Po bitvě je každý generál, ale se skládkou nás další “bitvy” za desítky milionů čekají

Ohledně jindřichohradecké skládky a odpadové politiky se toho v posledních letech napsalo dost, faktem ale je, že pod současnou situací jsou podepsání lidé, kteří svým podpisem z roku 2007 ovlivnili budoucnost odpadové politiky obcí na dlouhá léta dopředu. A to navíc v době, kdy se jejich mandát chýlil ke konci. 12 měsíců před volbami tak učinili něco, za což ponesou obce a jejich občané následky minimálně na tři další volební období. Mojí ambicí není tady nikoho veřejně pranýřovat, jen je myslím podstatné uvědomit si, co takové ovlivnění umožnilo? Jaké to přineslo následky? Jak se tomu pro příště vyvarovat? A v čem se poučit? Všechny tyto otázky je důležité klást si i proto, že za nejdůležitější část tohoto problému považuji skutečnost, že občan nemá šanci to v následujících třech volbách nijak změnit a bez zásluh tak vznikl de facto monopol jedné firmy na vývoz odpadů.

Tato problematika tak přesahuje odpadovou politiku i účast obcí v korporacích, jde tu o udržení důvěry občanů. Jde o to vyvarovat se zasazovaní dalších semínek pochybování o tom, zda mohou něco volbami ovlivnit. Stále častěji se setkávám s názory „ty volby nějak dopadnou a stejnak se nic nezmění“ nebo „oni jsou všichni mezi sebou kámoši a nějak si to beztak zařídí“, a přestože to vnímám jako zásadní téma, rád bych se pro tentokrát soustředil na jeden typický příklad takové demotivace občana od účasti ve volbách a zájmu o věci veřejné obecně.

Pro začátek, co to je EKOSKLÁDKA? Jedná se o společenství obcí a provozovatele skládky ve formě společnosti s ručením omezeným. Tato společnost vlastní pozemky směrem na Novou Bystřici, na nichž je prováděno skladování odpadů – skládka „Fedrpuš“. Jednoduše řečeno rozhoduje o všem, co s vlastnictvím pozemku souvisí – kdo a co bude na pozemku skladovat, jaký systém skladování bude prováděn, kolik za uložení odpadu dostane společnost. Valná hromada jako nejvyšší orgán si může vyhradit rozhodnout o mnoha věcech, které jsou vymezeny v zakládací společenské smlouvě[1] v článku 6/5. O změně výše základního kapitálu, další změnách nebo nových zásadních věcech se rozhoduje 4/5 většinou. A právě 4/5 většina hraje zásadní roli v tomto příběhu.

Historie společnosti EKOSKLÁDKA s. r. o., sahá dále než do roku 2003, ale právě tam došlo k prvnímu rozdání karet, které je pro dnešní realitu důležité. V roce 2003 se zvýšil základní kapitál společnosti tím, že byly přivzaty do společnosti tři obce (Kamenný Malíkov, Dívčí Kopy a Kačlehy). Do té doby měla svozová společnost podíl 10/47, teď se dostala na výši podílu 1/5, protože vklad byl 200 000 Kč z milionu (všechny vklady). Pokud se tedy 40 obcí na něčem dohodlo, mělo většinu 4/5 a mohlo tedy na valné hromadě cokoliv odhlasovat. Na začátku roku 2007 došlo k aktualizaci společenské smlouvy, ale poměr sil byl zachován, svozovou společnost TESCO nahradila společnost AVE a šlo tedy jen o kosmetické úpravy smlouvy. V průběhu roku 2007 se však v obcích Deštná (tehdejší starostka Vilma Szutová) a Kostelní Radouň (tehdejší starosta Ladislav Ayer) rozhodli, že svůj podíl prodají společnosti AVE[2]. Tím, že se tak stalo, získala společnost AVE podíl vyjádřený zlomkem 6/25, který je tedy vyšší než 1/5 (5/25). Pokud by se tedy všech 38 obcí dohodlo na společném postupu v rámci valné hromady, nemá to žádný význam, protože bez společnosti AVE nelze dosáhnout 4/5 většiny. AVE tedy vlastní takzvanou blokační menšinu a tím se de facto vytvořilo prostředí zajišťující této společnosti monopol na vývoz odpadu.

