HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Srozumitelně o ekonomii s Liborem Votavou – díl 4. (zaměřeno na mladé)

V předchozích rozhovorech jsme se bavili se o tom, jaká je česká společnost z pohledu finanční gramotnosti a spíš tak nějak obecně jsme porovnávali ten vývoj kterým si prošla v minulých letech a dneska jsme si naplánovali, že bychom se vlastně prošli podle etap života a těch konkrétních finančních událostí, které člověka mohou postihnout, takže když to vezmu tak nějak od začátku, co se týče dětí určitě si říkal, že je dobré jim dávat kapesné, aby se trošičku naučily hospodařit, než se dostanou k velkým penězům. Jak myslíš, že by třeba to kapesné mělo být vysoké nebo kolik by se jim mělo dávat?

Tak já bych to rozdělil na 2 otázky, jestli vůbec dávat kapesné a potom v jaké výši. Mám s tím jako rodič vlastní zkušenosti, takže vím, že kapesné jako otázka se v rodinách vyskytuje. Byly na to prováděny výzkumy a tady jeden jsem si našel, kde tedy podle společnosti Ing se zjistilo, že děti které dostávaly v dětství kapesné, tak jsou méně ohroženy dluhy, takže já jsem zastáncem toho, aby děti určitě kapesné dostávaly, potom je otázka od jakého věku. Měli jsme na to v rámci jednoho předmětu dokonce diskuzi s fundovaným psychologem a shoda tedy byla v tom, že kapesné je dobrá věc a mělo by se s ním začít například už na 1. stupni ZŠ a je to skutečně nástroj, který s největší pravděpodobností vede k tomu, že se lidé naučí nebo obecně řečeno děti se naučí hospodařit v rámci limitovaných rozpočtů. Potom je otázka jakou výši kapesného zvolit. Na to asi neexistuje nějaká univerzální poučka, mělo by se samozřejmě přihlédnout k finančním možnostem rodiny a k tomu nějaký účel. To dítě kapesné používá nebo respektive k dohodě mezi rodiči a děti na co všechno kapesné může být použito, ale měla by platit zhruba ta zásada čím je dítě starší, tím to kapesné by mělo být větší a možná by měl být i větší okruh těch výdajů, který si dítě platí z kapesného samo, takže kdybych to měl říct velice orientačně, na tom prvním stupni ZŠ je to takové doporučení, které jsem slyšel od toho externího přednášejícího psychologa, by mělo být řekněme několik stovek nebo 1–2 stovky, potom dítě na střední škole samozřejmě může mít to kapesné v řádě už řekněme více stovek 500-600 Kč, ale je to dáno samozřejmě individuálně rodinou, takže závěr je takový, kapesné je dobrý nástroj, který učí děti hospodařit.

Když jsi mluvil o těch částkách, tak jsi měl na mysli měsíční?

Měsíční částku samozřejmě.

Dobře, tak tohle je určitě zajímavá zpráva. Každopádně v souvislosti s těmi dětmi se řeší ještě často jedna věc a to, že rodiče je připojišťují proti úrazům a ty si tak nějak v minulém našem rozhovoru říkal, že kolikrát se dějí hloupé věci, kdy vlastně hlava rodiny připojistí jenom své děti a sám má jako na živitele, jako na sebe nemyslí, tak co k tomu ještě máš říct?

Já jsem se s tím skutečně setkal v rámci prezentací, které dělají studenti a kde analyzují tedy rodiny z reality, samozřejmě je to anonymně, tak tam bylo dost případů, kdy tedy skutečně dítě bylo velice dobře pojištěné proti úrazům a dalším rizikům a hlavní živitel rodiny pojištěn nebyl a já bych řekl, že tohle je docela typický zdroj určité iracionality co se týká použití pojistných produktů, protože ono pojištění má vždycky plnit nějaký smysl, tedy nejde o to, jestli je levné nebo drahé nebo na trhu úplně nejlepší, jenom musí být napasováno na konkrétní situaci rodiny, kdy tedy, když bych to řekl tedy trošku zjednodušeně, pojištění dítěte moc často smysl nemá, protože neřeší vlastně výpadek třeba příjmů v důsledku té pojistné události, takže jestliže máte třeba dobře zajištěné dítě na úraz, tak je to sice jakási pseudo-jistota, ale když dítě si zlomí nohu, tak v podstatě toto neohrožuje příjmy rodiny, pokud si zlomí nohu dospělý člověk a vypadne na několik měsíců z práce, tak ten výpadek příjmů je velký, to znamená, tady zase by tyto typy pojistných produktů by měly být napasovány na konkrétní situaci rodiny, kdy tedy nejlépe by měl být pojištěn ten, který má například nejvyšší příjmy rodiny a hrozí u něho třeba vyšší pravděpodobnost právě té pojistné události, takže toto bych řekl, že je dost častý případ určité iracionality použití pojistných produktů v rodině, kdy děti jsou dobře pojištěné, rodiče buď špatně nebo vůbec.

 

Postupně se přesouváme do období, kdy člověk začne své úspory trochu střádat, když už získá nějaké své první výdělky, zakládá si první účty. Mezi řečí si říkal, že účty dnes bývají bez poplatků, a tak mě napadá při zakládání prvních účtů mohou být problémy právě s podceněním tohoto?

