Šon Chung: Ani Praha, ani Budějovice, ani Hanoj. Mě k srdci přirostl Hradec.

Doposud pozitiva Hradce prezentovali lidé, co tu žijí úplně od malička. Od kdy žiješ v Hradci Ty?

Do Čech jsem přijel v červenci roku 2002, takže už v Hradci žiji skoro 16 let.

To určitě muselo být složité, takhle v mládí změnit prostředí. Těšil si se?

Když jsem přiletěl, tak to byl samozřejmě takový šok ze všech stran, ať už to kulturní nebo rozdíl v mentalitě, což pro mě to bylo doslova šokem. Ve Vietnamu jsem s tím tak nějak nepočítal, zkrátka desetiletý velice naivní kluk, který si říká: „Jéé, prostě míříme na západ, tady to bude skvělý, uvidím konečně ten sníh, který jsem vídal jenom v televizi.“ Taky jsem viděl, pamatuju si to velice dobře z Vietnamu, kde vysílali třeba dokumenty o tom, jak žloutnou listy na podzim. Obzvlášť u javorů. Tak to mě velice fascinovalo a těšil jsem se hlavně na tyhle kladné myšlenky a nějak jsem zanedbával to, že se musím naučit úplně cizí jazyk, který nemá vůbec žádná slova, která by byla příbuzná. Taky jsem nevěděl vůbec nic o té kultuře a o tom, jak bych se tady vlastně pohyboval, jako ve společnosti.

Jak tě vlastně ve škole přijali? Měl si velké problémy s jazykem?

Na jazyk byla příprava nulová. Taťka mě naučil Ahoj přes telefon, to byl dobrý začátek. Jak jsem přiletěl v červenci, tak jsem na to měl ještě dva měsíce, než jsem nastoupil do školy. Tak mamka do mě hustila přes nějaký slovníček nějaká základní slova, naučil jsem se trošku počítat. To bylo tak trochu něco co jsem oslovil na začátku: „jedna, dva, tři“ (silný vietnamský přízvuk). A byl jsem rád, že jsem něco řekl. Jazyk byl složitý, nicméně to překonání bylo hlavně kvůli spolužákům ve škole, když jsem nastoupil do školy a takový ten zájem od mých spolužáků na základce to mi hodně pomohlo. Vůbec s tím, že se mě neustále na něco ptali, že je něco zajímalo, jak to vypadalo ve Vietnamu, i když jsem těm otázkám nerozuměl, tak jak jsme byli děti, tak to se snadno dorozumělo. Něco mi ukazovali a člověk se nějak tak postupně ty slovíčka naučil.

Časem si se naučil dobře česky, ale co naopak, jak si Češi zvykli na tvé jméno? Říkají ti Chung Hoang The Sone? Jak tě oslovují, cizí lidé třeba na úřadě, v bance a tak?

Na úřadě někdo řekněme zakoktá nějakým způsobem to mé jméno. Já pro to mám velké pochopení, buď si tu situaci užívám, jak to přečte a mám nějaký svůj předpoklad, jak by to mohli říct a ke konci je prakticky nějak zachráním. Tím že řeknu: „No Šon, takhle to čtěte, a tak je to správně.“ Většinou se snažím lidem říct, že jsem jen Šon. Je jednoduše na vyslovení, i když příjmení se čte [Čung Wangh] a konec konců i na české občanství, které jsem si nechal udělat asi 5 let zpátky. Tak jsem ponechal jenom příjmení Chung a Šon.

Každopádně jazykové problémy už minimálně u Tebe téměř zcela vymizely, Ty ses v Hradci usadil a můžeš mi krásnou češtinou říct, co se Ti na něm líbí 😊

Vyhovuje mi, že je to malé město, že se dobře navzájem známe. Zdá se mi, že tahle známost vytváří přátelskou atmosféru a za ty roky jsem si tu vytvořil dobrou sociální bublinu, to je základ. Líbí se mi, že máme krásný rybník v centru města, je to skvělé místo pro odpočinek a také tu můžu pěstovat velký koníček rybaření. Další rybníky jsou na dosah, a na jihu Čech je obecně krásná příroda, spoustu lesů a čistý vzduch.

Ve Vietnamu si také bydlel blízko přírody nebo ve velkém městě?

V relativně větším městě, ale zase to bylo poblíž přítoku rudé řeky. Každému je jasné, že Vietnam je spletitá říční síť a takové to rybaření je klukovská zábava, kterou jsme tehdá krátili nějaký delší chvíle, takže rybaření je úplně prvotní zábava, ke které jsem se dostal. Rád jsem trávil čas v přírodě, učil jsem se v ní fungovat a koukal jsem, jak tam starší rybaří a trochu to i zkoušel. A mi rybaření v Česku jsem si brzy oblíbil, připomnělo mi to trochu i takové dobrodružné sledování boje muže s rybou, které jsem znal z původního domova.

