toho, zda jsou ve skupině BEFIT či nikoliv;

vláda kritizuje, že návrh neobsahuje trvalý vzorec pro rozdělení základu daně mezi členské státy, ale jeho součástí je pouze dočasný vzorec pro alokaci;

návrh přitom neavizuje, na jakých faktorech by měl být trvalý systém založen, ale pouze ukládá komisi povinnost v průběhu 3 let od zahájení přechodného období navrhnout budoucí podobu vzorce;

pokud trvalý vzorec nebude přijat, bude nadále využíván navržený dočasný systém;

tento přístup znamená významné fiskální riziko pro ČR, neboť není jasné, zda a jak bude vzorec pro rozdělování případně změněn;

• za vhodné proto považuje, aby základní parametry budoucího vzorce byly uvedeny již v aktuálním návrhu;

podpořit může vláda naopak ty části návrhu, které vedou k technické standardizaci v rámci EU (např. společná technika tvorby vstupní ceny u odpisovaného majetku, užití mezinárodních účetních standardů atd.), přičemž členským státům plně zůstane zachována možnost nakládat se všemi věcnými parametry daní z příjmů;

• v této souvislosti má vláda za to, že k zajištění rozumné funkčnosti systému by bylo nejdříve vhodné harmonizovat vazbu na účetní předpisy v rámci EU;

i přes uvedené výhrady je vláda připravena se aktivně podílet na diskusích o tomto návrhu s cílem podpořit takové úpravy, které umožní dosáhnout deklarovaných cílů návrhu;

obecně je dle vlády nutné zajistit takovou úpravu, aby přínosy nového systému zdanění opravdu převýšily negativa a opravňovaly vynaložení značných administrativních nákladů na zavedení nového systému, které by nová úprava nesporně přinesla;

pokud nebude možné najít kompromisní řešení, které by toto zajistilo, nebude moci vláda návrh podpořit.

Usnesení VEU,Senát

1. připomíná, v souladu s předchozími usneseními Senátu k návrhům zaměřeným na stanovení společného konsolidovaného základu daně z příjmů právnických osob, že oblast přímých daní náleží do kompetence členských států, přičemž prolomení tohoto principu nelze ze strany Evropské komise obhajovat změnou politické situacev oblasti přímých daní, jako je například dosažení dohody v rámci inkluzivního rámce OECD/G20;

2. považuje za zásadní, aby v případě dosažení dohody členských států na kompromisním znění textu byl limitem pro povinnou účast skupin podniků v rámci BEFIT jejich roční souhrnný příjem dosahující úrovně alespoň 750 milionů EUR;

3. upozorňuje rovněž, že návrh v současné podobě přinese zvýšení administrativní zátěže nejen pro podnikatelské subjekty, ale i pro daňovou správu;

4. vyzývá vládu, aby v případě absence vůle členských států k nalezení kompromisního řešení předložený návrh nepodpořila.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

myšlenka vytvořit společný evropský rámec pro zdanění příjmů právnických osob se v rámci unie opětovně objevuje již od počátku existence evropského hospodářského společenství;

i po třiceti letech fungování vnitřního trhu EU a navzdory několika snahám evropské komise se nicméně dosud nepodařilo přesvědčit členské státy, aby tuto myšlenku převedly do praxe, a proto i nadále v rámci EU existuje 27 vnitrostátních systémů pro zdanění příjmů právnických osob;

legislativní návrhy, které byly v posledním desetiletí komisí předloženy a které se týkaly zdanění příjmů právnických osob, totiž potkal vždy stejný osud, tj. byly po určité době staženy, jelikož členské státy nebyly schopné se domluvit na vhodném kompromisu;

dle Komise by měl předkládaný návrh zohledňovat poznatky získané během projednávání předchozích návrhů v této oblasti a změnu politické situace;

komise odůvodňuje jeho předložení také tím, že od předložení posledních návrhů z let 2016 došlo ke změně politické situace, neboť v roce 2020 se například rada, parlament i komise dohodly, že společný základ daně z příjmů právnických osob by mohl být základem pro nový vlastní zdroj EU;

zároveň v roce 2021 se více jak 135 zemí dohodlo v rámci inkluzivního rámce OECD/G20 na dvoupilířovém řešení výzev v oblasti zdanění vyplývajících z digitalizace ekonomiky;

• Komise dodává, že zvýšená administrativní kapacita daňových orgánů členských států by umožnila efektivnější a proveditelnější zavedení a správu celoevropského daňového rámce;

daň z příjmů právnických osob spadá do kategorie přímých daní; ta je ve výhradní kompetenci členských států;

nicméně i v této oblasti existuje v rámci EU alespoň základní harmonizace pravidel;

v oblasti přímých daní se jako právní základ používá čl. 115 smlouvy o fungování EU (což je i případ předloženého návrhu), podle kterého lze v otázkách, na které se nevztahuje čl. 114 SFEU (tj. i daně), zvláštním legislativním postupem přijímat směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování vnitřního trhu;

• v tomto případě členské státy rozhodují jednomyslně a evropský parlament je pouze konzultován;

• stejně jako předchozí legislativní návrhy v této oblasti, tak i návrh rámce BEFIT bude velmi pravděpodobně vzbuzovat rozporuplné reakce členských států;

vláda správně rozporuje tvrzení Komise, že by návrh měl přinést i snížení administrativní zátěže, a to nejen pro velké skupiny podniků, ale i pro daňové správy;

• navržený správní systém totiž obsahuje několik aspektů, které přispějí spíše k nárůstu administrativní zátěže;

• jedním z těchto aspektů je vytvoření tzv. BEFIT týmů, které by měly sdružovat zástupce daňových orgánů jednotlivých členských států, ve kterých působí členové skupiny BEFIT;

• dle hrubého odhadu komise, který uvedla v hodnocení dopadů předloženého návrhu, by se návrh povinně dotkl cca 4 tis. velkých nadnárodních skupin v EU, přičemž existuje dalších zhruba 16 tis. menších nadnárodních skupin podniků, které by se mohly rozhodnout zapojit do systému dobrovolně; to povede k několika tisícovkám takovýchto týmů;

• administrativní změny zátěže pro podniky, také nejsou jednoznačné; změna daně jednoho členaskupiny totiž může z důvodu existence alokačního vzorce vést k nutnosti revize daňové povinnosti všech členů skupiny BEFIT.

komise spolu s předloženým návrhem připravila i hodnocení jeho dopadů; ten ale neobsahuje hodnocení dopadů na jednotlivé členské státy, a to včetně hodnocení dopadů na vnitrostátní rozpočty;

• pokud tedy členské státy budou chtít znát dopady návrhu, budou si k tomu muset provést svou vlastní analýzu.

VEU N 090/14 (19.12.2023), V. Vilímec – přijato usnesení: oblast přímých daní náleží do kompetence členských států, přičemž prolomení tohoto principu nelze ze strany Evropské komise obhajovat změnou politické situace {další v podrobné verzi};

VHZD N 090/14 (13.12.2023), O. Febervzít na vědomí.

166/14 – Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Smlouva mezi vládou České republiky a vládou Republiky Uzbekistán o zpětném přebírání a průvozu osob, podepsaná dne 11. října 2023 v Praze (Mikuláš Bek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově také PRO ratifikaci)

Smlouvapatří mezi tzv. readmisní smlouvy, které představují jeden z nástrojů migrační politiky v boji proti nelegální migraci a proti dalším negativním jevům s nelegální migrací souvisejícím;

hlavním smyslem readmisních smluv je zejména úprava vzájemného předávání občanů jednoho státu, kteří neoprávněně vstoupili nebo neoprávněně pobývají na území státu druhého, do země jejich původu, a to včetně provozních a technických aspektů takového postupu;

ČR má v současnosti sjednány readmisní smlouvy s Arménií, Bulharskem, Chorvatskem, Kanadou, Kazachstánem, Kosovem, Maďarskem, Moldávií, Německem, Polskem, Rakouskem, Rumunskem, Slovenskem, Slovinskem, Švýcarskem a Vietnamem;

pro ČR jsou závazné rovněž readmisní smlouvy sjednávané Evropskou unií, resp. v minulosti sjednané Evropským společenstvím;

• v současné době jsou v platnosti smlouvy s Albánií, Arménií, Ázerbájdžánem, Běloruskem, Bosnou a Hercegovinou, Černou Horou, Gruzií, Hongkongem, Kapverdami, Macaem, Makedonií, Moldávií, Pákistánem, Ruskem, Srbskem, Srí Lankou, Tureckem a Ukrajinou.