Je to takový okrajový problém, přesto k tomu pár věcí řeknu. Zase je to taková zkušenost z předmětu, který tedy učím na fakultě, kde na základě těch analýz reálných subjektů se ukazuje, že dost lidí skutečně má účty v bankách a to často ne jeden účet, kde platí poplatky a to doporučení minimálně v tom ozvat se a říci, že nechci platit poplatky, protože dneska je běžný standard, že tedy banky jsou tlačeny konkurencí k tomu, aby nabízely skutečně účty bez poplatků. Zdá se to zase taková okrajová věc, ale je to takový ten efekt, že na ty malé částky, které člověk zaplatí každý měsíc, se příliš nehledí, když si to vynásobíte 12-ti měsíci za rok a 10-ti třeba lety, tak zjistíte, že jsou to peníze, které je zbytečné platit, takže nechci to příliš rozebírat, ale poučka nebo doporučení je, škoda platit poplatky bankám, když to není úplně nezbytně nutné a někdy stačí jenom otevřít pusu a ozvat se. Funguje to, takže pokud čtenáři mají účet, kde jim banka strhává nějakou tu desetikorunu nebo i více měsíčně, zkuste se ozvat a určitě scénář, abyste neplatili poplatky, pro vás banky připraveny mají.

S tím asi ještě souvisí nějaká ta platební metoda, dneska je poměrně tak bych řekl „cool“ platit kartou nebo bezdotykovýma způsobami, co ty na to?

Tak zase má to řekl bych 2 oblasti, jedna věc je to, že to usnadňuje život, jsou to dneska velice komfortní způsoby, který nás nenutí nosit peníze v peněžence, takže z tohohle ohledu se koná pokrok, zejména třeba velký skok třeba v používání debetních karet, bylo ta bezkontaktní technologie, kdy tedy „odpípnutím“ je ta částka zaznamenaná. Má to potom i druhou rovinu a to je to, jak nám mění tyto nástroje naše platební, jaksi zvyk je chování. Je dokázáno, že pokud lidé mají možnost platit kartami, tak v průměru utrácejí více, než, když jsou limitovaní třeba hotovostí v peněžence, tady z tohohle pohledu karty můžou představovat takový řekněme nebezpečí na té výdajové straně rodinných rozpočtů a potom další věc, která je také zajímavá je to, jak moc jsou po nás třeba přínosné kreditní karty, které nám umožňují v podstatě jít do úvěru a tady zase bych chtěl trošku upozornit na to, že kreditní karta je dobrý vynález, pokud s ní umíme dobře zacházet, ale může být zlý pán, pokud trošku podlehneme jejímu kouzlu, tedy dobré je vědět, jak funguje kreditní karta, to znamená, je to karta, která nám umožňuje úvěr, který když platíme v tom takzvaném bezúročném období, tak se v podstatě nic neděje, ale když trošku zapomínáme platit, tak potom je to jeden z nejdražších v podstatě spotřebních úvěrů, takže tyto nástroje určitě jsou pokrokem co se týče pohodlnosti placení, ale můžou být trošku nebezpečné pokud nepochopíme úplně jejich princip a vede nás to k nadbytečným výdajům.

Pokud jsem to správně pochopil, tak tedy z debetní karty se nikdy nemůžu dostat do mínusu, nikdy nemůžu získat víc peněz, než kolik mám na účtu a s kreditní to tedy jde.

Ano přesně tak, čili debetní karta je navázaná na běžný účet, samozřejmě pokud je běžný účet nastaven tak, že i tam mohu mít třeba takzvaný kontokorentní úvěr, tak samozřejmě můžu potom jít do mínusu. Ta kreditní karta nevyžaduje tedy běžný účet nebo účet a umožňuje nám v podstatě využívat úvěry. V tom může být její nebezpečí, zároveň tedy i ty kreditní karty jsou nastaveny tak, že samotné úroky z těchto úvěrů jsou celkem nadprůměrné a dále jsou tam obvykle dost tvrdé sankce, pokud tedy člověk neplatí včas, takže může to být potom velice drahý úvěr.

Jestli je v této chvíli už vhodné evidovat své platební návyky v účetnictví, anebo to podle Tebe není nutné ani v době zakládání „rodinného rozpočtu“ se pobavíme příště. V tom dalším rozhovoru bych se chtěl právě zaměřil na finanční problematiku, která typicky trápí mladé rodiny.

Ing. Libor Votava, PhD.

48 let, ekonom, vysokoškolský učitel na Fakultě managementu VŠE, Svobodní, Jindřichův Hradec IV

Narodil jsem se do zemědělské rodiny a skrze jindřichohradecké gymnázium vedla nakonec má cesta na čerstvě otevřenou Fakultu Managementu patřící pod VŠE. Během svých studií jsem začal na fakultě pracovat a jako vyučující zde pracuji dodnes. Mezi mé koníčky patří sport ve všech formách, v současnosti se věnuji hlavně stolnímu tenisu, ale rád si zaběhám nebo zahraju jinou míčovou hru, třeba tenis nebo fotbal se svými syny.

Kromě dvou dospělých synů mám i dvě dcery, které ještě jsou ještě na základní škole, a tak jim s manželkou stále věnujeme větší péči. Už nějakou dobu všichni bydlíme v krásné čtvrti "Na Palici" a Jindřichův Hradec tedy rozhodně nehodláme opouštět.

Komentáře

Přidat komentář