HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Otázka pro lídra: Jak zastavit odliv mladých?

Celá otázka zněla: Jak zastavit odliv mladých lidí, kteří po škole opouštějí Hradec?

Je pravda, že se často setkávám s názorem, že v Hradci nebude za čas nikdo jiný než důchodci a lidi z ubytoven, že mladí hned jak dokončí školu, utíkají pryč, protože se potřebují uživit a mít nějaké pracovní a kariérní příležitosti, aby zabezpečili rodinu a nastavili si slušný životní standard. Tomu se nelze divit. Já osobně jsem pro to, aby mladí odcházeli do světa na zkušenou a nejlépe i do zahraničí, kde si úplně jinak rozšíří své obzory. Ale je pak důležité vytvářet takové podmínky, aby měli důvod se vrátit. Aby to, co se naučí ve světě, přinášeli zpět k nám, domů, do rodného města. Aby tady měli uplatnění, ať už v rámci menších technologicky vyspělých firem, v rámci institucí jako jsou nemocnice, školy nebo jako soukromí podnikatelé, kteří tady založí vlastní podnikání a začnou s nabytými zkušenostmi budovat své vlastní živobytí, které zase dá případně práci dalším. Rozhodně nelze očekávat, že se všichni namáčknou do veřejné sféry, nebo získají místo někde na úřadě či v městské firmě. Protože to prostě ekonomicky není možné a taková konstrukce by se záhy ekonomicky zbortila při prvních horších časech, kdy do rozpočtu města přijde méně přerozdělených daní.

Řešení není jednoduché, ale existuje. Za prvé bych tedy mladým nebránila opouštět Hradec. Kdy jindy budou mít takovou příležitost poznávat svět, zdokonalit si jazyk a dopilovat si teorii v praxi? Je to zároveň okamžik, kdy mají maximální podporu své rodiny a těch starostí není moc.

Za druhé, ne všichni chtějí jít do světa a raději by si začali hned po studiích budovat nějaké uplatnění a začali někde pomalu růst, aby si vytvořili zázemí pro založení rodiny. Myslím si, že než se hned po škole bezhlavě vrhat do hypoték a dluhů na celý život, je lepší nejprve vytvořit si základ s podporou rodiny, kde jeden může pomoci druhému a pokud je rodina pospolu nebo alespoň v rámci jednoho města, dá se to logisticky a nákladově zvládnout a až později s příchodem dětí pak začít uvažovat o vlastním bydlení v závislosti právě na uplatnění. Pokud je to naopak, jsou mladí vydáni na milost či nemilost ekonomickému cyklu a úvěrovým institucím. Pak nemáte moc šancí, než prostě jít si pro více peněz jinam.

Celkově odliv lidí z J. Hradce, nejen těch mladých, bych řešila ve dvou směrech.

1. Udržení stávajících. Zde je jedinou šancí nebránit a nekomplikovat život malému a střednímu podnikání, aby mohli růst a rozšiřovat se, aby vytvářeli nové pracovní příležitosti. A to takové, že budou mít lidé možnost se rozvíjet a posouvat dál, ne jen léta přendávat něco zleva doprava. U výrobních celků, bych preferovala menší rodinné fabriky rakouského či německého střihu, případně různé technologické startupy. S nimi se lze lépe domluvit a vytvořit ekosystém. Tak jako se to třeba povedlo v bankovnictví se Sparkasse. Je velká škoda, že bývalí radní neměli lepší strategické myšlení a bystřejší úsudek a promarnili příležitost získat investory pro komplex bývalé Jitky, která byla pro podobné příležitosti dobrým základem. Hodně cestuji a sbírám zkušenosti ze světa. Nyní jsem ve Spojených státech. Kdo ví, jak vzniklo Silikon Valley, dá mi za pravdu, že máme podobnou konstelaci. Tam totiž měli prozíravého děkana vysoké školy, která vlastnila velké pozemky. Ty se rozhodla poskytnout novým technologickým firmám, čímž se vytvořil skvělý „ekosystém“, kapitál, chytří studenti se spoustou nápadů a entuziasmu, odborné vedení a dobré zázemí jak na práci, tak na odpočinek. Našim křemíkem jsou studenti. Nemusíme jít však daleko. Vždyť toto chápal i Baťa, který pro své lidi vybudoval celé ulice a čtvrti s bydlením, pomohl jim s osobním růstem a spořícím plánem pro horší časy. To je výzva pro osvícené lídry, tedy pro soukromou sféru, aby tu možnost měla, ne pro „vylosované“ politiky budovatele. To je systém na hony vzdálený a daleko efektivnější, než co dnes vidíme v podobě městských bytů a sociálního bydlení. Městské byty pro mladé zní líbivě, ale víme, jak to pak je. Ne kdo si ho zaslouží, ale kdo víc křičí, ten ho má.