Podrobněji k obsahu Smlouvy  

 

(1)stanoví se zejména povinnost žádané strany převzít na žádost žádající strany zpět na území svého státu osobu, která nesplňuje nebo přestala splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající strany;

• pokud je zjištěno, že je občanem žádané strany; žádaná strana je dále povinna společně s takovou osobou převzít i další osoby, např. nezletilé děti, pokud nemají nezávislé právo pobytu na území státu žádající strany [čl. 2];

stanovuje se povinnost žádané strany převzít občana třetího státu nebo osobu bez státního občanství, kteří nesplňují nebo přestávají splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt na území státu žádající strany, pokud jsou poskytnuty důkazy, že tato osoba nelegálně vstoupila přímo z území státu druhé strany apod. [čl. 3];

stanoví se definice, readmise, žádající, žádaná strana, povolení k pobytu, vízem, průvozem apod. [čl. 1]

(2)k aktivaci readmise je (až na výjimky) zapotřebí závazná žádost;

• žádost o readmisi není nutná, pokud občan státu strany, která má být převzat zpět, je držitelem platného cestovního dokladu, nebo dokladu totožnosti;

vymezují se obsahové náležitosti takové žádosti [čl. 5]   

• s odkazem na přílohy se popisuje způsob prokázání státního občanství [čl. 6 a 7];

stanoví se lhůty pro podání a posouzení žádostí o readmisi;

• žádost je nezbytné podat ve lhůtě nepřesahující 6 měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán žádající strany dozvěděl, že občan třetího státu nebo osoba bez státního občanství nesplňují nebo přestali splňovat podmínky pro vstup nebo pobyt;

• žádaná strana je povinna odpovědět na žádost bez zbytečného odkladu, ne však později než do 30 dnů ode dne doručení žádosti [čl. 8];

stanovuje lhůtu pro realizaci readmise;

• pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, uskuteční se předání do 30 dnů ode dne doručení souhlasu žádající straně;

 

(3) – stanoví se způsoby předání a přepravy, přičemž pro předání osoby, která má být převzata zpět, lze využít leteckou či pozemní přepravu;

stanoví se povinnost žádané strany povolit průvoz občanů třetích států nebo osob bez státního občanství, je-li zajištěna další cesta těchto osob přes území dalších průvozních států a převzetí ve státě určení [čl. 11 a 12];,

• upravuje problematiku nákladů vzniklých v souvislosti s readmisí

a průvozem, a to tak, že

náklady vzniklé v souvislosti s readmisí občanů státu, občanů třetích států

a osob bez státní příslušnosti a v souvislosti s průvozem až na hraniční přechod na hranicích státu určení nese žádající strana;

(4)vymezují se povinnosti smluvních stran ve vztahu k ochraně osobních údajů, které jsou předávány pouze v případě, kdy je to nezbytné k provádění Smlouvy [čl. 14];

(5) – deklaruje se, že Smlouvou nejsou dotčena práva a závazky států stran vyplývajících z jiných mezinárodních smluv, jimiž jsou vázány [čl. 16]

(6) – stanovuje se způsob řešení sporů týkajících se výkladu nebo provádění ustanovení Smlouvy a vymezuje se způsob případných změn Smlouvy;

• stanoví se vstup smlouvy v platnost, ukončení smlouvy, a trvání smlouvy (na dobu neurčitou) [čl. 17 až 19];

nezbytnou součástí Smlouvy jsou též Přílohy č. 1 až 4, které obsahují seznamy důkazních prostředků státního občanství, resp. prostředků k prokázání splnění podmínek pro readmisi občanů třetích států a osob bez státního občanství;

protokol m. j. stanoví, že

• příslušnými orgány smluvních stran k provádění Smlouvy a Protokolu jsou na české straně Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, na uzbecké straně pak Ministerstvo vnitra Republiky Uzbekistán [čl. 4(1)];

• pro předání osoby bude využívána převážně letecká doprava, když jako hraniční přechod je Protokolem v České republice určeno Letiště Václava Havla Praha a v Republice Uzbekistán letiště Islama Karimova Taškent [čl. 5(1)];

• a další.

Vstup v platnost

• Smlouva vstoupí v platnost po první den druhého měsíce následujícího po obdržení pozdějšího písemného oznámení zaslaného diplomatickou cestou, kterým se strany vzájemně informují o splnění vnitrostátních právních postupů požadovaných pro vstup této smlouvy v platnost [čl. 19 smlouvy];

• Protokol vstupuje v platnost současně se smlouvou [čl. 10 Protokolu].

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Smlouvu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a) Ústavy {a to navzdory tomu, že je na žádost Republiky Uzbekistán formálně sjednána jako mezivládní};

• ve smyslu čl. 15 Smlouvy byl uzavřen ke Smlouvě Protokol o provádění smlouvy (včetně Příloh č. 1 až 3);

• návrh na sjednání Dohody byl vládou schválen dne. 27. 9. 2023 jejím snesením č. 723. 

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Legislativci uvádějí, že Smlouva ani Protokol neobsahují žádný mechanismus, který by umožňoval „sledovat“ osoby po dokončení jejích zpětného převzetí, jelikož je důležité vědět, zda Republika Uzbekistán po zpětném převzetí osob dodržuje jejich lidská práva;

k tomu je možné jen dodat, že by bylo dost obtížené efektivně sledovat lidská práva dotčených ve státech se kterými máme readmisní smlouvy, (případně na celém světě, uvážíme-li migranty i ze států, se kterými readmisní smlouvy nemáme); snaha a kodifikace postupů, které by měly tato právy zajistit vede mnohdy k absurdním situacím; např. vrácení 34letého kriminálníka Yaquba Ahmeda {účast na hromadném znásilnění}, kterého v létě r. 2023 Velká Británie poslala zpět do Somálska trvalo osm let, desítky soudních stání a britské daňové poplatníky {podle londýnských Timesů} vyšlo zhruba na milion liber; po příletu do Somálska může Ahmed pobývat 15 týdnů v luxusním hotelu, dostal také speciální balíček antidepresiv a osobní terapii na klinice v Mogadišu, aby „traumatizující zážitek“ z letu zpět do své vlasti v pronajatém letadle zvládl [zdroj

];

to, že s unijními státy odmítá řada států uzavřít readmisní dohody, že existuje seznam států, kam se vydávat nesmí, jsou jen další hřebíčky do rakve nějaké smysluplné ochrany před masivní nelegální migrací do EU.

 

UPV 166/1 (28.11.2023), Z. Matušek – souhlas s ratifikací;

VZOB 166/2 (22.11.2023), V. Láska – souhlas s ratifikací.

211/14 Zákon o požární ochraně (Jan Bartošek)

(hlasoval jsem PRO pozměňovací návrh senátního výboru, Senát většinově také PRO, aby se napravila chyba v zákoně, která trápí dobrovolné hasiče, kteří nemohou plánovat 3 dny předem práci)

cílem předlohy je dle navrhovatele náprava legislativní chyby, která vznikla překotnými novelizacemi §31(1)b zákona o požární ochraně v souvislosti s přijetím nového stavebního zákona a souvisejících předpisů;

výsledkem je znění daného ustanovení, které neodpovídá terminologii navazující na novou stavební právní úpravu a plánovaný rozsah výkonu státního požárního dozoru v dané oblasti;

• v návaznosti na tuto skutečnost je navrhována jeho formulační úprava.

Podrobněji k obsahu zákona  

 

(1) – státní požární dozor bude vykonáván i posuzováním dokumentace pro provádění staveb, která (na rozdíl od dokumentace pro povolení stavby) obsahuje údaje, které mají z hlediska požární bezpečnosti zásadní vliv na požadavky kladené na stavby;

• jedná se např. o údaje týkající se požárně dělících konstrukcí, provedení povrchových úprav podlah, stěn a stropů, kování dveří umístěných na únikových cestách, vybavení stavby požárně bezpečnostními zařízeními apod. [§31(1)b];

aktuálně předložený návrh stanoví výčet stavební dokumentace, která podléhá výkonu státního požárního dozoru, a to v souladu s terminologií nového stavebního zákona;

• navrhované změny zákona o požární ochraně neztěžují žádným způsobem pozici stavebníků, ani nepředstavují komplikace pro výstavbu.

Celá novelizace je zde:

Namísto

§31(1) Státní požární dozor se vykonává

b) posouzením stavební nebo územně plánovací dokumentace

1. regulačního plánu, nahrazuje-li územní rozhodnutí vztahující se k umístění stavby,

2. podkladů k územnímu souhlasu nebo dokumentace pro vydání územního rozhodnutí, vztahující se k umístění stavby,

3. projektové dokumentace stavby nebo dokumentace pro ohlášení stavby, v těch případech, kdy se podle stavebního zákona nevyžaduje pro ohlášení stavby projektová dokumentace, nebo

4. dokumentace nebo jiného podkladu ke změně v účelu užívání stavby,

5. dokumentace ke změně dokončené stavby, posouzení se provede v rozsahu požárně bezpečnostního řešení podle zvláštního právního předpisu nebo v rozsahu obdobného dokumentu, který je dostatečný pro posouzení požární bezpečnosti stavby, a to pouze u staveb, u kterých je vykonáván státní požární dozor,

Se stanoví

b) posuzováním

1. dokumentace pro povolení stavby, zařízení nebo udržovacích prací podle stavebního zákona, včetně změn této dokumentace,

2. dokumentace pro provádění stavby,

3. dokumentace pro rámcové povolení,

4. dokumentace nebo jiného podkladu ke změně v účelu užívání stavby,

5. dokumentace ke změně dokončené stavby, 

Účinnost patnáctým dnem po dni jeho vyhlášení.

