Srozumitelně o ekonomii s Liborem Votavou – díl 1.

Začínáme cyklus rozhovorů s Ing. Liborem Votavou PhD., takže tentokrát to vezmeme dost obecně a také trochu osobně. Jaké byly tvoje osobní motivace a kudy vedla tvá životní cesta do pozice zkušeného vysokoškolského pedagoga a ekonoma? Jak ses vlastně k ekonomii dostal? Já znám trochu prostředí vaší rodiny, znám se s tvými syny, hrávali jsme spolu fotbal. Také jsme mluvili o „bramborářské brigádě“. Pochopil jsem, že jste tak trochu „bramborářská rodina“, ale nakonec jsi se dopracoval k ekonomii, tak kudy vedla ta tvoje cesta?
Tak je pravda, že mám tak trochu zemědělské kořeny, bratr a rodiče se pořád živí, nebo bratr se živí, rodiče už jsou v důchodu, zemědělstvím. Já jsem se dostal k ekonomii tak, že jsem vlastně tady byl studentem Fakulty Managementu a pak jsem zůstal na fakultě i jako pracovník. Takže jsem se k tomu dostal tak, že jsem musel nejdříve studovat ekonomii jako student ke zkouškám, a tenhle předmět mě docela zaujal, musel jsem samozřejmě přečíst věci ze kterých jsem byl zkoušen, a pak jsem zůstal na té škole. Přešel jsem, jak se říká, na druhou stranu barikády a začal jsem to učit.

Ty už ses vlastně dostal až ke svojí současné práci, ale mě by ještě zajímalo studium, studoval jsi gymnázium, ne?
Ano, studoval jsem místní gymnázium, jsem tedy odchovanec místního ústavu.

Tak když se takhle student gymnázia rozhoduje, na jaký obor půjde, co to, že zvolí místní fakultu, nebo jak jsi se rozhodoval Ty?
Moje cesta nebyla úplně přímá, jako že bych šel rovnou z gymnázia tady na Fakultu Managementu, ale byl jsem 3 roky v Brně na Přírodovědecké fakultě, kde jsem studoval matematiku a fyziku, to jsem zjistil, že mě ne úplně baví. Přesněji řečeno úplně mě nebavil pobyt v Brně, ve velkém městě, takže jsem využil příležitosti, že se tady v místě otevřela Fakulta Managementu. Byl jsem vlastně v ročníku prvních studentů, kteří tady začali studovat a tuhle fakultu jsem pak samozřejmě dokončil. Takže takhle začala má cesta, kdy jsem se přes Brno dostal zpět do Jindřichova Hradce. Nejdřív jsem byl student místního gymnázia, potom student Fakulty Managementu v Jindřichově Hradci.

Chápu tedy dobře, že jsi jeden z úplně prvních absolventů, že jsi nastupoval do toho úplně prvního ročníku, který se tu otevřel?
Ano, je to tak. Bylo to myslím v roce 1992 a končili jsme v roce 1997, takže ano, byl jsem v tom úplně prvním ročníku, který zahájil éru studia na Fakultě Managementu.

Tak to budeš mít určitě možnost zajímavě srovnat své studium, které proběhlo už před nějakými 25 lety nebo ještě více?
Ročník, co jsme končili, byl 97, takže je to více než dvacet let, pokud tedy dobře počítám.

Od doby, co jsi nastoupil, se určitě nějak změnila výuka, jistě můžeš provést zajímavé srovnání. Můžeš to porovnat z pohledu studenta i učitele. Ale ještě předtím, říkal si, že jsi dostudoval v roce 1997, to znamená, že tvůj syn Matěj už byl na světě?
Ano, já jsem byl studující rodič, zároveň rodič, který musí trošku pomáhat doma. Takže byl jsem student, který byl už rodičem i ženáčem, což je možná trochu atypický příklad na dnešní dobu.

To asi ano. A učit jsi potom začal v jakém roce?
Já jsem učil už jako student, nebo jsem pomáhal s výukou jako student, a potom jsem začal samozřejmě učit hned po tom, co jsem ukončil studium. Nastoupil jsem vlastně jako asistent do pracovního poměru.

