Do Senátu jde Istanbulská úmluva

Snad žádný rozumný člověk nemůže schvalovat násilí! Ať už je směrováno vůči ženě, nebo muži. Otevřeně, či méně viditelně v podobě domácího násilí. Osobně bych se byl asi schopen dopustit násilí jen v případě, že bych viděl, že je enormně ubližováno dítěti Jednoznačně se shodneme, že násilí je zlo. V čem se už ale s kolegy neshodneme, je to, co nás od toho zla efektivně a účinně ochrání.Já si nemyslím, že je to forma mezinárodní smlouvy v podobě Istanbulské úmluvy.Ochrání nás vzájemná přirozená slušnost, tolerance, respekt jednoho k druhému a naše české zákony, které toto korigují. Dávají vypjatým situacím určité mantinely, aby násilí neeskalovalo a nebylo nikomu ubližováno.Diskusí s odborníky a analýzou našeho právního řádu jsme dospěli k názoru, že to naše legislativa řeší dobře.Problematické místo může být ve výkladu některých soudců, v porozumění liteře zákona ze strany některých vyšetřovatelů a státních zástupců. Vždy je také pohodlnější udělat si práci snazší výmluvou na „špatné zákony“, než se snažit najít cestu ke spravedlnosti a jít třeba i na hranu zákona.I zde platí: „Kdo chce, hledá cestu, kdo nechce, hledá důvod a výmluvu“.V tomto ale Istanbulská úmluva nic nezlepší. Nepřiměje nikoho dělat lépe svou práci, nepomáhá více se vcítit do situace obětí a chtít jim pomoci.Je to mnoho dalších popsaných papírů, které psal někdo mimo naši každodenní realitu a které nás budou jako stát v něčem více a v něčem méně zavazovat. Budou nám způsobovat náklady prostřednictvím závazků, jejich kontrol, pokut atd. Další sešněrovávání a opratě, ne volné ruce s vyhrnutými rukávy, kterými by bylo možné více hýbat a pomáhat, kde je konkrétně třeba. Že Istanbulská úmluva není žádný štít proti násilí vidíme už dnes v některých západních zemích jako je Francie, Anglie, Německo, Švédsko atd. Úmluvu přijaly, násilí přesto roste. Je to další populistické kolektivní plošné gesto. Je to signál, který má údajně pomoci spíš jiným zemím než nám.Zastánci Istanbulské úmluvy připouští, že se pro nás nic moc nezmění, že se toho nemáme bát, že bychom měli jen patřit do té správné party zemí, abychom nevypadali špatně. Vždycky jsem říkal, že bychom neměli skákat z okna, protože už vyskočilo deset jiných, a přeci chytřejších, před námi. Pokud chceme vyskočit z okna, pak ne proto, že vyskočili i jiní, ale proto, že víme přesně, proč chceme vyskočit my. Vědomě, se všemi přínosy, riziky a důsledky. Být sami za sebe, nebýt něčí ocásek. V životě jsem se musel několikrát zásadně rozhodnout, zda podepíšu nějakou smlouvu, která naši firmu a rodinu mohla zadlužit na několik pokolení. Stostránkové smlouvy plné slov s možnými výklady a spoustou drtivých sankcí. Vždy jsem musel mít záložní plán, jak případně z té oprátky ven. Tady žádný „exit plan“ moc nevidím a asi si s tím nikdo moc hlavu neláme, protože z cizího krev neteče a když, tak se podvolíme, nebo zaplatíme penězi občanů.Mladí jsou prý většinově pro Úmluvu. Nevím, já osobně je nechci zavazovat, aby pak už neměli jinou možnost, ať si to rozhodnou tito mladí sami, až budou v parlamentních strukturách oni.Fakt je takový, že EU už Istanbulskou úmluvu většinově schválila, zástupce ČR se při hlasování zdržel s odvoláním na to, že není rozhodnuto v českém parlamentu. Úmluva je pro nás již závazná v bodech, kde má EU výlučnou kompetenci tzn. např. v azylových otázkách a justiční spolupráci. Dokud my „nepodepíšeme“, není pro nás však tato úmluva vymahatelná!I zde jsem se setkal se stejnou rétorikou, jak ji znám od korporátů, se kterými jsme obchodovali. Neboj, podepiš smlouvu, nevyplněnou směnku atp., ono se nic dít nebude, to víte, to jsou jen ti opatrní právníci, co ji psali, to nesmíte tak brát, to bude v pohodě… A ejhle, pohoda skončila s první nelogickou pokutou a práskáním bičem nad hlavou.Dám na názor erudovanějších kolegů právníků, ale PROTI Istanbulské úmluvě jsem hlavně z výše popsaných důvodů. Nic moc nám to nepřináší, v redukci násilí to moc nepomáhá, ale čouhají z toho jisté kontroly, reporty, náklady, další zřizované organizace. Navíc s možnými dalšími riziky, které se mohou vyklubat z těch desítek stran textu. O Trojském koni pro genderovou ideologii do našeho právního řádu už nechci vůbec spekulovat.Potírejme násilí, bojujme proti němu, pomáhejme poškozeným, ale konkrétně a účinně v naší realitě zlepšováním naší vlastní legislativy, ne plošnými jalovými gesty!