Návštěva RNDr. Václava Větvičky, známého z televizních obrazovek, dobrého kamaráda Honzy Pokorného, byla silným zážitkem. Osmdesátiletá moudrost a praktická odbornost z něj jen sálala. Navíc je to sympaťák s velkým smyslem pro humor, což odhalila hned první odpověď na zdvořilostní otázku Milady Petrů:
„Jaká byla cesta? Jak jste k nám přijel?“
„Po silnici…“ 😊
Návštěva pana Větvičky navazovala na náš návrh do únorového zastupitelstva, kde jsme chtěli zrušit usnesení o vykácení Husových sadů po vzoru první etapy s vodotrysky. Při povídání si o parku jsou všichni pro záchranu, ale když dojde na skutečné činy, kterými se to má naplnit, pak už to tak růžové není, viz hlasování č. 2 https://www.hradecsrdcemarozumem.cz/blog/jeden-nas-konstruktvni-navrh-prosel-o-parku-zastupitele-odmitli-diskutovat/ po naší předem dojednávané podpoře https://www.hradecsrdcemarozumem.cz/blog/vse-podstatne-o-parku/ .
Přišli jsme o 3 předpokládané hlasy a jen o 1 hlas se záchrana Husových sadů nekonala. Ani odložení usnesení o 2 roky, které se najednou objevilo na scéně, nic neřeší, protože neumožňuje s parkem pracovat a ani ho řádně ošetřovat, což ve výsledku znamená, že salámovou metodou radnice dosáhne cíle a zbytek parku (Husovy sady) bude nutno vykácet pro nebezpečnost či degradaci dřevin. Pak bude možno realizovat připravený plán nového parku – všechny stromy stejně vysoké, stejně zelené, v jednom zákrytu, moderní vydláždění bez potřebného vsakování vody atd.
Jako důvod, proč se ke zrušení povolení kácet obrátila „nová“ radnice zády, bylo uvedeno, že standardním postupem je se s návrhem nejprve obrátit na radu, a ta ho potom sama předkládá zastupitelům. My jsme však zvolili druhou možnost a svůj návrh jsme zastupitelům ke zvážení předložili rovnou. Pan starosta také vyjádřil přesvědčení, že řekneme-li „A“, měli bychom také říci „B“, co se pak s parkem bude dít dál.
Je sice pracovní náplní radnice předkládat kvalitní návrhy ke schválení v zastupitelstvu, ale jsme konstruktivní opozicí, proto jsme tuto rukavici zvedli a po večerech na tom pracovali.
Naše parta se domluvila s Honzou Pokorným, že pro park chceme udělat maximum, aby to s ním dopadlo co nejlépe, a proto jsme pozvali člověka nejpovolanějšího, pana Větvičku, který má zkušenosti s Průhonickým parkem, nyní se stará o Štiřín a umí poradit, jakým směrem vůbec o parku uvažovat. Měli jsme v plánu to celé zorganizovat, zafinancovat, pozvat zainteresované lidi a udělat panu Větvičkovi skvělý den v Jindřichově Hradci. On by nám na oplátku poradil s parkem jako „ zkušený konceptman“, na což by pak Honza Pokorný s ostatními odborníky navázali a zkusili věci rozpracovat do detailu, aby z parku získali maximální hodnotu a park fungoval, jak má.
Než jsme však mohli připravit celou režii, přispěchalo město prostřednictvím Komise a Odboru životního prostředí s tím, že se pana Větvičky ujmou a že procházku Husovými a Mertovými sady až k Jakubu zorganizují a zaplatí oni. Přišlo nám to jako vstřícný nápad a byli jsme rádi, že lze spolupracovat.
Procházka začínala na horním náměstí pod „bývalými kaštany“. Mezi toaletami a vodotrysky říkám panu Větvičkovi: „Tady už jsme v novém parku.“ A pan Větvička na to po svém: „Tohle není park, to já poznám 😊.“
Načež se ho ujala paní vedoucí odboru životního prostředí a s tím, že to není na pořadu dne, ho doprovodila rovnou dolů na konec Husových sadů na vyhlídku, kde stihl říci pár slov a pak už byla první zastávka až pod „Liduškou“ u plynového výměníku. Nebylo moc vlídné počasí, ale podařilo se projít většinu parku, poslechnout si zásadní rady, jak s parkem zacházet a jak ho rozvíjet a také po cestě debatovat, jaké jsou možnosti. Pracovníci odborů si psali poznámky a postřehy, Honza si dolaďoval mozaiku možné výsledné struktury parku. Později vznikl zápis komise k doplnění připomínek.
