Město vás ubytuje v autokempu… A proč ne rovnou v městském hotelu?

Možná jste zaznamenali záměr radnice využít prostor nedaleko „městského okruhu“ při odbočce na Jindřiš k provozování zde autokempu. Nekostrbatě řečeno, rádo by podnikalo v oblasti ubytování. Než si začnu hodnotit, zda je to dobrý nápad, je třeba si položit stokrát omílanou otázku: „Má město/stát podnikat?“

Komunista by odpověděl: „Veřejný sektor má podnikat, je to lepší, než když podniká vykořisťovatel.“ Antikomunista, by tedy tvrdil přesný opak: „Podnikat mají jedině soukromé osoby.“ Já jsem toho názoru, že ani jeden z extrémních postojů není ideální. Bylo by totiž myslím na škodu, dívat se na barevný strom života skrze černobílý filtr, a z toho vyplývá na první pohled alibistická odpověď, „město podnikat může, ovšem pouze za určitých podmínek“. Otázkou legitimního politického boje je tedy stanovení východiska, ze kterého budeme při určování podmínek nutných, pro přípustnost podnikání vycházet.

Do této teorie se nepouštím, protože bych se v ní vyžíval, právě naopak. Jsem člověk veskrze zaměřený na praxi, ovšem zahájení podnikání pod hlavičkou města je strategickou otázkou. A mám-li na tuto strategickou otázku hledat odpověď, bez teoretického základu se mi taky může stát, že se zachování hodně nestrategicky. Zdaleka s nejlogičtějším teoretickým přístupem dle mého přišla už před více než sto lety Rakouská ekonomická škola. Ta obecně tvrdí, že veřejný sektor má zasahovat do ekonomiky jen proto, aby zabránil „zneužití monopolního postavení“. Obec tedy může podnikat ve chvíli, kdy by v rámci místního trhu měl podnikáním v určitém oboru vzniknout monopol, jehož zneužití by nebylo možné potlačit bez zásahu moci veřejné.

Jak chápu tuto teorii uvedu na třech modelových příkladech, kde se můžeme ptát, zda má město podnikat:

Aquapark: Typickým příkladem je provozování bazénu na malém městě, v jehož okolí nenajdeme srovnatelně velký bazén. Jindřichohradecký aquapark je tedy názornou ukázkou toho, co by mohl ekonom vycházející z rakouské školy snést. V rámci města velikosti Jindřichova Hradce si lze těžko představit dva srovnatelné bazény a jiné dostatečně velké město, které by vytvořilo konkurenci pro aquapark v dohledu také není. Konkurence je těžko představitelné ve městě, a dokonce i v jeho „blízkém“ okolí (blízké myšleno z pohledu člověka, co si chce párkrát do měsíce zaplavat), a tak odpovídám ANO, v tomto případě lze považovat podnikání za rozumné.
Tuto otázku jsem ovšem pro účely článku zjednodušil, neboť by bylo dost dobře možné od sebe oddělit vlastnictví bazénu jako nemovitosti a provozování bazénu jako podnikání na vlastní náklady buď skrze koncesi (bezplatný nájem bazénu se závazkem pro soukromníka zajišťovat občanům určité služby za určitých podmínek).

Svoz komunálního odpadu: Nedávno se v Jindřichově Hradci diskutovalo o svážení odpadu městskou firmou, takové řešení v českém prostředí má většinou důvody pouze politické, neboť v případě vypsání veřejné soutěže takové řešení z finančního hlediska těžko obstojí oproti nabídkám soukromých firem. Podstatnou informací pro zodpovězení otázky je možnost existence přirozené konkurence v této oblasti (možnost vyhnutí se monopolu). Omezenou možnost zabránit monopolu mají ve velkých městech, kde může půlku města svážet jedna firma, půlku druhá a v závislosti na ceně a kvalitě se pak mohou střídat ve třetí části města. V obci velikosti Jindřichova Hradce je však taková možnost těžko představitelná, a tak otázku můžeme omezit na svážení odpadu v rámci celé obce. V rámci soutěže o svážení odpadu z celé obce se však může stát, že firmy na soutěž rezignují, dopředu si rozdělí, kdo se kam přihlásí s vážně míněnou nabídkou a pak se taková nabídka městské firmy může stát skutečně pro občany výhodnější. Na otázku, zda je rozumné, aby Hradec v této oblasti sám podnikal, tak nelze dopředu jednoznačně odpovědět. Konkrétní situace v Jindřichově Hradci, však neumožňuje otevřenou soutěž, neboť je město vlivem EKOSKLÁDKY ze soutěžení vyšachováno, čímž se už zabýval tento článek (https://www.hradecsrdcemarozumem.cz/blog/po-bitve-je-kazdy-general-ale-bitvy-za-desitky-milionu-nas-cekaji/) a v realitě dnešních dnů nemá smysl se tím více zabývat.

