Výuka online, aneb o neumytých oknech

V úterý 10. března se celá naše škola zúčastnila na Střelnici promítání filmu „V síti“. Šokující snímek, měl by ho vidět každý rodič i každé 11 – 12 leté dítě. Po příchodu do školy byla chvilka volna před další hodinou, ještě jsem zpracovávala své silné dojmy z filmu, když mi na mail přistál dotaz od jedné studentky z večerního kurzu, jestli prý bude zítra hodina, když se školy v celé zemi zavírají. Padla mi brada. O velké přestávce se ale ozvalo hlášení pana ředitele, ano, je to tak, od zítřka jsme doma a nevíme na jak dlouho. Hm, aspoň se vyspím a konečně umeju ty okna, yes.

Nejvíc vyděšení byli maturanti. Okamžitě jsem zaimprovizovala a oběma skupinám zadala v následujících dvou hodinách raději větší sumu práce na doma, nevědělo se, jak dlouho to bude trvat a jestli se vůbec ještě před zkouškami uvidíme.

Druhý den ráno jsem ale kupodivu nedokázala dlouho spát. Vzbudila jsem se brzy a hned k počítači. To byl začátek mého maratonu. Stejně jako všichni kolegové jsem byla bez varování, bez jakékoli přípravy či školení ze dne na den postavena do složité situace: zajistit výuku svých 57 studentů angličtiny online a nebylo jisté na jak dlouho. Možná namítnete, že se v zemi řešily i mnohem závažnější situace, šlo o zdraví, životy, přesto bylo nutné se k věci postavit čelem, hned a bez výmluv.

Největší zodpovědnost jsem cítila vůči svým maturantům, vážně měli strach a já jsem si přála je tím neobvyklým obdobím provést tak, aby zdárně složili maturitu a mohli pokračovat na vysokou školu.

Dnes když se ohlédnu, když dokonce přehlédnu všechny možné debaty v médiích, chtěla bych připomenout, že jsme na začátku krize opravdu nevěděli, jak dlouho ta nepříjemná a nebezpečná situace potrvá, proto většina učitelů vedla svůj způsob výuky zpočátku jako dočasný, teprve postupem času jsme v práci zaváděli větší systematičnost, vymýšleli nové metody a snažili se situaci přizpůsobit tak, abychom v ní dokázali setrvat několik měsíců a aby byla naše společná práce jak pro nás, tak pro studenty zvládnutelná a příjemná.

Na doporučení pana ředitele a ve spolupráci s kolegy jsme se proto rozhodli v první řadě využít všechny své výukové postupy, které již byly zavedené, opřít se o technologie a materiály, které ve výuce běžně používáme, a ty postupně rozvinout to podoby zvládnutelné online, dále pak eventuálně přidat nové věci, každý na co stačí, co mu vyhovuje.

Ještě je potřeba zdůraznit, že místní Obchodní akademie, kde pracuji, je odbornou střední školou, z níž každoročně vycházejí devatenáctiletí mladí lidé, vyzbrojeni praktickými znalostmi z oboru ekonomiky, účetnictví aj., vybaveni znalostí cizích jazyků a dalších disciplín, kteří, pokud se rozhodnou nepokračovat ve studiu na vysoké škole, celkem snadno nacházejí dobrá pracovní místa ve firmách a jsou žádaní. Styl naší práce proto nelze srovnávat s výukou dětí na ZŠ, naším cílem je mladý člověk, schopný se hned po absolvování školy zařadit do drsného dospělého profesního světa. Jinými slovy, firemní agendu nelze vést napůl, jen kolik vás to baví, věc musí být vždy dotažená. Jsme proto pečliví.

Na druhou stranu jsem si velmi brzy uvědomila, že jedna z nejdůležitějších věcí pro studenty v krizovém období je zpětná vazba. Zaměřila jsem se proto na osobní odpovědi svým studentům v reakci na jejich hotovou práci, snažila jsem se být jim co nejvíce k dispozici, povzbudit je, mnozí řešili různé rodinné těžkosti, šili roušky atd. Bohužel výsledkem byly hodiny a hodiny u počítače a moje zdraví i rodina trpěly. Bylo nutné si práci zorganizovat, využít několika nových prvků, aby vše bylo pro obě strany schůdné. Naše běžné dny doma vypadaly tak, že jsem v jedné místnosti seděla nenalíčená a v domácím oblečení u počítače celé hodiny já a ve druhé u svého telefonu a počítače můj třináctiletý syn, gymnazista, zavalený prací ze své školy. Scházeli jsme se u jídla v kuchyni, nakupovalo se večer. Naštěstí máme také zahradu, kam se dalo občas vyjít a trochu se protáhnout.

Musím také říci, že mě těšila podpora veřejnosti. Lidé byli nuceni se svými ratolestmi zůstat doma a možná si díky tomu malinko uvědomili, jak náročná naše práce je. Říká se, že každý učitel je jako ledovec – to, co vidíte, je jen desetina jeho práce. Přes to si spousta lidí myslí, že pokud sami prošli školou, naší práci dokonale rozumí. A tak se zároveň se zlepšováním situace samozřejmě objevila i nepříjemná kritika. Na tu je každý z nás ale zvyklý, ta už bohužel k naší profesi patří.

Tedy to podivné, složité období přineslo mnohé těžkosti, troufám si však tvrdit, že jsme vše zvládli. Odměnou je mi dnes 19. května radost z výsledků všech mých sedmnácti maturantů. U zkoušek z angličtiny podali všichni skvělé výkony, bylo znát, že se dobře připravili. – Uf, zaplať bůh, vše je za námi! Kéž se podobná věc už nikdy neopakuje! – Jo a ta moje okna, mno, co nejdřív se na to vrhnu, slibuju! 🙂