Rozhovor: Jsme parlamentní, ne koaliční demokracie. Senátor dosvědčuje, jak se protlačuje „Panda“

Nezávislý senátor Jaroslav Chalupský zvolený za Svobodné byl jedním z těch členů horní komory Parlamentu, který dopředu jasně avizoval, že nepodpoří novelu pandemického zákona. „Za největší přešlap považuji nedostatečnou reflexi na zpětnou vazbu nejen samotných občanů, širší odborné komunity, ale i právě například senátorů. Úplně nejlépe by bylo, kdyby zákony reagovaly na potřeby většiny ve společnosti, kdyby řešily většinový problém identifikovaný občany. Aby nevznikaly kvůli pohodlnějšímu vládnutí. Také marně čekám, kdy začneme některé zákony rušit. Tohle byl první dobrý adept,“ říká Chalupský v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz.

Pane senátore, již předem jste avizoval, že v horní komoře nepodpoříte novelu pandemického zákona. Co vám na této normě vadí nejvíce? Jde o to, že je projednávána ve stavu legislativní nouze, nebo její obsahová stránka?

Vadí mi věci jak obsahové, tak procesní. Vadí mi, jak ten zákon je tlačen silou k nabytí platnosti. Nejsme stranickou ani koaliční demokracií, ale jsme parlamentní demokracií. Jsem proto rád, že Senát prostřednictvím svých senátorů jakožto zástupců zpětné vazby z regionu zafungoval správně a chová se jako platný prvek celého funkčního demokratického soukolí. Pokud každé kolečko bude plnit svou roli, pak nám celý mechanismus bude dobře sloužit.

Když zůstanu u obsahu novely pandemického zákona, co je podle vás největší „přešlap“, kterého se kabinet Petra Fialy v tomto případě dopustil?

Za největší přešlap považuji nedostatečnou reflexi na zpětnou vazbu nejen samotných občanů, širší odborné komunity, ale i právě například senátorů. Novela zákona byla ještě rychle opracována poslanci ODS, takže se znatelně vylepšila, ale to samotné vysvětlování nemělo směřovat do řad zákonodárců, nýbrž právě do řad veřejnosti. Zákon může být sebelepší, ale pokud není pochopen a akceptován veřejností, pak je to špatně. Dostane se to do roviny „my vám to dobro vnutíme, i kdybyste ho nechtěli“.

Pak jsou z toho plná náměstí, tisíce e-mailů odporu a další rozdělování společnosti. Úplně nejlépe by bylo, kdyby zákony reagovaly na potřeby většiny ve společnosti, kdyby řešily většinový problém identifikovaný občany. Aby nevznikaly kvůli pohodlnějšímu vládnutí. Také marně čekám, kdy začneme některé zákony rušit. Tohle byl první dobrý adept.

Proč byl podle vás tak velký tlak na to, aby se podařilo novelu pandemického zákona schválit ve stavu legislativní nouze? Nejde jen o poměřování politických sil a ukazování svalů nové vlády?

Zcela upřímně řeknu, že nevím. Nerozumím tomu. Podle mého názoru za ten výsledný efekt to nestálo. Přineslo to další klíny, další rozdělování, zlou krev a poškozování do té doby některých dobrých vztahů.

Vláda tvrdí, že potřebuje mít aktivní nástroj, který by jí umožnil rychle reagovat na případný negativní vývoj pandemie covidu-19. Není přece jen lepší mít pandemický zákon než „riskovat“ další nouzový stav?

Máme zdravotnické zákony, máme krizovou legislativu, konec světa určitě nenastane a stačí doladit standardní nástroje, je-li třeba. Nevytvářet další legislativní deriváty, individuální záplaty na kdejaký problém. Pandemický zákon řeší covid-19. Co když bude covid-22 nebo příští rok covid-23? Nebo přijde vichřice, shodí elektrické vedení a budeme týden bez elektřiny, budeme rychle vymýšlet „elektrický zákon“? Na každou pohromu zvlášť? Předstupněm nouzového stavu je ještě stav nebezpečí, který může vyhlásit konkrétní hejtman. Těm já věřím více, že si umějí s problémem efektivně poradit, protože ten problém na místě lépe znají a lépe analyzují. Řeší věc lokálně, nebereme na to hned celoplošné dělo.

