Klidové zóny, které mi žádný klid nepřináší

Město je posledních pár let posedlé stále vytvářet klidové zóny.

Když říkám město, mám tím na mysli ty hlavní odpovědné, kteří to celé řídí a úkolují ostatní soukolí, aby to prochroustalo, tedy místostarostu, starostu a radní v jednom dresu a pak spřízněnou podporu v zastupitelstvu.

Zastupitelstvo o těch věcech při rozhodování buď nemá ani páru, nebo je mu to jedno, nebo většinou mají nějaký solidární důvod, proč zvednout ruku.

Nebo je to možná daleko přímočařejší, tedy že nemají čas prostudovat tunu materiálů a kdyby hlasovali proti proudu, museli by vysvětlovat proč a to je problém.

K tomu ta demotivace, že i kdyby vše nastudovali a hlasovali proti, stejně se nic nezmění, protože je předem vše domluveno. Tak jsou aktuálně rozdané karty. Bušíte na vrata, taháte za rukáv, ale nikdo nechce nic slyšet.

Výsledek je proto mnohdy postavený na hlavu. A někteří v zastupitelstvu začínají otáčet a mírnit dopady rozhodnutí, až když s nimi někde na plese nebo jiné akci začne cloumat množství známých, jestli se nezbláznili.

Pak se nelze divit, že kde má být cvrkot a co má žít a dýchat vitalitou, jako je centrum města, z toho se dělají uměle klidové zóny, a to navíc amatérským způsobem, a kde má být skutečně klidová zóna, jako třeba obytné zóny, kde si chtějí lidé o víkendu odpočinout, tam se vede doprava, navádí se jednosměrky, dělají se obchvaty, kácí se stromy a nahrazují se betonovými plochami, renovují se sociální byty, aby se tam mohli nastěhovat početné rodiny nových nájemníků atd.

Co je tedy ta klidová zóna? A co má lidem vlastně přinášet? Tomuto já stále nerozumím.

Takže zásadní otázka!

Která klidová zóna v rámci města Vás dělá klidnějšími?

Tam kde to žije a funguje, lidé se potkávají, komunikují, odpočívají spolu na zahrádkách, směňují služby, zboží, tam kde je dětský křik, radostný povyk, pozitivní nálada, euforická atmosféra, dobrá vůle, přátelské vztahy, projíždějící známí, kteří rádi přizastaví a podebatují …

nebo…

Prázdné náměstí, opuštěné lavičky, rozpálené betonové či kamenné plochy, prázdné obchody, výlohy s nápisy „k pronájmu“ nebo „objednejte na eshopu, doručíme domu“?

Jedna klidová zóna se povedla. To se musí přiznat.

Je to ta za kostelem, kde se dříve parkovalo. Každé ráno jezdím okolo. Je jedno, jestli je ta velká brána zavřená či otevřená, za ní to vypadá stále stejně… Nikdo. Občas zabloudí nějaký turista při focení poledníku a to jen díky skulptuře, pro kterou nebyla vůle najít lepší místo. Jinak tam vídám jen údržbu. Je to kus místa v centru, který přináší pozitiva snad jen obyvatelům domu s okny do této mrtvé zahrady. Jinak stojí akorát peníze. Investičně jsme to už zaplatili a nyní platíme dál každý měsíc provozně na údržbě.

A přidaná hodnota pro občany města? Nevím!

Třeba mi někdo poradí a otevře oči, co komu toto místo přináší. Pak by stálo za to, udělat si čas, požádat o číselné podklady a spočítat, kolik ta přidaná hodnota stojí a jestli jsme s tím OK.  Abychom viděli i tu druhou stranu mince, ten důležitý rozměr, který je ale potřeba vidět a zvážit před tím rozhodnutím, vytvořit takový prostor. Jestli je to adekvátní.

Pokud se tedy radnici povede udělat z centra města takovouto klidovou zónu, a to díky svým naivním představám, že budou lidé ochotni parkovat 500m daleko někde na okraji centra, skládat a rozkládat kočárky, tahat tašky s nákupy, nebo místo ceny oběda ty peníze naházet do automatu za parkování, tak pak už bude klid jednou pro vždy.

Jakmile se centrum umrtví, odejdou obchody jinam, najdou si jiné distribuční kanály a nastoupí maximálně podnikavci, kteří nepotřebují zákazníky, protože jen dělají, že podnikají, a čím méně zákazníků, tím na jejich podnikání bude méně vidět. Těm by klidové zóny mohly vyhovovat. Přelepí výlohy černým polepem a je to.

Nebo se za výlohami budou střídat „zkoušeči příležitostí“ jako na běžícím pásu, než také pochopí, že bez lidí a snadné dostupnosti nelze podnikat a přesunou se za zákazníky tam, kde těmto věcem dobře rozumí, třeba k marketům.

Tam si svoje marketingové 4P bedlivě hlídají a nedají si na ně sáhnout (Product, Price, Place, Promotion = zboží/služba, cena, místo/dostupnost zákazníkům, publicita).

Vědí dobře, že bez těchto absolutně základních podnikatelských kamenů to nebude držet pohromadě. Pokud totiž máte některý z těchto předpokladů špatně, je podnikání stejně stabilní, jako stůl, kterému chybí jedna noha. Nebo dvě… Protože s cenou se velmi, velmi těžko konkuruje.

Pak už ta alchymie podnikatelského úspěchu spočívá jen v brilantním produktu se službou zákazníkovi a umění toto zkomunikovat, aby si pro tu nabízenou hodnotu byl zákazník ochoten dojít i v dešti stovky metrů,  často  s nervózním pocitem, jestli nedostane botu, když se nestihne vrátit včas. Ta podnikatelem vytvořená přidaná hodnota pro zákazníka musí předčít veškeré tyto nepříjemnosti, aby i přes to si zákazník přišel a nakoupil.

A pokud někdy město mluví o podpoře podnikání, pak nutno říci, že podnikatelé žádnou podporu nepotřebují.  Už vůbec ne od těch, kteří podnikání vůbec nerozumí a nikdy si ho nevyzkoušeli. Podnikatelé se o sebe a o své zákazníky postarají sami, stačí, když jim nikdo nebude právě takovými překážkami podnikání a vzájemnou cestu k sobě komplikovat. V tomto směru bychom mohli mluvit o podpoře města v podnikání.

Město, tedy centrum města, bylo vždy přirozeně tam, kde byl šrumec, hlavní dění, traffic, kde to přirozeně vzniklo, ne tam kde si to vymyslí nějaký sociální inženýr.

Nechme tedy lidi, ať si sami vytvoří centrum dění a šrumec a podpořme existenci klidových zón tam, kde mají přirozeně být a tam zvyšme jejich hodnotu a přínos pro lidi.

Nechme jedny, ať svobodně a profitabilně slouží a pomáhají druhým. Oni mezi sebou nejlépe vědí, co jim vyhovuje a s čím jsou spokojení.

Nepřevracejme věci naruby. A buďme vděční za každého, kdo umí do města, centra města, přivést lidi. Protože z prázdného města já jako člověk z podnikatelské branže, nejsem vůbec klidný a je to spíš noční můra. Kde nejsou lidé, není komu sloužit, tam nejsou obchody, tam neproudí peníze, tam to umírá. Pro všechny.