Otázka pro lídra: Kudy vede cesta k prosperitě?

Celá otázka zněla: Jakým směrem by se město mělo vydat, aby prosperovalo?

Toto je opravdu velmi ekonomicky-podnikatelské téma. Podnikatelé jsou totiž ti, kteří musí věci dělat správně, protože nemají žádný záchranný polštář. Co neudělají pro zákazníka správně, za to nedostanou peníze na své živobytí, stejně jako dobře hospodařící rodina, která se netopí v dluzích a nespoléhá na dávky. Umí dobře zhodnotit situaci, dívat se do budoucnosti a jít správnou cestou. Nemohou se řídit pravidlem „z cizího krev neteče“ a snažit se zalíbit voličům rozmařilostmi.

Měli bychom se trochu vrátit ke starým dobrým kořenům. Více se inspirovat v Hradci mezi lety 1990-2000. To převládaly vize a myšlenky, ne osobní či skupinový prospěch. V této době zde bylo pár osobností, které měly nejen vizi, ale uměly ji společně sdílet a také naplnit. Společnými silami napříč politickým spektrem se udělalo pár dobrých strategických kroků, ze kterých město žije dodnes. Bez tehdejší odvahy, pramenící ze škol a akademické sféry, by například Jindřichův Hradec nebyl univerzitním městem. Dnes se spíš vychází ze sociální oblasti, honíme se za dotacemi, což v podstatě znamená, že „zobeme z ruky“ nějaké jednotlivé, malé skupině lidí a děláme, co tito jednotlivci chtějí, ne co skutečně město potřebuje. Zabýváme se jednotlivostmi, prostě pro stromy nevidíme les. Chybí nám sjednocující vize rozvoje města napříč celým zastupitelstvem, strategie rozvoje. Ale ne ta, co má město nyní, tedy seznam investičních zakázek, komu kam poskytne jaké prostředky, což je asi stobodový nesourodý soupis, co, kdo by ve městě chtěl uskutečnit. Od chodníku po obchvat města.

Město potřebuje skutečnou strategii, postavenou na svých hlavních devizách, přednostech, konkurenčních výhodách. Ty potřebuje dobrousit k dokonalosti a pak některé nevýhody ve výhody obrátit. Celé to musí spojovat společná vize, kterou by měl znát nejlépe každý Hradečák, aby mohl sledovat, zda se neodchylujeme od stanoveného směru, netočíme se v kruhu, nebo se nezmítáme od zdi ke zdi.

Za hlavní konkurenční výhody našeho města, na kterých by se měla stavět dlouhodobá prosperita, považuji vzdělávání, sport a volnočasové aktivity (na kterých se dá postavit destinační management), příroda a čistota prostředí, předpoklady pro péči o zdraví a zdravý životní styl, dobrá struktura komerčních služeb a šikovní podnikatelé a v neposlední řadě pár vstřícných a erudovaných pracovníků úřadu, kteří chtějí a umí posouvat věci vpřed.

Zapomeňme na montovny. Nechceme do Hradce navážet Rumuny a Moldavce, jako třeba v Pelhřimově. Nechtějme pracovat u pásu na tři směny, raději chtějme v Jindřichově Hradci firmy, které zaměstnávají roboty, kteří pracují za nás a vytváří velkou přidanou hodnotu, prodávají drahé komponenty, protože z toho co vydělají, se nám zajímavá část vrátí zpět do rozpočtu města v podobě daně. A když budeme dobře hospodařit, bude se městu dařit a prostředky lze vrátit lidem třeba v podobě poukázek. Pak bude město a firmy pracovat pro občany. Je lepší když budou mladí využívat své jazykové schopnosti, svou kreativitu např. jako manažeři volného času pro skupinky turistů, než stát u výrobní linky, kde z nich vyprchá veškerá kreativita, a odvyknou si používat mozek. Chtějme, aby se mladí naučili o sebe postarat.

Můžeme být školícím centrem Evropy, jak to už někteří zdárně ukázali, máme na to předpoklady a na to můžeme nabalovat další obslužné činnosti a zaměstnanost, teambuilding, timemanagement, lektorské kurzy, řemeslnické kurzy, semináře, jak co udělat atd. Prodávejme více hlavu než ruce. Každý z nás něco umí, nebo může pomoci tomu, kdo něco umí, aby to společně prodali. Pro mladou produktivní generaci se díky svému zázemí může Hradec stát malým Silicon Valley. Vždyť máme ve městě i miliardáře, který potvrzuje reálnost této myšlenky. Jen bohužel nedaní u nás. 🙂

Seniorů bude přibývat, mějme nejlepší všestrannou péči o tyto spoluobčany. Zdravotní péčí počínaje, přes ubytovací služby, po volnočasový management. Můžeme být takovou českou Floridou, kam se senioři stěhují s naspořenými prostředky užít si podzim svého života. Máme výhodu, že je zde spousta chat a chalup, kam lidé z Prahy jezdí relaxovat od práce. Mohou se zde pohodlně obsloužit. To je jen krůček, aby zde měli první domov. To pomůže malým obcím, ale i spádovému J. Hradci.

