HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Vychází schodkový návrh rozpočtu z dlouhodobé koncepce?

Zákon zákonů, tak bývá nazýván rozpočet v souvislosti se státními financemi. Zákon o státním rozpočtu má svá specifika a stejně tak má svá specifika schvalování rozpočtu obce. Zastupitelstvo přijímá rozpočet usnesením, stejně jako stovky dalších bodů během daného volebního období. Vlastní rozpočty však zpravidla schvaluje jen čtyři.

Na každý rok jsou rozpočtem stanoveny „mantinely utrácení“ pro jednotlivé rozpočtové kapitoly (odbory úřadu či další složky navázané na obecní rozpočet). To, že jde z hlediska fungování obce o zásadní dokument, potvrdili i naši noví zastupitelé. Kromě úředního prohlášení podepsali totiž také interní prohlášení obsahující zásady, kterými se v případě zvolení budou držet, a hned ta první se týká rozpočtu: „Obce hospodaří zpravidla s vyrovnaným rozpočtem a dluhy tvoří jen v mimořádných situacích za souhlasu kvalifikované většiny zastupitelů.” Než se podíváme na pár konkrétních bodů z rozpočtu, bude dobré uvést příklady takových situací schodkového rozpočtu, které by neznamenaly porušení této zásady.

Co by mohlo být mimořádnou situací, která by umožňovala schodek rozpočtu města?

Člověka napadnou živelné katastrofy – velký požár, povodeň nebo třeba tornádo. Nic podobného snad v nejbližší době nehrozí, a proto mimořádnou situací mohou být myšleny i skutečnosti mnohem představitelnější. Jde o velké investice typu výkup pozemků pro budoucí obchvaty, stavba strategické infrastruktury (spíš ve větších městech, metro apod.), otevírání nové školy či školky, budování parkovacího domu nebo třeba i podzemního parkoviště, které méně narušuje ráz obce než parkovací domy, ale o to více stojí aj. Jde zkrátka o velké investice, které mají potenciál vyřešit problémy mnoha obyvatel obce, ať už jde o komplikovanou dopravu, problémy s parkováním nebo změnu struktury obyvatelstva obce. Takovou mimořádnou situací však může být i skutečnost, že přibývá lidí v důchodovém věku. Města budou muset vynaložit nemalé investice, aby mohli ze situace těžit. Žádná řešení takovýchto mimořádných situací však v současném návrhu schodkového rozpočtu nenalézáme. Proto nemá smysl spekulovat o tom, zda by byl pro nás tento návrh v případě souhlasu kvalifikované většiny třeba 2/3 zastupitelů přijatelný.

Teď už trochu konkrétněji, jaká je nejvýznamnější položka rozpočtu?

Největší investiční položkou letošního rozpočtu je tzv. hvězdárna. Tento termín se vžil, ale lépe řečeno půjde spíše o planetárium.

Rozhodování o této výdajové položce provázely vášnivé diskuse ještě před samotným schválením. Kritici argumentovali tím, že moderní hvězdárna s planetáriem je na dvacetitisícové město zbytečný luxus, zastánci se zaštiťovali tzv. veřejným zájmem a přitažlivostí budoucího objektu pro místní obyvatele a turisty. Dalším argumentem pro finančně náročnou rekonstrukci a výstavbu byla možnost získání dotace, což se nepodařilo. Z hlediska finančního znaménka je tato investice (slovo investice je v tomto případě nesprávné, protože u klasických investičních projektů se s kladnou návratností počítá) celkem zřejmá. Hvězdárna s planetáriem nebude výdělečnou institucí.

Ale na tom není nic divného.  Muzea, aquaparky, divadla, tělocvičny se také nestaví jako projekty s očekávanou kladnou ryze finanční návratností, často je u těchto institucí pravidelně dotován provoz. Např. z rozpočtu města Jindřichův Hradec je každoročně dotován provoz Muzea fotografie a moderních obrazových umění (pro rok 2019 je navrhována dotace ve výši 5,4 mil. Kč), provoz Domu gobelínů (pro rok 2019 je navrhovaná dotace 2,95 mil. Kč), Služby města požadují dotaci na provoz sportovišť ve výši 6 mil Kč. Finanční ztrátovost je ospravedlňována nefinančními společenskými přínosy a efekty – zachováním kulturního bohatství, dostupností sportovního vyžití, udržením specifické tradice, zvýšením atraktivity města apod. Každopádně porovnání finanční ztrátovosti (přesněji řečeno hodnot peněžních toků vyplacených z veřejných rozpočtů) se společenskými přínosy (u těch bývá problém je ocenit finančně) je zásadním kritériem pro posouzení, zda je daný projekt „rozumný“ nebo „nerozumný“ a popř. v jakém rozsahu a velikosti je nejoptimálnější ho realizovat. Rozumný podnikatel by se měl snažit realizovat takové projekty, kde by každá vynaložená koruna přinesla co největší efekt, včetně efektů nefinančních. Z logiky věci je patrné, že nejlepší projekty nemusí být ty největší a nejdražší. Stejný princip by se měl dodržovat i u projektů placených z veřejných peněz.