Stanovisko vlády bylo souhlasné

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

• se zákonem byl vysloven souhlas v prvém čtení

Dopady, sporné a problematické záležitosti

návrh podala skupina poslanců (Jan Bartošek, Drahoslav Ryba, Michal Zuna, Pavel Žáček, Eliška Olšáková, Jakub Michálek);

Sněmovna                                             

J. Bartošek: v rámci poslední úpravy nového stavebního zákona došlo ke změně zákona o požární ochraně ve vztahu k terminologii stavebních dokumentací posuzovaných v rámci výkonu státního požárního dozoru; zároveň však došlo ke zmíněné chybě, kdy byly předchozí změny dotýkající se těchto dokumentací negovány;

od 1. ledna 2024 bude narušena provazba stavebního zákona a zákona o požární ochraně, což by samo o sobě vedlo ke snížení požární bezpečnosti staveb;

cílem návrhu je zachování záměru zákonodárce v rámci výkonu státního požárního dozoru ve vazbě na postupy podle stavebního zákona optimálně nastavit a udržet vysokou úroveň požární bezpečnosti staveb.

Ambicí návrhu není změna či rozšíření kompetencí Hasičského záchranného sboru ČR, návrh tak nepřesahuje ani nenarušuje oblast, kterou zákonodárce zamýšlel svěřit do kompetence tohoto orgánu.

v rozpravě kromě předkladatele nikdo nevystupoval.

VZOB 211/1 (23.1.2023), M. Červíčekschválit s PN {pokud je činnost členů dobrovolných jednotek požární ochrany v souvislosti se zásahem vykonávána na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, zaměstnavatel není povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu}.

 

141 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací nová příloha VI a změny příloh II Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě, přijatých ve Stockholmu, Švédsko dne 17.června 2005 a v Baltimore, Spojené státy americké dne 17.dubna 2009, Sněmovní tisk 516 (Petr Hladík)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO)

Úvodní informace

 

Antarktický smluvní systém [ATS, Antarctic Treaty Systém] je komplex mezinárodních smluv regulujících činnost států v oblasti Antarktidy;

• smlouvy v současnosti uznává celkem 48 zemí;

• Antarktida je považována za nadnárodní území a nejdůležitějšími body ATS jsou mírová vědecká spolupráce, zákaz vojenského využití a pozastavení všech nároků na suverenitu nad jakoukoliv částí Antarktidy;

• díky výzkumné činnosti na Mendelově polární stanici patří Česká republika od 1. dubna 2014 mezi státy s hlasovacím právem. Do té doby byla Česká republika jediným státem, který měl samostatnou stanici, ale neměl status poradní strany (od 14. června 1962 mělo status pozorovatele).

 

(1) – Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (tzv. Madridský protokol) je součástí ATS a ČSFR jej podepsala dne 2. října 1992;

• pro ČR jako nástupnický stát vstoupil protokol včetně jeho pěti příloh dne 24. září 2004;

hlavním cílem Madridského protokolu je vytvoření komplexního systému ochrany ekosystémů původně sestávajícího z pěti oblastí: posuzování vlivů na životní prostředí, ochrana fauny a flóry, nakládání s odpady, ochrana moří před znečišťováním a ochrana zvláště chráněných antarktických území, památečných míst a objektů;

• Madridský protokol vytvořil na území Antarktidy přírodní rezervaci, kterou lze používat pouze pro vědecké účely a v omezené míře také pro turismus.

Podrobněji ke změnám Příloh

(2) – zavádí se nová příloha VI o odpovědnosti za ekologické havárie;

příloha VI obsahuje celkem 13 článků, které lze stručně charakterizovat takto:

působnost přílohy VI zahrnuje ekologické havárie v oblasti smlouvy o Antarktidě, které se týkají vědeckých výzkumných programů, cestovního ruchu a všech ostatních vládních a nevládních činností v dané oblasti. vztahuje se také na turistická plavidla, která vstoupí do oblasti vymezené smlouvou o Antarktidě, i na veškeré ekologické havárie v této oblasti [čl. 1];

definice pojmů jako například ekologická havárie, provozovatel , smluvní strany nebo nápravné opatření [čl. 2];

v rámci prevence se vyžaduje, aby provozovatelé smluvních stran přijali rozumná opatření vedoucí k snížení rizik ekologických havárií [čl. 3]; provozovatelům smluvních stran je uložena povinnost vypracovat pohotovostní plán obsahující nápravná opatření pro případ nehod s možným nepříznivým dopadem na životní prostředí Antarktidy nebo závislé a přidružené ekosystémy [čl. 4];

v případě vzniku havárie existuje mechanismus nápravných opatření [čl. 5] a zavádí se objektivní odpovědnost provozovatele [čl. 6]. pokud by provozovatel nepřijal okamžité a účinné nápravné opatření, je povinen nahradit náklady na nápravné opatření přijaté smluvními stranami; z odpovědnosti provozovatele jsou vyňaty případy, kdy ekologická havárie byla způsobena např. teroristickým útokem, aktem válečného jednání, jednáním nezbytným k ochraně lidského života a bezpečnosti nebo v důsledku výjimečné události, která nemohla být rozumně předpokládána a zároveň byla přijata veškerá rozumná preventivní opatření [čl. 8]; vymezují se také limity odpovědnosti [čl. 9];

smluvní strana, která přijme nápravné opatření za nestátního provozovatele, může na něj podat žalobu na náhradu škody [čl. 7];

každá smluvní strana má vyžadovat, aby její národní provozovatelé měli odpovídající pojištění a jiné finanční zajištění (záruka banky nebo podobné finanční instituce) na krytí odpovědnosti [čl. 11];

sekretariát smlouvy o Antarktidě vede a spravuje fond za účelem náhrady přiměřených a oprávněných nákladů vzniklých smluvní straně nebo stranám při přijetí nápravného opatření; jakýkoliv stát nebo osoba může dobrovolně do fondu přispívat [čl. 12];

(3) – mění se příloha II o ochraně fauny a flóry Antarktidy;

měny přílohy II spočívají především v následujících úpravách:

mění se samotný název přílohy, kdy se nepřesný pojem „uchování“ nahrazuje pojmem „ochrana“;

dochází k drobným změnám některých definic a přidání definice Dohody o ochraně albatrosů a buřňáků [čl. 1];

zpřesňuje se režim vydávání povolení pro odběr vzorků pro zoologické zahrady a označení druhu zvláště chráněného [čl. 3 odst. 1, 5 až 7];

změny se týkají také zveřejňování informací [čl. 5] a výměny informací [čl. 6];

dochází k vypuštění zvláštní ochrany všech druhů lachtanů rodu Arctocephalus v Dodatku A přílohy II;

• ruší se dodatky B a C, nicméně jejich původní znění se přesunuje do samotného textu přílohy II [čl. 4].

Vstup v platnost

změny přílohy II o ochraně fauny a flóry Antarktidy byly přijaty na XXXII. Poradním shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě, které se konalo ve dnech 6. až 17. dubna 2009 v Baltimore, USA; v ČR zatím nebyla ratifikována;

nová příloha VI Protokolu o odpovědnosti za ekologické havárie byla přijata na XXVIII. Poradním shromáždění smluvních stran Smlouvy o Antarktidě, které se konalo ve dnech 6. až 17. června 2005 ve Stockholmu, Švédsko;

• Příloha VI dosud nevstoupila v platnost, ta nastane okamžikem jejího schválení všemi smluvními stranami s tzv. konzultativním statusem.

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Dohodu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a), a e) Ústavy; zároveň platí, že Přílohy jsou nedílnou součástí úmluvy (čl. 4 odst. 3);

• materiál byl schválen vládou ČR usnesením ze dne 26. července 2023 č. 565.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

před vyslovením souhlasu s přílohou VI a změnou přílohy II Madridského protokolu bylo v ČR nezbytné nejprve přizpůsobit národní zákon, tj. zákon o Antarktidě;

• ten byl v souladu s protokolem s účinností od 1. ledna 2023 novelizován zákonem č. 459/2022 Sb., {Senátní tisk 019 4 schůze ve 14 období 14.12.2022} s výjimkou ustanovení týkajícího se odpovědnosti za ekologické havárie, které nabývá účinnosti dnem vyhlášení přílohy VI Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě ve Sbírce mezinárodních smluv;

vznik ekologické havárie je nejpravděpodobnější hlavně v případě logistiky; co se týče každoročních českých vědeckých expedicí, jejich logistika prozatím vždy závisela na logistice jiných zemí, např. Argentiny nebo Chile;

• z uvedeného vyplývá, že je velmi nepravděpodobné, aby ČR musela přijímat nápravné opatření za českého provozovatele, který by ho nepřijal; navíc, i kdyby k této situaci někdy v budoucnosti došlo, měla by ČR vůči provozovateli regres, takže by byl tento provozovatel povinen uhradit jí náklady;

• odpovědnost za ekologickou havárii má tedy vždy provozovatel, a to bez ohledu na jeho zavinění.