K tomu je ale potřeba, aby v zastupitelstvu zasedli lidé, kteří o těchto věcech chtějí diskutovat, kteří chtějí myslet v širších souvislostech, nebrání se novátorství, nechají si poradit od odborníků, ale hlavně nebudou upřednostňovat svůj stranický dres a budou schopni opravdu naplňovat svůj zastupitelský slib a domlouvat se na rozumných věcech, byť je navrhne někdo jiný. Pokud se u toho budoucího zastupitelského stolu bude zase politikařit a hrát na skupinové zájmy, nikam se neposuneme. Místo stavění dobré budoucnosti budeme jen těžit z toho, co ještě zbylo v přítomnosti.

Hodně si slibuji od nových tváří, které se objevily na všech kandidátkách. V kombinaci s některými rozumnými a zkušenými zastupiteli by se mohlo povést vytvořit nové svěží zastupitelstvo, které městu zase dá impuls setrvačnosti na delší dobu, jako se to dobře povedlo právě po revoluci, v době budovatelského nadšení a euforie ze změny. Buďme rádi, že i dnes do toho někdo má chuť. Obzvláště pak mladí lidé, kterým to není lhostejné. Využijme toho.

Nehrajme šachy a nechtějme druhého vyšachovat, zahrajme si chvíli volejbal a snažme se společně udržet míč zvaný „spokojený život ve městě“ co nejdéle ve hře.

 

Otázka byla položena na serveru Hradecžije.cz více zde: https://hradeczije.cz/ptame-se-lidru-07-kudy-vede-cesta-k-prosperite/

Milada Petrů

53 let, ředitelka oblastní kanceláře Hospodářské komory v Jindřichově Hradci, nestraník, Jindřichův Hradec II

Narodila jsem se v Jindřichově Hradci. Po studiích na Gymnáziu v Třeboni jsem se plně věnovala rodině, která pro mne vždy byla na prvním místě. Dnes již mám dva dospělé syny, kteří se vydali na svou cestu životem. Sama jsem si život vyzkoušela z různých stran. Nejvíce zkušeností z oblasti obchodu, práce s lidmi a komunikace mi dala mnohaletá pozice manažerky obchodní skupiny v jedné z největších pojišťoven u nás. Jako OSVČ jsem také poznala, co to obnáší, být schopna se postarat sama o sebe a přinášet lidem takovou službu, za kterou jsou ochotni zaplatit. Veškeré zkušenosti jsem později využila i ve veřejném sektoru při práci pro Jarošov nad Nežárkou v pozici místostarostky. To obnášelo co nejvíce mluvit s lidi, cítit potřeby obce a následně vše zařídit a zprůchodnit tak, aby se lidem žilo co nejlépe. Protože se to docela dařilo, přijala jsem možnost pomáhat v podstatě s tím samým, ale v komunitě podnikatelů a živnostníků jako ředitelka Oblastní hospodářské komory v Jindřichově Hradci.

Již několik let hájím zájmy hradeckých podnikatelů, pomáhám propojovat svět podnikání s tím na radnici a také s ostatními institucemi jako jsou školy, spolky, veletrhy, zahraniční výstavy a společné kulturní akce. Díky tomu jsem se také mohla setkat s mnoha zajímavými osobnostmi a získávat další cenné zkušenosti, jak správně by se měla dělat komunální politika, aby z ní lidé měli užitek. Protože město nad Vajgarem je moje srdeční záležitost a dění ve městě mi není lhostejné, rozhodla jsem se zkusit pomoci lidem kolem sebe tím, že nabídnu své zkušenosti, schopnosti a elán, abych je mohla zastupovat jako radní. Abych se mohla starat s nimi, za ně a aby starostí pro nás všechny ve městě ubývalo. Proto jsme také dali dohromady partu fajn lidí, spíš odborníků, nezatížených minulostí a pustili se do toho. A když toho někdy bude moc, pomáhají mi nabrat nové síly moje záliby, kterými jsou sport, kultura a hlavně zahrada. Zastávám názor, že starosta je od slova starat se, ne starosti přidělávat.

Komentáře

Přidat komentář