Zpět k hvězdárně s planetáriem. V této chvíli je v rámci rozpočtu známo, kolik bude rekonstrukce a dobudování objektu stát. Částka se pohybuje dle odhadu celkových nákladů okolo 47 mil. Kč. Více než 20 mil. z této částky tvoří pořízení a montáž pozorovací techniky a technologií digitálního planetária. Celkové náklady výstavby jsou ve srovnání s ostatními plánovanými nebo již realizovanými investicemi z městského rozpočtu hodně nadprůměrnou hodnotou. O budoucích nutných dotacích spojených s provozem se spíše mlčí.

Z výročních zpráv podobných zařízení v jiných městech se aspoň orientačně dá určit, v jakých řádech se nezbytné provozní dotace pohybují. Je však ještě jeden finanční aspekt, který je třeba zmínit. Moderní technická zařízení, kterými bude objekt vybaven, mají svoji limitovanou životnost a po čase nastane potřeba stárnoucí techniku obnovit a vyměnit. Životní cyklus tohoto sofistikovaného vybavení nebývá příliš dlouhý, zastarávání fyzické a morální je poměrně rychlé. Stručně řečeno, další nezanedbatelný výdaj budoucích rozpočtů. Otázkou je, zda tyto nemalé finanční toky budou ve dvacetitisícovém městě kompenzovány kladnými společenskými efekty. Dojde ke zvýšení turistického zájmu o Jindřichův Hradec? Přispěje provoz hvězdárny k rozvoji vzdělanosti a zájmu návštěvníků v oblasti astronomie, kosmonautiky, meteorologie a dalších přírodních věd? K vědeckému bádání a publikační činnosti?

Při hledání odpovědi na otázku, zda vybudovat hvězdárnu s planetáriem ve městě Jindřichův Hradec jako „rozumný projekt“, je zajímavé se podívat na celkovou situaci v oblasti hvězdáren a planetárií. Z pouhého počtu hvězdáren v ČR je patrné, že hustota těchto zařízení je ve srovnání se světem celkem unikátní. Hvězdárnami jsou vybavena jak města velká, tak i menší jako Jindřichův Hradec. Síť objektů, kde je zároveň hvězdárna a planetárium, už tak hustá není a tato kombinace je doménou hlavně velkých měst (Praha, Brno, Ostrava, Teplice, Hradec Králové, České Budějovice). I toto cosi naznačuje.

Hvězdárnu s planetáriem si jen tak každé město z finančních důvodů dovolit nemůže. Možná Jindřichův Hradec získá zvláštní prvenství. Možná bude nejmenším městem v České republice s hvězdárnou a planetáriem. Ať si každý za sebe odpoví, jestli se nejedná o vítězství Pyrrhovo.

Ale čert vem hvězdárnu, s tou už se nic nenadělá a téměř padesát milionů vyletí komínem. Jenže co dál?

Nejde ani tak o hvězdárnu, jako o celkový přístup města k financím. Přestože hvězdárna ještě nebyla postavena, už se mluví o dalších megalomanských projektech z peněz Hradečáků, o které Hradečáci vlastně nestojí. Pokud teď nad hvězdárnou mávneme rukou, hrozí nebezpečí, že se brzy dočkáme mnohem větších „hvězdáren“. Kromě schodku současného rozpočtu je proto potřeba také důrazně upozorňovat na schvalování nesmyslně velkých budoucích položek z našich peněz, jež bývají odůvodňovány pouze pochybným zvyšováním prestiže města.

Plánuje se schodkový rozpočet, ale v minulých letech nakonec vyšel v přebytku, takže to přece není problém.

To je možná pravda, ale dům si také zamykáte, i když minule, když jste zapomněli, vám ho zrovna nikdo nevykradl. Pro pojišťovnu by taková „pozitivní praxe“ z minulosti asi nebyla pádným argumentem pro vyplacení plnění. Proto je nutné zdůraznit, že nehledě na praxi z minulých let, pokud schodkový rozpočet odsouhlasíme, musíme být připraveni na situaci, že jako schodkový také skončí.

