HRADEC SRDCEM A ROZUMEM, BEZ VÁS TO DĚLAT NEBUDEM!

Hradec srovnávám s Brnem, a proto se sem tak rád vracím

Na střední jsem Hradec příliš neřešil, všude jinde jsem byl jen na návštěvě a přišlo mi normální to, co je normální v Hradci, ale postupně jsem si začal rozšiřovat obzory. Pokud mám mluvit o výhodách, které má Hradec oproti jiným městům, pak mě dost ovlivnil můj rozhovor s jihočeským členem Svobodných Liborem Straškem. Milovník historie, původem Východočech a dřívější fanda monarchistické strany mi během kampaně před krajskými volbami otevřel oči a rozšířil spektrum výhod, Jindřichova Hradce, do šíře, kterou vnímám do dnes.

Tou dobou už žil v turisticky lákavém lázeňském městě Třeboni, a já zpozorněl, když mi sdělil, že občas s manželkou vyrazí z Třeboně 30 km vyvenčit psa, do Hradeckého parku. Hradecký genius loci je prý tak učaroval, že v létě si sem, alespoň jednou do měsíce udělají k večeru výlet i s čtyřnohým mazlíčkem. Nevím, zda to pokračuje i teď, když žije v trochu vzdálenějších Borovanech, ale ten rozdíl mezi Třeboní a Hradcem od té doby vnímám i já. Libor je sečtělý člověk, co dovede ocenit historicky a turisticky zajímavé centrum města, zároveň však upozorňoval na to, že Třeboň se až příliš zaměřuje na turisty a mimo sezónu je centrum tak trochu městem duchů. Dost dobře popsal dnešní schizofrenii, kterou asi znají v Krumlově nebo jiných městech, kde centrum okupují turisté, a člověk neví, jestli má být v roli moderního občana 3. tisíciletí, anebo součástí kulis 15. století. Prohlásil totiž, že historické město „není historická rezervace“, že památkáři nesmí přistupovat k centrům tak, aby v nich zamrzl pokrok, dopravní obslužnost a obecně život s tím vším související. Notovali jsme si, když jsme říkali, že památkáři dnes často věci řeší příliš restriktivně a necitlivě, když naprosto přehlížejí civilizační posun vpřed, a naopak ještě více couvají, a někdy jim vadí i to, co ještě před deseti lety nebyl problém.
Historický vývoj nám dal do rukou takový unikát a já jsem rád, že stále nedošlo k odpojení pomyslného srdce města od jeho dopravních tepen. Těsná blízkost kulturního i společenského centra s parkem, díky kterému se z hlavního uzlu v Hradci (Masarykova náměstí) může dojít ve stínu vytvořeném zelení až ven z města (přes park a Jakub), to je první velká výhoda, kterou nemohu opomenout. Výhoda oproti jiným městům, o kterou bych strašně nerad přišel.

Jsem rád, že jsem se s ním tehdy potkal, a to nejen proto, že mi sdělil, že i my Liborové máme svého svatého, který je patronem žlučníkářů, což jsem do té doby nevěděl, ale hlavně proto, že jsem si uvědomil, že u nás se zatím k tomu všemu pokroku v okolí památek přistupovalo celkem citlivě a používal se přitom zdravý rozum. Do té doby jsem měl totiž srovnání hlavně s Brnem, do kterého jsem už tou dobou dva roky dojížděl na vysokou školu, a vnímal jsem, že Brněnská opatření jsou pro menší města cizí záležitostí.

Kdyby se Hradec se svými architektonickými a historickými skvosty dostal do rukou lidí, kteří mají na starosti centrum Brna, mám trochu strach, že bychom do centra už dávno mohli jen v dřevácích A na náměstí bychom dojeli na koni, maximálně na kole (pozn. teď jsem to trochu nadnesl, ale něco na to bude). V posledních letech se v tomto ohledu situace trochu zhoršila, když bylo zrušeno parkoviště ve dvoře nedaleko kaple sv. Máří Magdaleny a snížena parkovací kapacita na dolním náměstí i u Nežárecké brány, ale stále tu existuje parkoviště pro větší vozidla na Jitřence a provizorní parkoviště pro osobáky ve dvoře u kostela sv. Kateřiny. Jistě je co zlepšovat, ale pokud jel někdo z vás do centra Brna, pak ví, že si zdaleka nemůže stěžovat do takové míry jako Brňáci.

Ne každá cesta je ale tak náročná, že se nedá zvládnout bez použití motorového vozidla, a to hlavně ve městě, o rozměrech Jindřichova Hradce. Skutečnost, na kterou mají velmi malý vliv zastupitelé obce během volebního období, je její velikost a ta je v případě Jindřichova Hradce pro cyklistu ideální. Jako sportovec a cyklistický nadšenec ocením, že přes celý Hradec jedu maximálně 15 minut, a ač bydlím nedaleko letiště stíhám si v neděli v 21:40 dojet do Kauflandu pro mléko na večerní palačinky, i když mám auto v opravě.

