HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Lidé jindřichohradečtí – můj důvod č.1

Když se řekne deviza či výhoda, nutně to vybízí k jakémusi srovnávání. Když tedy Jindřichův Hradec srovnám s jinými městy, ať už v rámci jižních Čech, ČR,  nebo i mimo ČR, které jsem měl možnost za svou první polovinu života navštívit, určitě bych dle svého subjektivního názoru vypíchl následující věci, pro které stojí za to tady bydlet a žít…

Největší devizou jsme my občané, kteří tady žijeme a stále ještě nám není jedno, co se kolem nás děje. Pořád ještě používáme selský rozum a daří se nám mít na věci názor. Mám rád lidi v Jindřichově Hradci. Jsem s nimi v každodenním kontaktu a mám možnost srovnávat.

Potkávám se napříč skoro s celým spektrem lidí a je zajímavé v globálu porovnávat odlišnost například mezi Hradcem a Pelhřimovem. 10 let tam máme prodejnu, nejdříve 3 roky v Kauflandu a posledních 7 let na hlavní ulici u náměstí. Ještě před pár lety nebyl Pelhřimov z hlediska koncentrace lidí nic jiného než Kaufland, nemocnice a Agrostroj. U pultu v předkasové zóně, když si lidé s železnou pravidelností kontrolovali, zda je neošidili na účtence, jsme stále dokola slyšeli témata: fabrika, práce, směny, slevy, akce, co je v letáku, špitál, operace a kdo umřel… Jo a v Pelhřimově nikdo nemarodí na nic menšího, než je rakovina. Ale umí ji tam léčit 🙂 Vyslechli jsme desítky rozhovorů, jak byli lidé v posledním tažení, a že to vypadá špatně, doktor říkal rakovina kde čeho, ale pak se to nějak vystříbřilo a člověk se z toho dostal. No prostě zlaté doktorské ručičky. Když jsme vždycky viděli ten čtvrteční obsah košíku, který jasně říkal, co je v letáku jako třeba pivo za 3 Kč a šunkový salám za 5,90 Kč, skoro jsme i těm diagnózám věřili.

Pokaždé když jsem odjížděl z Pelhřimova do J.Hradce, vždy jsem si říkal: „Hurá, jedu do klidného, krásného, bohatého města plného inteligentních lidí, kde to v centru žije a je tam cvrkot“. A bylo to markantně poznat i při rozhovorech se zákazníky. V Pelhřimově mají lidé v peněžence více peněz, ale utrácejí je jinak. Kupují lacinější jídlo, žijí často jen na kafíčku, stravují se více z domova, pracovanější oděv už se tak nějak etabloval do života města, ale pak si za ušetřené peníze koupí nové auto a jede se v zimě lyžovat na ledovec  a  v létě k moři. Loukostově, ale byli jsme tam!  O víkendu, když není směna, se griluje, nebo popíjí pivečko. Na zahradě, v garáži. O víkendu je totiž problém v Pelhřimově najít restauraci, kde by se dalo najíst, nebo posedět u dobré kávy. Ať v sezoně nebo mimo ni. Kromě atrakce s rekordy, není moc kvůli čemu do Pelhřimova jezdit. Víkendová nákupní terapie probíhá v jihlavském CityParku.

Lidé se naučili více šetřit mozek, nechtějí přemýšlet, co vlastně chtějí, co potřebují, k čemu jim to či ono bude, prostě mi něco dejte a já jdu, myšlení bolí. Za ta léta se nejvíce naučili používat ruce a zvykli si na to, že vše ostatní jim někdo řekne, co a jak má být.

Nehodnotím, zda je to špatně či dobře. Určitě není nic špatného na tom mít šikovné ruce a dobře si vydělávat kolektivní snahou. Mně je ale přirozeně bližší hodnota individua, jeho myšlenky a schopnosti ji naplnit s cílem více a lépe pomáhat ostatním kolem sebe. Taková ta větší svoboda jednotlivce, kdy je vývoj řízen rozhodováním tisíců malých uvažujících prvků, než rozhodnutím a tlačením centrálně, kdy tisíce prvků jen poslouchají a plní příkazy. Bez větší invence a kreativity.

V Hradci to proto cítím jinak. Lidé jsou rádi, když se s nimi dáte do řeči, většinou vědí, co chtějí, přemýšlejí o tom, pak začnou strukturovaně nahlas uvažovat, co potřebují a jaké hledají řešení, které by bylo efektivní v dobrém poměru cena/přínos. Mají názor i na věci kolem a není jim na obtíž ho říci a podpořit argumenty. Mají takový větší rozhled a rozhovor s nimi je košatější. Jsou plní nápadů.

Velkou devizou Hradce je také to, že je tady spousta fajn lidí, kteří dělají něco pro druhé, ať už formou mimoškolních aktivit v domě dětí a mládeže, nebo při práci vedou mladé sportovce, nadšenci chodí na letiště, na nejrůznější druhy sportů, hrajeme extraligu v basketbale, donedávna jsme ještě zářili s házenou a hokejem. Děti vyhrávají plavecké závody, máme úspěšné paralympioniky.

