Nežárecký most zmizel, lidé se brodí řekou.
Oprava mostu pod muzeem na Nežárce odřízla necelých 500 rodin z Nežáreckého předměstí od centra města.
Jde o spádovou oblast dětí z první a druhé základní školy.
Původně jsme se domnívali, že projektová dokumentace počítá s lávkou pro pěší, ale náhodným dotazem na zastupitelstvu se ukázalo, že nejde o náhradní lávku pro pěší, nýbrž o technickou lávku pro kabeláž.
Pro občany byla vytyčena náhradní obchůzná trasa parkem proti proudu řeky a překonání toku přes Naxerovu lávku pod gymnáziem. Následně se buď vrátit zpět po druhém břehu a dojít na dolní náměstí Míru, nebo pokračovat kolem gymnázia k poště a přes město dál.
Druhá náhradní trasa doporučovala jít po proudu řeky přes Karlov a pak přes most U devíti mlýnů kolem zámku a pokračovat na dolní náměstí.
Náš zastupitel Jarda Chalupský oslovil všechny domácnosti ve čtvrtém obvodu a ověřoval, zda je toto řešení pro lidi v sousedství únosné.
Zpětná vazba byla naprosto negativní a lidé navrhovali zřízení náhradní lávky vedle opravovaného mostu, nebo položení pontonu od vojáků. Vtipálci zvažovali stát se převozníkem 🙂
Pamětníci odkazovali na to, že když se most stavěl, tak tam dřevěná lávka přes Nežárku byla. A zároveň lidé nechápali, proč tam není automaticky i nyní, když město určitě není chudší a technologicky hloupější než v minulém století.
Někteří měli hned vysvětlení, že dříve šlo více o lidi, dneska že se na lidi kašle. Jen aby s tím nebyla práce. Lidi si zvyknou.
Pídili jsme se tedy po důvodech, proč tam kousek od mostu proti proudu u pekárny, kde jsou pozemky města na obou březích, nelze lidem postavit jednoduchou dočasnou lávku.
Koneckonců, příroda a vítr pár dnů před tím ukázali, že stačil jeden zlomený strom na břehu, který padl přes řeku, a sám o sobě „lávku“ vytvořil.
Byly nám sděleny 2 hlavní důvody proti lávce.
Jeden, že by lávka stála 1,5 milionu Kč, což je drahé.
Druhý důvod byl takový, že s tím má problém Povodí Vltavy, protože je to oblast, kam může přijít třicetiletá, padesátiletá i stoletá voda.
Následovalo delší technické vysvětlování a právnická argumentace pana starosty hodná soudní síně, kde je potřeba zavalit protistranu haldou těžko ověřitelných tvrzení, aby začala polykat andělíčky.
A vysvětleno nám to bylo takovým tónem, že přes to nejede vlak.
Argumentačním technikáliím později neporozuměl ani samotný generální ředitel Povodí Vltavy Petr Kubala, některá tvrzení označil dokonce za lichá.
Navíc jsme se nechali uchlácholit údajnou dohodou se stavební firmou, že dokud to půjde, bude umožněno pěším přes opravovaný most přecházet. Pak se měl na nezbytně nutnou dobu most zcela uzavřít a jakmile to opět technický postup opravy dovolí, měl by být opět zpřístupněn pro pěší.
Realita však byla taková, že hned po předání stavby zhotovitel logicky stavbu oplotil a znepřístupnil.
Následně se během pár dnů prací na mostě ukázalo, že most je v jiném stavu, než co říkala projektová dokumentace, a že se dílo za 13,5 milionu Kč bude muset provádět jinak.
Jarda Chalupský vytušil prodloužení uzávěrky a nechtěl se smířit s tím, že lidé budou muset podstupovat takový nekomfort. Zejména pak od září školáci, protože se začne odpoledne v parku dříve stmívat.
Přicházely i podněty na obtěžování partičkami na parkových lavičkách konzumujícími alkohol z nedaleké večerky.
Jarda Chalupský tedy využil svých senátorských kontaktů a svého vlivu, aby začal zprůchodňovat řešení s lávkou, protože mu také nešlo na rozum, že by to nešlo.
Kde je vůle, tam je přeci cesta!
Spojil se s generálním ředitelem Povodí Vltavy Petrem Kubalou, který je zároveň členem stálé senátní komise Voda -Sucho a během krátké diskuse se zjistilo, že Povodí Vltavy žádný problém s lávkou v zásadě nemá. Že oni rozhodně nejsou v tomto příběhu STOPKOU. Potřebují jen žádost o umístění lávky se zakreslením dané situace a povodňovým plánem, co se bude s lávkou dít, když přijde voda Q30, Q50, Q100, aby byl předem známý krizový postup. Zda stačí lávku přikotvit lany, nebo ji dát třeba jeřábem na stranu atp.
