Připomenutí si 17. listopadu v regionu a trochu jinak

Když jsme odjížděli, říkám dětem: „A teď Vám budu celou cestu vyprávět o sedmnáctém listopadu…“ Načež mě hned vyvedly z omylu, že určitě ne, že chtějí dělat dýdžeje na autorádiu.

 

Sametová revoluce je pro ně stejně sterilní a zprostředkovaná historie bez emoce jako všechny ostatní přelomové okamžiky v minulosti. Proto je dobře, že vznikají muzea a dokumenty, které jsou schopny alespoň trochu přiblížit emoci té doby. A také snad i nějaké poselství.

 

Já už pád totality zažil. Na gymplu. Je to jediné historické datum, o kterém mohu barvitě mluvit a zprostředkovávat své tehdejší pocity. A také názory, jak se co odehrálo a proč. Moji prožitou realitu. K jinému datu bych si to nikdy nedovolil.

Proto jsem rád za dnešní vzpomínky, za zamyšlení nad cinkáním klíči a za ohlédnutí po 34 letech, kam jsme to s našimi tehdejšími idejemi dokormidlili.