„V krizových dobách lidé potřebují více naslouchání a rozhodnosti vedení udělat správnou věc, která míří do černého,“ konstatuje jindřichohradecký opoziční zastupitel Jaroslav Chalupský (Hradec Srdcem a Rozumem + Svobodní) a dodává: „I zde platí, že kdo rychle pomůže, dvakrát pomůže.“ Co Chalupský vytýká hradeckému starostovi Mrvkovi? A co by podle něj pomohlo místním, pandemickou krizí drceným podnikatelům?
Minulý měsíc jsme hovořili s hradeckým starostou Stanislavem Mrvkou na téma koronavirové krize. Co na jeho slova říkáte? Coby představitel nejsilnějšího opozičního uskupení…?
J. Chalupský: S panem starostou souhlasím v tom, že je dobře, že to tak skvěle zvládáme. Výsledek je vždy nejdůležitější. A bude-li toto mít happyend, nechť si zásluhy za to připíše vedení města a krizový štáb. Oni byli v čele, jim pochvala za úspěch náleží, ať za ním stojí cokoli. Kdybyste se mě však zeptali, zda bych s tímto krizovým týmem usednul na jednu pramici na rozbouřené vodě, řekl bych, že ne. Příliš často totiž slýchám: Nemůžeme, nejde, neumíme, nemáme jak proúčtovat, to oni tam nahoře atp. V krizových dobách lidé potřebují více naslouchání a rozhodnosti vedení udělat správnou věc, která míří do černého. I zde platí, že kdo rychle pomůže, dvakrát pomůže.
Co byste vytknul konkrétně?
J. Chalupský: Je to stále o tom samém – pomalé, drahé a s křížkem po funuse. Podívejte se mezi lidi. Bleskově se spojili, řekli si, co je potřeba udělat, a během dvou, tří dnů byly v první linii tisíce ušitých ochranných roušek. Zdarma. Solidárně. Následně i ochranné štíty. To lidé si pomáhají jeden druhému a zachraňují krizové štáby! Rouška se stala skvělým měřítkem toho, jak co funguje. Kolik kolem sebe vidíte ručně šitých roušek? A kolik jednorázových? Pan starosta jako šéf štábu neměl tesknit nad tím, že již nemá do hodiny na povel stovky mužů v plné zbroji, ale v rámci krizových plánů měl mít už dávno domluvenu spolupráci organizací a firem, aby je bylo možno okamžitě aktivovat, aby tyto subjekty věděly, co je třeba, a on jim jen poskytl koordinaci a financování. K tomu také má od občanů skrze zastupitele 500 tisíc korun v rozpočtu. Deset let mu na plánech pracují dva či tři odborníci. Navíc lidé sami nabízeli, že zdarma přiloží ruku k dílu, jen ať jim zaplatí látku. Pan starosta má převrácený poměr efektivity. Místo 20% úsilí na 80% efektu to má naopak. Celý měsíc v JHTV vypráví o službě seniorům, zaměstná tím málem půl úřadu, nechá vytisknout 10 tisíc letáků do schránek a nakonec má o tuto službu zájem jen šest starších občanů, kterým jednou týdně zařídí nákup za 500 korun. A to díky Farní charitě.
A co likérka Fruko-Schulz?
J. Chalupský: Ta zafungovala velmi dobře. V rekordně krátkém čase si zajistila potřebná razítka a rozjela výrobu desinfekce. Skvělá práce! Byly sice trochu tanečky okolo ceny, za niž město tuto desinfekci od Fruka nakupuje, ale když jsme pana starostu upozornili, že nakupuje o 30% dráž než ostatní tzv. z ulice (vycházeli jsme z ceny na webu Fruka), byla cena během chvíle zkorigována. O co šlo, nevím, zkoumat to nebudeme.
Boj s krizí stojí dost peněz…
J. Chalupský: Vládnoucí koalice schválila další peníze na krizový boj ve výši 3.2 milionu korun. Dle vyjádření pana starosty musí být tyto peníze použity na zákonem přesně stanovené položky, tedy na desinfekci, na ochranné pomůcky atp. Pan starosta ale nepředložil žádné argumenty pro to, kolik čeho a proč se má kupovat, kdo to potřebuje a jak to komu pomůže. Konal stylem „prostě je krize, tak potřebuju mít kapsy plné peněz, abych s ní mohl bojovat“. Přitom školství, doprava atd. mají rozpočty nadotované a peníze z nich nejsou čerpány v plné výši, protože jsme téměř na začátku roku. Mohlo se počkat, až bude vyčerpáno 80% těchto rozpočtů, a pak teprve požádat zastupitele o další prostředky. Konkrétně na to či ono.
Jak jsou na tom s penězi podnikatelé?
