Naše vidění světa, naše postoje

Budeme prosazovat plánování vyrovnaného rozpočtu. Schodek musí být kompenzován nejprve  efektivními úsporami v systému. Město musí udržet „železnou bezpečnostní rezervu“ ve výši jednoho rozpočtu tzn, cca 250 milionů Kč. Přebytky dobrého hospodaření půjdou do rezervního fondu. Investiční projekty musí být pro město do budoucna zdrojem financí a ne mandatorní dlouhodobou dírou na peníze. Musí existovat plán oprávek a připravených investic tak, aby město zadávalo zakázky v hospodářsky nepříznivé době, čímž poskytne trochu „polštář„ podnikatelům a menším firmám, aby udrželi zaměstnanost a nemuseli v recesi z nedostatku zakázek propouštět. Oplátkou za to město získá nejnižší možnou cenu zhotovení díla. Nelze  zadávat běžné opravy v období boomu a několikanásobně přeplácet zakázky, o které z kapacitních důvodů nikdo nestojí. To rozumný hospodář nedělá.

Budeme motivovat celý aparát a zejména odborníky na získávání dotací, aby hospodařili efektivně. Aby vedoucí odborů za každou cenu nemuseli vyčerpat přidělené prostředky, pokud pro ně není aktuálně smysluplného využití a mohli je převést do rezervního fondu.  Přebytky hospodaření nad rámec „železné bezpečnostní rezervy“ bychom rádi vrátili zpět daňovým poplatníkům, tedy občanům J. Hradce zavedením poukázek či jakési formy „Jindřichohradeckých bankovek“, aby je mohli použít pro svůj užitek a ve prospěch města. Těmito poukázkami by bylo možno hradit nejrůznější služby typu sport, kultura, osobní rozvoj, příměstské tábory, kroužky DDM, plavání, spolky přátel školy atp., stravné ve školách a školkách atd. Občané by tak sami rozhodovali o tom, kam vloží a na co věnují část rozpočtu. Přispívalo by to k větší konkurenci a lepším službám.  Zároveň to ale podporuje hradeckou ekonomiku, protože v systému by se dalo platit jen hradeckým firmám a tím by peníze neutíkaly jinam.  Získaly by se multiplikační efekty a větší stabilita systému k tomu již zavedenému systému financování. Bylo by možné později vyhodnotit, který systém se ukáže jako efektivnější. Občan by tak byl jakýmsi „akcionářem“ města a záleželo by mu na hospodaření města a transparentnosti. Vedení města i zastupitelstvo by bylo ´motivováno řádně a rozumně hospodařit místo honění se za množstvím zakázek.  Tento mechanismus byl již úspěšně vyzkoušen v jiných městech a mohl by být v menším měřítku vyzkoušen i u nás, aby bylo možno naměřit a rozhodnout, zda ho rozšířit nebo v něm nepokračovat.  V minulosti některé formy lokální měny pomohly k výraznému ekonomickému oživení a překonání recese, např. v Německu.

Město musí mít nejen plán investic, ale také jejich prioritizaci  na „Urgentní“ – „Příležitostné“ – „Pro dobu recese“ (taková obdoba hladové zdi, kdy má město nějaký dlouhodobější záměr, ale může počkat na ekonomicky příznivější časy a zároveň tak pomoci překlenout dobu většího tlaku na propouštění).  Projekty musí být vedeny od začátku od své přípravy metodicky správně, aby nebylo nic důležitého opomenuto a aby byl výsledek projektové změny pozitivně přijímán nejen těmi, kterých se bezprostředně týká a kterým má přinést zlepšení do života, ale i širší veřejností. Pro projekty musí existovat kvantifikovaná poptávka obyvatel a musí být dělány s občany a pro občany. Ne pro krajskou koncepci. Větší osobní odpovědnost a správné projektové vedení je samozřejmostí. Stejně tak jako tým vždy ad hoc sestavený z odborníků.

Rádi bychom díky digitalizaci iniciovali změny, díky kterým by lidé mohli běhat po parku a ne po úřadech. A když budou muset nebo chtít zajít na úřad, aby se o ně postaral erudovaný odborník, který bude pro občana konzultantem pro věci státní správy a samosprávy. Aby tento konzultant uměl najít a doporučil nejlepší řešení pro tu či onu životní situaci, uměl za občana vyplnit potřebné náležitosti tak, aby administrativa proběhla rychle a hladce. Každá služba od úřadu by měla být hodnocena občanem a konkrétní pracovník by měl mít možnost získat bonus v podobě lepšího finančního ohodnocení za vynikající skóre, protože přináší klientům kvalitní službu. Naopak, dlouhodobě špatné hodnocení by mělo znamenat zpětnou vazbu a pomocné kroky k nápravě,  nebo případně i odchod pracovníka z veřejné služby.

