HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Planetárium a 6 důvodů, proč jsem nepodpořil rozpočet

Schvalování rozpočtu na rok 2019 je trochu specifické. Rozpočet sestavovala ještě původní koalice ČSSD+SNK+ANO a letos na koaliční palubu přistoupilo jen pár radních za ODS, Patrioty a Piráty. Těžko tedy čekat během prvních pár týdnů převratné změny tak zásadního nástroje pro řízení, jakým je finanční rozpočet města.

Na druhou stranu, kdyby tito ideoví protihráči ve stejném koaličním dresu byli trochu ranaři, mohli některé rozmařilé částky osekat nebo dokonce přivést rozpočet do provizoria, které by dovolovalo utrácet každý měsíc jen jednu dvanáctinu peněz, a tudíž by se muselo začít o penězích trochu přemýšlet a začít s nimi vědomě hospodařit. Možná by tak bylo zbořeno i pár mýtů a vidělo by se, že se nic zásadního nestalo.  Ale to bychom asi chtěli na začátek po koalici moc. O to víc, že přizvání ke kormidlu města bylo jistě podmíněno některými dobrovolnými „kazajkami“ a schválení původně navrženého rozpočtu byla jedna z nich.

V realitě tak dospíváme k tomu, že mnozí, kteří vidí např. nesmyslnost stavby hvězdárny s planetáriem za 50 mil. Kč, včetně následného každoročního sypání peněz do jejího provozu, pro ni museli zvednout ruku. Vypadá to, že dlouhodobým záměrem radnice není efektivně hospodařit, nýbrž stavět a stavět a roztáčet kolo zakázek, ať už s využitím vlastních nebo dotačních peněz. Vždyť z cizího krev neteče, děláme to přece pro lidi a kritizovat se bude vždycky, protože člověk se nemůže zavděčit všem. To jsou nejčastější argumenty radnice.

Jako kluk jsem si pomalu střádal a opatrně investoval, aby mi penízky přibývaly a já si mohl koupit něco vysněného. Také jsem viděl, jak obezřetně se hospodaří u nás doma. Trochu jsem se o finančním plánování dozvěděl na fakultě managementu. Následně jsem si vyzkoušel finanční plánování v korporátu pro své oddělení a těsně před odchodem jsem dokonce sestavoval plány pro Čechy a Slovensko. Potom jsem zavedl vlastní finanční řízení ve firmě, kde každá špatná úvaha či rozhodnutí okamžitě přinese svůj drsný důsledek. Toto plánování vždy mělo nějakou vizi, maják, za kterým pak všichni směřovali, a pár lidí hlídalo kurz.

Připadá mi, že vedení města žádnou takovou vizi nemá. Finančně za ničím nesměřujeme. Nemáme vidinu toho, co bychom si pro lepší budoucnost a spokojenější život chtěli pořídit. Prostě, když peníze jsou, tak je do něčeho dáme. Většinou do toho, co nám skrze dotační příspěvky podstrčí někdo jiný, co je potřeba, aby se rozvíjelo pro někoho jiného, ne pro nás (viz rozhledna versus kanalizace). Nebo peníze nejsou. To však sociálně demokratické vedení ještě nezažilo, protože jede na vlně hospodářského růstu. Ten ale končí a další 4-8 let naše rozpočty prověří. Začne se ukazovat, kolik našich rozhodnutí bylo dobrých a kolik blech jsme si nasadili do kožichu.

Co se mi konkrétně na rozpočtu nelíbí?