Na náměstí před „Střelák“ se nás vrátilo s panem Větvičkou už jen pár. Paní vedoucí hosta zpacifikovala a odvedla ho na občerstvení za zavřenými dveřmi, kam pár zbylých zájemců z řad odborné veřejnosti a zastupitelů už přístup nemělo. Dali jsme si tedy horký čaj vedle v restauraci, abychom se před plánovanou besedou rozehřáli.
Beseda, která naplnila divadelní sál, se nakonec vydařila. Honzovi se podařilo ještě chvíli udržet téma stromů a parku, takže jsme se dozvěděli o trochu více. Pak již charizmatický a okouzlující pan Větvička odpovídal na dotazy z publika o kytičkách na hrob atp., ale hlavně sál upoutal autorským čtením ze svých knih. Je to skutečně vzácný a nadaný člověk!
O to víc mě mrzelo, že jsme si pořádání jeho návštěvy nepodrželi my sami a neudělali to ve vlastní režii. Když jsem přišel večer domů, byl jsem trochu zklamaný, že vlastně celým úsilím města bylo hlavně uspořádat kytičkovou estrádu pro zahrádkáře typu „Prima Receptář na živo“. Není před volbami, tak proč? Proč jsme nechtěli ze znalostí a rad pana Větvičky vytěžit co nejvíce? Proč jsme neměli připravenou kameru a neudělali záznam, který by se dal přehrávat vícekrát pro uvažování nad vyřčenými podněty? Znovu si park projít a znovu se zamyslet nad tím, jaké hodnoty v parku zachovat a jak je dál rozvíjet.
Jako člen Výboru pro rozvoj, podnikatel, trochu marketér a hlavně Hradečák jsem měl hned díky panu Větvičkovi v hlavě spoustu nápadů, jak udělat park zajímavější a přitažlivější pro lidi ze širokého dalekého okolí. Jak i na park přivábit lidi do města, aby to u nás více žilo a ekonomicky fungovalo.
Nedávno opravená křížová cesta by si zasloužila u každého pomníčku a zastavení nějakou lavičku a svojí „zelenou komnatu“ k rozjímání. Právě díky ní si člověk může projít celý park až k Jakubu, cestou přemýšlet, meditovat, nasávat jeho jedinečnou atmosféru a vůně rostlin.
Stejně tak bychom mohli vytvořit další cestu s několika zastaveními u významných solitérních stromů, kterým by se dala patřičná vizibilita a ke kterým bychom mohli natočit videomedailonek s povídáním od pana Větvičky, jak se k nám dostalo semínko toho či onoho stromu, jaká je historie té dřeviny a různé zajímavosti. Dali bychom ke každému krásnému vzrostlému solitéru stojánek s tagem a QR kódem, aby si každý návštěvník mohl jednoduše naskenováním pustit ve svém mobilu do sluchátek videokomentář samotného pana Větvičky o osudu daného stromu. Sám pan Větvička dokonce nabídl, že nám poskytne pár vzácných dřevin. Proč tedy nemít v jindřichohradeckém parku třeba „Oblíbenou metasekvoj pana Větvičky“?
Nechtěl jsem psát tento článek s horkou hlavou, proto jsem si nechal dva týdny pauzu. Návštěva byla přeci jen velkým přínosem a lze na ní navázat.
Z procházky vyplynulo pár myšlenek či doporučení:
Co návštěva po odborné stránce přinesla Husovým sadům?
Jasné konstatování, že kácet, dláždit a vysazovat mladé dřeviny není správnou cestou. Bylo doporučeno zachovat a udržovat hodnotu stávajících Husových sadů řádnou průběžnou péčí o zdravotní stav a postupné dosazování „kotlíkovou metodou“ tam, kde se uvolní místo. Postupně si vytvořit vegetační patra od korun stromů až po travnaté plochy s dobrou schopností vsakování. Na příkladu Mertových sadů byl dán základní koncept uvažování o rozvoji sadů s konkrétními doporučeními. Na tomto konceptu již mohou začít pracovat odborníci spolu s Komisí a Odborem životního prostředí, aby předložili jindřichohradecké veřejnosti nový návrh možné budoucí podoby Husových sadů. Pan Větvička je ochoten nám i nadále s parkem pomoci. V tomto duchu také předložíme do rady a potažmo červnového zastupitelstva opět návrh usnesení na zrušení povolení vykácet Husovy sady doplněný o žádost řádné péče o stávající stromy a vypracování nového plánu revitalizace Husových sadů v duchu nového konceptu.