Jak se do parku volá, tak se z parku ozývá, aneb pečujeme dobře o hradecké stromy a zeleň?

Letošní suché léto a posledních pár zim bez sněhu nám ukazuje, že čtyři roční období už nebudou úplným pravidlem. Měli bychom přijmout tuto skutečnost a zamyslet se, jak udržet vodu v krajině.

Ráno v Husových sadech

Jedním z nejdůležitějších faktorů je zeleň. Obklopuje nás, máme pocit, že je vlastně na každém kroku, takže je to něco tak samozřejmé, že jsme až ztratili rozum. Kácíme, stavíme a z přírody, tak důležité pro veškerý život na této planetě, ukusujeme každý den. Tu na nové parkoviště, či překladiště, možná i na skladiště, tu na nové bydlení a jindy zase na novou továrnu, či silnici. A z krajiny se postupně vytrácí voda.

Problémy se suchem a naopak povodněmi, které nás jako lidstvo v posledních letech trápí, jsou způsobeny špatným hospodařením. Zabíráním zemědělské půdy pro další výstavbu, výběrem nesprávných plodin, špatným zpracování půdy, melioracemi, nadměrným používáním umělých hnojiv a používáním těžké techniky, které způsobuje zhutňování půdy. Voda se nemůže vsakovat, rychle odtéká a odnáší s sebou úrodnou půdu. Dochází k vysychání a dalšímu odnosu půdy, tentokrát díky větru.
Zeleň nám může pomoci tyto problémy řešit. Samozřejmě to nebude hned, kácení je rychlé, ale vzrostlého stromu se dočkají až naše děti a vnuci.

Význam zeleně v krajině a především stromů je nepřehlédnutelný. Vzrostlý strom vyrobí tolik kyslíku, že pokryje potřebu dýchání nejméně deseti lidí.

Hektar stromového porostu odebere z atmosféry ročně 33 tun prachu a plynů.

Průměrný strom spotřebuje za život na 24 milionů m³ oxidu uhličitého, skleníkového plynu způsobujícího změny klimatu. Pásy husté zeleně snižují hladinu hluku až o 1 decibel na každý metr šířky porostu. Stromy přispívají k tepelným úsporám budov – v létě snižují teplotu a zvyšují vlhkost ovzduší, omezují potřebu klimatizace až o 30 % a v zimě chrání před studeným větrem, což snižuje nutnost vytápění o 20 až 50 %. Některé druhy stromů uvolňují přírodní antibiotika, tzv. fytoncidy, které hubí nebezpečné choroboplodné zárodky. Kořeny stromů zpevňují půdu a zabraňují rychlému odtoku srážek a vzniku povodní.

V městském prostředí je většina ploch zalitá asfaltem nebo betonem a ostrůvky zeleně jsou tak jediným místem, kde se voda může vracet zpět do půdy. Stromy a zeleň mají vliv na psychickou, mentální i fyzickou pohodu. Poskytují prostor pro rekreaci, odpočinek.

Pro mne jsou takovou oázou pohody Husovy sady, je zde příjemné posezení ve stínu stromů v centru města. Vlastně v každém ročním období je zde krásně. Jaro zahajují květy jírovců, pak následují lípy. V létě dávají blahodárný stín, který jsme letos opravdu potřebovali a na podzim jsou trávníky plné spadaných kaštanů a barevného listí. Děti se brouzdají v závějích lupenů a sbírají kaštany. Bílá zima zase dává vyniknout tvaru koruny stromu a postavení větví. V parku nejsou jenom stromy, keře a trávníky. Jsou zde i ptáci, zvířata a hmyz. Je škoda, že tento zelený ostrov uprostřed města má nálepku kácení povoleno. První etapa „Pod kaštany“ už proběhla a místo vzrostlých jírovců sedíme pod miniaturními stromy, které, pokud se dožijí dospělosti, budou poskytovat stín našim vnoučatům. U vodotrysků posouvají lidé lavičky do stínu starých lip podél Kaštánku, protože na vyprahlé dlažbě se nedá vydržet. Opravdu tyto staré stromy nemají šanci? Jen kvůli nějakému nalajnovanému projektu pokácíme zdravé stromy, které plní všechny funkce zeleně, a místo nich vysadíme nové, které budou naopak vyžadovat naši péči ještě desítky let? Nebylo by lepší volná místa osázet a postupně tak doplňovat odcházející staré stromy?

Lavičky u vodotrysků přemístěné do stínu

„Myslím si, že stojí za zvážení, co nám přinášejí staré stromy. Pokud o ně dobře pečujeme, přežijí několik generací. Jediné co od nás potřebují, je odborná péče, tedy vím proč řezat, kdy řezat a jak řezat. Pokud to nevím, tak raději nic nedělám, protože špatný zásah může způsobit konec stromu.“ To cituji slova pana Ing. Františka Smýkala, učitele zahradnické školy v Mělníku, který nás učil nahlížet na stromy jako na živé bytosti, které si zaslouží naši úctu.

Pokud se podíváte po stromech v Jindřichově Hradci, mají ke správné péči hodně daleko. Špatným řezem vznikají dutiny, kudy vstupují do těla stromu patogeny a škůdci. Pokud je strom oslaben, nemohou probíhat hojivé procesy a strom postupně odumírá. Ono to není hned, takové poškození kmene křovinořezem, nesprávným řezem, či porušením kořenů, to při stavbách a výkopech v okolí stromu může strom zabíjet i několik desítek let a on najednou překvapivě spadne. Jak to? Ale zapomněli jsme, že se tu dělala rekonstrukce chodníku, stavěl se dům nebo třeba vodotrysk jako v Husových sadech. Jáma, kterou si vyžadovala technologie trysek, byla bezedná. A co ty lípy a jejich kořeny? Jak byly ošetřeny? Jak byly ochráněny před slunečním úpalem, který celou výstavbu doprovázel. Vždyť jsou to jenom stromy… Možná budeme jednou překvapeni.

Jediná lavička na svém místě, ušlapaná plocha kolem stromů

Problémy nejsou jen v Husových sadech, stačí jít po ulicích a dívat se do korun stromů. Chyba může být hned na začátku špatným výběrem druhu (je moc velký nebo malý, padají z něj hrušky a lezou po nich vosy), špatným řezem. Pohled ke kořenům zase ukazuje zhutnění půdy a tedy špatné prosakování vody, které způsobíme my chodci. V žalostném stavu nejsou jenom stromy, ale i keře a trávníky mají problémy. U keřů je to opět nesprávně provedený řez ve špatnou dobu, takže se špatným ořezáním připravíme o květy, zestařujeme keř, až nakonec uschne. Trávníky jsou vyžínány až „na hlínu“, takže přežije jen nejúpornější plevel (pýr, smetánky, bršlice) a samozřejmě sečení v období sucha trávníkům neprospívá. Dochází k vysychání až vypálení. Zkusme se kolem sebe rozhlédnout a uvědomit si význam zeleně kolem nás, nejen v našich zahrádkách a ve volné přírodě, ale i ve městě. Pečujme o ni. Ona bude na oplátku pečovat o nás.

Klášterská ulice – mříž plná smetí a odpadků