HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Hradečtí radní nemají vkus

Nemají a neměli. Alespoň většina z nich. Je to smutné, ale je to tak. Během posledních dvou dekád přetvořili magické a neopakovatelné, starobylé město v uniformní paskvil, zaměnitelný s kdejakým městským prostorem v naší zemi.

Pamatuji starý, rozbitý, komunistický Hradec, kde otřískané historické centrum vybydlovaly rodiny lidí, kterým byla celá historie fuk. Hradec byl ošuntělá chudinka, zpod jejíž fasády čouhaly zbytky jedinečných staveb. Tehdy jsem si říkala, jednou, jednou se možná věci změní a tuhle skrytou krásu mého milovaného města někdo obnoví…

A stalo se, přišla revoluce a po ní se město úsilím svých zapálených občanů pomalu začalo sbírat a krásnět. Měla jsem radost a byla jsem pyšná, že sem patřím.

Zlomem, bodem, kdy jsem se z obnovy města přestala radovat, pro mě byla instalace „mlékárenských bran“ a prapodivných světlo-lavičko-odpadkových objektů do Panské ulice. Nedokázala jsem si v hlavě srovnat, jak je možné, že někdo takovou hrůzu povolil, že se to někomu líbí, že Hradci, městu, které vzniklo ve 13. století, mohl někdo zasadit takovouhle ukrutnou ránu. Ano, ulice měla chodníky a vozovku a nové, jednoúrovňové dláždění jí jednoznačně prospělo, ale tohle!? – Od té doby mě trápí směr, kterým se úpravy města ubírají. Ne všechno je tak vrcholně nevkusné, ale většina novinek ano.

Ptala jsem se jednoho známého, který v té době na radnici seděl, proč se dlážděná Růžová ulice zalévá asfaltem, proč se děje to či ono a vždy se mi dostalo odpovědi: lidi to chtěli – jaký lidi, ptám se – no ti, co tam bydlí. Okamžitě mě napadlo: copak může hrstka obyvatel centra sama o sobě rozhodovat o podobě cenného historického centra dvacetitisícového města? – Byl to samozřejmě nesmysl.

A tady je nutné si uvědomit jednu zásadní skutečnost: všechny změny vzhledu historického jádra našeho města, které po revoluci proběhly, měly vždy plnou podporu místních radních. Lidé na radnici prostě pro každou takovou změnu zvedli ruce. Lidé, kteří nemají vkus, nebo se o naší jedinečnou historii nezajímají, je jim jedno, že se pokřiví nebo zničí neopakovatelné, nebo nemají dostatek informací, nebo nemají čas. – Ne, je třeba nahlas říci, je to jejich chyba. Ti, co byli námi zvoleni a sedí na radnici, mají povinnost se zajímat o to nejcennější, co město má. O historické prvky města, které jsou-li zničeny, nikdy se neobnoví. Jsou povinni se zajímat a informovat. Jsou povinni mít čas. A nejsou-li odborníky na danou problematiku, nemají se do takového závažného rozhodování vůbec pouštět, protože taková činnost je pro město destruktivní a jednoznačně špatná.

Radní jsou v první řadě manažeři a jsou schopni nechat vypracovat řadu analýz a průzkumů, oslovit skupiny odborníků (rozhodně ne jeden městský architekt, ale více hlasů různých odborníků, také historiků a umělců), nechat vypracovat řádné a erudované návrhy, uspořádat veřejné soutěže atd.

Zajímavé je, že v našem městě žije nebo z něj pochází mnoho odborníků a umělců. Některé z nich osobně znám a vím, že se tito lidé nejednou ozvali, že měli a mají chuť městu pomoci, protože jsou jako já do Jindřichova Hradce zamilovaní, je to jejich domov a místo kam patří, na které jsou pyšní. Formují se tu různé spolky na záchranu historické podoby města, máme zde různé odborné instituce, máme tu spoustu aktivních a problematiky znalých lidí, a pozor, někteří dokonce byli či jsou městskými zastupiteli! Proč jejich hlasům není dopřáváno sluchu? Proč je tento proud energie, aktivity a úsilí neustále systematicky zadupáván do země většinovou radniční přesilou? – To je jednoduché, protože naši radní nemají zodpovědnost a vkus. Kdyby obojí měli, záleželo by jim na zachování historického vzhledu města, znamenalo by to pro ně víc než mamon.

