Povinné očkování přezkoumá Ústavní soud!

Chceme, aby ockovani jako jeden z nastroju boje s onemocnenim Covid-19 zustalo dobrovolne po zvazeni kazdym individualne a po konzultaci se svym lekarem. Aby to byla svobodna a dobre informovana volba kazdeho jedince.

Pokud ma „stara“ vlada na konci sveho angazma pouhou vyhlaskou tolik zasahnout do ustavnich prav a svobod kazdeho z nas, chceme si byt jisti, ze uz svym pocinanim neni zcela za hranou demokratickych principu.

 

Zaroven je to dobry indikator pro nove nastupujici vladu, v jakych mantinelech se ma pohybovat, protoze i nova vlada uvazuje o zruseni vyhlasky, nebo alespon jeji nejake uprave tak, abychom opravdu byli „spolu“ a ne „proti sobe“.

Nechceme, aby lide byli nasilim tlaceni k volbe mezi ockovanim, ktere mozna odporuje jejich vnitrnimu nastaveni, a treba opustenim sve prace, kterou maji radi a kterou vykonavaji pro nas ostatni.

Osobne jsem v minulych tydnech precetl mnoho textu, vyslechl hodiny diskusi mnoha odborniku z nejruznejsich profesi okolo covid-19, zucastnil se odbornych besed a diskusi s obcany…

 

Rozhodovani v nekterych otazkach neni vubec jednoduche, protoze se na te nejlepsi ceste s minimem rizik neshodnou ani odbornici. Take se v teto veci uci a poznavaji za pochodu. O duvod vic, proc jedno centralni rozhodnuti „nekoho“ radeji nahradit miliony individualnich rozhodnuti kazdeho z nas!

 

Ve svem dusledku za jakekoli rozhodnuti neseme odpovednost a nasledky jen kazdy sam za sebe.

V tomto s pani senatorkou Alenou Dernerovou vidime svet stejne a jsem rad, ze nejsme jen dva, ze nas je nakonec 14 senatoru, kteri chteji znat i nazor Ustavniho soudu.

Jedna synchronicita na zaver…

 

Vcera jsme si pripomneli 25 let od vzniku Senatu a nekteri i podepsali deklaraci k tomuto vyroci, kde se krome jineho rika: „… Nikdo se nesmí cítit zapomenut a přehlížen pro své názory či sociální postavení. Senátoři pocházející z 81 volebních obvodů jsou předurčeni právě k tomu, aby do nejvyšších pater politiky přenášeli hlasy z centra i periferie, hlasy slyšitelné, také však hlasy, které je potřeba zesílit. Nejde ale jen o jednostranné působení ve směru od občanů k politice. Důležité je rovněž informování občanů o tom, co a proč se v politickém prostředí děje a jak souvisí s jejich životy. Bez toho mohou demokratické procedury působit jako jen málo srozumitelné a samoúčelné. Vývoj ve světě v posledních letech ukazuje, že svoboda, demokracie, ba ani život sám, nejsou samozřejmostí. Ztratíme-li to ze zřetele, můžeme o ně přijít. Být senátorkou či senátorem českého Parlamentu znamená závazek tyto hodnoty aktivně provždy prosazovat a chránit.“