Jsem skeptický k podobným akcím jako EKOSKLÁDKA v podání obcí, ještě víc v podnikání obcí v oblastech, které by mohl zajistit trh. Připouštím, ale že projekt EKOSKLÁDKY jistý smysl dává, ovšem ve chvíli, kdy se do něj obce odhodlali, mohl být lépe zabezpečen, aby v důsledku neznamenal vytvoření monopolu. Monopolní postavené jako takové není zakázané a pokud se společnost vypracuje do pozice díky, tomu, že v rámci otevřené soutěže vždy nabízí to nejlepší (v poměru kvalita cena), pak takový monopol může přinášet všem užitek. Když je ale vytvořen monopol právě zamezením soutěže, pak může napáchat stejné škody, jako když se do svážení odpadu bez soutěže vrhne sama obec.

Proč je tak důležitá soutěž? Soutěž přináší absolutně největší výhody adresátům služeb, tedy občanům. V rámci soutěže se totiž soutěžitelé musí navzájem překonat ve výhodnosti svých nabídek, a je zde tedy největší šance, že občan dostane to nejlepší. To, co si za své peníze zaslouží. Dlouhodobě motivuje soutěžitele, aby nacházeli nová efektivnější řešení, aby investovali do technologií, které časem ušetří nejen jim, ale taky občanům peníze. Otevřená soutěž je to, co vedlo k ekonomickému růstu Evropy v minulosti (otevření hranic), a to, co dělá ze Švýcarska stále tak výjimečnou a ekonomicky prosperující zemi.

Město se společností AVE tak v roce 2016 podepsalo Smlouvu o nakládání s komunálním odpadem v Jindřichově Hradci v letech 2016 – 2020 v hodnotě 51 672 264 Kč[3]. Netroufám si tvrdit, že by se nakonec nejednalo o nejvýhodnější nabídku (asi ne). Netroufám si tvrdit jako současná radnice, že samo město by vyváželo odpad levněji a ušetřilo občanům peníze. Porovnávaná data vždycky budou zkreslená, neboť odhad města byl porovnáván se starší nabídkou AVE bez uvážení, že v rámci soutěže by mohla padnout mnohem výhodnější nabídka. Když se podíváme do jiných srovnatelně velkých měst v ČR, najdeme smlouvy, které jsou výhodnější, ale každý případ je specifický místem i časem. Jediné, co by tak našlo nejvýhodnější variantu svážení odpadu a mělo největší šanci na skutečnou úsporu peněz občanů, by byla soutěž. Ta ale proběhnou reálně nemůže.

Proč nemůže proběhnout soutěž? Opoziční zastupitelé na to město upozorňovalo již dříve. AVE díky své blokační menšině nemusí nikoho na skládku „Fedrpuš“ vpustit, a hrozilo by tak, že vítěz soutěže by nakonec musel odpad vozit do Lišova. Do takové soutěže nikdo nepůjde, anebo nebude moci cenou konkurovat. Tato skutečnost je dlouhodobě známá, takže nerozumím příliš tomu, proč se v rámci zastupitelstva trávilo tolik času představováním koncepce svážení odpadu, která dospěla téměř do nákupu „popelářských vozů“ a nakonec právě kvůli výše zmíněným skutečnostem padla po měsících, počítání a studií pod stůl. Jedinou variantou by mohlo být soudní rozdělení společnosti, které by ale mohlo přinést mnoho komplikací včetně dělení pozemku nebo prodání pozemku skládky třetí osobě – a právě nepřišlo takové právní řešení situace jako doporučení od právníků.

Co s tím? Skládka „Fedrpuš“ má svou životnost a bude se muset časem rozšířit. Dost možná, na sousední pozemky, ve vlastnictví města. Před tímto rozšířením by však měla být vznesena podmínka narovnání poměrů sil EKOSKLÁDKY do původního stavu anebo založení společnosti nové s vhodným poměrem sil, aby nikdo jediný neměl blokační menšinu.

Jak zabránit tomu, aby se „nežádoucí převod“ podílů znova nekonal? Už v době sepsání společenské smlouvy tehdy platný Obchodní zákoník[4] v ustanoveních o společnosti s ručením omezeným výslovně stanovil, že převod podílu na jiného společníka je možný, pokud společenská smlouva nestanoví jinak. V dalším odstavci se pak psalo „Společenská smlouva může podmínit převod obchodního podílu na jinou osobu i souhlasem valné hromady.

Převod podílu tedy šlo podmínit stejným kvalifikovaným souhlasem, jakými je podmíněné rozhodování v oblastech vymezených v článku 6/5 společenské smlouvy. Současná právní úprava v Zákoně o obchodních korporacích[5] je obdobná, a tak lze do smlouvy dát doložku, která přinese požadované účinky.

