Srozumitelně o ekonomii s Liborem Votavou – díl 5. (zaměřeno na rodiny)

V našem minulém rozhovoru jsem se dostali na okraj věku kdy člověk zakládá rodinu. Ještě než si mladý člověk, který už má tahle založený účet, založí třeba rodinu, měl by si už začít vést účetnictví, nebo co mu doporučuješ?

Tak zase nechci říkat nějakou univerzální poučku, ale problém vedení rodinného účetnictví a obecně plánování je taky zajímavá otázka. Já nejsem úplně zastánce toho, co se často píše v těch knížkách, že by člověk musel celý život vést nějaké podrobné účetnictví a plánovat věci s dlouhodobými horizonty, ale mít přehled o penězích je určitě dobrá věc a pokud vedení účetnictví v jakékoli formě tento přehled zvyšuje, tak je to věc, která je účelná, tedy zase kdybych měl říct nějaké takové trošku obecné doporučení, pokud lidé ztrácí přehled o financích, nevědí jaké částky vynakládají na výdajové straně na jednotlivé položky typu bydlení, potraviny, zábava, tak je dobré si to zkusit zjistit například tím, že si několik měsíců tyto položky sleduju a vedu a to mi dá obraz o financích. Jsou lidé, kteří tyto věci mají v hlavě a nepotřebují na to tužku, papír, počítačový program, protože hold to účetnictví mají v hlavě, jsou lidé, kteří ten přehled nemají, těm to vřele doporučuji.

Teď už se bavíme o člověku, který třeba ví, že je v očekávání rodiny nebo který jen tu rodinu plánuje a má si třeba vybrat v jakém bytě nebo domě bude bydlet, v té souvislosti mě napadá otázka – hypotéka nebo nájem?

Nedá se na to říct jednoznačná odpověď. Obecné řešení bydlení je velká otázka, jak třeba samozřejmě z hlediska třeba vztahu a budoucího štěstí, tak i z hlediska financí. Já jsem tady minule zmiňoval, že Češi jsou hodně nakloněni k vlastnickému bydlení, tedy dá se říct, že více preferují bydlení ve vlastnickém, jaksi ve vlastním bytě nebo domě i za cenu vysoké hypotéky, každopádně ne vždy je to výhodné, tedy pokud se člověk rozhoduje, jestli tedy pořídit například byt na hypotéku nebo jít do nájmu, tak by to neměl porovnávat pouze třeba podle jednoduchého kritéria co ho vyjde dráž na měsíční splátce, ale podle toho co se chystá do budoucna, jaká jsou rizika, třeba změny úrokových sazeb u hypotéky apod. Na to se těžko dává nějaká obecná rada, každopádně bych řekl, že v současné době je možná v některých městech, kde ceny bytů rostou, samozřejmě nájmy poměrně vysokým tempem, bych skoro spekuloval na nájemní bydlení, protože jednou z možností, kterou si možná lidé nepřipouští, je to, že ceny bytů můžou také spadnout a tím, že koupím byt v blbé době, kdy ceny jsou na vrcholu, tak mohou prodělat. Nevím, co říct více, je to opravdu složitá otázka, jestli nájemní nebo vlastnický bydlení, dobré je o tom uvažovat s chladnou hlavou, namalovat si různé scénáře, které můžou v životě nastat a trošku věřit číslům nebo řídit se trošku čísly, které potom ukážou co je skutečně lepší v dané situaci pro konkrétní rodinu nebo pro konkrétního jedince.

Když jsi zmiňoval třeba to malování, určitě by tam mohla být obsažena vlastně i sazba daně z nemovitosti nebo vlastně ten důvod proč si lidé kupují tak velký dům, po 30-ti letech splácení může být už najednou úplně rozličný.

Tak ta sazba daně z nemovitosti hraje roli v tom, když se potom třeba druhotně nemovitost prodává, tak samozřejmě tahle transakce zatížená daní, která může vést k tomu, že lidé ty byty a nemovitosti drží, protože jim je třeba líto tu daň zaplatit, ale řekl bych, že to není úplně zásadní, zásadní věc je to, jaké jsou náklady spojené s vlastnickým bydlením a s nájemním bydlením a jaké výhody a nevýhody nám nebo poskytují tyto dvě formy bydlení, takže daň je jenom jeden je jedno jako možná trochu specifikum, jaksi české daňové soustavy, kde je zdaňována transakce spojená ze změnou vlastnictví a samozřejmě ta má potom vliv na třeba finální cenu a ochotu vůbec nemovitosti prodávat.