Například v Písku se před pár lety spoléhali, že mají hodně našetřeno a plánované schodkové rozpočty se nakonec nějak překlopí do plusu. Nicméně během čtyř let dosáhla ztráta v rozpočtech dohromady přes 400 milionů. Z města s finanční rezervou se tak za jedno a část druhého volebního období stalo město v obrovských dluzích. Srovnání s Jindřichovým Hradcem je přitom zcela na místě, protože Písek má jen o něco málo větší rozpočet než naše město.

Takže utrácet se má nebo nemá?

Utrácet proto, aby se jen roztáčela kola ekonomiky, se rozhodně nemá. Jak už bylo řečeno, pokud by rozpočet obsahoval velké položky, které by řešily palčivé problémy Hradečáků, podle důkladně zpracované koncepce, pak by měl schodek rozpočtu města význam. Ovšem současný schodkový rozpočet bez vize, v době, kdy se veřejné finance chystají na horší období (jako celek mají být v roce 2019 v přebytku 1,1% HDP[1], což je v poměrech Jindřichova Hradce cca +85 milionů[2]), nemůže schválit žádný ekonomicky vzdělaný člověk.

Hlavním problémem vedení města se tak i v souvislosti s rozpočtem opět jeví absence celkové koncepce. Odbor rozvoje i post starosty jsou už devátým rokem v rukou dvou stále stejných lidí a čekání na správné, systematické a koncepční vedení Jindřichova Hradce začíná připomínat „čekání na Godota“. Řešení mnoha palčivých problémů města se tak tímto rozpočtem pouze oddaluje nejdříve na příští rok. A důležité, možná nepopulární návrhy nahrazuje v rozpočtu nahodilé rozdávání ze společného měšce po menších hrstech, aby dobře bylo.

Rozdávání ze společného měšce po menších hrstech, co se tím myslí?

Jde o spoustu menších naprosto zbytných kolonek, které v součtu znamenají nezanedbatelnou částku a ani v komentáři nenajdeme řádné odůvodnění pro jejich existenci. Stalo se to však už folklórem, a protože z cizího krev neteče, čím dále jsme od sametové revoluce, tím více začíná naše odmítání těchto praktik otupovat.

Jenže tímto chováním se nejen zahazuje investiční potenciál našich peněz, ale často přináší ještě minimálně jeden další negativní efekt. V některých případech se samo město pouští do aktivit, o které se běžně vede konkurenční boj mezi soukromými subjekty, a tím je odrazuje od aktivity (naprosto ukázkový příkladem byla loňská aféra s dožínkami) nebo rozděluje Hradečáky do dvou kategorií na obdarované a opomenuté (viz dotace vybraných kulturních akcí na úkor akcí nedotovaných). Člověk by si alespoň v tomto sliboval od nové „středovější“ koalice změnu, k té však buď nedochází anebo se rozděluje ještě větší kus společného krajíce tímto stylem.

Dokud se bude přistupovat k rozdělování veřejných peněz tímto způsobem, bude docházet k hádkám okolo rozdělování peněz, proto ani není divu, že v rozpočtu podobných problematických bodů najdeme mnoho a vypisovat je všechny by bylo na samostatný článek.

Pozitivní zprávou ovšem je, že ze Slovenska známe ověřený nástroj koncepční změny k lepšímu. Tím je zavedení tzv. městských poukázek, které by zabránily vzniku mnoha zlé krve a motivovaly by aktivní Hradečáky k organizování všemožných aktivit. A právě o takovéto zdravé konkurenční prostředí, kde mají všichni stejné podmínky, bez ohledu na vztahy s radními chceme usilovat (více v našem článku o poukázkách).

A ještě k samotné formě městského rozpočtu.

To poslední, o čem jsme v souvislosti s rozpočtem ještě nepsali, je forma, v jaké je zastupitelům předkládán. U prvního návrhu nás zaujalo, že byl předložen v tištěné formě, a to i těm zastupitelů, kteří si výslovně přáli materiály doručovat elektronicky. Přitom je rozpočet evidentně zpracováván v programu Excel, do kterého jsme si ho následně sami pracně převedli, protože tak je práce s ním nejpřehlednější a jeho analýza nejsnazší. Druhý návrh už byl všem přístupný v PDF, ale bylo opět nutné si jej převést do Excelu, aby bylo možné s ním pracovat. Jak druhý návrh rozpočtu převedený do programu Excel vypadá, si můžete prohlédnout zde (když už jsme ho zpracovali, rádi se s vámi o něj podělíme).