Nouzový stav je největším zásahem do práv a svobod občanů. Vláda může omezit nedotknutelnost osob a obydlí, nařídit evakuaci, vlastnické a užívací právo, svobodu pohybu a pobytu, právo na shromažďování, právo na stávku, právo provozovat podnikatelskou činnost, nařídit zákaz vstupu, může uložit pracovní povinnost, zabavovat majetek, který by k boji s katastrofou potřebovala, může nakupovat v nouzi zcela legálně i za nesmyslné ceny atd. Jak asi člověk správně cítí, byl tento institut zaveden na skutečné plošné katastrofy, válečné stavy atp.

Zároveň to však neznamená, že vláda musí automaticky použít všechny nástroje a možnosti, že nás uvězní doma a vypne nám na nějakou dobu zcela život. Zruinuje rodině vše, co si do té doby vypracovala. Věřím, že nová vláda v čele s Petrem Fialou by postupovala velmi obezřetně a citlivě, ne diktátorsky. Není tedy potřeba z nouzového stavu jako nástroje dělat přílišného strašáka.

Co říkáte na velmi hlasité protesty proti novele pandemického zákona, kdy tisíce demonstrantů opakovaně zaplňovaly náměstí po celé České republice? Jsou opravdu namístě?

Nutnost protestovat a demonstrovat mě na celé věci trápí asi nejvíce. Po třiceti letech máme opět plná náměstí lidí, kteří již nevědí, jak jinak upozornit, že něco nechtějí, že se jim nežije dobře. Je úkolem vlády, aby tu nespokojenost dobře dešifrovala a adekvátně na tuto zpětnou vazbu reagovala. Myslím si, že do „pandemáku“ lidé ztělesnili veškerou svou dosavadní frustraci se stavem svého života. Nejde jen o výsledek právního či medicínského posouzení pandemického zákona. Společnost se radikalizuje. Vláda zatím nepřispívá k upouštění páry. Chtělo by to více nadhledu, více empatie s občany. Jsem rád, že Senát tento prvek do toho vnesl a že převážil úsudek každého jednotlivého senátora nad stranickým pohledem.

Proti novele pandemického zákona se ostře postavilo také několik právních elit, které se mimo jiné historicky poprvé potkaly na demonstraci za svobodu. Shodně mluvily o totalitní normě. Jsou tato slova namístě?

Absolvoval jsem desítky hodin diskusí jak s odborníky v oblasti práva a medicíny, tak na besedách s občany, bral si zpětnou vazbu od starostů, hejtmanů, lidí z regionu, naslouchal argumentům koalice i opozice. V každém úhlu pohledu byl kus pravdy. Pak jsem se ale zamyslel sám nad sebou, jak mi dva roky nejrůznějších nařízení jako podnikateli, rodiči a svobodomyslnému člověku změnily život a zda to byla adekvátní cena za dosažený výsledek. Musím říci, že ne! Dva roky stačily, 1 000 miliard Kč dalšího dluhu pro naše děti, které teď budou léta někde chybět, výrazné zhoršení ekonomických ukazatelů, dvouletý výpadek v životech dětí, učni, kteří opouštějí školu a neměli nářadí v ruce, senioři v domovech, kteří stáli spíše o to, držet někoho za ruku, vidět své blízké než se dlouhé měsíce obávat viru.