Pak nám zbývalo poprat se už jen s tím druhým argumentem, že lávka za půl druhého milionu korun je drahá.
Zde poradil prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala, se kterým Jarda Chalupský jako senátní zpravodaj pracuje na závěrečné zprávě za rok 2023, a který odkázal na člověka nejpovolanějšího – předsedu Správy státních hmotných rezerv.
Na dvacetimunutové pracovní schůzce v Senátu si vysvětlili situaci a pan předseda Švagr okamžitě nabídl pomocnou ruku. Během několika málo dní byli schopni dodat dočasnou mobilní standardizovanou lávku, která by se jen technicky položila přes oba břehy.
Lávka by se tedy nemusela projektovat, vyrábět a platit, ale J. Hradec by si jí jen pronajal za 39 tisíc Kč měsíčně od Správy státních hmotných rezerv na jak dlouho by bylo potřeba.
Vyřešený problém s Povodím i s lávkou byl přednesen a nabídnut na zastupitelstvu města, kde se však zejména ze strany pana starosty nesetkal s žádnou vstřícností. Zastupitelé byli opakovaně přesvědčováni, že to nejde a že vlastně Povodí Vltavy neví, co říká.
Pan starosta nakonec souhlasil alespoň se schůzkou na místě samém za přítomnosti Povodí Vltavy, aby se vše finálně vyjasnilo a mohli jsme si říci, jak lávku přes koryto bezpečně položit.
Schůzka proběhla hned následující středu. Zúčastnili se: generální ředitel Povodí Vltava Kubala, ředitel Horní Povodí Vltava Baloun, pan Starosta Kozár, místostarosta Komínek, místostarosta Staněk, paní zastupitelky Michaela Zudová a Milada Petrů, pan zastupitel Vít Pošvář a pracovníci technické podpory města a povodí.
A dorazil i štáb ČT, který nakonec vyjádření senátora Chalupského ani starosty Kozára neodvysílal. Divákům nabídl jen Hradečáky brodící se řekou a doplnil standardní komentář tiskové mluvčí města.
Odvysílali alespoň stanovisko Povodí Vltavy, že nemají s lávkou problém.
Pan starosta na místě přišel s novými argumenty, že má lávka problém u Odboru životního prostředí a u Odboru dopravy, protože by nesplňovala nájezdové úhly/hrany atp. Navíc by bránila mechanizaci pohybující se v korytě řeky a také by se prý muselo zahájit stavební řízení. Což samozřejmě čásově nedává smysl.
Vzhledem k tomu, že se pan starosta dušuje, že koncem října 2024 budou moci lidé už alespoň provizorně po mostě chodit, uznali jsme, že se s lávkou za této situace a atmosféry nemá cenu dál snažit.
Že bude lepší poděkovat panu Kubalovi a panu Švagrovi za pomoc a omluvit se, že nebudeme schopni nabídku lávky využít.
Město mezitím místo lávky nasadilo speciální minibusy v časech 7 hod., 7.30 hod., 8 hod., kdy jimi jezdí jen pár jednotlivců, kromě času 7.30 hod., kde bylo druhý školní den na zastávkách přes 35 lidí a 3 kočárky, takže pan řidič okamžitě mluvil se šéfem firmy a minibus vyměnili za velký autobus. V půl osmé jezdí plný.
Bohužel autobusy neřeší návraty dětí v pozdějších hodinách ze sportů a mimoškolních aktivit.
Speciální autobus jede z horního náměstí zpět na Nežárku ve 14 hod., 14.30 hod. a v 15 hod.
Z celého příběhu tedy vyplývá, že lávka mohla být již dávno vyřízena, mohla být součástí projektu opravy mostu. Nyní nezbývá než doufat, že panem starostou slibované termíny dokončení a částečného zprovoznění mostu stavební firma dodrží. Nebo že brzy pořádně zamrzne řeka a lávku vytvoří příroda.
A co k tomu říká Jarda Chalupský?
„Je škoda, že tu není větší snaha o lepší řešení. Že se nenaslouchá lidem, kterých se ty změny každodenně dotýkají. I když se nyní asi lávka už nezrealizuje, protože se promarnil čas, doufám, že to dohadování bylo alespoň dobré pro to, aby se na lávku nezapomnělo u opravy mostu v Mlýnské ulici.“