 

VUZP 141/1 (11.10.2023), H. Pešatovásouhlas s ratifikací;

VZOB 141/2 (7.11.2023), M. Ošťádal – souhlas s ratifikací.

145 – Vládní návrh, kterým se předkládají Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací změny přílohy 2 a 3 Dohody o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků přijaté v Budapešti dne 30. září 2022, Sněmovní tisk 534 (Petr Hladík)

(byl jsem výborovým zpravodajem zákona, hlasoval jsem PRO schválení aktualizace, doporučoval ostatním PRO, Senát většinově také PRO)

Úvodní informace

(1) – Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků byla uzavřena v Haagu dne 16. 6. 1995 a v platnost vstoupila 1. 11. 1999;

pro Českou republiku pak Dohoda vstoupila v platnost dne 1. 9. 2006 a ve Sbírce mezinárodních smluv byla vyhlášena pod číslem 92/2006;

• od tohoto vyhlášení byla Dohoda třikrát, přičemž ve všech případech šlo pouze o změny jejích příloh (zpřesnění odborných názvů některých ptáků a přeřazení určitých druhů ptáků do vyššího stupně ochrany);

nejvyšším orgánem dohody je Zasedání smluvních stran, které se koná v intervalech ne delších než tři roky; zasedání smluvních stran rozhoduje o základních procedurálních, programových a finančních otázkách, tj. přijímá změny v přílohách Dohody, schvaluje rozpočet, dává smluvním stranám doporučení, schvaluje usnesení atd.;

samotná dohoda deklaruje všeobecná ochranářská opatření

• státy mají podnikat opatření na ochranu stěhovavých vodních ptáků se zvláštním zřetelem na ohrožené druhy a druhy, jejichž záchovný status je nepříznivý,

• zajišťují, aby jakékoliv využívání těchto druhů bylo založeno na vyhodnocení nejlepších dostupných poznatků o jejich ekologii a bylo pro ně udržitelné,

• určují lokality a stanoviště těchto druhů nacházející se na jejich území;

• zavádí se akční plán {v čl. IV} ve kterém se stanoví ochranná opatření pro jednotlivé skupiny ptáků {stanovené v příloze 3};

poslední, tj. sedmé zasedání smluvních stran se uskutečnilo v listopadu roku 2022 v Maďarku, přičemž právě z něj vzešly změny, které jsou předmětem předkládaného materiálu.

Podrobněji ke změnám příloh Dohody

(2) – Dohodu tvoří 17 článků a 3 přílohy které jsou nedílnou součástí Dohody,obsahují

území, na něž se Dohoda vztahuje [Příloha 1];

seznam chráněných stěhovavých druhů na které se dohoda vztahuje [Příloha 2];

Akční plán, který stanoví opatření, jež smluvní strany podniknou v souladu s ochranářskými opatřeními pro jednotlivé skupiny ohrožených ptáků [Příloha 3];

• Příloha 3 obsahuje tabulku 1, která má tři sloupce {skupiny} A, B a C do kterých jsou jednotlivé druhy zařazeny podle míry jejich ochrany stanovené Akčním plánem, spolu s označením charakteru jejich nepříznivého záchovného statusu {dle kategorií a podkategorií};

strany s populacemi uvedenými ve sloupci A tabulky 1 poskytnou těmto populacím ochranu;

a) zakáží lov ptáků a sběr vajec těchto populací na jejich území;

b) zakáží úmyslné rušení, pokud by takové rušení mohlo být významné pro dotyčné populace z hlediska jejich ochrany,

c) zakáží držení a využívání ptáků a nebo vajec těchto populací, kteří byli získáni/která byla získána v rozporu se zákazem stanoveným v písmenu a) výše, a obchod s nimi a také držení a využívání jakýchkoli snadno rozpoznatelných částí nebo odvozenin těchto ptáků a jejich vajec a obchod s nimi.

strany s populacemi uvedenými ve sloupci B budou regulovat lov ptáků a odběr vajec;

• u skupiny C všeobecná ochranná opatřenídle čl. II.;

(3)první oblast změn spočívá ve formálních úpravách latinských názvů druhů v přílohách 2 a 3 Dohody;

(4)druhá oblast se týká úpravy kategorizace používané pro indikaci stavu populace vodních ptáků uvedených v tabulce přílohy 3;

konkrétně došlo k přijetí nové podkategorie v kategorii 2 a 3 u sloupců A a B pro definici stavu populace v případě, kde není dostatek dat;

tabulka obsahuje tři sloupce A, B a C; záznam v jednotlivých sloupcích představuje stupeň ochrany u každého druhu {spolu s informací o kategorii a podkategorii nepříznivého záchovného statusu (kategorie dle velikosti populace apod.; podkategorie jsou např. kolísání početnosti populace, ohrožení stanovišť apod.)};

např. skupina B, Kategorie 2: Populace, jejichž početnost je větší nežli přibližně 100 000 jedinců a které nesplňují kritéria pro sloupec A {m. j. menší populace}, ale jež jsou považovány za populace vyžadující zvláštní pozornost z důvodu (subkategorie):

(a) shromažďování se na malém počtu lokalit v kterékoli fázi jejich ročního životního cyklu,

(b) závislosti na typu stanoviště, který je silně ohrožen,

(c) dlouhodobého snižování početnosti,

(d) velkého kolísání početnosti populací či vývojových trendů,

(e) rychlého krátkodobého snižování početnosti, nebo

(f) chybějících dat.

(5)třetí oblast změn zahrnuje změnu Tabulky 1 v příloze 3, spočívající v přeřazení řady populací ptáků do jiných sloupců, které určují míru jejich ochrany dle Akčního plánu;

• obecný trend směřuje k přesunování populací do kategorie A, která indikuje nejvíce ohrožené populace ptáků, a tedy i vyžaduje vyšší míru ochrany poskytovanou Dohodou;

(6) další drobné změny byly provedeny v taxonomii (klasifikaci) druhů uvedených v tabulce přílohy 3; tyto změny jsou pokryty současnou národní a evropskou právní úpravou s výjimkou populací pěti 5 druhů vodních ptáků:

• Husa velká evropská (Anser anser anser); Husa polní evropská (Anser fabalis fabalis); Zrzohlávka rudozobá (Netta rufina); Kulík bledý (Pluvialis squatarola squatarola); Ústřičník velký středoasijský (Haematopus ostralegus longipes);

populace těchto druhů byly přeřazeny do sloupce A Tabulky 1 přílohy 3 a zároveň nejsou dostatečně chráněny směrnicí 2009/147/ES o ochraně volně žijících ptáků;

• z tohoto důvodu byla k populacím těchto druhů podána výhrada Evropskou komisí jménem všech členských států EU tak, aby změny přílohy 3 v tomto rozsahu nevstoupily pro členské státy EU v platnost, dokud nebudou pokryty unijní úpravou.

Vstup v platnost

• změny Dohody, resp. změny příloh Dohody, standardně vstupují v platnost 90. den po jejich přijetí pro smluvní strany, které neuplatní vůči změně výhradu (v souladu s článkem X odst. 6 Dohody);

• Přílohy tvoří nedílnou součást Dohody a pro přijetí jejich změn je proto v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů potřebný souhlas Parlamentu ČR a ratifikace prezidentem republiky; tento proces v podmínkách ČR trvá zpravidla déle než 90 dní;

MŽP proto vzneslo výhradu vůči uvedeným změnám příloh z procedurálních důvodů;

• výhrada byla schválena usnesením vlády ČR ze dne 25. ledna 2023 č. 63 a bude odvolána po dokončení vnitrostátního ratifikačního procesu.

Soulad smlouvy s ústavním pořádkem ČR, kategorie smlouvy

 

• z pohledu českého ústavního práva lze Dohodu charakterizovat jako smlouvu prezidentské kategorie ve smyslu čl. 49 písm. a), a e) Ústavy; zároveň platí, že Přílohy jsou nedílnou součástí Dohody a tudíž jejich změny vyžadují dodržet stejný ústavně právní postup;

• s výjimkou výše zmíněných 5 druhů, která bude vyřešena na úrovni EU, není přijetí změn příloh Dohody v rozporu s právními předpisy ČR a EU vztahujícími se k ochraně přírody, s ústavním pořádkem ČR, ani s jinými mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázaná.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

dle důvodové zprávy nebude přijetí změn přílohy 2 a 3 Dohody vyžadovat změnu platné právní úpravy ČR uvedené oblasti a rovněž nebude mít dopad na státní rozpočet, veřejnou správu ani podnikovou sféru nad rámec toho, co stanoví legislativa EU a ČR.