2. Získání si nových obyvatel. Ale takových, kteří budou pro město přínosem, ne zátěží. Mluvím o lidech, kteří mají k Hradci a k jižním Čechám vztah, mají tady nějakou vazbu, ať už na rodiče, na kasárna, na chatu či chalupu, na přátele atp. V první fázi by bylo skvělé, kdyby se povedlo zvýšit návštěvnost té zmíněné spádové oblasti – České Kanady, aby se tady lidem líbilo, abychom jim dali, co postrádají ve velkých městech. Aby v Praze, Brně pracovali a vydělávali peníze a u nás žili a načerpali sílu. S prací na dálku to není dnes již problém. Aby se Jindřichohradecko stalo jejich druhým domovem a časem třeba i prvním. Protože takoví lidé jsou bonitní, chtějí do klidu, do čistého prostředí, vykompenzovat stres a hluk byznysových měst. Tito lidé pak potřebují další obslužnost, a tím začíná vznikat poptávka generující nabídku pracovních příležitostí. Je lepší na čistém vzduchu sekat trávník a dělat drobné údržbové práce, než stát u pásu. Také možná stabilnější, protože ta tráva každý rok vyroste, ty ploty je potřeba zastřihnout atd. A když je někdo šikovný a i trochu obchodně zdatný, je to jen krůček k tomu, aby si s podobnými službami založil malou firmičku, přibral další kamarády k ruce a už nám to tu začíná růst. Jednoduchý případ, ale princip pochopitelný. Nemluvě o tom, že čím více podnikání na území města a čím více odvodů, tím více peněz se vrátí do pokladny města. I v Hradci máme miliardáře. Kdyby se nám povedlo jim vytvořit takové podmínky, aby pro ně bylo zajímavé mít sídlo firmy právě v J. Hradci, pak bychom byli takovým „malým Kuvajtem či Modravou“.

A tím bychom vyřešili i druhou nezbytnou podmínku pro to, aby lidé více přicházeli do města, než odcházeli, a to je bydlení. Firmy to dnes již pochopily. Kvalitním zaměstnancům poskytují byty, nebo jim bezúročně poskytují financování bydlení místo hypoték, k tomu auta, telefony, hovorné atd.

Tedy jednoduše řečeno, aby se mladí vraceli a zůstávali ve městě, potřebují vzdělání, zkušenost a knowhow, pracovní uplatnění a mít kde bydlet a naplnit volný čas. V tomto jim musíme umést cestičku.

Otázka byla položena na serveru Hradecžije.cz více zde: https://hradeczije.cz/ptame-se-lidru-10-jak-zastavit-odliv-mladych/


Pro srovnání máme pro čtenáře našeho webu HradecSrdcemARozumem.cz ještě data z dalších okolních, srovnatelně velkých měst. Z nich vyplývá, že spolu se Strakonicmemi hned po Táboře je v našem městě relativně největší úbytek obyvatel na úkor zbylých obyvatel daného okresu.

Žlutá jsou obyvatelé okresu mimo město, modrá obyvatelé v daném městě, bílá určuje poměr těchto dvou čísel a černá pak trend v daném městě. Zdrojem dat je

 

Milada Petrů

53 let, ředitelka oblastní kanceláře Hospodářské komory v Jindřichově Hradci, nestraník, Jindřichův Hradec II

Narodila jsem se v Jindřichově Hradci. Po studiích na Gymnáziu v Třeboni jsem se plně věnovala rodině, která pro mne vždy byla na prvním místě. Dnes již mám dva dospělé syny, kteří se vydali na svou cestu životem. Sama jsem si život vyzkoušela z různých stran. Nejvíce zkušeností z oblasti obchodu, práce s lidmi a komunikace mi dala mnohaletá pozice manažerky obchodní skupiny v jedné z největších pojišťoven u nás. Jako OSVČ jsem také poznala, co to obnáší, být schopna se postarat sama o sebe a přinášet lidem takovou službu, za kterou jsou ochotni zaplatit. Veškeré zkušenosti jsem později využila i ve veřejném sektoru při práci pro Jarošov nad Nežárkou v pozici místostarostky. To obnášelo co nejvíce mluvit s lidi, cítit potřeby obce a následně vše zařídit a zprůchodnit tak, aby se lidem žilo co nejlépe. Protože se to docela dařilo, přijala jsem možnost pomáhat v podstatě s tím samým, ale v komunitě podnikatelů a živnostníků jako ředitelka Oblastní hospodářské komory v Jindřichově Hradci.

Již několik let hájím zájmy hradeckých podnikatelů, pomáhám propojovat svět podnikání s tím na radnici a také s ostatními institucemi jako jsou školy, spolky, veletrhy, zahraniční výstavy a společné kulturní akce. Díky tomu jsem se také mohla setkat s mnoha zajímavými osobnostmi a získávat další cenné zkušenosti, jak správně by se měla dělat komunální politika, aby z ní lidé měli užitek. Protože město nad Vajgarem je moje srdeční záležitost a dění ve městě mi není lhostejné, rozhodla jsem se zkusit pomoci lidem kolem sebe tím, že nabídnu své zkušenosti, schopnosti a elán, abych je mohla zastupovat jako radní. Abych se mohla starat s nimi, za ně a aby starostí pro nás všechny ve městě ubývalo. Proto jsme také dali dohromady partu fajn lidí, spíš odborníků, nezatížených minulostí a pustili se do toho. A když toho někdy bude moc, pomáhají mi nabrat nové síly moje záliby, kterými jsou sport, kultura a hlavně zahrada. Zastávám názor, že starosta je od slova starat se, ne starosti přidělávat.

Komentáře

Přidat komentář