HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Otázka pro lídra: Jak je na tom kultura?

Celá otáza na lídryni zněla: Jak si podle vás stojí hradecká nabídka kultury?

Kultura jde ruku v ruce s kulturností občanů. Pokud budeme nakloněni růstu počtu obyvatel, které generuje sociální bydlení v městských bytech a v ubytovnách, pak se kulturnost obyvatel Hradce moc nezvýší. Nebudou plná divadla, kina, koncertní sály, ale nonstopy, herny a lavičky obsazené polehávajícími s PET lahvemi.

Je dobře, že město, DDM a spolky spolu organizují nejrůznější akce tak, že se ve městě průběžně stále něco děje. Zejména víkendy jsou třeba pro rodiny s dětmi náročnější na vyplnění volnočasovými zábavami.

V tomto by se mělo pokračovat a vitalitu města v tomto duchu rozvíjet. A to v nejrůznějších podobách. Skate parky a workoutové zóny by se také neměly vystrkávat někam na okraj, kde zbude místo, ale zasloužily by si více pozornosti blíže centru. Mladí na bruslích, na kolech, na prknech se také rádi „blejsknou“ před větším publikem. Stejně tak by v centru měly dostat příležitost k sebeprezentaci nejrůznější divadelní, hudební a studentská uskupení formou „free stage“. Lidé na lavičkách a na zahrádkách by se jistě rádi podívali na mladé kouzelníky, žongléry, artisty či tanečnice nejrůznějších současných proudů.

V souvislosti s kulturou a sportem se mi líbil jeden projekt na Slovensku, kde si ho úspěšně vyzkoušeli. Rozhodli se, že vrátí na zkoušku nějakou menší část peněz z rozpočtu zpět lidem ve formě poukázek či městských stravenek. Že zřídí takové „městské bankovky“, které rozdají občanům města, daňovým poplatníkům, a ti si za ně mohou zaplatit takovou formu kultury či sportovního vyžití, které je jim libo.

V podstatě je to forma vrácení části daně zpět lidem, když už nelze daně snižovat. S přesvědčením, že lidé vědí podstatně lépe než úředník, za co chtějí peníze/poukázky utratit.

Navíc se tím vytvořily vlastně „obecní peníze“, kterými mohlo být placeno jen ve městě za služby, které poskytují organizace či firmy se sídlem ve městě. Peníze neutíkají pryč, ale roztáčí kola obecní ekonomiky. Lákají další firmy a organizace do města. Není pak problém, aby se lidé dohodli, že chtějí jazzový happening a uspořádali si ho a zaplatili těmito poukázkami na kulturu a sport. Nebo že se najde tisíc fanoušků nějakého sportu, který si svými výkony získá přízeň a tedy těch tisíc poukazů, které je podpoří v dané činnosti. V době sociálních sítí a rychlé vzájemné komunikace to není problém informačně sdílet a dát příznivce dohromady.

V tom zmíněném projektu se to zkoušelo pro jistotu s menší prvotní částkou v řádech stokorun na občana poplatníka. A fungovalo to. Občané, kteří platí či platili daně, pak dostávají část zpět a sami si rozhodují, kam ty prostředky alokují, kdo si získá jejich přízeň a pozornost. A o poukázky soutěží městské organizace. Hokej, fotbal, tenis, basket, veslování, létání nebo individuální posilování, kondiční masáže, není problém. Každý by měl pro svou lepší kondici nebo pasivní sportovní vyžití např. 1000 Kč k dispozici, které může tímto způsobem využít a danou aktivitu podpořit.

Nerozhoduje o tom jeden úředník, který někomu peníze buď dá, nebo nedá. Kdo naplní halu, sáhne si až na miliony z poukázek. Stejně tak parta nadšenců je schopna dát dohromady desetitisíce na downhillovou dráhu či pronájem tenisových kurtů pro mladé talenty. Umím si představit, že takové poukázky mohou využívat i maminky s dětmi na mimoškolní kroužky, příměstské tábory, pohybové aktivity, hradecká Hopsária a Robinsony, na aquaparky a bazény.