Samostatně rybařit ses tedy naučil až v Česku nebo už si vše potřebné znal z Vietnamu?

Z Vietnamu jsem znal opravdu jen základ, který jsem vzhledem ke svému věku byl chopen pobrat. Po nastěhování do Jindřichova Hradce s velkým rybníkem uprostřed města jsem si samozřejmě nemohl dopustit abych nenahodil. První přání, co jsem měl bylo nahodit no, vůbec jsem netušil, že existuje nějaký zákon o jakémsi rybářském lístku a že člověk musí mít patřičné vzdělání k tomu. Pak jsem se to dozvěděl, a sice to byla trochu komplikace ale překousl jsem to, rybářský lístek byl hned po roce a půl a hned jsem nahazoval tady u Vajgaru.

Zaujalo mě to, jak jsi mluvil o tom oprávnění, ve Vietnamu nic takového neexistuje, že by člověk nemohl chytat, kde chce. Nebo nevíš o tom, že by tam něco takového bylo?

Co se týče rybaření na státních vodách ve Vietnamu, tak člověk nepotřebuje žádné oprávnění, stačí když má prut a může si nahodit kolik chce a vychytat všechny třeba.

Máš rád přírodu, a tak se mi vybaví tvé fotky s houbařskými úlovky. K houbám ses dostal tady nebo už ve Vietnamu?

Co se týče hub, tak to jsem se dostal vlastně skrze rybaření, kdy jsem se se svýma známýma na ryby a cestou potkáte nějaký březáče, oni to sbírali, a tak mě to taky oslovilo. Nějak se to spojilo v jednom koníčku na ryby a na houby, to patří k takovým letním hobby, co já tak provozuju. Pozoruhodně je, že ve Vietnamu rostou houby, ale například typu Jídášovo ucho nebo Shiitake neboli Houževnatec jedlý. Poslední dobou, co jsem se tomu začal trochu více věnovat i se svými kamarády, se kterými mám kontakt ve Vietnamu mi do Čech posílají fotky hub a prosí o určení. Viděl jsem pár fotek hřibovitých hub, které připomínají klasické Hřiby smrkové, a tak jim napíšu nějakou zprávu bez záruky, ale oni se i tak pořád ozývají. Takže se asi neotrávili a je to dobrý. Ve Vietnamu ovšem houbaření není vůbec rozšířeno, ale houby tam rostou, protože logicky výtrusy z hub jsou mikroskopické a přenášejí se klidně větrem pře celý svět. Jde jen o půdu, která poskytne ty správné podmínky k tomu, aby se vytvářelo podhoubí a postupně i plodnice. Takže houby ve Vietnamu jsou, dalo by se říct, že i ekvivalentní výtrusy, ale co se týče k určení druhů, tak tam bych to bral trošku s rezervou.

Některé rodiny, co přišly z Vietnamu do Jindřichova Hradce, se následně přesunuly do větších měst, tam už třeba houbaření nebo rybaření není tak na dosah, ale má to zase jiné výhody. Uvažoval si někdy o Praze? Další známá destinace je Znojmo, nebo bližší větší město jsou České Budějovice?

Nelíbí se mi velkoměsta, protože tam jsou lidé uchvátaní. Musíme jezdit docela často do Prahy, a tak mám zkušenost i s českými velkoměsty. Mám sice sestru v Praze, ale ani já ani rodiče bychom nechtěli do velkoměsta. No a život v Budějovicích jsem si už tak trochu vyzkoušel. Studoval jsem zde vysokou školu a za tu dobu jsem si ověřil, že mi nevyhovuje ani život v takhle velkém městě. Myslím, že 100 tisíc obyvatel už je pro mě hodně.

O stěhování v rámci ČR tedy neuvažuješ, uvažoval by si do budoucna o návratu do Vietnamu?

Ne nad tím také neuvažuji, jsem zvyklý na české podmínky, na pohodlí v Čechách. Ve Vietnamu se to sice v posledních letech dost posunulo, a třeba pokrytí internetem je skvělé, ale jinak když mohu srovnat, tak jsem opravdu spokojenější zde. Rád poznávám nová místa, ale žít bych chtěl do budoucna v Hradci, který si už dnes vzal kousek mého srdce, takže se po 16 letech v Hradci považuji za místního patriota.