Co z toho všeho plyne? Vzhledem k tomu, že se blíží rozšiřování skládky, je třeba aby toto měli budoucí zástupci města na paměti a poučili se z předchozích událostí. Možná bylo vhodné říci, poučit se z předešlých chyb, avšak dnes už není podstatné, jak příkře budeme hodnotit předchozí počínání, ale jak promyšlené bude to počínání následující. V sázce totiž není „jen“ smlouva přesahující hodnotou 50 milionů (pro čtyřčlennou rodinu přes téměř 2500 Kč ročně). V sázce je něco, co se získává mnohem složitěji než peníze do městské kasy, a to je důvěra obyvatel ve vedení města a v to, že využití jejich volebního práva může něco změnit.

Vyšlo na webu autora.

[1] https://rejstrik-firem.kurzy.cz/~nr/60838841/eko-skladka-sro/sbirka-listin/?qsl=zakladatelsk%C3%A9

[2] https://doc.kurzy.cz/static/sbirka-listin/41/88/83/sl60838841_c-3897sl7kscb.pdf

[3] https://www.hlidacstatu.cz/Detail/546769

[4] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-513/zneni-20130701

[5] https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-90

Tagy:
Mgr. Libor Vondráček

25 let, předseda strany Svobodní, právník, provozní e-shopu sonjh.cz, Jindřichův Hradec II

Z hradecké ZUŠky jsem odešel už po páté třídě na Gymnázium Vítězslava Nováka. Už od mládí jsem byl veden ke sportu a tak jsem v rámci osmi let na gymnáziu organizoval školní soutěže zejména ve fotbale a volejbale a v posledních letech o nich psal i do školního časopisu.

Kromě sportu jsem měl vždy rád i počítače, což mi pomáhalo při organizaci: Díky organizaci jsem se propracoval od tvorby tabulek k tvorbě webů a grafiky. Začal jsem se zapojovat i mimo školu, při administraci mariášových turnajů.

Při přestupu na vysokou školu jsem soutěže předal nástupcům, ale v mariáši jsem povýšil na organizátora Jihočeské ligy a dělám web jak jí, tak Českému svazu s republikovou působností. Znalost v oblasti IT dnes zhodnocuji ještě při tvorbě e-shopu pro jindřichohradecký kamenný obchod Šon – Orientální potraviny. Sportovního ducha v současnosti udržuji nejen aktivním hraním fotbalu a volejbalu, ale v létě mám v plánu dělat šestým rokem vedoucího na sportovním příměstském táboře. Vše výše zmíněné však spíše vyplňuje barevnou škálu mých zájmů. V rámci základní a střední školy jsem totiž vždy směřoval za svým vzorem, dědou a bývalým státním zástupcem. To vysvětluje mé směřování na právnickou fakultu, kterou v Brně studuji 5. rokem.

Právní vědomí mi ulehčuje orientaci na politické scéně, a pomohlo mi to k posunu z řadového člena (od roku 2012) do pozice člena Republikového výboru Svobodných. V tomto směru se snažím zdokonalovat nejen, co do množství získaných znalostí, ale také v lepší formulaci svých myšlenek. A tak mě můžete v posledních měsících slýchávat při moderování v Rádiu Česká Kanada, které je mi školou pro zlepšení projevu.

Komentáře
  1. Jarda Chalupský napsal:

    Někdy je dobré jednat rychle a zásadně, ale v tomto případě, který má strategický význam pro dlouhodobou budoucnost a finanční zatížení občanů, nejsou hurá akce na místě. A už vůbec ne řízené osobními zájmy namísto tvrdých dat a analýz. Před takovými akcemi je důležité sezvat k diskusnímu stolu co nejvíce zainteresovaných stran a lidí, kteří se v problematice dlouhodobě vyznají a s nimi společně najít optimální řešení, které se vydiskutuje, aby mu všichni dobře rozuměli, co jde a proč něco nelze a pak se na něm shodli napříč zastupitelstvem. V nejlepším zájmu občanů. Neuvážené kroky, kdy ani nevím, o kolik tun odpadu ročně se jedná a jaká je jeho struktura a omezení v branži, nevedou k ničemu dobrému. A pak je tu ten rozměr, kdy rozhodnu něco na dlouhá léta bez širšího konsenzu a ať se s tím „mým moudrým rozhodnutím“ pak ostatní poperou. U strategických věcí by měly jít dresy a politika stranou a měl by rozhodovat rozum.

Přidat komentář