 

VUZP 145/1 (11.10.2023), J. Chalupskýsouhlas s ratifikací;

VZOB 145/2 (7.11.2023), M. Ošťádal – souhlas s ratifikací.

208/14 Zákon o výkonu trestu odnětí svobody (Pavel Blažek)

(hlasoval jsem PRO, Senát většinově PRO)

návrh odstraňuje dvoukolejnost a nesystémovost právní úpravy nakládání s penězi odsouzených a chovanců a její zbytečnou složitost;

primárním smyslem navržené právní úpravy je proto zakotvení jednotného systému nakládání s veškerými příjmy osob zbavených svobody, který byl koncipován po vzoru dosavadní úpravy nakládání s pracovní odměnou a který má zajistit, že příjmy budou částečně užity k úhradě jejich dluhů a částečně ke tvorbě kapesného a úložného. Sociální balíček je pak nahrazen institutem sociálního kapesného;

stěžejní část předloženého návrhu zákona tvoří relativně rozsáhlé novely tří zákonů upravujících zacházení s osobami zbavenými svobody v důsledku trestního řízení:

• zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů [VýkTrest];

• zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby [VýkVaz];

• zákon č. 129/2008 Sb., o výkonu zabezpečovací detence a o změně některých souvisejících zákonů [ZabDet];

nová úprava si pak vyžádala provedení změn převážně technického charakteru v dalších šesti právních předpisech;

• zákon č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád);

• zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád;

• zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění;

• zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání;

• zákon č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů;

• zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon);

Podrobněji k obsahu zákona  

• paragrafy bez dalšího označení se týkají zákona o výkonu trestu odnětí svobody

Nakládání s peněžními příjmy odsouzených a chovanců

 

(1)veškeré peněžní prostředky odsouzených budou bez ohledu na jejich zdroj ukládány na zvláštní účet vedený věznicí [§25(1)];

z těchto peněz bude tvořeno kapesnéúložné odsouzených a zbylá část bude použita na srážky pro úhradu jejich dluhů; výjimku představují účelově vázané peněžní prostředky;

• poplatky za vedení zvláštního účtu se nevybírají a peníze na něm uložené nejsou úročeny [§25(5)];

pracující odsouzení a odsouzení, kterým budou ze zvláštního účtu prováděny srážky, budou při rozúčtování jednou měsíčně informováni o zůstatku na jejich účtu [§25(6)];

odsouzení budou též informováni pokaždé, když jim budou do věznice zaslány peníze; tyto peníze mohou odmítnout, načež budou na jejich náklady vráceny odesílateli; výjimku představují peníze zaslané orgány veřejné moci nebo peníze získané v době trvání účinků schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo po prohlášení konkurzu [§ 25a];

(2) – věznice každý měsíc provede rozúčtování peněz připsaných na zvláštní účet odsouzeného za předchozí kalendářní měsíc [§39b(1), (6) a (7)]; toto rozúčtování zahrnuje provedení srážek na neuhrazené závazky odsouzeného a rozdělení zbylé části peněz na kapesné a úložné [§39b(1) a (2)];

veškeré peněžní příjmy odsouzeného (s výjimkou uvedenou níže) budou tedy jednou měsíčně použity na:

• srážky k úhradě výživného pro děti a pohledávek za náhradní výživné [§39e];

• srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody [§35, §35a];

• srážky k úhradě přednostních pohledávek [§39f];

• srážky k úhradě dalších pohledávek [§39g];

• kapesné [§39h];

• úložné [§39j];

• srážky u odsouzených v insolvenci [§39m VýkTrest a §36(6) insolvenčního zákona];

mimo systém rozúčtování stojí (na účtu zvlášť evidované) účelově vázané peněžní prostředky, sociální kapesné a peněžité odměny za vzorné chování nepoužijí se tedy ani ke srážkám, ani ke tvorbě kapesného a úložného, nýbrž zůstanou zachovány pro účel, na který jsou určeny [§39b(2) a (3)];

(3)výše podílů, jimiž budou při rozúčtování peníze odsouzeného rozděleny, bude stanovena vyhláškou Ministerstva spravedlnosti  [§39b(5) a §39c(1)];

návrh vyhlášky je součásti tisku;

• např.: náklady výkonu trestu činí nejvýše 1 500 Kč za kalendářní měsíc.

• z peněz připsaných na zvláštní účet za předchozí kalendářní měsíc je určen podíl ve výši

a) 33 % na srážky k úhradě výživného pro děti, kterým je odsouzený povinen poskytovat výživu, a pohledávek za náhradní výživné;

b) 23 % na srážky k úhradě nákladů výkonu trestu odnětí svobody;

c) 12 % na srážky k úhradě přednostních pohledávek;

d) 4 % na srážky k úhradě dalších pohledávek vůči odsouzenému;

• další jdou na úložné 11% a kapesné 17%;

• úložné jsou peněžní prostředky určené k nápomoci rehabilitace a resocializace odsouzeného;

• návrh zákona stanoví v podstatě tři úrovně úložného (přičemž konkrétní výše hranic mezi nimi bude určena vyhláškou);

a) na cestu do místa bydliště po propuštění z výkonu trestu. Dle návrhu vyhlášky má činit 1 000 Kč

b) má být dle návrhu vyhlášky 35 000 Kč; úložné této druhé úrovně může odsouzený, není-li zbytí, použít k účelům vymezeným v §39i(2), které zahrnují např. úhradu nákladů na zdravotní služby nehrazené z veřejného zdravotního pojištění či náklady spojené s pořízením nezbytných osobních dokladů či dokladů potřebných pro přijetí do zaměstnání po propuštění z vězení atd.;

c) úložné nad 35 000 Kč) se použije postupně na srážky k úhradě výživného, nákladů výkonu trestu, přednostních pohledávek a dalších pohledávek; s částkou, která zbude, pak může odsouzený volně disponovat;

(4)při propuštění z výkonu trestu se odsouzenému vyplatí v hotovosti ta část peněz, ze kterých už nebudou prováděny srážky za poslední kalendářní měsíc (tedy např. kapesné, úložné, peněžitá odměna za „vzorné chování“ či účelově vázané peněžní prostředky);

• pokud tyto peníze (po odečtení účelově vázaných peněžních prostředků) nepostačují k úhradě nezbytných potřeb odsouzeného po propuštění, může ředitel věznice rozhodnout o poskytnutí příspěvku do výše stanovené vyhláškou; tento příspěvek však bude odsouzený povinen věznici ve stanovené lhůtě vrátit. [§39k(1), (3) a (4)];

zbylé peníze uložené na zvláštním účtu po provedení srážek za poslední kalendářní měsíc výkonu trestu zašle věznice na základě žádosti odsouzeného na jím uvedený účet;

zakotvuje se významná část peněz vyplácených odsouzenému při, resp. po propuštění z věznice, výkonem rozhodnutí [§39k(5)]; to má zajistit, že odsouzený bude po propuštění disponovat prostředky umožňujícímu přechod do normálního života i tehdy, má-li neuhrazené dluhy;

nová úprava se promítá do dalších předpisů

(5)pracovní odměna odsouzeného nepodléhá výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy nebo jiných příjmů dle §299 OSŘ;

v trestním řádu dochází ke změnám spíše legislativně-technické povahy, jako jsou terminologické změny;

zákon o důchodovém pojištění, zákon o vojácích z povolání a zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů jsou obohaceny o povinnost příslušných orgánů zasílat vyplácený důchod, resp. výsluhový příspěvek na účet věznice, kde příjemce pobývá;

sociální kapesné odsouzených a chovanců

(6)návrh nouzově napravuje dočasnou úpravou (s předřazenou účinností oproti zbytku zákona) sociálního kapesného, které nahradit sociální balíček a zajistit, že každý odsouzený (s výjimkou „zaviněně“ nepracujících) bude v kalendářním měsíci disponovat alespoň minimální částkou ve výši stanovenévyhláškou Ministerstva spravedlnosti [§16(8) VýkTrest, §20(5) ZabDet {zabezpečovací detence}];

část odsouzených (a chovanců) se v důsledku judikatury správních soudů ocitla v situaci, kdy ve věznici (či v zabezpečovací detenci) nedisponují žádnými peněžními prostředky a nemají ani nárok na tzv. sociální balíček;

tato dočasná úprava bude ke dni nabytí účinnosti zbytku zákona nahrazena v jádru shodnou (byť nepatrně komplexnější) úpravou, provázanou s jednotným systémem nakládání s peněžními prostředky odsouzených a chovanců [§26a VýkTrest, § 14b ZabDet];

specifika nakládání s peněžními prostředky obviněných ve vazbě

 