Chceme, aby město mělo zpracovanou analýzu rizik a rizikových míst a aby mělo plán, jak tato rizika mít efektivně pod kontrolou. Budeme prosazovat, aby se město chovalo k „potížistům“ jako rodič s pevnou rukou, který dbá zvýšeného dozoru nad nežádoucím chováním a snaží se chování takových jedinců dostat do souladu s běžnými zvyklostmi ve městě. Pokud to není možné, musí tito „potížisté“ cítit, že zde nejsou vítání. Stejně tak by si toho měl být ze strany všech odborů vědom ten, který zavdává k potížím příležitost. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. A pokud se občané necítí bezpečně na večerních nebo v odlehlých ulicích, pak dochází k vážnému narušení svobody každého z nás. V tomto směru musí městská policie cítit jasnou podporu starosty a vedení města. Strážníci by měli být ve větším počtu v ulicích, měli by se díky svému chování a vystupování těšit podpoře občanů, kteří se na ně budou s důvěrou obracet. Strážník by měl mít svůj rajon, který bude dobře znát, ihned identifikuje negativní chování a zkoriguje ho už v počátku. Může zároveň tvořit součást informační podpory města, kdy bude vědět, co se kde děje a bude schopen občanům a turistům dobře poradit. Tím si získají větší respekt, než nasazováním botiček za systémově špatně řešené parkování.  Zázemí strážníkům by mělo tvořit minimum kamer narušující soukromí. Tyto kamery by měly být instalovány na bezpečnostně strategických místech, případně ad hoc na aktuálně rizikových místech jako prodloužené oči strážníků. Kamery by neměly sloužit jako alibi ve sporu s občanem a jako nástroj vydělávání peněz na pokutách. Strážníci musí mít oporu v občanech a v profesionálním backofficu, který vše monitoruje a dává instrukce do terénu tak, aby došlo k zabránění škodám na zdraví a majetku. Odcizené kolo, rozbitá výloha, poničené vozidlo, posprejovaný dům, krvácející obličej bez viníka není chybou vlastníka, ale ostudou bezpečnostních složek.

Vyřešení celodenního parkování pro ty, kteří podnikají a pracují v centru města je klíčový problém pro cca 200 podnikatelských jednotek. Ruku v ruce pak s tím jde pohodlné a cenově únosné parkování v centru města pro zákazníky, tedy občany Hradce a celé přilehlé spádové oblasti. Konkrétně tento problém bychom chtěli pomoci odborně uchopit a ukázat na něm, jak se mají věci systematicky a koncepčně řešit.  Parkování v centru je přitom klíčový parametr konkurenceschopnosti a podpory podnikání. Přináší oživení centra, vznik dalších služeb občanům a zlepšování stavu nemovitostí. Je přímým vlivem na ekonomickou kondici centra města. Zde by se opravdu mělo postupovat odborně s využitím vícero profesí od urbanistů, architektů, zahradních architektů až po odborníky na operační výzkum, aby se našlo vhodné řešení postavené zcela na základě naměřených vstupů od uživatelů náměstí a všech zúčastněných. Město by se mělo odhodlat investovat pár desítek milionů do funkčního řešení na dlouhá léta, které by bylo skutečně investicí, jenž pomůže plnit městskou pokladnu. Nebát se moderních parkovacích domů osázených vertikálními a horizontálními zahradami včetně navigačních technologií, moderního podzemního parkování , odstavných parkovišť a kyvadlové dopravy atd.

Auta lze schovat, aby esteticky nevadila historickému centru a ještě více nerozpalovala střed města, ale zároveň je možné, aby byla v požadované dostupné vzdálenosti, která nebrání pohodlnému obsloužení se.

Stejně ta bychom rádi vyřešili parkování na sídlištích, kde je problém obdobný. Nejlépe formou podzemního parkování, aby bylo možné více rozprostřít zeleň, stromy a tvorbu menších relaxačních parčíků, které by byly ideálním doplňkem pro rozpálená dětská hřiště. Součástí každého parčíku by měla být část vyhrazena jen pro čtyřnohé mazlíčky, kteří pak nebudou znečišťovat část určenou pro děti.

Město musí začít zásadně pracovat na opravě silnic a chodníků. Některé úseky jsou již podobné „tankodromu“ a dennodenně ničí lidem tlumiče a podvozek vozidla.

Prostřednictvím „Městských Poukázek“ bychom chtěli zavést další formu financování  volnočasových aktivit  zcela podle gusta každého hradečáka  tím, že vyčleníme část rozpočtu, ten proměníme např. v 10 ks stokorunových poukázek a ty rozdáme občanům/daňovým poplatníkům J.Hradce. Bude pak na vůli každého,  jak je využije a do jaké formy kultury či osobního rozvoje je investuje. Začneme opatrně s menší částkou. Jakmile se tento systém osvědčí i u nás, uděláme maximum pro to, aby se dobrým hospodařením a šikovným získáváním dotací do rozpočtu částka na poukázky  a toto využití stále zvyšovala.

Budeme podporovat všechny smysluplné aktivity směřující do vzdělání, kultury, umění a spolkového života ve městě napříč generacemi.