Podívejme se například na cestu, kterou se rozhodl ubírat Český Krumlov. Vzpomeňme si, jak vypadal před revolucí, a srovnejme, kolik podobného bylo tehdy u nás. Ano, obě města se liší, obě měla na začátku trochu jiný potenciál, nicméně bylo zde dost společného. A my jsme nemuseli jít cestou modernizace, kterou jsme si vybrali. Jindřichohradecký zámek je druhým největším zámeckým komplexem v zemi, krumlovský třetím. Počítáme-li oba areály včetně zámeckých zahrad, je Krumlov druhý a my třetí. A hele, jaké davy lidí proudí v sezóně Krumlovem a kolik turistů projde naším tichým nablýskaným centrem? Kolik jich navštíví náš unikátní zámek a kolik krumlovský? – No tak kde se stala chyba? Historické a jedinečné je v Jindřichově Hradci systematicky likvidováno, ulice jsou u nás krásné, barevné a opravené, ale nezajímavé a tuctové.

Pamatujete třeba na dřívější osvětlení města? Bylo spojené s jinou částí naší historie, se jménem Františka Křižíka. Ty elegantní a chytře vymyšlené lampy zavěšené na drátech mezi domy v Panské a Jarošovské ulici. Ty fotogenické starodávné hranaté litinové lampy zavěšené na fasádách domů a lucerny stojící v každé ulici a po celém parku (jistě, komunisti jim dali na frak, ale to se dalo spravit). Pár jich zbylo, například na fasádě muzea, cestou k Nežárecké bráně a v některých uličkách v centru, ale většina je pryč. Nahradila je kompaktní mlíkarenská svítidla s lavičkami a smradlavými koši v Panské a modré lampy identické s černými, českobudějovickými všude jinde. V parku jeden čas radnice místo nich nechala rozmístit skleněné koule, potěšení každého vandala, protože jedinou ranou kamenem, zrušil celé drahé světlo. To u staré lucerny stačilo vyměnit jedno, dvě rovná skla. A turbína Františka Křižíka si do toho rachotí, pokud ji zrovna pustí, úplně zastrčená v zámeckém mlýně. – Víte, co je zajímavé? Několik těchto luceren se vrátilo na začátek parku a zdobí okolí našich hi-tech záchodků a cákadla „U pedofila“. Že by špatné svědomí?

A je toho mnohem, mnohem víc. A mně je teskno, protože naši mladí lidé už takový kouzelný Hradec neznají a nikdy ho neuvidí. Je opravdu všechno ztraceno? Dá se ještě něco pro Hradec v tomto ohledu udělat? Přestože v sobě jen těžko hledám zbytky optimismu, domnívám se, že dá. Musíme ale volit lidi zodpovědné a zapálené. Musíme volit nejen rozumem, ale také srdcem. Protože pokud radní nemají vkus, nerozumí historii, umění a architektuře, vůbec to nevadí. Ale musí to být v první řadě lidé zodpovědní. A zodpovědně věc svěřit odborníkům. Nejen z venku, měli by být zapojeni také mnozí místní odborníci z těchto oblastí, historikové, umělci a architekti, kterých tu není málo. Nejde jen o to milostivě vyslyšet jejich hlas, ale aktivně je požádat o jejich názor a brát ho vážně. Protože právě tito lidé mají ono zapálené horké srdce pro Jindřichův Hradec. Jim nejvíc záleží na vlastním městě a mnohé z toho, co radní opomíjejí, oni vidí. A teprve ve chvíli, kdy budou kvalitně a odborně zpracované odpovídající návrhy dané situace, což vyžaduje trochu času, má radnice tyto předložit veřejnosti k posouzení. Takto historicky cennou městskou zástavbu prostě nelze donekonečna šít horkou jehlou.