To znamená, že pod rukama Ti už prošlo určitě hodně studentů.
No, nepočítal jsem to, ale každý rok jsou to řádově desítky, takže když se to vynásobí těmi lety co působím na fakultě, tak jsou to určitě řádově stovky studentů, kterým jsem hleděl do tváře a říkal moudra.

Možná i tisícovka! V tom případě, když máš takhle velký vzorek studentů, na které si zkoušel aplikovat nějakým způsobem teorii nebo praxi z ekonomie, máš asi dost velkou možnost srovnání. Zdá se Ti, že se dá trochu zobecnit, zda jsou studenti dnes připravenější v ekonomii nebo naopak třeba na střední škole dostávají méně informací z tohoto oboru?
Tak ona se ekonomie učí na střední školách, takže řada těch studentů, kteří přijdou na Fakultu Managementu, se s ekonomií setkala, takže pro ty to není možná úplně nová věc. Někteří, zejména z gymnázií nebo z těch obecně zaměřených škol, ale ekonomii neměli. Spíše je otázka, jestli se ti studenti mění trendově, nebo jsou jiní. Dovolím si trochu takové skepse. Řekl bych, že současní studenti jsou možná trochu více pohodoví a umí pracovat s technologiemi. Takže kdybych to měl srovnat z pohledu učitele, např. před 15 lety nebylo zvykem, že student měl na přednáškách před sebou notebook a díval se do notebooku, dneska je to skoro standart. Studenti umí velice rychle vyhledat informace, i když možná nejsou tak bystří, co se týče porozumění novým informacím nebo samostatného myšlení, ale to je jen můj intuitivní pocit. Nechci nějak zobecňovat, že by studenti byli horší, nebo zásadně nějak jiní. Rádi se samozřejmě baví, jsou motivováni dělat zkoušky, aby měli titul, takže v zásadě jsou stejní nebo podobní, jako jsme bývali my.

Když takhle studenti přicházejí ze středních škol, které předměty myslíš, že jim na středních školách mohou dát dobrý základ k tomu, aby pak měli menší problém vystudovat ekonomii?
Já myslím, že je to jakýkoliv předmět, který je naučí se učit a přemýšlet a potom i počítat. Ona ekonomie, trošku matematizovaná v základním kurzu, není nic tak strašného, ale v těch vyšších kurzech se používá matematika, grafy, a to vše dělá studentům trošku problémy to pochopit. Můžu říct, že matematická a analytická gramotnost trendově klesá, což se projevuje u těch předmětů, které vyžadují, aby se počítalo, aby se chápaly souvislosti. Takže k té otázce. Je dobré, když se studenti na střední škole naučí učit, myslet, přemýšlet a hledat souvislosti.

Myslíš, že třeba povinná maturita z matematiky by nějak pomohla k tomu, aby byli studenti na ekonomických školách bystřejší? Anebo jde o specializovaný obor matematiky?
Já nejsem úplně zastáncem povinné maturity z matematiky, ale myslím si, že by bylo zajímavé, aby matematika byla nejen součástí osnov, ale aby byly možná i nějaké průřezové testy mezi školami, které by zjišťovaly, jak na tom každá škola matematicky je. Aby třeba rodiče věděli, jaká váha se matematice na jednotlivých školách dává. Mě matematika bavila, tím jsem trošku ovlivněn, ale myslím si, že cvičit mozek matematikou je dobrá věc i pro ty, kterým to úplně „nevoní“. Takže cvik matematiky ano, povinná maturita si ale myslím není úplně nutností.

Dá se tedy váš obor zvládnout bez toho, aby člověk maturoval z matematiky?
Tady je zmiňována ekonomie, ale ona je jen jedním z předmětů, co se na fakultě vyučují. Takže ta škola má sice název ,,Ekonomická“, ale ta fakulta se jmenuje Fakulta Managementu a obor Akreditovaný management. Takže ekonomie je jen střípek toho, co se u nás studenti mohou naučit a dozvědět.

