Setkání s Prezidentem Liberlandu v Senátu

Ja se vetsich cilu take nebojim, protoze vim, ze z bodu A do bodu B vzdy vede nejaka cesta. Jen ji najit a vydrzet po ni jit.

Jestli me ale nekdo nekdy zaujal a i prekvapil svou odvaznosti a snilkovstvim, ktere zacal zhmotnovat, tak je to Vít Jedlička – Prezident Svobodne republiky LIBERLAND.

Pri vzniku jejich napadu jsem je podporil, v kampani po letech podporil zase on me. Jestli si v zaplave gratulaci na neco pamatuji, tak na jeho zpravu o udeleni obcanstvi Liberlandu.

Wow… rekl jsem si. A vcera podruhe, protoze se nam take napodruhe povedlo se potkat.

Hodne zajimava debata jak premysli o podstate svobody a principech, ktere k ni vedou, jak veci nastavit spravne, jak vyuzivat nejmodernejsi technologicke nastroje, jak pomoc necemu na svet a pak byt schopen poodstoupit, aby cely mechanismus mohl zit svym zivotem.

V Senatu se snazime mit stale na zreteli svobodu a demokracii, ale spis jen korigujeme rozjety vlak. Tady se ty myslenky zhmotnuji zcela z gruntu!

Pan prezident je vizionar a ja mu drzim palce, protoze uz usli velky kus cesty. V dnesni dobe obrovskeho narustu velkeho bratra, svazovani ze vsech stran a snah o prosazovani ciziho dobra jsem rad, ze takovi lide existuji!

Verim, ze v hloubi duse kazdeho z nas je takovy maly liberland, ze chceme zit stastne, svobodne a mezi co nejvetsim poctem pratel bez zbytecneho omezovani.

Necht se kazdemu z nas podari najit svuj liberland…