Jistě byste ten příběh dohledali tady na webu. Vyprávěl jsem ho před několika lety, když jsem se rozhodoval, zda se začít angažovat ve veřejném prostoru, protože jsme se s kolegou ráno na kávě už nechtěli dívat na kolemjdoucí zachmuřelé tváře a nadávat na hromadící se nesmysly, které nás jako podnikatele ubíjejí. Nelíbilo se nám zhoršování vztahů mezi lidmi.
Věřili jsme, že musí existovat cesta z toho ven zpět k usměvavým tvářím a přátelským pozdravům při potkávání se na ulici. Že musí existovat místo, kde to ještě vše funguje na slušných a přátelských vztazích s respektem k názoru druhého, aniž by to muselo znamenat nějaké zásadní nepřátelství či jedovatý náboj.
Bohužel, za těch pár let, a hlavně díky covidu, se vše ještě více zhoršilo. Lidé se díky vládním snahám řídit jim život ještě více znepřátelili a polarizovali. Pak přišla záležitost s Ukrajinou a opět vyostření, další klín do společnosti. Jako by nestačily všechny ty globalistické GreenDealy a FitFor55 cíle úředníků z Bruselu, kteří si hrají za haldy peněz daňových poplatníků na Elona Muska, Steva Jobse a podobné vizionáře. Bohužel s výsledným snižováním životní úrovně obyvatel. Vládní politici berou svým občanům peníze a ještě je zadlužují, aby se mohli mít hůře než včera! A někteří tleskaj. Chápe to někdo?
Každá další vláda pak hůř a hůř hledá odvahu k velmi bolestivým krokům nápravy a záchrany.
Já ale jiskřičku naděje našel. Senát. Horní komora parlamentu. 81 vybraných a přímo zvolených lidí ze svých regionů, kteří se napříč názorovým spektrem k sobě chovají slušně, komunikují civilizovaně a diskutují témata racionálně.
Druhá jiskřička přilétla v covidu, kdy se ukázalo, že samospráva v čele se starostou, který není jen jakýsi úřednický manažer, ale má určité vůdcovské předpoklady, dokáže své město úspěšně bránit proti výmyslům, nebo je alespoň zmírňovat. Když to není jen nějaký stranický, vládní či „zájmystický“ pohůnek, umí jasně bouchnout do stolu a odlišit přínosné věci od nesmyslů. Umí lidem nabídnout svobodnou informovanou volbu, aby výsledné rozhodnutí občanovi maximálně vyhovovalo.
Dobrý starosta nehrotí vztahy mezi lidmi, ale vytváří ve městě pohodu. Zejména tím, že se předem s lidmi baví o plánovaných změnách, mluví s nimi a dolaďuje řešení i v průběhu, aby bylo jasné, proč se co dělá, s jakým přínosem a proč ten či onen podnět nelze zrealizovat. Ubývá vášní, když lidé rozumí tomu, proč něco lze a něco nelze. A mají informaci z první ruky.
Každý má kolem sebe nějakou sociální bublinu přátel a dobrých vztahů. Tu se snaží kultivovat. Dál ji rozšiřovat, aby té společné dobré nálady bylo co nejvíce.
Takovou pozitivní sociální bublinou může být i město. Ostrůvkem, kde se budeme snažit lidem nabídnout svobodnou informovanou volbu.
Když se budeme společně dívat do svého městského talíře, budou nás zajímat městská témata a společně nalezená řešení, a když se nenecháme otravovat stranickým směrováním velké politiky, protože si zrovna někdo usmyslí, že nám bude dělat „velkého tátu“, a budeme se bavit racionálně bez dogmat, mýtů a emocí, pak si vytvoříme i tu oázu pohody.
Když spolu budeme dělat správné věci správným způsobem a budeme rozumět tomu, proč to děláme, nebudeme nikomu vnucovat „to jedno jediné řešení“, pak budeme ve městě žít svobodně a v pohodě.