HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Město, jaké bych si přál – Strategické směřování a naše budoucnost (7/7)

Strategie je cesta. Jakýsi vtip, či know how, jak se dostat z bodu A do bodu B. Jak naplnit vizi. Co konkrétně i obecně udělat pro to, aby se ten obraz kýžené budoucnosti stal realitou.

Ale víme, co chceme? Máme vizi? A hlavně společně sdílenou vizi nejen napříč zastupitelstvem, ale hlavně celým městem?

Nemáme. Zkuste se kohokoli zeptat, co vlastně město tzn. radnice chce? Kam směřujeme? Jak vypadá obrázek Jindřichova Hradce za 5, 10, 20 let?

Kdo vám, co odpoví?

Podělím se s vámi o svoji představu a co by mělo město dělat, aby takové podmínky vytvořilo.

Zapomeňte na montovny, které znějí jako příležitost mít stabilní příjem za jednoduchou práci. To bude fungovat jen do doby, dokud budeme opravdu levní, aby se fabrika vešla do cen nadiktovaných odběrateli. Nakonec však dojde k tomu, že k nám budou navážet ještě levnější pracovníky z Rumunska, Moldavska atp. Města, která si to zažila, již vědí, co to přináší.

Já vidím J.Hradec za deset let spíš jako Školící středisko ČR a možná i Evropy, Sillicon Valley pro mladé a Floridu pro seniory. Město, které dýchá svou nezaměnitelnou historií a kulturní osobitostí, naplňuje svůj genus loci, ale přitom je moderním a celoročně vyhledávaným městem třetího tisíciletí. Živým městem, kde je centrum přirozeným mraveništěm a střetáváním všech generací, centrem obchodu, služeb a sociální interakce, centrem umění a kultury. S obslužnými zónami na periferii. Bohatým městem bez kompromisů, plným chytrých, šikovných a vstřícných lidí.

Našim úkolem je prodat výhody našeho města. Postavit to na službách, na zdravém životním stylu, na vzdělávání, na propojení škol s praxí, na obchodu a ubytování, na opakované návštěvě města, které se stane prvním či druhým domovem, kde se člověk bude schopen pravidelně obsloužit ve specializovaných obchodech s vyšší cenou, které dají prostor pro větší zaměstnanost.  Nechť lidé z byznysových měst tři čtyři dny vydělávají peníze ve víru velkoměst a tři dny si pak u nás relaxují a nechají se kompletně obsloužit. U nás není problém si ráno vyřídit věci na úřadě, dopoledne se setkat s přáteli v kavárně, dojít si na oběd, nakoupit si, zajít k lékaři či zubaři, nechat si opravit auto, seřídit telefon, zacvičit si, dojít si na masáž, večer do kina nebo do baru… to vše pořídíte v J. Hradci během jednoho dne. V Praze ne. A s dětmi už vůbec ne.

Klíčovým bodem je také Nemocnice, která by při dobrém strategickém zacílení mohla být hvězdou ve svém oboru. Asi u nás nebudeme centrem transplantací a neurooperací, ale můžeme být nejlepším místem s nejlepší ucelenou péčí o seniory.

Tak, jak v jedné části města může být univerzitní kampus propojený s technologickými startupy typu GooglePlex, tak v druhé části města může být Resort pro seniory s moderními ubytovacími kapacitami, klidovým prostředím, a především se špičkovou lékařskou péčí. Na některé zákroky bychom mohli být špičkou ve svém oborou. Postavit to kolem erudovaných a zkušených lékařů a primařů, kteří si vychovají svůj profesionální tým.

Obecně si myslím, že úkolem provinční nemocnice je:

  • Zajistit akutní úrazovou péči, tzn., když budu mít úraz, aby byly stabilizovány mé životní funkce, dostalo se mi nezbytného ošetření a pak jsem byl neprodleně transportován na specializované pracoviště, kde mají dostatečně zkušené lékaře, mají dostatečnou zastupitelnost a perfektní přístrojovou vybavenost.
  • Zajistit následnou péči po úrazu dle instrukcí specializovaného pracoviště (průběžné kontroly zotavení, rehabilitace, převazy atp.)
  • Zajistit dostatečné množství a odbornou dopomoc obvodním/rodinným lékařům, kteří by měli dbát o průběžný stav svých klientů a dbát na prevenci.
  • Zázemí pro péči o seniory a Domácí péči včetně logistiky a multimediálního propojení dohlížejícího lékaře na seniory v domácnostech.

