HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Maminky na mateřské vs. Město, aneb co nás trápí

V Jindřichově Hradci jsem se narodila a teď tu vychovávám své dvě malé děti. Řadím se mezi maminky s kočárky, které se musejí dnes a denně potýkat s nepříjemnostmi, jako je například bezbariérový přístup v obchodech a na úřadech. Zatímco v obchodě vždy najdete ochotné lidi, kteří Vám s kočárkem pomohou, na MěÚ tomu tak není. Tam sice jakýsi bezbariérový přístup je, ale pouze do přízemí budovy. Do prvního patra, kde sídlí sociální zabezpečení, kam maminky musí jít kvůli mateřské či přídavkům, tam se s kočárkem už nedostanete. A představa, že necháváte malé dítě bez dozoru jen na pár sekund, natož minut, je v dnešní době nemyslitelná. A co si budeme maminky povídat, všechny moc dobře víme, že se dětem venku dobře spí a tím pádem cestou většinou usnou a je nutné je vzbudit, když potřebujete něco na úřadě vyřídit.

Patřím k těm maminkám, kterým hrozně moc chybí starý park. Stromy, fontána a hlavně stín, zejména v létě. Pokaždé když procházím horním náměstím, zavalí mě vlna smutku a tak trochu i vzteku. Smutek z toho, když si vzpomenu, jak krásný park tu stál a zbytek parku je odkázán k záhubě taky.

Zápach chlóru není moc příjemný, ale při pohledu na koupající se nahé děti dostávám vyloženě o tyto děti strach. Představa, že mezi sedícími, promiňte mi to slovo, „čumily“ může být i nějaký pedofil, je pro mě otřesná. Ještě jsem si na to neudělala jasný názor, ale nejsem si jistá, zda jakýsi druhý aqvapark zdarma uprostřed města patří do historického jádra. Na druhou stranu, lepší radostný smích dětí, než další mrtvá zóna nebo další zákazové a příkazové cedule všude okolo.

Na druhou stranu se nedivím, že rodiče vypouštějí své děti do trysek v parku, kam také jinam? Aqvapark svou kapacitou zřejmě nezvládá pobrat všechny návštěvníky a jiné vyžití pro děti zde není. Chybí tu celoroční zábavní centrum jako např. Hopsárium či Robinson, IQ Land a jim podobné. Nebo venkovní zastřešené hřiště určené pro sporty. Něco, kde se zabaví všechny věkové kategorie dětí. Vždyť i my rodiče rádi s dětmi řádíme nebo jsme jim nápomocni při řešení různých kvízů.

Sice tu jakési malé zábavní centrum je, ale je tam jen pár herních zařízení a vhodné tak akorát pro 2-3leté děti. Tím nemyslím, že by město mělo provozovat hopsária, ale mohlo by vytvořit příležitosti případně poskytnout vhodné prostory ke komerčnímu pronájmu. Co třeba prostor zbořeného pivovaru nebo nějaké nevyužité budovy atp. Jestli se má městská policie rozšiřovat až do prostor kaštánku, proč se podobné prostory v centru nedají k dispozici za nájem ke komerčnímu využití třeba právě na to hopsárium s posezením v kaštánku a více prostoru se dává úředníkům?

V létě je zde mnoho příměstských táborů, to je fajn, když máte jedno dítě. Ale rodina, která má dvě a více dětí si tyto tábory nemůže moc dovolit. Když na týden za jedno dítě zaplatíte cca 2500–5000 Kč, tak počtem dětí se tato částka násobí, což je pro rodinu docela velký zásah do rodinného rozpočtu.

Mnoho maminek by uvítalo jakousi „prázdninovou školku“ pro školáky. A stále více maminek se dožaduje specializovaných školek pro postižené děti.

Určitě každý z nás trávil své dětství na hřišti mezi kamarády. I já beru své dvě děti na hřiště a mám to štěstí, že máme jedno hřiště přímo u paneláku. Protože sídliště o hřiště nouzi nemají, tam jich je všude plno. Ale díky procházkám vím, že když popojdete kousek víc do centra či k nádraží, hřiště hledáte už marně. To by se mohlo v budoucnu změnit.

Když jsem se maminek zeptala, co je konkrétně na centru města trápí, co by se mělo změnit, tak jednoznačně padla dvě slova – NÁMĚSTÍ a PARKOVÁNÍ. Mnoho z nás, a nejsme to jen my maminky na mateřské, trápí „mrtvé“ náměstí Míru. Sice tu nějaké parkoviště je, ale většina míst je na povolení a těch pár, co zbývá, je neustále plných. Když člověk potřebuje tzv. „na otočku“ něco ve městě vyřídit, tak nemá šanci na dolním náměstí zaparkovat. Když auto postavíte někam, mimo a odběhnete opravdu jen na pár minut do banky, obchodu, nebo jen si vyzvednout balík, tak tam buď už stojí strážník, nebo máte rovnou botičku. Celkově je náměstí prázdné, lavičky zejí prázdnotou, proč asi? Mnozí z nás využívali parkoviště zdarma, které bylo u Muzea v areálu bývalých kasáren, do centra to pak bylo jen kousek. Ale nyní tomu už tak není.

Náměstí si přivlastnila paní radní, domluvila si úpravy tak, aby to vyhovovalo hlavně jí a jejímu podnikání se zahrádkou a nekoukala nalevo napravo. Služby tam mají skvělé a umí se dobře otáčet, klobouk dolu před paní Bohunkou, ale šlo to určitě udělat i citlivěji vzhledem k ostatním.