Příkladů na druhé misce vah je mnoho. To za to nestálo. K tak silným slovům jako totalitní, fašistické, apartheid atp. bych asi zatím nesáhl, ale přál bych každému, aby si vyzkoušel pocit, kdy vám zavolá dítě, že nemůže jít s ostatními po zápase na jídlo do restaurace a musí žvýkat sušenku venku na lavičce, čekat na ostatní, protože nesplňuje nějaké nařízení. Dost často nesmyslné. Nebo když, byť zdraví podle antigenu, nemůžete jít s dítětem do bazénu natrénovat plavání, protože se bojí, že to ve škole nezvládne. Navíc dítě trne, že každé pondělí může mít podle testu „ten strašný covid“ a vyženou ho ze školy nebo ze sportovního oddílu.

Nehrozí, že se v případě pandemického zákona senátoři opět obrátí se stížností na Ústavní soud? Podpořil byste takovou případnou iniciativu?

To asi vyloučit nelze. Nevěřím však, že by to nová vláda chtěla hnát až do krajnosti a být vnímána stejně jako vláda předchozí, které Ústavní soud zrušil na padesát nařízení či ustanovení! Některá byla dokonce zaváděna již s vědomím, že jsou nelegální, tudíž odporující tomu, na co mají lidé právo. Já osobně bych podporu pro takovou stížnost velmi zvažoval, protože už toho bylo docela dost a z Ústavního soudu nelze takto začít dělat třetí komoru Parlamentu, kdy vše, co se někomu nelíbí, automaticky pošle k soudu na přezkum.

Zrušení pandemické pohotovosti v podstatě vypíná pandemický zákon. Přes léto se nic dít nebude. Tento rok mají občané navíc další možnost, jak ovlivnit svůj život k lepšímu, a to jsou komunální volby. Mohou si opět zvolit své zástupce, strany a lidi, kterým věří, kteří jim budou lépe naslouchat a lépe naplňovat představy o lepším životě. Když je rozumný starosta a zastupitelé, život v obci je jednodušší. I navzdory třeba tvrdým celostátním opatřením. Jezdím po regionu, někde si to „berou“, někde lockdowny skoro nepoznali. Život jde dál.

Zdroj: Parlamentní listy

Mgr. Libor Vondráček

25 let, předseda strany Svobodní, právník, provozní e-shopu sonjh.cz, Jindřichův Hradec II

Z hradecké ZUŠky jsem odešel už po páté třídě na Gymnázium Vítězslava Nováka. Už od mládí jsem byl veden ke sportu a tak jsem v rámci osmi let na gymnáziu organizoval školní soutěže zejména ve fotbale a volejbale a v posledních letech o nich psal i do školního časopisu.

Kromě sportu jsem měl vždy rád i počítače, což mi pomáhalo při organizaci: Díky organizaci jsem se propracoval od tvorby tabulek k tvorbě webů a grafiky. Začal jsem se zapojovat i mimo školu, při administraci mariášových turnajů.

Při přestupu na vysokou školu jsem soutěže předal nástupcům, ale v mariáši jsem povýšil na organizátora Jihočeské ligy a dělám web jak jí, tak Českému svazu s republikovou působností. Znalost v oblasti IT dnes zhodnocuji ještě při tvorbě e-shopu pro jindřichohradecký kamenný obchod Šon – Orientální potraviny. Sportovního ducha v současnosti udržuji nejen aktivním hraním fotbalu a volejbalu, ale v létě mám v plánu dělat šestým rokem vedoucího na sportovním příměstském táboře. Vše výše zmíněné však spíše vyplňuje barevnou škálu mých zájmů. V rámci základní a střední školy jsem totiž vždy směřoval za svým vzorem, dědou a bývalým státním zástupcem. To vysvětluje mé směřování na právnickou fakultu, kterou v Brně studuji 5. rokem.

Právní vědomí mi ulehčuje orientaci na politické scéně, a pomohlo mi to k posunu z řadového člena (od roku 2012) do pozice člena Republikového výboru Svobodných. V tomto směru se snažím zdokonalovat nejen, co do množství získaných znalostí, ale také v lepší formulaci svých myšlenek. A tak mě můžete v posledních měsících slýchávat při moderování v Rádiu Česká Kanada, které je mi školou pro zlepšení projevu.

Komentáře

Přidat komentář