HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Je rozhodnuto! Vedení města chce asi rozházet většinu finančních rezerv.

Průběžně slýchávám různé vize a nápady nejrůznějších snílků, jak naložit s cizími, tedy našimi, tedy veřejnými penězi, které jsou ve správě radních a potažmo zastupitelstva. Po tom, co před lety vznikl na radnici monopol na rozhodování s výraznou budovatelskou osobností a v podstatě neexistuje funkční protibrzda v podobě opozice, jsem si už postupně zvykl, že se peníze rozhazují na všechny strany a je jedno, jestli to někdo chce nebo jestli to někomu něco přinese. Natož pak, aby to bylo přínosem pro většinu občanů Jindřichova Hradce.

V hodnotě čtyř větších panelákových bytů se dá polystyren na krematorium, v hodnotě dvou menších panelákových bytů se dají fasádní dlaždičky na dlaždičky a vymění se pár pisoárů na záchodcích na horním náměstí atd. Ale že se někdo opravdu odváží utratit slušnou finanční rezervu cca 230 mil. Kč a možná nás ještě zadluží v době, kdy začínají pomalu nastupovat horší ekonomické časy a rozpočet se nebude přerozdělováním daní tolik plnit, to se mi nechtělo věřit.

Ale je to tady! 50 milionů dostane pár nadšenců koukajících do nebe na novou hvězdárnu. (Umí si někdo představit, kolik by se dalo udělat pro děti s 50 miliony, kdyby tuto výzvu někdo uchopil trochu uceleně a s rozumem v hrsti?!) K tomu nově odhlasované megalomanské stavební projekty a zbytek se po pár milionech sem či tam rozhází okolo. Pár milionů se vyčlení na blíže neurčené výdaje kanceláře starosty, aby bylo na cukrování voličů nejrůznějšími zviditelňujícími se akcemi, než půjdou k urnám.

I v tomto počínání radnice však postrádám zdravý rozum, protože buď nevěřím, že v dalších volbách uspěji, a pak nástupcům rozfofruju peněženku, nebo si věřím a pak si jako dobrý hospodář (stejně jako otec v rodině) nechávám železnou rezervu, protože co pak budu ostatním říkat, když budu bez peněz? Nakoupím stovky botiček, přinutím městskou policii více vybírat, zvýším parkovné a budu vybírat za každý plácek, na kterém se zastaví kola, zdražím popelnice, zvednu poplatky za kde co? Protože nic jiného mi nezbude, když neumím podpořit podnikání ve městě, které generuje přerozdělením daní polovinu příjmů městské pokladny. A to neumím, protože neinvestuji, aby z těch kroků a investic mělo město výnos, ale utrácím, tedy vynakládám prostředky, které se již jen velmi těžko „vokotí“ a spíš budu muset další léta peníze do těchto věcí pumpovat a pumpovat. A někde je shánět a brát, abych nakrmil ty žrouty v peněžence a ucpal díry. Ale pravdou je, že to vlastně budou díry cizí, ať se pak starají jiní.

Takové novinové titulky mne zvedají ze židle ze dvou důvodů:

  1. Jako občanovi, který by rád spokojeně žil a viděl pozitivní budoucnost města, mi vadí v podstatě stále stejné tanečky okolo haldy veřejných peněz, kde si radní plní své sny, ať to stojí, co to stojí (ve vlastní peněžence se otočí dvakrát každý šesták, ale ze společné se počítá na miliony). Stačí se domluvit, zvednout dostatek rukou, změníme město, jak budeme chtít navzdory všem. Nyní je domluva jednoduchá, protože jedna strana má většinu a tedy monopol. Jak efektivně jsou nuceny fungovat monopoly, asi víme. Místo aby zastupitelská demokracie fungovala standardně, tzn. volení zastupitelé města sumarizují podněty od občanů (svých voličů) a z nich pak dávají dohromady témata a podněty, které občany většinově trápí a které je potřeba řešit. Následně zastupitelstvo pověří starostu a radní, aby nalezli se svým aparátem možná řešení. A ta po projektovém rozpracování a detailnějším rozžvýkání dají zpět k posouzení a schválení zastupitelstvu. (Aby se na to pak ustanovil profesionální projektový tým, který to dle požadavků zastupitelstva dovede do zdárného konce). Za to jsou radní placeni. U nás to bohužel funguje opačně. Jeden, dva lidé si vymyslí změnu, připraví ji v kruhu pár lidí a pak jí protlačí „svojí“ radou a zastupitelstvem. Často tak rychle, že dotčení nemají ani čas se bránit.
  2. Jako člověku, který se většinu svého života zabývá projektovým zaváděním změn, strategickým řízení, procesním řízení kvality a auditu provozních činností, mi z toho není dobře. Těžko se mi vysvětlují pocity, které z takto prováděných změn mám. Je to podobné, jako by se lékař-chirurg musel dívat na to, jak si lidé vylosují z náhodně jdoucích po chodbě tým na provedení operace, ukážou na jednoho, který bude operaci provádět, ten se toho tedy chopí a dělá, co může, aby nezklamal důvěru. Protože však o medicíně a metodicky správných postupech nic neví, tak operuje bez rukavic, nezeptá se skutečných lékařů, nemá dezinfikované přístroje, nepoužívá analytické nástroje typu rentgen, magnetickou rezonanci atp., nekonzultuje. Když už to někdo z přihlížejících nevydrží a začne něco radit, tak je smeten s tím, že si svou svěřenou odpovědnost unese a že to musí být tak a ne jinak, protože se nelze zavděčit všem. Dobré je, že se do pacienta povede napumpovat stovky litrů krve, které ho udrží při životě, nakonec ho nějak zašít a on nějakou dobu přežije. Sám přeci také chce v pudu sebezáchovy bojovat o život a další svou existenci. Tak takhle nějak ty prováděné změny vnímám.

