Oliver Dlouhý: Pro mě je Hradec taková oáza klidu

Oliver je příklad mladého úspěšného člověka, který i přesto, že se pohybuje v celosvětových žebříčcích časopisu Forbes, nezanevřel na Jindřichův Hradec a ten stále patří do jeho pracovního a soukromého života. Navíc tu má možnost vidět věci z většího nadhledu a lépe srovnávat. Co přitahuje do města Olivera, může být důvodem i pro další úspěšné lidi, aby si Hradec oblíbili. A to je důležité, protože s úspěšnými lidmi přichází ruku v ruce prosperita. Oliver vypíchl těchto pár bodů…

Proč stojí za to žít v Jindřichově Hradci?

Tohle já mám hodně subjektivní. Pro mě je Hradec taková oáza klidu. Moc se toho tady neděje – a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. V Panské je lidí tak akorát, když jdu do Dadáče, vím, že mě tam nepřekvapí nová hospoda s novým majitelem, a když mám v noci hlad, pizza nebo kebab je jistota :-). Pokud mám být malinko objektivnější, tak bych řekl, že to město má prostě úžasnýho ducha. Je dostatečně krásný na to, aby zaujalo turistu, ale zároveň není natolik vyumělkovaný, aby to zavánělo klišé. V těch krásnejch budovách žijou lidi, podnikaj, prostě to tak celý přirozeně nonšalantně funguje.

Jak si představujete ideální život v Jindřichově Hradci?

1) Musíme se zbavit aut, minimálně je vyhodit z centra města a nahradit je promyšlenější hromadnou i individuální dopravou (např. kola). Tím se atraktivita Jindřichova Hradce zvedne asi o 1000%.

2) Chybí nám tu nějaké turistické lákadlo, které by bylo celoročně funkční na komerční bázi (např. pivovar s wellness atp. – ideální záměr pro Tkadleny :-), protože zámek je super, ale co jinak v zimě tady dělat.

3) Tohle je asi problém většiny menších měst, ale kvalitní a moderní vzdělávání dětí (od školky až po střední) je absolutní nutnost, pokud chtějí konkurovat větším městům. Myslím, že tady má JH své mezery, do kterých by bylo dobré investovat. Opět si to dovedu představit i na komerční bázi.

Co Vám na životě města nevyhovuje?

V podstatě absence nebo nedostatky u těch výše uvedených bodů :-). Plus tedy památkáři svojí práci občas berou trošku moc vážně a nevyváženě.