„Co se děje na náměstí Míru?“ ptali jste se. Odpovědí je: „NIC!“ A to doslova. Od doby, kdy bez větší diskuse město prostřednictvím Bohouše Komínka, který se dopravě věnuje, změnilo vzhled náměstí do současné hřbitovní podoby, stále více chřadne a skomírá. Dílo se povedlo, vznikla klidová zóna, život se vytratil. Nejen z náměstí, ale zákazníků ubylo i v Panské ulici, kde se začaly objevovat prázdné výlohy s nápisy „K pronájmu“. Před osmi, deseti lety nevídaná věc. Dokonce i jediný profitující subjekt, který si na náměstí polepšil, asi nyní zjišťuje, že být sice „jediná zahrádka“ je fajn, ale uprostřed pustiny to také radost nepřináší. Ať se houževnatý a velmi pracovitý provozovatel se srdcem na dlani snaží sebe víc.
Paradoxně je nyní náměstí po vyhlášení nouzového stavu skoro živější než před ním. Jarda Chalupský před cca dvěma měsíci svolal na místo schůzku všech důležitých úředních osob v domnění, že se bude možné domluvit na rychlých úpravách k oživení náměstí, které spočívaly v tom, že by se náměstí
uvedlo v podstatě do původního objízdného stavu a parkování rezidentů před
Vietnamskou restaurací, ze kterého se stala „nekrytá garáž“, by se přesunulo na parkoviště u muzea. Ze současných dvou „kruháčů“ bychom měli opět jen jeden, bezpečnější, životadárnější. Ale chyba lávky! Přístup úředníků byl v podstatě takový, že čím méně aut a čím méně lidí, tím lépe, neb je to bezpečnější a to zejména dopravním a policejním složkám vyhovuje. Bude tedy potřeba věc uchopit razantněji a v podobě menšího projektu dát na stůl všechny argumenty a podrobit je pečlivému zvážení, co je fakt a co jen úřednický šprajc ve stylu „musíme naučit lidi chodit pěšky“, který způsobuje značné ekonomické škody. Pak by si za to někdo měl unést odpovědnost.