  1. Je stejně chaotický jako pseudostrategie rozvoje města, vytvořený ve stylu: řekněte si, co kdo chcete ve městě udělat, my podle toho vytvoříme škatulky s penězi, postupně je budeme utrácet a třeba získáme i nějakou tu dotaci.
  2. Není dobrým nástrojem pro řízení. Vlastně jde jen o takový přehled, co nám možná na účet přiteče a za co musíme peníze pravidelně dávat, komu splníme jaký sen a něco mu ve městě postavíme.
  3. Výdaje nejsou spárovány s příjmy. Ani zastupitelé, natož pak běžní občané, nemají jasný přehled o peněžních tocích a smysluplnosti výdajů. Takže řešíme, kolik jako zastupitelé dáme příspěvek na to či ono, ale přitom vůbec z ničeho předloženého nevyčteme, zda je to skutečně potřeba. Máme pouze vysvětlení typu: loni dostali 5 mil. příspěvek na provoz a letos je to stejně, takže to je asi v pořádku; na tuto akci jsme loni přispěli 200 tis. Kč a letos je to o 30 tis. více, protože toho zřejmě budou dělat víc apod. Opravdu klíčová informace, zda je daná akce zisková či prodělečná, však prostě chybí. Občan tedy skrze zastupitele přispěje, uhradí náklady akce a pak veškeré vstupné a příjmy jdou do kapsy pořádajícího subjektu. Ale jak říká radnice: „Děláme to přece pro lidi“. Tak si to ti lidé také zaplatí. Jednak ti, co si koupí vstupenku a pak také ti, co zůstanou sedět doma a nikam nejdou. Ti to zaplatí ze svých daní, pokut, poplatků atd., co odvádějí do městské kasy.
  4. Jedná se o investice, které v podstatě nejsou investicemi, ale utrácením velké částky hned a pak nevyhnutelně každý rok dalšími. Investice by měly mít nějakou návratnost či měřitelný, a následně i monetizovaný, přínos. Měly by do města peníze přinášet, a ne je jen přendávat z jedné kapsy do druhé. Například postavíme-li planetárium, všem školám ve městě bude doporučeno, že by měly alespoň dvakrát ročně planetárium navštívit a rodiče-Hradečáci poslat peníze na vstupné. Pokud nám e-shopy a nákupy přes internet peníze z města odvádí, měli bychom hledat investice, které nám zase poskytováním jiných, atraktivních a konkurenceschopných služeb pomohou peníze do města přivádět.
  5. Místním podnikatelům se ve městě nenaslouchá. Příjmy z podnikatelské sféry každý rok z poloviny naplní radniční měšec. Podnikatelé tak tvoří důležitý tažný motor, který naše město někam posouvá. Šetřili byste Vy na oleji, údržbě a benzínu pro motor ve svém autě? Ne? Na podnikatelích se ale šetří. Radnice jim nenaslouchá a neinvestuje do projektů, které by jim a potažmo zákazníkům-občanům usnadnily život. Je snaha více naslouchat těm, kteří říkají, ať se zakáže vjezd aut do města, všichni parkují centrálně na Jitce a odtud je vozí každých 5 min autobus. Tudíž neinvestuje se do toho, co by pomohlo zvýšit účinnost tohoto motoru města. Struktura výdajů by se rozhodně měla změnit.
  6. Pouze několik málo lidí má moc rozhodovat o velkých výdajích. Jde jednak o lidi na radnici, ale také o lidi ve stranickém zákulisí. Podstatné je, kdo je s kým v přízni, a ne na co peníze jdou. Markantní je to třeba u financování sportu. Tady si musíme říci, co vlastně chceme a co je pro nás jako pro město dobré. Zda neustále nalévat peníze do jednoho sportu, který nás má proslavit, nebo zda nastavit pravidla tak, aby každý, ať už organizovaný či neorganizovaný, kdo má chuť se hýbat nebo dokonce s sebou strhnout další, měl možnost získat nějakou finanční podporu. Aktivní lidé, kteří tuto svou volnočasovou činnost nedělají pro peníze, ale chápou vedení mladých sportovců jako své poslání, by přece měli mít co nejvíce umetenou cestičku. Proč nedat kromě hokeje také více peněz na další sporty a na nejrůznější pohybové alternativy, proč nevytvořit co největší podhoubí, z něhož se možná časem vyloupne nový sportovní talent? Vždyť srdcaři často dovedou přetavit i pár tisícovek v medaile! A když se to povede, patřičně je odměňme, ať si mohou posouvat laťky! Ať dělají, co je baví a jdou za svým snem. Buďme zase město úspěšných a zdravých lidí.