(7) – obviněný ve vazbě bude moci s penězi na zvláštním účtu nakládat zcela volně; výjimkou je požadavek na tvorbu obdoby první úrovně úložného dle VýkTrest, tedy jakési rezervy na zajištění základních potřeb po propuštění ve výši stanovené vyhláškou, se kterou obviněný v rámci výkonu vazby nemůže volně nakládat [§21h(1) VýkVaz {o výkonu vazby}];

omezeno je též z povahy věci nakládání s účelově vázanými peněžními prostředky [§21h(2) a (3) VýkVaz];

specifická je úprava nakládání s penězi obviněného při jeho bezprostředním nástupu do výkonu trestu odnětí svobody nebo zabezpečovací detence;

• v takovém případě je totiž třeba peněžní prostředky, které byly dosud vedeny v rámci „volnějšího“ režimu dle zákona o výkonu vazby, zaevidovat v souladu s komplexnějším systémem upraveným v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody;

• účelově vázané prostředky zůstávají účelově vázány, peníze, se kterými obviněný nemohl volně nakládat, se převádějí na úložné, a zbylé peněžní prostředky budou vypořádány jako kapesné dle § 39h VýkTrest;

další změny obsažené v návrhu zákona

 

(8) – mezi další změny patří Informační povinnost vězeňské služby vůči státnímu zástupci a stanovení maximální výměry pokuty uložené za kázeňský přestupek;

ve všech třech zákonech upravujících zacházení s osobami zbavenými svobody má dojít k zakotvení nové, významně rozšířené a zpřesněné úpravy informační povinnosti Vězeňské služby vůči státním zástupcům vykonávajícím dozor nad dodržováním právních předpisů při výkonu trestu, vazby či zabezpečovací detence o mimořádných událostech, které výrazně narušují běžný režim [§26(3) VýkTrest, §20(6) VýkVaz, §15(4) ZabDet];

události, o kterých bude věznice ze zákona vyrozumívat státního zástupce bude např. úmrtí odsouzeného, jeho pokus o sebevraždu, sebepoškození odsouzeného, fyzický útok odsouzeného vůči zaměstnanci Vězeňské služby či vzpouru skupiny odsouzených;

maximální výše pokuty, kterou lze za kázeňský přestupek uložit dle zákona o výkonu vazby, se zvyšuje z 1 000 Kč na 5 000 Kč  [§22(2)b VýkVaz];

• kromě toho se upřesňují hlediska pro výměru ukládané pokuty a výkon pokuty v návaznosti na komplexní úpravu nakládání s penězi odsouzených a obviněných [§47a VýkTrest, §22(4) VýkVaz].

součástí tisku je návrh vyhlášky o výši nákladů výkonu trestu odnětí svobody a vazby a o podrobnostech o nakládání s penězi vězněných osob a osob ve výkonu zabezpečovací detence.

Účinnost

zákon má jako celek nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2025, s výjimkou dvou ustanovení zakotvujících dočasnou úpravu sociálního kapesného [§16(8) zák. o výkonu trestu odnětí svobody; §20(5) zák. o výkonu zabezpečovací detence] která mají nabýt účinnosti prvním dnem třetího kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení.

Ve Sněmovně nebyly podány žádné pozměňovací návrhy

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Sněmovna

J. Cogan [zpravodaj]: navržená úprava řeší stav, kdy stávající právní úprava nakládání s peněžními prostředky odsouzených je dvoukolejná, existují zásadně odlišná pravidla týkající se nakládání na jedné straně s peněžitými prostředky, které jsou příjmem z pracovní odměny odsouzeného, a na straně druhé s penězi, jež jsou do věznice odsouzenému zaslány na účet vedený věznicí z jiných zdrojů. Máme tady vlastně tu pozici, že odsouzení, kteří nejsou nezaviněně pracovně zařazeni, se tak dostávají fakticky do neodůvodněně horšího postavení v porovnání s pracovně zařazenými odsouzenými, kterým stávající úprava rozúčtování pracovní odměny odsouzených garantuje.

Základním východiskem nové právní úpravy je to, že postupy při nakládání s veškerými příjmy odsouzených s výjimkou účelově vázaných peněžních prostředků by měly být sjednoceny. Proto se navrhuje využití univerzálního systému rozúčtování veškerých příjmů, které mají odsouzení ve věznici, bez ohledu na jejich zdroj;

H. Válková: tento návrh už tady měl ležet dávno, protože v současné době je situace v českých věznicích velmi neutěšená.

snadno někdy můžou vzniknout i situace takzvané mimořádné, to znamená, nepokoje, neklid, nechci říct rovnou vzpoury; my nechtě jsme k tomu přispěli tím, že třeba odsouzení, kteří nezaviněně nejsou pracovně zařazeni, se dostávají do neodůvodněně horšího postavení v porovnání s pracovně zařazenými odsouzenými; oni někdy nemají vůbec nic, žádné prostředky poté, co se nám podařilo, teď to berte ironicky, s účinností od 1. ledna 2022 rozšířit možnost exekuce na veškeré příjmy odsouzených, takže nemají žádné finanční prostředky k dispozici na nákup hygienických prostředků, léků i věcí, které slouží k osobní potřebě; vězeňská služba musí improvizovat a snažit se udržet i klid v těch věznicích, což se zatím sice daří; na tyto problémy jsme byli opakovaně těmi odsouzenými, ale i Vězeňskou službou upozorňováni;

M. Wenzl [ANO]: vláda nadřazuje odsouzené před oběti trestného činu; jsem přesvědčen, že primárně v legislativním zákoně by mělo být posílení práv poškozených, a ne odsouzených {navrhuji, aby se tam doplnilo, že peníze v době pohledávky trestného činu se odmítnout nemůžou; dále platí, že sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, který v předchozím kalendářním měsíci odmítl pracovat nebo bez závažného důvodu do práce nenastoupil; navrhuju ještě doplnit: „sociální kapesné se neposkytne odsouzenému, pokud neplní dluh vůči oběti trestného činu stanovený soudem};

H. Válková: problematika, o které on hovořil M. Wenzl, je upravená v zákoně o obětech trestné činnosti;tam se nám v minulém volebním období podařilo i prosadit ten princip, který se ovšem samozřejmě vztahoval už jenom na oběti z posledních zhruba dvou, tří let, kdy mají možnost požádat a ex lege ze zákona mají nárok na zmocněnce; zákon o obětech trestných činů a související ustanovení trestního řádu dávají dostatečný prostor pro to, aby naprosto oprávněné potřeby obětí trestných činů byly v maximálním možném rozsahu uplatněny.

UPV 208/1 (17.1.2024), T. Goláň schválit.

N88/14 Návrh nařízení Evropského parlamentu a Rady o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Pavel Blažek)

(hlasoval jsem PRO senátní usnesení, které je proti ochranářským manýrům EU, které mohou být kontraproduktivní a opět křiví trh, Senát hlasoval většinově PRO usnesení výboru)

(1) – návrh je součástí balíčku opatření na pomoc malým a středním podnikům; ten kromě různých nelegislativních iniciativ zahrnuje návrh nařízení, který je předmětem této informace, a dále návrh směrnice, kterou se zavádí daňový systém sídla pro mikropodniky a malé a střední podniky; 

(2) – v současnosti jsou postupy proti opožděným platbám upraveny směrnicí 2011/7/EU; tato směrnice stanoví, že podniky musí platit faktury nejpozději do 60 dnů od jejich obdržení, ledaže jsou ve smlouvě výslovně dohodnuty jiné podmínky, které ale nesmí být vůči věřiteli hrubě nespravedlivé;

pro orgány veřejné moci je stanovena dokonce lhůta 30 dnů s určitými výjimkami; věřitelé, kteří splnili své zákonné a smluvní povinnosti, a přesto nedostali zaplaceno v určené lhůtě, mají nárok na úrok z prodlení (alespoň osm procentních bodů nad referenční sazbou centrální banky, a to ode dne následujícího po dni splatnosti) a náhradu nákladů spojených s vymáháním; dle Komise to nestačí; v r. 2015 60 % respondentů z řad unijních podniků uvedlo, že práva podle stávající směrnice 2011/7/EU nikdy nevyužívají (důvodem je nejčastěji obava, že by tím poškodily dobré obchodní vztahy; dalším důvodem je nízká nákladová efektivita postupů pro uplatnění těchto práv).