Kapitolou samou o sobě jsou rodiče. Ti věnují dětem maximum času. Na jejich žebříčku hodnot je stále ještě vzdělání a něco umět a postarat se o sebe na předních místech. To je super! Rodiče se snaží rozvíjet své děti jak pohybově, tak vzděláním. Není jim jedno, co z dětí vyroste. Chtějí, aby jejich děti byly úspěšné a spokojené a v hloubi duše si říkají, že by bylo fajn, kdyby se pak někdy vrátili zase domu, pokud by zde nenašly rovnou uplatnění.

V rozvoji dětí pomáhá i spousta podnikatelů. Ať už jsou to tělocvičny, školičky, tvořivé dílny, hudebně a tanečně zaměřené aktivity, práce se zvířaty atd.

Není proto divu, že slávu Hradce šíří do světa spousta vyjímečných osobností. Ať už jsou to sportovci, lékaři, zubaři, architekti, špičkoví letci, absolventi FM VŠE, učitelé, poradci v ČNB… Dali jsme světu Eurokomisaře, Hejtmana…

V Hradci máme velmi šikovné podnikatele, kteří umí držet krok se špičkou v technologiích, v trendech, přináší domu ze světa Best Practice. Díky tomu máme stále ještě celoročně velmi dobrou strukturu služeb a zboží. V tomto by nám mohlo závidět již i kdejaké německé městečko, kde si nakupováním přes internet zlikvidovali základní obslužnost a za každou službou musí jezdit desítky kilometrů do nejbližšího většího města. Máme v Hradci dokonce i miliardáře, jehož houževnatost a úspěch se pravidelně objevuje na stránkách světových byznysových časopisů.

V Hradci je stále ještě spousta fajn lidí, kteří vědí a učí své děti, že peníze nerostou na stromech, ale že jsou odměnou za dobrou práci a že bez práce nejsou koláče. Že řemeslo a um má zlaté dno, a že když bude člověk něco pořádného umět, tak hlady nebude. Stále tu máme lidi, kteří se nebojí snít a jít za svým snem i za hranice Evropy.

Velkým pozitivem Hradce je také historicky daná existence chat a chalup „pražáků“ v nedalekém okolí, kteří se k nám již na konci jara začínají jako vlaštovky stěhovat. Jsou obohacením letního života v Hradci, protože přinášejí do Hradce kromě potřebných peněz také takové ty názory „ s pražským světovým nadhledem“. Člověk si rád, ať už na prodejně, nebo na zahrádce u kávičky, popovídá s umělci, režiséry, herci, sportovci, operními pěvci, podnikateli, řediteli atd. Pro Hradec je jejich sympatie k městu rozhodně větším přínosem než plnící se ubytovny podivných individuí, které se pak v tlupách plouží městem a převtěleni do kapucářů ožívají hlavně se soumrakem koncem týdne.

Líbí se mi, že se v Hradci rádi všichni hromadně setkáváme, o čemž svědčí každá příležitost nechat každodenních starostí a hromadně se potkat, ať už je to novoroční ohňostroj, nebo třeba trhy. Škoda, že takových příležitostí není v roce více. Že to více přirozeně lidi netáhne do centra místo obležených nákupáků.

Když bych měl shrnout tuto oblast, pak bych řekl, že se tady dobře žije, protože jsou lidé vzdělanější, mají větší rozhled, intelekt,  mají chuť se pouštět do nových věcí a také dělat věci pro druhé. Respektují se navzájem a dokážou spolu dobře žít napříč generacemi, profesemi,  přesvědčením, rozdílnými kulturami. Je to také díky tomu, že je město velké tak akorát. Ne moc velké na anonymitu a ne moc malé, aby si nemohlo dovolit služby pro život na úrovni. Velkou devizou bych řekl, je také to, že cítím v Hradci větší míru patriotizmu, že jsou Hradečáci stále hrdí na své město a jednotlivé generace navazují na předchozí a v životě města je jakási předvídatelná kontinuita s vývojovými kořeny. 

Jediné, co nás rozděluje, je jen ta zatracená politika a snahy některých udělat si dobré živobytí z toho, že budu vrážet klíny mezi jednotlivé skupiny lidí, protože rozhádané společnosti se dobře vládne a méně je vidět na ruce.

Jarda Chalupský

44 let, podnikatel, ekonom, odborník na strategické řízení, zavádění změny a řízení kvality, nestraník, Jindřichův Hradec IV

V Jindřichově Hradci jsem se narodil, vystudoval Gymnázium V.Nováka, následně pak hradeckou Fakultu Managementu, kde jsem tři roky vyučoval jako odborný asistent. Následně jsem pracoval v nadnárodní korporaci v Praze a na ústředí ve Spojených státech. Nyní podnikám v Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Praze s 15ti letou zkušeností v maloobchodu. Zároveň pomáhám jako specializovaný konzultant na strategické řízení, projektového zavádění změny a řízení kvality. Jsem ženatý, mám 2 děti. V životě jsou mi blízké citáty: "Vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělá někdo jiný!", "Žij a nech žít", "Co se nelíbí tobě, nedělej jiným!" Mám rád všechny druhy sportu. V mládí jsem závodně jezdil na kole, nyní mne baví běh a procházky městem. Rád naslouchám lidem, kteří něco umí a něco v životě dokázali.

Baví mne inspirovat se nejlepšími zkušenostmi ze světa a zavádět je do podnikání. chalupsky.cz, facebook: chalupsky.cz

Komentáře

Přidat komentář