V rámci těch let vnímáš, že by byl nějaký větší nebo menší zájem o váš obor nebo o vaší fakultu? Jak je to s tím počtem studentů, kteří přicházejí na fakultu?
To by měl být spíš dotaz na studijní oddělení, kde mají přesná čísla. Ale je to současný trend, škol je hodně a studentů málo, tedy i na naší škole se to projevuje. Poměr studentů, kteří podají přihlášku, a kteří se přijmou, je takový, že se hodně studentů, z těch kteří se hlásí, přijme. Tedy samozřejmě na školy tohoto typu je, nechci říct, menší zájem, ale protože jich je hodně, tak dostat se na takové školy je čím dál snazší.

Ty jsi říkal, že vyučuješ finanční gramotnost jako součást určitého samostatného předmětu. Jak se jmenuje ten předmět?
Ten předmět se jmenuje Finanční management, a právě část je věnována osobním financím. To znamená financím, které se týkají rodiny, a to vyučuji já. Je to předmět volitelný, takže se s ním setkají pouze ti, kteří si ho zvolí, a tam se právě řeší a učí věci, které by měly rozšířit finanční gramotnost, tedy znalosti, které jsou užitečné, když se rozhodujeme o svých osobních financích.

Jakou má ten předmět tradici, jak dlouho ho už učíš?
On není úplně historický. Vznikl v souvislosti s novým programem, takže teď, pokud se nemýlím, se vyučuje čtvrtý nebo pátý rok. Sám to z hlavy nevím, ale je poměrně nový.

Každopádně znalosti týkající se osobních financí můžeme posoudit i z jiného pohledu. Zdá se ti, že v tomhle směru obecně česká populace má nějaké širší povědomí stále nebo to tak nějak spíš stagnuje, a že ten ,,boom“, který nastal po otevření svobodného trhu, teď už skončil a pokud jde o finanční gramotnost už se příliš nerozvíjíme?
Tak já bych řekl, že je to silné téma, o kterém se hodně mluví. Například Ministerstvo financí a Centrální banka tomuto problému věnují velkou pozornost. Mají na svých webových stránkách přímo sekce, které se tomu věnují. K té otázce, zda se trendově finanční gramotnost zvyšuje nebo snižuje, na to se dělají pravidelné průzkumy, ten interval je myslím jeden za dva až tři roky. Poslední průzkum, který provádělo Ministerstvo financí, je z roku 2015. Pokud se nemýlím, v rámci těchto průzkumů se právě srovnává, jak je na tom česká populace. Zkoumá se, zda například v čase nebo v určitých oblastech dosahují respondenti lepších výsledků. Samozřejmě potom je tam porovnání mezinárodní, kdy se porovnává Česká republika s jinými zeměmi. Takže údaje o tom jsou. Já sice ta čísla nemám před sebou, ale řekl bych, že trendově se situace zlepšuje, protože tím, že se finanční gramotnosti věnuje pozornost,  ji lidé vnímají jako důležitou věc. Vidí, že je důležité, aby se zajímali o peníze, aby se tzv. vzdělávali v oblasti finanční gramotnosti.

Takže ten trend je v jistém ohledu dost pozitivní. Jak jsme na tom ve srovnání třeba se západní Evropou, tomu se budeme věnovat za týden.

Ing. Libor Votava, PhD.

48 let, ekonom, vysokoškolský učitel na Fakultě managementu VŠE, Svobodní, Jindřichův Hradec IV

Narodil jsem se do zemědělské rodiny a skrze jindřichohradecké gymnázium vedla nakonec má cesta na čerstvě otevřenou Fakultu Managementu patřící pod VŠE. Během svých studií jsem začal na fakultě pracovat a jako vyučující zde pracuji dodnes. Mezi mé koníčky patří sport ve všech formách, v současnosti se věnuji hlavně stolnímu tenisu, ale rád si zaběhám nebo zahraju jinou míčovou hru, třeba tenis nebo fotbal se svými syny.

Kromě dvou dospělých synů mám i dvě dcery, které ještě jsou ještě na základní škole, a tak jim s manželkou stále věnujeme větší péči. Už nějakou dobu všichni bydlíme v krásné čtvrti "Na Palici" a Jindřichův Hradec tedy rozhodně nehodláme opouštět.

Komentáře

Přidat komentář