V neposlední řadě je samozřejmě potřeba řádně a odborně dohlédnout na realizaci všech zakázek, zkrátka celý proces erudovaně vést, jak už napsali mnozí moji kolegové-manažeři ve svých článcích. Já však bych zde chtěla podtrhnout právě ten první krok, kvalitní a citlivý odborný návrh opřený o stanovisko skupiny historiků, architektů a umělců.

Bohužel mnozí lidé se domnívají, že umění a architektura jsou jen pocitové a subjektivní záležitosti. Ale není tomu tak. Mají své zákonitosti a jejich kvalita je posuzovatelná. Jenže ne každý se o věc zajímá. Ne každý ví, že je „umění“ a umění. Zajímavé ale je, že poměrně dost Hradečáků je v tomto směru vzdělaných a věci znalých. Jejich názory však vyznívají naprázdno a my se každé vánoce budeme vyhýbat jinému plastovému PET andělovi. Ten ale naštěstí po pár týdnech z města zmizí. Mnohé jiné novoty už tu bohužel máme na stálo.

Na závěr bych chtěla říci, uvědomuji si, že ani opečovávané historické centrum města není a nemůže být jen pouhým muzeem a galerií. Historická tradice, kultura a umění by měly jít ruku v ruce s podnikáním, aby město žilo, řádně fungovalo a svým návštěvníkům nabídlo dobré zázemí. Radní musí podporovat místní drobné podnikatele, což bohužel také nečiní. Na toto téma už bylo na našich stránkách napsáno několik dobrých článků, které všem velmi doporučuji přečíst.

Já jsem se však ve svém textu chtěla vyjádřit k jinému aspektu celé problematiky. Zachovalý historický ráz Jindřichova Hradce mohl být jedinečným klenotem, za kterým by k nám jezdili lidé z daleka, podobně jako do Českého Krumlova. Bohužel naši radní jej během posledních dvou desetiletí zničili. Nevím, jestli se zlým úmyslem, třeba opravdu jen proto, že jsou to většinou lidé, co necítí zodpovědnost zachovat dědictví našich předků a neviděli ten obrovský potenciál, co naše město mělo. Třeba prostě jen lidsky postrádali a postrádají vkus a soudnost. Vážně nevím. Každopádně, milí Hradečáci, to se dá změnit. Přeji nám všem šťastnou ruku při výběru nového osazenstva naší radnice, volme srdcem a rozumem.

Mgr. Jana Šoustarová Beranová

44 let, učitelka Obchodní akademie TGM, nestraník, Otín

Pocházím z Nové Včelnice a narodila jsem se v Jindřichově Hradci. Jsem absolventkou místního gymnázia a Pedagogické fakulty v Českých Budějovicích a v Plzni. Během studií jsem žila rok v USA. Po skončení VŠ jsem čtyři roky působila v Praze jako lektorka angličtiny, francouzštiny a češtiny pro cizince. Od září 2002 pracuji jako středoškolská učitelka v Jindřichově Hradci. Nejprve jsem učila na SOŠ, po mateřské, v září 2009 jsem nastoupila na Obchodní akademii T. G. Masaryka, kde pracuji dodnes a svou školu chválím, kudy chodím. Mým oborem a zároveň koníčkem číslo jedna jsou cizí jazyky a vše s nimi spojené - literatura, překlady, jazykové korektury aj.

Dále se zajímám o historii, hudbu a výtvarné umění.
Jindřichův Hradec jsem si zamilovala už během studií na gymnáziu. Proto jsem se sem ráda po letech vrátila a usadila se tu. Záleží mi na tom, aby si tato jihočeská perla zachovala svou jedinečnou historickou tvář a neopakovatelný genius loci. Je samozřejmé, že musí být zároveň fungující moderní městskou aglomerací, kde se lidem dobře žije. Jak o naše město a jeho obyvatele pečovat? - To je úkol pro nové zastupitelstvo a já doufám, že hradečtí voliči přistoupí k volebním urnám s horkým srdcem a zdravým rozumem.

Komentáře

Přidat komentář