Podrobněji k obsahu tisku  

 

(3) – nově se stanoví, že maximální zákonná nebo smluvní lhůta splatnosti plateb spadajících do působnosti předpisu se stanoví na 30 dnů ode dne obdržení faktury nebo jiné žádosti o platbu, pokud dlužník obdržel zboží nebo službu (čl. 3); v případě plateb mezi podniky to znamená plošné zkrácení bez možnosti odůvodněných výjimek, v případě plateb od veřejných zadavatelů zejména zrušení výjimky pro veřejné subjekty poskytující zdravotní péči a orgány veřejné moci vykonávající hospodářské činnosti;

• členské státy mohou stanovit ještě kratší maximální dobu splatnosti;

přejímka a prohlídka mohou být výjimečně stanoveny pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné vzhledem ke zvláštní povaze zboží nebo služeb (dosud bylo pouze požadováno, aby podmínky a doba trvání přejímky a prohlídky nebyly vůči věřiteli hrubě nespravedlivé);

v rámci zakázek na stavební práce musí dodavatel prokázat veřejnému zadavateli, že včas zaplatil subdodavatelům, a to při každé žádosti o platbu od zadavatele [čl. 4];

podrobněji jsou upraveny úroky z prodlení [čl. 5 a 6];

• většinou jde jen o zpřesnění, hlavní změnou je pevné stanovení výše úroku jako referenční sazby stanovené centrální bankou (ECB nebo v případě států mimo eurozónu jejich centrálními bankami) zvýšené o osm procentních bodů (dosud to bylo „nejméně“ osm procentních bodů);

paušální částka náhrady nákladů spojených s vymáháním se zvyšuje ze 40 EUR na 50 EUR (odůvodnění odkazuje primárně na inflaci) a vyjasňuje se, že jde o částku za každou jednotlivou opožděnou platbu [čl. 8];

(4) – nově jsou upraveny neplatné smluvní podmínky a praxe [čl. 9];

nelze platně sjednat delší dobu splatnosti, vyloučit nebo omezit právo věřitele na úrok z prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním nebo prodloužit nad třicetidenní limit dobu trvání prohlídky nebo přejímky;

• zároveň má být „neplatnou“ praxe spočívající v záměrném zdržování nebo bránění odeslání faktury

• členské státy musí zajistit dostupnost účinných prostředků k ukončení takových smluvních podmínek a praxe;

• tato právní úprava nahrazuje dosavadní koncept zakázaných hrubě nespravedlivých podmínek;

• návrh také zavádí možnost podávat kolektivní žalobu proti subjektům, které výše uvedené zákazy porušují;

• členské státy mají toto umožnit „organizacím úředně uznaným jako zástupci věřitelů nebo organizace s oprávněným zájmem na zastupování podniků“;

• podle směrnice mohou tyto subjekty nyní podávat pouze podněty k zahájení řízení;

(5) – členské státy jsou povinny určit orgány odpovědné za prosazování nařízení [čl. 13 a 14];

• tyto orgány musí mít pravomoci odpovídající klasickému veřejnoprávnímu dozoru (přijímání stížností, šetření, požadování informací, provádění inspekcí, ukládání sankcí, které stanoví členské státy), ale i pravomoc přijímat rozhodnutí, která konstatují porušení nařízení a po dlužníkovi požadují zaplacení úroků z prodlení nebo náhrady nákladů; věřitelům i organizacím uvedeným v předchozím odstavci se zaručuje možnost podávat stížnosti na porušování nařízení příslušnému donucovacímu orgánu;

• ten musí stěžovatele informovat o tom, jak s ní naložil; pokud o to stěžovatel požádá, přijme donucovací orgán opatření k ochraně totožnosti stěžovatele [čl. 15];

• členské státy mají podporovat mechanismy alternativního řešení sporů [čl. 16] a využívání digitálních nástrojů pro prosazování nařízení, přičemž mají pro malé a střední podniky zajistit dostupnost nástrojů pro správu úvěrů a odbornou přípravu v oblasti finanční gramotnosti [čl. 17];

• naopak se nemění věcná působnost předpisu, maximální doba trvání přejímky nebo prohlídky, ustanovení o splátkovém kalendáři, výhradě vlastnictví, vymáhání nesporných pohledávek;

• nařízení má nabýt účinnosti (má být použitelné) 12 měsíců po vyhlášení v Úředním věstníku;

• podle přechodného ustanovení čl. 20 odst. 3 se nařízením ode dne jeho účinnosti budou řídit i obchodní transakce ze smluv uzavřených přede dnem účinnosti (jde tedy o nepravou retroaktivitu).

Vláda

uznává potřebu právní úpravy k potírání opožděných plateb v obchodních poměrech, podpoře platební morálky a ochraně věřitelů před platební neschopnosti;

stávající směrnice 2011/7/EU se podle vlády za deset let své účinnosti v zásadě osvědčila a nejasnosti jejího výkladu byly odstraněny judikaturou Soudního dvora EU;

• k jejím změnám je nutné přistupovat uvážlivě;

• preferovala by spíše její novelizaci, než nahrazení nařízením, které neumožňuje začlenit její pravidla do občanského zákoníku;

• bude požadovat přijetí návrhu formou směrnice;

zdůrazňuje, že směrnice reguluje soukromoprávní vztahy, zvláště mezi podnikateli, a proto by neměla omezovat smluvní volnost, pokud to není nezbytné;

bude prosazovat minimalizaci zásahů do smluvní svobody a jejich přiměřenost s ohledem na realisticky očekávatelné přínosy;

• hlavní příčinou opožděných plateb je asymetrie vyjednávací síly smluvních stran, přičemž dodavatelé ve slabším postavení mají tendenci neuplatňovat svá práva, aby to neovlivnilo jejich obchodní vztah;

• na základě toho vláda konstatuje, že praktická vymahatelnost pravidel je nízká;

zpochybňuje vhodnost a přiměřenost veřejnoprávního vymáhání stanovených pravidel;

• veřejnoprávní dozor by měl být omezen na odůvodněné případy, kde to vyžaduje veřejný zájem, což oblast opožděných plateb není, neboť jde o soukromoprávní nároky podnikatelů; implementace tohoto požadavku bude navíc spojena s vysokými náklady státu;

bude se zasazovat o vypuštění této úpravy z návrhu; pokud by pro tento postoj nezískala podporu, bude usilovat o to, aby veřejnoprávní sankce dopadaly jen na závažnější porušení pravidel a aby nebyl postup vnitrostátních orgánů upravován tak detailně;

upozorňuje na koncepční problém návrhu, jehož cílem má být zejména ochrana malých a středních podniků, avšak jeho pravidla (stejně jako stávající směrnice) dopadají na všechny podniky, a to i na malé a střední podniky v pozici dlužníků;

uvádí konkrétní připomínky k navrhovaným ustanovením:

klade se otázku, zda by se působnost návrhu neměla rozšířit i na orgány veřejné moci vystupující v pozici věřitelů v soukromoprávních vztazích, tj. aby byly chráněny stejně jako podniky;

• upozorňuje na to i v souvislosti s nejasností v definici věřitele, kam jsou zahrnuty i orgány veřejné moci, ačkoli nařízení upravuje jejich povinnosti jen v postavení dlužníků;

neshledává důvod pro zkrácení lhůty splatnosti na maximálně 30 dnů;

• upozorňuje, že to nemusí být vždy výhodné pro věřitele, a bude požadovat vyjasnění dopadů návrhu ve specifických odvětvích jako je prodej sezonního zboží nebo zboží prodávaného s delším časovým odstupem, kde je zpravidla splatnost významné části dodávky navázána na prodej zboží koncovému zákazníkovi;

bez důkazů o přínosech této regulace a důkladného zvážení dopadů vláda nemůže toto opatření podpořit;

úprava prokazování plateb subdodavatelům je nejasná a nepřehledná, např. není zřejmé, jak se má postupovat, bude-li platba subdodavateli předmětem sporu, nebo pokud hodlá dodavatel použít platbu od zadavatele právě k uhrazení svých závazků subdodavatelům;

• bude požadovat vysvětlení a zpřesnění;

pochybnosti o zákazu vzdání se úroku z prodlení, neboť to může být svazující například při uzavírání dohody o narovnání; také bude požadovat zachování stávající liberálnější úpravy sazby úroku z prodlení; znovu zpochybňuje i úpravu splátkových kalendářů, která se přitom obsahově nemění, ale podle vlády by mohla umožnit obejití striktních pravidel pro splatnost;

pochybnosti o dalším navyšování paušální náhrady nákladů na vymáhání, zejména ve spojení s pravidlem, že náhrada náleží za každou dlužnou platbu, neboť to může vést k nepřiměřenému nárůstu příslušenství pohledávky; měla by existovat možnost náhradu v určitých případech nepřiznat;

u ustanovení o neplatných smluvních podmínkách a praxi vláda požaduje přeformulování na „zakázanou praxi“, protože neplatné může být jen právní jednání;

ponechání některých definic (výhrada vlastnictví, exekuční titul) v předpisu i při jeho změně ze směrnice na nařízení;

• v případě směrnice je podle vlády možné definici fakticky naplnit stávajícími vnitrostátními instituty, zatímco nařízení vyžaduje autonomní výklad všech pojmů v něm definovaných nezávisle na vnitrostátním právním řádu;

• požaduje, aby byla tato ustanovení buď vypuštěna, nebo doplněna o odkaz na vnitrostátní právní řády;

pokud jde o úpravu alternativního řešení sporů, bude usilovat o to, aby povinnost členských států zůstala v rovině propagace tohoto způsobu řešení a nedošlo např. k zakotvení povinnosti vytvářet nové systémy pro řešení sporů;

bude vyžadovat vysvětlení navrhované povinnosti členských států zajistit, že pro podnikatele jsou dostupné nástroje pro správu úvěrů a školení finanční gramotnosti;

není nakloněna myšlence, že by členské státy měly zabezpečovat školení pro podnikatele;

lhůta pro nabytí účinnosti nařízení je příliš krátká, neboť je potřeba provést jak změny vnitrostátního právního řádu, tak i ponechat dotčeným subjektům dostatečný čas na přizpůsobení se nové úpravě ve smluvních podmínkách a finančních plánech;

má „určité pochybnosti“ o souladu návrhu s principem subsidiarity a proporcionality (návrh v řadě otázek nezavádí jednotná pravidla, což jeho přidanou hodnotu oslabuje); OEU zpochybňuje.