Třetí velká výhodu, kterou vidím v Hradci je složení obyvatelstva. V tomto ohledu jsem slyšel v poslední době mnohé stížnosti, ale jel jsem v roce 2017 kampaň v Chomutově, Žatci nebo Sokolově a tam určitě toto vnímají jako negativum svého města. Pamatuju si, když děda ještě nebyl v důchodu, dělal státního zástupce, a říkal mi nějaké statistiky, ze kterých vyplývalo, že Jindřichův Hradec je okresem, ve kterém je téměř nejmenší kriminalita v republice. Navíc si vybavuju, že mluvil o soustředění kriminálníků na území dřívějších Sudet nebo v Nové Včelnici, takže Hradec jako město na tom logicky nemohlo být vůbec špatně. Nevím, jaká jsou nejnovější data, a slyšel jsem o dost hnusných událostech, které se tu staly v letošním roce, ale byl to snad jen výkyv, který se nestane pravidlem. Doufám, že Hradec bude dál brán v porovnání s jinými okresními městy jako bezpečné město, a moje děti od své babičky uslyší první varování před vycházením ven v nočních hodinách, teprve až začnou chodit na vysokou školu, stejně jako já, když jsem začal jezdit do Brna.

V posledních pár letech jsem díky předvolebním kampaním rozšířil okruh měst, do kterých jsem se kouknul, ale nejlépe mohu srovnávat Hradec s Brnem. A i přesto, že v již zmíněných disciplínách máme jako město možná rezervy, platí Jindřichův Hradec – Brno 3:0 sety, pokud jsme v jednom setu porovnávali zdravý rozum v dostupnosti centra města, přívětivost města pro cyklisty a složení obyvatelstva včetně bezpečnosti s tím související. To vše jsou z mého pohledu věci, na kterých můžeme jako město stavět, a cítím nutnost o tyto výhody pečovat a stále si je udržovat.

Vyšlo na webu autora.

Mgr. Libor Vondráček

25 let, student Právnické fakulty MU, moderátor rádia, správce webu sonjh.cz, Svobodní, Jindřichův Hradec II

Z hradecké ZUŠky jsem odešel už po páté třídě na Gymnázium Vítězslava Nováka. Už od mládí jsem byl veden ke sportu a tak jsem v rámci osmi let na gymnáziu organizoval školní soutěže zejména ve fotbale a volejbale a v posledních letech o nich psal i do školního časopisu.

Kromě sportu jsem měl vždy rád i počítače, což mi pomáhalo při organizaci: Díky organizaci jsem se propracoval od tvorby tabulek k tvorbě webů a grafiky. Začal jsem se zapojovat i mimo školu, při administraci mariášových turnajů.

Při přestupu na vysokou školu jsem soutěže předal nástupcům, ale v mariáši jsem povýšil na organizátora Jihočeské ligy a dělám web jak jí, tak Českému svazu s republikovou působností. Znalost v oblasti IT dnes zhodnocuji ještě při tvorbě e-shopu pro jindřichohradecký kamenný obchod Šon – Orientální potraviny. Sportovního ducha v současnosti udržuji nejen aktivním hraním fotbalu a volejbalu, ale v létě mám v plánu dělat šestým rokem vedoucího na sportovním příměstském táboře. Vše výše zmíněné však spíše vyplňuje barevnou škálu mých zájmů. V rámci základní a střední školy jsem totiž vždy směřoval za svým vzorem, dědou a bývalým státním zástupcem. To vysvětluje mé směřování na právnickou fakultu, kterou v Brně studuji 5. rokem.

Právní vědomí mi ulehčuje orientaci na politické scéně, a pomohlo mi to k posunu z řadového člena (od roku 2012) do pozice člena Republikového výboru Svobodných. V tomto směru se snažím zdokonalovat nejen, co do množství získaných znalostí, ale také v lepší formulaci svých myšlenek. A tak mě můžete v posledních měsících slýchávat při moderování v Rádiu Česká Kanada, které je mi školou pro zlepšení projevu.

Komentáře
  1. Jarda Chalupský napsal:

    Naprosto souhlasím s postřehem, a Hradec je na tom zatím ještě dobře díky bystrým a houževnatým podnikatelům, že město, nechce-li se stát po většinu roku městem duchů (klidová zóna :-), Tak musí mít strukturu a šíři svých podnikatelských služeb tak pestrou, aby obsloužila občany celoročně. A tedy opačně, aby byly tržby podnikatelů v centru celoročně postavené hlavně na nákupech místních obyvatel a turistická sezona byla jen bonusový zpestřením. To samozřejmě vyžaduje větší míru patriotizmu ve spotřebitelském uvažování. Ale jiná cesta k životaschopnosti města moc nevede.

    Druhý postřeh, se kterým souhlasím, je ten, že zejména památkáři by měli být odborníky, kteří kromě kulturně historických záležitostí budou mít také povědomí o ekonomii, marketingu a obecně o podstatě fungování města, aby mohli ideálně věci skloubit dohromady. Aby šli s moderními a často i technologickými proudy, ale byli schopni pomáhat nalézat řešení, které by zachovávalo a udržovalo si historickou hodnotu. Tedy být součástí historické evoluce tak, abychom si zachovali památky a hodnoty, ale zároveň nezamrzli ve skanzenu z 15. století.

    Konec konců, odkaz předků je to, co naše město odlišuje od ostatních a dává nám určitou konkurenční výhodu v získávání turistické atraktivity, a to je dobře. Ale stejně tak nemůžeme po většinu roku znepříjemňovat život místním obyvatelům a stavět bariery podnikatelům, kteří jsou klíčem k ekonomickému udržení životaschopnosti města.

    Při posledním střetu s památkáři musím říci, že paní z Budějic, která samozřejmě nemá tak blízko k JH, byla dost vyhraněná a umíněná. Ne zlá, ale právě bez toho chápajícího nadhledu z druhé strany. Ale odbor samotný byl docela vstřícný a chápavý a snažil se najít průchozí řešení, které by bylo ve výsledku dobré pro město a občany. Takže celkově jak říká Boža Zenkl v Okresním přeboru: “Mírný optimizmus:-)”

Přidat komentář