Otázka pro lídra: Co má být v pivovaru?

Celá otázka zněla: Co by podle vás mělo vzniknout v zámeckém pivovaru? 

Jako pravicově a ekonomicky smýšlející člověk bych se snažila najít takové řešení, aby se vhodně a citlivě doplnil ráz celého komplexu zámeckých budov, tedy aby se ten prostor vhodně zachránil, když už ho město muselo kupovat, ale aby to občany nestálo ruku a nohu, jak se říká. Věřím, že na investiční část výstavby by město jistě našlo financování, ale co pak s tím následným provozem? Kdo bude platit ten? Dnes již to vidíme u budov, jako jsou Dům Gobelínů, Muzeum fotografie atp. Ano, i takové atrakce pro návštěvníky jsou potřeba, obzvlášť když staví na naší tradici a vytváří konkurenceschopný prvek našeho města. Odlišují nás od ostatních měst. A je dobře, že je máme. Nutno si však uvědomit, že podobné budovy generují a budou generovat spoustu účtů za provoz a údržbu, které se nevrátí. Možná to bude příležitost pro pár lidí, najít si v těchto městských objektech práci, ale mám pocit, že i toto je problém. Proto je na místě vyváženost.

Tak jako pár zvolených jedinců nemůže operovat lidi nebo projektovat domy, stejně tak nemůže město dobře podnikat. Lidé na úřadech jsou specializovaní a dobří v jiných typech práce, než je podnikání. Z podstaty věci, že do podnikání nemohou dát svůj osobní kapitál, nepodnikají na vlastní riziko, které by je nutilo dodržovat „dvakrát měř, jednou řež“, vyplývá, že město nemá podnikat. Jinak to bude takové pseudopodnikání, kdy výnosy z této činnosti jdou k rukám radních a výdaje platí daňoví poplatníci, tedy občané J. Hradce. Bude to další prostor pro trafikanty bez potřebných předpokladů, ale s veškerým komfortem na vrub občana.

Možná by nejlepším zhodnocením toho místa bylo vybudovat tam např. luxusní byty, na dobré zámecké adrese, na krásném místě s veškerým zázemím od parkování po bezpečné rezidenční bydlení. A ty byty se ziskem prodat s tím, že by město mělo jakousi možnost „veta“, po které by sáhlo v krajním případě, kdyby se v této části mělo dít něco pro město nepříznivého. Tím by se nám vrátily prostředky do městské pokladny a účty za provoz celého komplexu by měli v rukách noví majitelé bytů. Nevyjídalo by nám to pokladnu a přispělo by to k získání dalších lidí do centra, kteří budou větším přínosem než nájemníci ubytoven.

Pokud bychom přeci jen uvažovali o tom, že tento komplex zůstane ve vlastnictví města a bude ho muset provozovat, pak bych uvažovala o službách, které tady pro občany chybí a které by mohly pomoci zaplatit ty provozní účty formou pronájmu prostor pro takové účely vyprojektované. S nějakým zkušeným investorem/pivovarníkem vybudovat pivovar, který by byl pronajat, vytvořit k tomu multifunkční zařízení pro nejrůznější vyžití rodin s dětmi, na oslavy atp. Aby si lidé mohli pronajmout dostatečně velké prostory pro 20, 30, 50, 100 lidí, měli k tomu technické a audiovizuální zázemí k dispozici, případně prostory typu dětský koutek či hopsárium, propojit činnost DDM, škol atp. Od věci by nebyla ani úvaha o integraci městské knihovny propojené s posezením ve stylové kavárně, která by mohla částečně převzít úlohu čítárny. Nebo „muzeum vědění“, kde by se mohli zapojit školy, žáci, učitelé a popularizovat např. na pokusech důležité zákonitosti v našem životě a získat si tak širokou veřejnost pro vzdělávání. Šikovný architekt by jistě našel způsob, jak vytvořit vhodný multifunkční prostor.

Otázka byla položena na serveru Hradecžije.cz více zde: https://hradeczije.cz/ptame-se-lidru-03-co-ma-byt-v-pivovaru/

Milada Petrů

53 let, ředitelka oblastní kanceláře Hospodářské komory v Jindřichově Hradci, nestraník, Jindřichův Hradec II

Narodila jsem se v Jindřichově Hradci. Po studiích na Gymnáziu v Třeboni jsem se plně věnovala rodině, která pro mne vždy byla na prvním místě. Dnes již mám dva dospělé syny, kteří se vydali na svou cestu životem. Sama jsem si život vyzkoušela z různých stran. Nejvíce zkušeností z oblasti obchodu, práce s lidmi a komunikace mi dala mnohaletá pozice manažerky obchodní skupiny v jedné z největších pojišťoven u nás. Jako OSVČ jsem také poznala, co to obnáší, být schopna se postarat sama o sebe a přinášet lidem takovou službu, za kterou jsou ochotni zaplatit. Veškeré zkušenosti jsem později využila i ve veřejném sektoru při práci pro Jarošov nad Nežárkou v pozici místostarostky. To obnášelo co nejvíce mluvit s lidi, cítit potřeby obce a následně vše zařídit a zprůchodnit tak, aby se lidem žilo co nejlépe. Protože se to docela dařilo, přijala jsem možnost pomáhat v podstatě s tím samým, ale v komunitě podnikatelů a živnostníků jako ředitelka Oblastní hospodářské komory v Jindřichově Hradci.

Již několik let hájím zájmy hradeckých podnikatelů, pomáhám propojovat svět podnikání s tím na radnici a také s ostatními institucemi jako jsou školy, spolky, veletrhy, zahraniční výstavy a společné kulturní akce. Díky tomu jsem se také mohla setkat s mnoha zajímavými osobnostmi a získávat další cenné zkušenosti, jak správně by se měla dělat komunální politika, aby z ní lidé měli užitek. Protože město nad Vajgarem je moje srdeční záležitost a dění ve městě mi není lhostejné, rozhodla jsem se zkusit pomoci lidem kolem sebe tím, že nabídnu své zkušenosti, schopnosti a elán, abych je mohla zastupovat jako radní. Abych se mohla starat s nimi, za ně a aby starostí pro nás všechny ve městě ubývalo. Proto jsme také dali dohromady partu fajn lidí, spíš odborníků, nezatížených minulostí a pustili se do toho. A když toho někdy bude moc, pomáhají mi nabrat nové síly moje záliby, kterými jsou sport, kultura a hlavně zahrada. Zastávám názor, že starosta je od slova starat se, ne starosti přidělávat.

Komentáře

Přidat komentář