V neposlední řadě nás trápí i bezpečnost ve městě. Sice jsem četla, že v našem městě je nejmenší kriminalita, ale víme, jak to s těmi statistikami je a že se lidé už ani neobtěžují něco hlásit. A nejsem jediná, kdo se v našem městě moc bezpečně necítí. Jsou tady hloučky a skupinky, které není radno potkat sama někde kousek stranou. Bývaly doby, kdy jsem chodila z diskotéky přes celé město uprostřed noci sama a žádný strach jsem neměla. Dnes? Dnes se bojím jít po setmění po sídlišti do pár metrů vzdáleného obchodního domu. A to ještě bydlíme v podstatě klidné lokalitě sídliště. Vůbec nezávidím lidem, co bydlí poblíž nábřeží, kde se u zastávky MHD nachází bar s nepřetržitým provozem. Rvačky, obtěžování lidí na zastávce a ničení zařízení zastávky není nic výjimečného. Potkat městského strážníka v ulicích i mimo centrum je takový malý zázrak. Já osobně strážníky potkávám jen ve městě nebo na sídlišti při montování botičky. Jinak nejsou nikde vidět a pak se má člověk cítit bezpečně.

Když jsem se dotazovala ostatních maminek, jak to vidí ony a co je ve městě trápí, abych zjistila, jestli nejsem „divná či přecitlivělá“ jen já, tak hitparáda trápení byla následující:

  1. PARK- ztráta stínu a klidu, místo toho kontroverzní betonové brouzdaliště pro lidi, co tak mohou ušetřit za bazén.
  2. NÁMĚSTÍ MÍRU – mrtvá zóna, kde se nedá už ani zaparkovat. V létě výheň. Dřív náměstí žilo, teď si ve 20h nedáte pomalu nikde ani kafe, v dolní části Panské se už otáčíme, protože dál nic není.
  3. BEZPLATNÉ PARKOVIŠTĚ V CENTRU alespoň na určitou dobu 1-2h, aby si mohly maminky vyřídit ve městě, co potřebují.
  4. MÁLO MÍST PRO DĚTI VE ŠKOLKÁCH, zejména pak pro postižené děti, nebo jesle pro děti bez hendikepu.
  5. NEDOSTATEK DĚTSKÝCH HŘIŠŤ v centru města, možnost přijít, vidět se s ostatními maminkami a přitom nechat děti užít si volný čas.
  6. CHYBÍ ZÁBAVNÍ CENTRUM pro děti něco jako Hopsárium či Robinson.
  7. ROZŠÍŘENÍ AQUAPARKU o další atrakce a lepší komerční využití. Jeden dva rákosové bary provozované někým, kdo tuto branži umí z hlediska kvality nabízeného občerstvení a servisu.
  8. CHYBÍ ZDE OBCHODY jako New Yorker, Terranova, Gate, CCC, hlavně v centru města.
  9. Nesmyslný bezbariérový přístup např. MěÚ (sociálka).
  10. PRÁZDNINOVÁ ŠKOLKA PRO ŠKOLÁKY. Příměstské tábory jsou pro 2-4 děti v jedné rodině velký luxus.
  11. ZASTŘEŠENÉ VENKOVNÍ HŘIŠTĚ, které by se dalo využívat v létě i v zimě.
  12. ODSTRANĚNÍ starých nevyužitých SUŠÁKŮ na prádlo v okolí bytových domů. Velké riziko zranění. Místo nich pískoviště nebo hrací doplňky pro děti.
  13. BEZPEČNOST. Mnozí se necítí po ránu v JH bezpečně. Konkrétně na nábřeží u Nonstopu, kde je zastávka. Hluk celou noc, rvačky, obtěžování a ničení zařízení zastávek.
  14. PARČÍKY PRO PSY NE PRO DĚTI. Parčíky a zelené plochy jsou prostorem spíš pro pejskaře, než pro děti. Děti neradno na trávu vůbec pouštět, jinak je můžete jít hned převléct. U pískovišť jsme také opatrné.

To jsou věci, které by se měly více prodiskutovat a zlepšit, aby se také něco udělalo pro rodiče s dětmi. Úřad přece přesně ví, kdo je hradecká maminka na mateřské a kde bydlí, proč se nás všech tedy město nezeptá, co bychom potřebovali zlepšit a pár nejdůležitějších věcí, po kterých volá většina z nás, pro nás neudělá?

Vím, že teď bude zase všude spousta slibů před volbami, byť jsme byli všem léta šuma fuk, ale třeba to po volbách skutečně někdo vezme vážně a něco pro nás udělá. Trochu si to slibuji od mladších ročníků na kandidátkách, které tyto problémy čekají. Tak uvidíme.

Veronika Dupalová

34 let, vedoucí značkové prodejny na mateřské dovolené, nestraník, Jindřichův Hradec III

Už 34 krát jsem v J.Hradci slyšela z jara zpívat kosa, jak se říká. Byť jsem 4 roky dojížděla do Třeboně na Obchodní Akademii, kde jsem získala maturitu, Hradec jsem nikdy na delší dobu neopustila.

Do práce jsem nastoupila jako poradce prodeje ve značkové prodejně YDD!. Zde jsem se postupně přes jednotlivé činnosti propracovala až na pozici Senior konzultant a Vedoucí prodejny, kde jsem odpovídala za všechny provozní a účetní operace. Také jsem zprostředkovávala podněty od zákazníků ke zlepšování procesů a služeb a zajišťovala podporu pro ostatní prodejny.

Komentáře

Přidat komentář