první zmínka o tom, že se na území Jindřichova Hradce nachází město pochází z roku 1293?

Narodila jsem se v J.Hradci a kromě studia na vysoké škole v Českých Budějovicích jsem svoje rodné město neopustila, takže se dá říct, že jsem duší patriot. Jsem vdaná, mám dvě dospělé dcery, které se vydaly do světa na zkušenou. Budu ráda, když jednou najdou cestu a příležitost vrátit se zpět do Hradce. Na srdci mi leží hlavně příjemné žití v našem městě. A k tomu z mého pohledu patří veřejná zeleň. Především stromy, které tady pro budoucí generace zanechali naši předkové. Vadí mi, jak se k těmto velikánům přírody chováme. Často si nevážíme jejich obrovského přínosu, kterým je zadržování vody, zabraňují erozy půdy, produkují kyslík, zvyšují vlhkost vzduchu, snižují a tlumí výkyvy teplot, zachycují prach a poskytují nám blahodárný stín. Viz park Husovy sady, nad kterým stále visí platné povolení ke kácení. Dokud nebude zrušeno, mohou být tyto stromy kdykoli pokáceny z koncepčních, nikoli ze zdravotních důvodů. V úctě a v péči o tyto velikány má město velkou příležitost ke zlepšení. Ne dotace, ale pochopení celkové symbiosy člověka a přírody může přinést ideální klima pro život ve městě. Všímám si toho při pobytech v zahraničí, zejména ve Finsku, kde lze nalézt dobré inspirace, jak prolnout město s přírodou. Buďme moudré město a neobracejme přírodu proti sobě.