Dotažení podobné myšlenky, jak obohatit a zpestřit kulturně sportovní vyžití ve městě a nechat přitom dostatek volnosti na samotných občanech, stojí myslím za zvážení. Ať si sami občané více rozhodují o tom, co je baví a naplňuje. To by mohlo dobře doplnit ten kulturní pilíř, o který se stará město. Možná bude tato myšlenka nakonec zavržena. Možná, že se ujme. Nevím. Každopádně by si zasloužila širší diskusi a odborné rozpracování. Ale musí se uchopit správně a nesmí se zmrzačit kompromisy a ohýbáním.

Možná se vám ta částka cca 1000 Kč nezdá moc, ale kdyby město dobře hospodařilo, tak jako to dělají živnostníci a malé firmy, kteří přemýšlí nad každou korunou a nepřeplácí několikanásobně zakázky, pak by mohlo začít v rozpočtu zbývat na tyto účely podstatně více peněz a díky tomuto mechanismu by o nich daleko více rozhodovali lidé, kteří ty peníze do rozpočtu generují – sami jednotliví občané Jindřichova Hradce.

Byl by to příspěvek, bonus navíc k současnému systému, o kterém rozhodují radní. A vidělo by se, který systém rozdělování peněz na sport a kulturu začne být efektivnější. Pokud by byla vůle, lze tuto ideu ekonomicky rozpracovat včetně multiplikačních efektů.

Ale to je jen ukázka, že myšlenky by byly. Jen je potřeba je dostat k širší diskusi napříč zastupitelstvem a mít možnost o nich diskutovat na základě čísel, faktů a potřeb občanů.

Otázka byla položena na serveru Hradecžije.cz více zde: https://hradeczije.cz/ptame-se-lidru-05-jak-je-na-tom-kultura/

Milada Petrů

53 let, ředitelka oblastní kanceláře Hospodářské komory v Jindřichově Hradci, nestraník, Jindřichův Hradec II

Narodila jsem se v Jindřichově Hradci. Po studiích na Gymnáziu v Třeboni jsem se plně věnovala rodině, která pro mne vždy byla na prvním místě. Dnes již mám dva dospělé syny, kteří se vydali na svou cestu životem. Sama jsem si život vyzkoušela z různých stran. Nejvíce zkušeností z oblasti obchodu, práce s lidmi a komunikace mi dala mnohaletá pozice manažerky obchodní skupiny v jedné z největších pojišťoven u nás. Jako OSVČ jsem také poznala, co to obnáší, být schopna se postarat sama o sebe a přinášet lidem takovou službu, za kterou jsou ochotni zaplatit. Veškeré zkušenosti jsem později využila i ve veřejném sektoru při práci pro Jarošov nad Nežárkou v pozici místostarostky. To obnášelo co nejvíce mluvit s lidi, cítit potřeby obce a následně vše zařídit a zprůchodnit tak, aby se lidem žilo co nejlépe. Protože se to docela dařilo, přijala jsem možnost pomáhat v podstatě s tím samým, ale v komunitě podnikatelů a živnostníků jako ředitelka Oblastní hospodářské komory v Jindřichově Hradci.

Již několik let hájím zájmy hradeckých podnikatelů, pomáhám propojovat svět podnikání s tím na radnici a také s ostatními institucemi jako jsou školy, spolky, veletrhy, zahraniční výstavy a společné kulturní akce. Díky tomu jsem se také mohla setkat s mnoha zajímavými osobnostmi a získávat další cenné zkušenosti, jak správně by se měla dělat komunální politika, aby z ní lidé měli užitek. Protože město nad Vajgarem je moje srdeční záležitost a dění ve městě mi není lhostejné, rozhodla jsem se zkusit pomoci lidem kolem sebe tím, že nabídnu své zkušenosti, schopnosti a elán, abych je mohla zastupovat jako radní. Abych se mohla starat s nimi, za ně a aby starostí pro nás všechny ve městě ubývalo. Proto jsme také dali dohromady partu fajn lidí, spíš odborníků, nezatížených minulostí a pustili se do toho. A když toho někdy bude moc, pomáhají mi nabrat nové síly moje záliby, kterými jsou sport, kultura a hlavně zahrada. Zastávám názor, že starosta je od slova starat se, ne starosti přidělávat.

Komentáře

Přidat komentář