Ubytování v autokempu: Konečně jsme se dostali k tomu, co v minulých dnech proběhlo médii, a co mě přimělo k této úvaze. A už z titulku je patrné, jak absurdní je plán provozovat autokemp. Město tím zasahuje do oblasti, ve které je téměř dokonalá tržní konkurence. Denisova ulice směřuje na Jindřiš a tam už autokemp dlouhá léta funguje, město tedy nepřináší nic nového. Navíc je třeba brát v úvahu i širší vnímání tržní konkurence, neboť konkurencí pro autokemp jsou právě i hotely, či minimálně ubytovny nebo penziony. Autokemp může nakonec o zákazníky připravit i restauratéry, neboť kemp ve vzdálenosti 800 m od dvou hypermarketů (ne vzdušnou čarou, ale po chodníku) motivuje návštěvníky k tomu, aby obsah své peněženky nechali po procházce kolem rybníka právě v nich. Suma sumárum po dalším autokempu evidentně není poptávka mezi turisty, neboť autokemp v Jindřiši nijak neexpanduje a nové v nejbližším okolí našeho města nerostou. Autokemp tak nikoho nového zřejmě nepřiláká maximálně sebere hosty provozovatelům jiného tipu ubytování. Má-li někdo pocit, že tomu tak není, a autokemp je super a bude prosperovat, nic mu nebrání v tom, aby se do takového podnikání pustil na vlastní riziko – jako majitel Jindřišského autokempu. Na takovou konkurenci by si hoteliéři a provozovatelé jiného ubytování mohli jen těžko mohli stěžovat. Cena ubytování v autokempu by totiž odpovídala tržním cenám, protože by na rozdíl od plánovaného městského autokempu nebylo možné jej dotovat za peníze daňových poplatníků. Takto se bude podnikatelsky riskovat za peníze ostatních, a ještě to prohloubí bariéru mezi radnicí a provozovateli ubytování, neboť ty to právem budou vnímat jako snahu jim ubrat kšeft za jejich vlastní peníze. Ekonom vycházejí z rakouské školy by tak označil takové podnikání za nerozumné a škodlivé.

Dá se tedy předpokládat, že provozováním takového podnikání město uškodí občanů, a oblasti podnikání, která je už teď nad míru zatěžována státním regulacemi zejména. Navíc se nabízí mnohem lepší využití pro tento pozemek, ale o tom až příště 😊

Vyšlo na webu autora.

Mgr. Libor Vondráček

25 let, předseda strany Svobodní, právník, provozní e-shopu sonjh.cz, Jindřichův Hradec II

Z hradecké ZUŠky jsem odešel už po páté třídě na Gymnázium Vítězslava Nováka. Už od mládí jsem byl veden ke sportu a tak jsem v rámci osmi let na gymnáziu organizoval školní soutěže zejména ve fotbale a volejbale a v posledních letech o nich psal i do školního časopisu.

Kromě sportu jsem měl vždy rád i počítače, což mi pomáhalo při organizaci: Díky organizaci jsem se propracoval od tvorby tabulek k tvorbě webů a grafiky. Začal jsem se zapojovat i mimo školu, při administraci mariášových turnajů.

Při přestupu na vysokou školu jsem soutěže předal nástupcům, ale v mariáši jsem povýšil na organizátora Jihočeské ligy a dělám web jak jí, tak Českému svazu s republikovou působností. Znalost v oblasti IT dnes zhodnocuji ještě při tvorbě e-shopu pro jindřichohradecký kamenný obchod Šon – Orientální potraviny. Sportovního ducha v současnosti udržuji nejen aktivním hraním fotbalu a volejbalu, ale v létě mám v plánu dělat šestým rokem vedoucího na sportovním příměstském táboře. Vše výše zmíněné však spíše vyplňuje barevnou škálu mých zájmů. V rámci základní a střední školy jsem totiž vždy směřoval za svým vzorem, dědou a bývalým státním zástupcem. To vysvětluje mé směřování na právnickou fakultu, kterou v Brně studuji 5. rokem.

Právní vědomí mi ulehčuje orientaci na politické scéně, a pomohlo mi to k posunu z řadového člena (od roku 2012) do pozice člena Republikového výboru Svobodných. V tomto směru se snažím zdokonalovat nejen, co do množství získaných znalostí, ale také v lepší formulaci svých myšlenek. A tak mě můžete v posledních měsících slýchávat při moderování v Rádiu Česká Kanada, které je mi školou pro zlepšení projevu.

Komentáře

Přidat komentář