V jiných státech to není?

To nevím, nejsem úplně daňař. Vím, že nemovitosti jsou standardně předmětem zdanění a my tedy nejsme země, která by měla úplně nejlíp zdaněné to vlastnictví nebo nemovitostí, ale máme tu daň, která zatěžuje ten převod, tu změnu toho vlastnictví. Mně teda osobně tahle daň připadá zbytečná a trošku jaksi škodící právě trhu s byty, ale je to věc, která samozřejmě potom vstupuje do těch finálních cen tržních, kdy se s byty obchoduje, prodávají se, protože hold musí být uhrazena.

Je zajímavé, že vlastně přesto Češi jsou specifičtí tím, že ty byty a nemovitosti obecně  shromažďují a že vlastně k těm transakcím asi dochází více než na západě, když tu máme takovouhle daň.

Ano to bylo řečeno minule, my jsme tady země já to jenom zopakuji, která má jednak velkou preferenci vlastnického bydlení na úkor nájemného, což je taková zajímavost, kdy tedy, jak jsem minule říkal v Německu tento podíl je více ve prospěch nájemného bydlení a potom jsme země, která má vysoký podíl lidí, kteří mají více, než jednu nemovitost, takže ano je to pravda, my jsme země, která ráda investuje do nemovitostí, ráda je shromažďuje a ráda je také drží, což ne vždy musí být také výhodné, protože držet velkou nemovitost je spojeno s velkými výdaji.

Říkal si minule i čísla, že 57% lidí nebo rodin je bez rozpočtu a zopakuji také, že 37% lidí si neumí představit výpadek hlavního příjmu, v té souvislosti mě znovu napadá otázka, co se týče toho úrazového pojištění, myslíš, že to takhle může pokrýt třeba ten výpadek, když na to lidi dopředu myslí a připojistí se?

Já bych trochu jen ty čísla opravil, těch 57% bylo podíl rodin, které si nevedou nějaký způsob rodinného účetnictví, to znamená, že samozřejmě mají rozpočty, hospodaří, pouze si nevedou nějaké záznamnictví. Já si myslím, že v realitě je to číslo ještě větší a ta otázka k tomu úrazu ono to není zase jenom otázka úrazového pojištění, ale je to otázka pojištění událostí v důsledku, kterých rodině vypadne příjem. Tedy tyto pojistné produkty by měly být nastaveny vždycky tak, aby pokud nastane tahle ta událost typu úraz, invalidita, nemoc, aby ten výpadek příjmu nebyl pro tu rodinu fatální, tedy, aby pokryl v podstatě třeba běžné výdaje, pokud rodina nemá příliš rezervy, čili ono zase to musí porovnávat nebo pokud se uzavírají tyto produkty, tak se to musí brát v kontextu toho, jestli ta rodina má finanční rezervy, jestli ten příjem, který dostává je pracovní nebo jestli je třeba rentiérský, jestli má nějaké alternativy třeba omezení výdajů, které nejsou úplně nezbytné, každopádně náš systém jaksi v rámci toho povinného sociálního zabezpečení je nastaven tak, že tyto události ve většině případů příjem snižují a to dost radikálně.

A doporučil bys spíše to úrazové pojištění nebo pojištění proti nemoci?

To je taková zajímavá věc, zase trošku řeknu, statistik, když jsem se o tom bavil s finančními poradci, tak mi bylo řečeno, že lidé jaksi preferují právě pojištění úrazu, nicméně statistiky hovoří o tom, že člověk má větší pravděpodobnost, že třeba bude – příjem vypadne z důvodu nemoci, čili jedno číslo, které mi utkvělo v paměti, když se přidělují invalidní důchody, tak v 97-mi případech je to z důvodu nemoci, pouze ve 3 % případů je to z důvodů úrazů, čili tato hrubá statistika jednoznačně říká, pokud se pojišťovat na invalidní důchod, tak preferovat nemoc, ideální je, když je člověk pojištěn na obě události, protože dopředu nebo do budoucna nevidíme, ale statistiky hovoří celkem jasně, je větší pravděpodobnost, že nás postihne tedy nemoc, která nám způsobí výpadek příjmů, než samozřejmě úraz. Záleží to samozřejmě i na věku, kdy rostoucím věkem statisticky vzrůstá pravděpodobnost nemoci a klesá třeba pravděpodobnost úrazu.

Tím jsme možná vyčerpali to téma základních problémů, které mají rodiny, co se týče financí a v příště se podíváme na to, jak s financemi nakládat ve středním věku.