Po odborné stránce mi chybí alespoň to nezbytné manažerské projektové minimum.

Chtěl bych vidět NE jednu stránku s nápisem „utratíme za to a to… je to na dobrou věc… již dlouho se  mluví…  zvedněte nám ruku… “, ale ke každému záměru kompletní manažerskou projektovou dokumentaci minimálně do fází Define (definovat problém), Measure(měřit) a Analyze (analyzovat).

Tedy bych chtěl vidět alespoň:

  1. Kde je ta kvantifikovaná společenská poptávka po takových výdajích, kolik lidí si přeje takové výdaje, kolika lidem a co to konkrétně ve výsledku přinese, jasná čísla, proč je nutné projekt realizovat a co se stane, když realizován nebude.
  2. Jaký a jak profesionální tým to bude řešit a bude za úspěšnost projektu odpovědný, že bude připraven a realizován v termínu, ve stanoveném rozumném rozpočtu a s přidělenými lidmi a že dodají slíbený výsledek.
  3. Jak často a v jaké podobě bude tento projektový tým průběžně skládat účty a informovat o průběhu toho, kdo to platí, tedy nás prostřednictvím zastupitelstva a na veřejném fóru či webu, aby měli občané možnost vznášet připomínky a dostávat následně ujištění, že to zásadně nezhorší kvalitu jejich dosavadního života ve městě, ba naopak, že to bude přínosem.
  4. Jasná, veškerá čísla týkající se projektu, od náklad/přínos analýzy, přes analýzu rizik, analýzu proveditelnosti atd., až po doporučení pracovní odborné skupiny akci realizovat či nikoli.
  5. Po podpisu odbornou komisí a schválení radou a zastupitelstvem by pak teprve mělo být pokračováno v dalších manažerských projektových krocích.

 

A když to všechno proběhne, jak má (mimo jiné je změna v rámci projektu postupně předávána do běžného užívání těm, kteří se pak o ni budou starat a nemůže se tak stát, že vysadím slavnostně strom či památník a za měsíc uschne, protože nikdo nemyslel na to, co bude po přestřižení šerpy), pak se udělá vyhodnocení úspěšnosti projektu, projektový tým je po zásluze odměněn a proběhne slavnostní předání a prezentace veřejnosti, kde se uvede, jaké byly úvodní parametry projektu a jak se je povedlo na konci naplnit. Po dalším roce se provede finální vyhodnocení a uzavření projektu, což eliminuje praktiky, kdy se po slavnostních fotografiích z předávačky zase vše rozkope na dodělávky skryté za dodatečné fáze.

Stejně tak bych rád viděl nějakou prioritizaci projektů, z nichž by se mělo realizovat každý rok jen pár větších, které budou řádně připraveny a podrobně prodiskutovány se všemi, kterých se změna dotkne, aby bylo možno změnu připravit tak, aby vyhovovala většině následných uživatelů té změny, nebylo to opět systémem „my vám to naše dobro vnutíme, i kdybyste ho nechtěli, a člověk se holt nemůže zavděčit všem…“. Jenže tak to není.

Lze se zavděčit většině a minimalizovat potíže vzniklé i té dvacetiprocentní menšině. Ale to by se musely věci dělat manažersky a metodicky správně.

Být zvolen radním či starostou přeci neznamená vyhrát jackpot, který mohu použít na cokoli jakkoli, stále je tu snad termín „s péčí řádného hospodáře“ a něco jako správa veřejného majetku.

 

Jarda Chalupský

44 let, podnikatel, ekonom, odborník na strategické řízení, zavádění změny a řízení kvality, nestraník, Jindřichův Hradec IV

V Jindřichově Hradci jsem se narodil, vystudoval Gymnázium V.Nováka, následně pak hradeckou Fakultu Managementu, kde jsem tři roky vyučoval jako odborný asistent. Následně jsem pracoval v nadnárodní korporaci v Praze a na ústředí ve Spojených státech. Nyní podnikám v Jindřichově Hradci, Pelhřimově a Praze s 15ti letou zkušeností v maloobchodu. Zároveň pomáhám jako specializovaný konzultant na strategické řízení, projektového zavádění změny a řízení kvality. Jsem ženatý, mám 2 děti. V životě jsou mi blízké citáty: "Vezmi osud do svých rukou, než to za tebe udělá někdo jiný!", "Žij a nech žít", "Co se nelíbí tobě, nedělej jiným!" Mám rád všechny druhy sportu. V mládí jsem závodně jezdil na kole, nyní mne baví běh a procházky městem. Rád naslouchám lidem, kteří něco umí a něco v životě dokázali.

Baví mne inspirovat se nejlepšími zkušenostmi ze světa a zavádět je do podnikání. chalupsky.cz, facebook: chalupsky.cz

Komentáře
  1. Felix Hanek napsal:

    K smíchu? K pláči? K pláči. Počet aut na 1000 obyvatel se neustále zvyšuje, rozměr aut se za poslední roky taktéž zvětšuje. Nejenže legislativa s velikostí parkovacích míst roky nijak nepracuje, dokonce nám Hradec bude koukám rušit jedno parkoviště za druhým. U muzea došlo k rekonstrukci, přidala se kamera, míst je tak polovina, ale hlavně že přibyl parkovací automat. Teď se pro jistotu zbavíme i obřího parkoviště “za hubičku (10Kč / den)”. O dolním náměstí nemluvě. Zajímal by mě nějaký koncept a dlouhodobý výhled, kam město plánuje přibývající se auta umisťovat. A ideálně tak, aby to nebylo na konci města, kdy k nám turista po zpackaném centru nedorazí už vůbec.

Přidat komentář