Ovšem ani Excel nedokáže vylepšit některé nedokonalosti dokumentu, např. různé položky na straně příjmů i výdajů označené stejným kódem. K lepší orientaci bohužel nepomáhají ani komentáře typu „stejně jako loni“ nebo „výše požadavku byla X, posíláme Y“. A protože do věcí veřejných je potřeba zapojit i širokou veřejnost, o což se od začátku snažíme, prezentujeme i tuto stránku schvalování rozpočtu. Ani s jeho současnou formou nemůžeme být spokojeni a v rámci svých možností se budeme zasazovat o její zlepšení a zpřehlednění.

Co ze všeho uvedeného plyne?

Je jasné, že schválení „dluhového“ rozpočtu připraveného zejména ČSSD+SNK+ANO je základní podmínkou fungování nové vládnoucí koalice ČSSD + SNK + ANO + ODS + Patrioti + Piráti, a proto nečekáme, že by nebyl schválen. Nicméně koalice má dostatek hlasů na to, aby se někteří zastupitelé, zejména z toho „méně rozhazovačného a více ekonomicky uvažujícího“ spektra, mohli rozhodnout skutečně dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a ukázat, že s prostředky svěřenými občany Jindřichova Hradce chtějí nakládat, jako by byly jejich vlastní, tedy obezřetně a hospodárně.

Rozhledna v Děbolíně nám budiž mementem, abychom Hradečákům podobné trable už nekupovali. Na počátku investice za pouhé 3 miliony, nad kterou každý mávl rukou, nakonec nás stavba stála 14,5 milionu a nyní po třech letech plánujeme vložit do její opravy dalších 2,5 milionu korun. Cena každé další údržby či nátěru se bude pohybovat opět v řádu milionů. Bude proto zajímavé sledovat lednové zastupitelstvo, zda se najdou odvážní zastupitelé, kteří toto finanční směřování města nepodpoří.

Naši zastupitelé rozhodně PRO hlasovat nebudou a pokud by se našel dostatek dalších zastupitelů, pokračovali bychom v rozpočtovém provizoriu, ve kterém už od začátku roku naše město funguje a koalice by tak získala čas přehodnotit, zda je rozumné tímto způsobem utrácet.

Na článku spolupracovali Libor Vondráček a Ing. Libor Votava, Ph.D., korekce: Mgr. Jana Beranová.

[1] https://www.e15.cz/byznys/finance-a-bankovnictvi/verejne-finance-zustanou-v-prebytku-i-v-dalsich-letech-predpovida-ministerstvo-1346106

[2] HDP Jihočeského kraje na obyvatele ∙ počet obyvatel ∙ 1,1 %

Libor Vondráček

24 let, student Právnické fakulty MU, moderátor rádia, správce webu sonjh.cz, Svobodní, Jindřichův Hradec II

Z hradecké ZUŠky jsem odešel už po páté třídě na Gymnázium Vítězslava Nováka. Už od mládí jsem byl veden ke sportu a tak jsem v rámci osmi let na gymnáziu organizoval školní soutěže zejména ve fotbale a volejbale a v posledních letech o nich psal i do školního časopisu.

Kromě sportu jsem měl vždy rád i počítače, což mi pomáhalo při organizaci: Díky organizaci jsem se propracoval od tvorby tabulek k tvorbě webů a grafiky. Začal jsem se zapojovat i mimo školu, při administraci mariášových turnajů.

Při přestupu na vysokou školu jsem soutěže předal nástupcům, ale v mariáši jsem povýšil na organizátora Jihočeské ligy a dělám web jak jí, tak Českému svazu s republikovou působností. Znalost v oblasti IT dnes zhodnocuji ještě při tvorbě e-shopu pro jindřichohradecký kamenný obchod Šon – Orientální potraviny. Sportovního ducha v současnosti udržuji nejen aktivním hraním fotbalu a volejbalu, ale v létě mám v plánu dělat šestým rokem vedoucího na sportovním příměstském táboře. Vše výše zmíněné však spíše vyplňuje barevnou škálu mých zájmů. V rámci základní a střední školy jsem totiž vždy směřoval za svým vzorem, dědou a bývalým státním zástupcem. To vysvětluje mé směřování na právnickou fakultu, kterou v Brně studuji 5. rokem.

Právní vědomí mi ulehčuje orientaci na politické scéně, a pomohlo mi to k posunu z řadového člena (od roku 2012) do pozice člena Republikového výboru Svobodných. V tomto směru se snažím zdokonalovat nejen, co do množství získaných znalostí, ale také v lepší formulaci svých myšlenek. A tak mě můžete v posledních měsících slýchávat při moderování v Rádiu Česká Kanada, které je mi školou pro zlepšení projevu.

Komentáře

Přidat komentář