Usnesení VEU, Senát

1. se seznámil s návrhem, který mění stávající úpravu platebních podmínek v obchodních transakcích;

2. považuje návrh za problematický, neboť dochází k tak výraznému zpřísnění pravidel, že to může narušit i oboustranně výhodné obchodní praktiky; to se týká zejména striktní úpravy splatnosti, která neumožňuje sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody, a zákazu některých smluvních ujednání, aniž by se zohledňovalo, zda jde v daném kontextu skutečně o zneužívající ustanovení;

3. považuje návrh rovněž za nedopracovaný, protože Komise navrhuje nahradit směrnici nařízením, ale přebírá ze směrnice řadu vágních ustanovení, která by v podobě přímo účinného nařízení vyvolala právní nejistotu; to se týká i přechodného ustanovení, které by zasáhlo do všech stávajících závazkových vztahů včetně probíhajících sporů, a nedostatečně jasného provázání nařízení se zadáváním veřejných zakázek, které by mohlo vést k administrativní zátěži na straně zadavatelů, zejména menších obcí;

4. vzhledem k výše uvedenému souhlasí se zdrženlivou pozicí vlády k návrhu a preferuje ponechání právní úpravy ve formě směrnice.

Dopady, sporné a problematické záležitosti

Svaz průmyslu ČR obecně podporuje kulturu rychlých plateb, třicetidenní lhůtu ale podporuje pouze v případě plateb orgánů veřejné moci, neboť mezi podnikateli jde o přílišný zásah do smluvní svobody; návrh není dostatečně flexibilní pro uplatnění sektorových zvyklostí a obvyklých obchodních podmínek; svaz také preferuje zachování pravidel ve formě směrnice;

 

Hospodářská komora ČR uvádí tytéž body jako Svaz průmyslu; jako alternativu plošné regulace splatnosti navrhuje její omezení na vztahy, v nichž existuje asymetrie (zemědělské a potravinářské produkty); nesouhlasí se striktní lhůtou pro smluvně stanovené přejímky a prohlídky, nemožností disponovat s právem na úrok z prodlení ani po vzniku nároku a zvýšením paušální částky náhrady nákladů na vymáhání, které může být nepřiměřené; za vhodný nepovažuje ani požadavek, aby dodavatelé prokazovali zadavatelům, že zaplatili svým subdodavatelům; upozorňuje na náklady pro stát spojené s vymáháním nařízení a požaduje dostatek času na přizpůsobení se novým pravidlům;

Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR vnímá návrh negativně; obává se omezení podnikání především menších a nezávislých obchodníků, kteří prodávají zboží s nízkou obrátkou a nově budou nuceni za zboží zaplatit do 30 dnů bez možnosti domluvit jiné obchodní podmínky (např. spotřební elektronika či domácí spotřebiče); důsledkem bude omezení nabídky a konsolidace trhu směrem k velkým obchodům; dále budou obchody nuceny nakupovat po menších objemech za horších obchodních podmíneka s většími náklady na logistiku, což se projeví v cenách a větší uhlíkové stopě;

 

Svaz měst a obcí ČR preferuje zachování formy směrnice; striktní úprava splatnosti neumožní sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody; výhrady má i k dokládání plateb subdodavatelům dodavateli, neboť to bude znamenat administrativní zátěž na straně zadavatelů, zejména menších obcí;

dvě hlavní změny, které návrh přináší, je stanovení nepřekročitelné třicetidenní lhůtypro zaplacení od doručení faktury a zavedení veřejnoprávního dozoru nad dodržováním pravidelnařízení v soukromoprávních vztazích;

první změna vylučuje možné zneužívající odchylky ve smlouvách mezi podniky, protože je na rozdíl od dosavadního konceptu hrubě nespravedlivých podmínek jednoznačná a nevyžaduje po věřiteli vedení sporu o to, zda je určitá smluvní úprava splatnosti hrubě nespravedlivá; na druhou stranu ale znemožňuje odchylky i v sektorech, kde je delší splatnost pro obě strany ekonomicky racionální (viz stanoviska hospodářských svazů);

zároveň bude v rozporu s cíli návrhu dopadat i na malé a střední podniky v pozici dlužníků; Komise argumentuje tím, že tyto podniky častěji platí včas a zároveň jsou již v současnosti nuceny si za tím účelem půjčovat; je zřejmé, že takto hrubé pravidlo může mít i řadu negativních dopadů a lze ho označit za nepřiměřené;

druhá změna spolu s žalobním právem organizací zastupujících podniky reaguje na problém spočívající v neuplatňování práv věřitelů v obchodních vztazích; zde se zejména požadavek veřejnoprávního dozoru jeví jako jediná možná cesta, pokud je cílem posílit vymahatelnost pravidel; na takovém silném zásahu do soukromoprávních vztahů mezi podniky ale nemusí být shoda; relevantním protiargumentem jsou jistě i náklady pro veřejnou moc;

v řadě dalších otázek je návrh Komise extrémně striktní, což sice vylučuje jeho rozmělnění různými výjimkami, ale neodpovídá to soukromoprávní povaze regulovaných vztahů; je například otázkou, zda zakázaná smluvní ujednání skutečně mají ambici bránit i následným ujednáním (tj. učiněným po splatnosti) v rámci dohody o narovnání nebo smíru;

Komise v návrhu volí pro dosažení svého cíle také spoustu šablonovitých, administrativně nákladných opatření s pochybným přínosem; např. požadavek vzdělávání malých a středních podniků ve finanční gramotnosti se jeví jako zcela absurdní;

návrh lze celkově hodnotit jako nevhodně plošný a rigidní, s nesnadno předvídatelnými dopady a přínosy;

• pokud by nařízení například vzhledem k vyšší platební morálce velkých podniků pomohlo ušetřit malým a středním podnikům na nákladech na vymáhání pohledávek a překlenovací financování, mohlo by naopak z druhé strany dojít na zvýšení nákladů na financování pro malé a střední podniky v pozici dlužníků.

VEU N 088/14 (17.1.2024), J. Čunekpřijato usnesení;

VHZD N 088/14 (13.12.2023), L. Aschenbrenner – přijato usnesení:

1. preferuje, s ohledem na stanovisko vlády, ponechání právní úpravy ve formě směrnice;

2. považuje za problematickou striktní úpravu splatnosti, která nebude umožňovat sjednání delší lhůty ani v případech, kdy jsou pro to objektivní důvody (např. zvláštní povaha nebo rysy smlouvy);

3. má výhrady také k čl. 4 návrhu, který provazuje nařízení se zadáváním veřejných zakázek, a to z důvodu administrativní zátěže na straně zadavatelů, zejména menších obcí.

196/14 Žádost prezidenta – ústavní Doc. JUDr. Milan Hulmák, Ph.D. (Petr Pavel)

(Tajná volba – Senát většinově dal souhlas prezidentu ke jmenování ústavním soudcem)

Přehled projednaných senátních tisků, pořad 21 schůze Senátu 24.1.2024

tisk 122 Istanbulská Úmluva

tisk 141 Smlouva o Antarktidě, změny příloh

tisk 145 Dohoda stěhovaví ptáci, změny příloh

tisk 166 ČR-Uzbekistán, přebírání osob

tisk 196 Volba soudce Ústavního soudu, M. Hulmák

tisk 208 O výkonu trestu odnětí svobody

tisk 209 O pojištění odpovědnosti z provozu vozidla

tisk 210 Související s pojištěním odpovědnosti z provozu vozidla

tisk 211 O požární ochraně

tisk 212 Starobní důchod účastníků odboje proti komunismu

tisk 991 Informace o mimořádné Evropské radě 1.2.2024

tisk 992 (213) Informace komisí Senátu za r. 2023

tisk 993 Usnesení VZOB k Ujgurské oblasti

tisk N 088/14 O postupu proti opožděným platbám

tisk N 089/14 Daňový systém pro malé a střední podniky

tisk N 090/14 Rámec pro zdanění příjmů pro velké skupiny podniků [BEFIT]

Kolektiv Autorů

Zpracovává zápisy a připomíná některé zmínky v médiích o nás nebo Jindřichově Hradci.

Zpracovává zápisy a připomíná některé zmínky v médiích o nás nebo Jindřichově Hradci.

Komentáře

Přidat komentář