J. Chalupský: Ti, co si nikdy moc nelámali hlavu se státem, s odvody a daněmi, nebo přes někoho čerpali, jsou docela v pohodě. Mají spoustu prostředků, aby nyní mohli investovat a skupovat, co se dá. OSVČ a menší firmy, co jsou těmi příslovečnými pivovarskými koňmi, kteří by měli táhnout obslužnost a ekonomiku – samozřejmě i v Hradci – nyní hodně krvácí. Do pokladny nepřiteče ani koruna, zato e-mailem chodí jedna faktura za druhou. Na nájmu se s rozumnými majiteli nějak domluvíte, ale pak je tu fixně daná cena elektřiny, plynu, vody, jsou tu mzdy a odvody, zálohy na daň, leasingy, splátky úvěrů… U malé firmy s pěti zaměstnanci to dělá reálně kolem 260 tisíc korun měsíčně. Kolik kávy, obědů, brýlí, knih, bot nebo telefonů musíte prodat, abyste skrze marži vydělali alespoň na pokrytí nákladů?
Může jim město nějak pomoci?
J. Chalupský: Milada Petrů, ředitelka místní pobočky Hospodářské komory, udělala rychlý průzkum a drobných hradeckých podnikatelů se zeptala, jak by jim město mohlo vyjít vstříc a co by pro ně bylo nejlepší pomocí. Peníze to překvapivě nebyly. Logicky, když vlečete celé to břímě nákladů a krvácíte proudem, nechcete deci krevní infuze, co vám vystačí jen na chvíli, potřebujete zásadní pomoc. Potřebujete dočasně ulevit od všeho, co vás táhne jak kámen ke dnu, co vám brání v tom, abyste se mohli udržet na hladině, dostat se do tempa a zase začít tahat břemena. Pokud tohle neuděláme správně, čeká nás jen turecké hospodářství. Obslužnost a pracovní příležitosti ve městě umřou. Budeme jednou velkou klidovou zónou.
Co tedy navrhujete?
J. Chalupský: Zmíněná paní Petrů z našeho politického uskupení zaslala Radě města soubor návrhů, které by měly pomoci a zároveň by neměly pokřivit podnikatelské prostředí. Vyplývá z něj klíčová strategie – zajistit klid na podnikání a semknout se dohromady a nechat co nejvíce peněz kolovat v našem městě. Plus případný plošný finanční příspěvek na úhradu nákladů. Ať si jím každý pokryje to nejnutnější. Desinfekci, nájem, energie, ubytovací poplatek… Alfou a omegou je rychle nalít do města život, turisty a bonitní zákazníky. Jednotlivé body nelze vytrhnout z kontextu, a asi by proto bylo nejlepší celý dopis Radě města uveřejnit. (Což činíme, pozn.red)
Co říkáte na počínání Evropské unie?
J. Chalupský: Původní myšlenka byla fajn. Jednotný velký trh, jedno velké přátelství národů, společná hranice poskytující bezpečí všem uvnitř… Oáza, vydřená a vybojovaná generacemi předků, kde si všichni pomáhají a žijí v pohodlí. Bohužel nemehla a byrokrati v Bruselu, odtržení od reality, to všechno postavili na hlavu a jen buzerují ty, co si to nechají líbit. Skrze ty prohnilé dotace a politiky sedící u nich nás ovládají za naše vlastní peníze. Stávající krize teď jasně ukazuje, že si nejlépe umíme pomáhat sami doma, případně sousedé mezi sebou. Evropské státy jsou si nejblíže, musí držet spolu a musí spolupracovat, ale jiným stylem. Nesmí podléhat diktátu Německa a kolonizování přes obchodní řetězce. Na co si musíme dát velký pozor, jak doma, tak v Unii, je svoboda. Vidíme, kam tu opojnou myšlenku v EU dovedli. Už jsme si to prožili, proto musíme citlivě poměřovat. A také bychom se neměli nechat zadlužovat astronomickými částkami, ze kterých bude mít užitek jen pár vyvolených, ale splácet je budeme všichni a pak i naše děti. Bruselský i pražský aparát musí razantně zeštíhlet a oprostit se od politických neziskovek a nepotřebné drahé byrokracie.
Co pro to můžete udělat vy?
J. Chalupský: Jednotlivci Evropskou unii určitě jen tak nezmění. Můžeme však začít ve vlastním městě. My jsme opozice, naším úkolem není poplácávat pana starostu po zádech. Přiznáme mu úspěch a oceníme dobrý počin, s tím nemáme problém, ale hlavně musíme nastavovat zrcadlo, ukazovat druhou stranu mince a přinášet alternativní řešení. Jen to posune město vpřed a trochu zkultivuje prostředí.
Nikoho nepochválíte?
J. Chalupský: Já chválím průběžně, formou povzbuzování. I v souvislosti s koronavirovou krizí si vážím každého, kdo jde a pomůže, kde je třeba. Doufám, že až bude po všem, bude čas se k těmto jednotlivcům i skupinám vrátit a také jim nějakou laskavostí vyjít vstříc.
-Svatopluk Doseděl-