Jinými slovy… když sem mi něco přihodí, zachraňte mě, pomožte mi se doléčit a vrátit zpět do běžného života a na stáří mi pomožte nezatěžovat tolik rodinu tím, že budu moci se o sebe starat sám s dopomocí a radami odborníků z domova nebo „v hotelovém“ typu zařízení ala Seniorský resort při nemocnici.

Technologie umí dnes věci hodně zlevnit a zdostupnit. Poptávka bude především po odbornosti a erudovanosti specialistů, kteří nabídnou své služby. A nemusí to být jen lékaři, ale také fyzioterapeuti, kondiční trenéři, maséři, manažeři volné času, učitelé pro vzdělávání třetího věku atp.

Přiveďme ředitele školek, škol a univerzit k jednomu stolu, ať spolu mluví a dokážou si říci, co je pro naplnění vize potřeba udělat.

Snažme se do města přivádět lidi a udržet si je tu. Může to začít tím, že na VŠE budou studenti povinně minimálně od úterý do čtvrtka, aby spolu mohli komunikovat a pracovat na projektech, a nejen na dálku po webu honit zkoušky a kredity. Že do škol budou chodit více úspěšní lidé z praxe a z firem.

Absolventi, které si město získá svým životem se pak sem budou rádi vracet i se svými firmami. Pracovat na dálku není problém. Problém je doprava a logistika velkých měst. To je naše výhoda.

Na letišti by se mohlo objevovat i aerotaxi, což by částečně vyrovnalo naši nevýhodu dopravního napojení na dálnici. Na druhou stranu, je to možná naše výhoda, protože se můžeme profilovat jako oáza klidu.

K nově vznikajícím firmám s univerzitním zázemím by mohly v J. Hradci fungovat menší rodinné fabričky německého, rakouského či amerického střihu s čistou produkcí s velkou přidanou hodnotou, které by dále rozvíjely své zaměstnance, vzaly by je do svých mateřských firem na zkušenou, a i ony by využívaly J. Hradec jako školící středisko pro své filiálky.

V J. Hradci je spousta šikovných firem a lidí, kteří mohou dál vzdělávat a učit ostatní. Ať už jde o nejrůznější kurzy či technologické postupy pro živnostníky. Stačí jen trochu pomoci s marketingem a nabídkou těchto služeb pro ostatní.

Pokud se firmám bude dařit, budou růst, budou sami přirozeně budovat ubytovací kapacity pro mladé lidi, nastupující do jejich firem. Je dnes již zcela běžné, že se firmy zcela postarají o své dobré zaměstnance – kolegy. Staví jim služební byty, dávají služební vozy, telefony, hovorné, stravné atd. Na začátek a na rozjezd dobré. Ale později se musí tito lidé také postavit na vlastní nohy a budovat svůj domov. Nebýt nájemní síla, která když pracuje, tak žije a když ztratí práci, tak o vše přijde a rázem nemá ani na MHD. To by popíralo kapitalismus a základní touhu něco vlastnit, starat se o to a rozmnožovat majetek, který pak může sloužit dalším generacím. Vlastnický vztah a sounáležitost s ostatními je to, co nám zajistí lepší budoucnost.

Zpátky na výpis všech kapitol klikněte zde.

 

Jarda Chalupský

44 let, podnikatel, ekonom, odborník na strategické řízení, zavádění změny a řízení kvality, nestraník, Jindřichův Hradec IV

V Jindřichově Hradci jsem se narodil, vystudoval Gymnázium V.Nováka, následně pak hradeckou Fakultu Managementu, kde jsem tři roky vyučoval jako odborný asistent. Následně jsem pracoval v nadnárodní korporaci v Praze a na ústředí ve Spojených státech. Nyní podnikám v Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Praze s 15ti letou zkušeností v maloobchodu. Zároveň pomáhám jako specializovaný konzultant na strategické řízení, projektového zavádění změny a řízení kvality. Jsem ženatý, mám 2 děti. V životě jsou mi blízké citáty: "Vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělá někdo jiný!", "Žij a nech žít", "Co se nelíbí tobě, nedělej jiným!" Mám rád všechny druhy sportu. V mládí jsem závodně jezdil na kole, nyní mne baví běh a procházky městem. Rád naslouchám lidem, kteří něco umí a něco v životě dokázali.

Baví mne inspirovat se nejlepšími zkušenostmi ze světa a zavádět je do podnikání. chalupsky.cz, facebook: chalupsky.cz

Komentáře

Přidat komentář