Kdybych měl vypíchnout jeden bod rozpočtu, který je mi největším trnem v oku, byla by to hvězdárna s planetáriem. Když už hvězdárnu máme, měli bychom se o ní jako o svůj majetek starat, jak říká pan starosta. Souhlasím. Pak je ale potřeba starat se také o to, aby byla skutečnou investicí a její provoz městu něco přinášel, někam nás posouval. Bohužel radnice dosud nepředložila žádný solidní „podnikatelský plán“. Pokud skutečně ještě nebyl napsán, měli by na něm začít urychleně pracovat.

My jako Hradec Srdcem a Rozumem + Svobodní (HSR+S) jsme již prezentovali svou vizi, že Jindřichův Hradec by měl hledat těžiště své čisté cesty k budoucí prosperitě ve vzdělávání, IT, sportu, relaxaci, zdravotnictví a ve službách seniorům. Třeba bychom mohli být Sillicon Valley a Floridou pro seniory České republiky! Hvězdárna by přece do takového plánu mohla skvěle zapadat! Věc se však musí dobře promyslet a je nutné zpracovat skutečně funkční strategii, jak na to. Investujeme-li takto obrovskou částku (padesát milionů korun) do přestavby objektu, mělo by být cílem města pro toto volební období stát se jedničkou či dvojkou mezi planetárii v ČR, a to jak v návštěvnosti, tak ve finančních výsledcích. Pokud již nyní v kostech cítíme, že se nám to asi nepovede, pak bychom měli ihned udělat bolestné rozhodnutí, tok peněz zastavit a přehodnotit záměr, jak s tímto objektem naložit.

 

Kdyby přišel třeba Václav Chalupa s plánem využít Hradec jako tréninkové centrum pro veslaře, bude mít smysl mu naslouchat, pomoci mu tu myšlenku analyzovat i z ostatních úhlů pohledu a určit, zda je pro město profitabilně životaschopná. Je totiž jisté, že ví, o čem mluví, protože dokonale zná obor své činnosti. – Kdo však přišel s myšlenkou planetária? Já se přiznám, že nevím. Manipulace „již dlouho se mluví“ je pro mne výstražným signálem, že by také mohlo jít o zástěrku pro něco „jiného“.

Zakončím však dobrou zprávou a za tu patří poděkování. Stále ještě máme na městském účtu rezervu přes 400 milionů korun, což je dobrý polštář pro hladovější roky a příležitost koupit si více, jakmile ceny začnou klesat a ochota soutěžit o zakázky růst. Jako dobří hospodáři však nesmíme péči o tuto rezervu z dlouhodobého pohledu zanedbat.

Jarda Chalupský

44 let, podnikatel, ekonom, odborník na strategické řízení, zavádění změny a řízení kvality, nestraník, Jindřichův Hradec IV

V Jindřichově Hradci jsem se narodil, vystudoval Gymnázium V.Nováka, následně pak hradeckou Fakultu Managementu, kde jsem tři roky vyučoval jako odborný asistent. Následně jsem pracoval v nadnárodní korporaci v Praze a na ústředí ve Spojených státech. Nyní podnikám v Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Praze s 15ti letou zkušeností v maloobchodu. Zároveň pomáhám jako specializovaný konzultant na strategické řízení, projektového zavádění změny a řízení kvality. Jsem ženatý, mám 2 děti. V životě jsou mi blízké citáty: "Vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělá někdo jiný!", "Žij a nech žít", "Co se nelíbí tobě, nedělej jiným!" Mám rád všechny druhy sportu. V mládí jsem závodně jezdil na kole, nyní mne baví běh a procházky městem. Rád naslouchám lidem, kteří něco umí a něco v životě dokázali.

Baví mne inspirovat se nejlepšími zkušenostmi ze světa a zavádět je do podnikání. chalupsky.cz, facebook: chalupsky.cz