Už v rámci předvolebního boje se vyrojilo mnoho „nápadů“, jak využít budovu pivovaru.
Jenže i to přicházelo tak trochu „s křížkem po funuse“. Každý správný hospodář, dříve než utratí 7,8 milionů korun by totiž měl mít dobře rozmyšleno, co z této investice bude mít.
Při projednávání tohoto bodu v minulém zastupitelstvu jsme mohli zaznamenat i divokou debatu ohledně ceny objektu. Dřívější majitel objekt koupil za 1 500 000 korun, po jeho shoření jej městu prodal za 7 800 000 korun. Kdekdo si tehdy mohl myslet, že razantní navýšení ceny bylo odůvodněné jasným plánem, jak s majetkem naložit. Plánem, který by vycházel z tvrdých dat a z debaty dotčených osob.
Nic takového jako jasný plán však není! Radnice dělá kroky naprosto v opačném pořadí, než by logicky měla dělat, a protože nedodržuje správný postup, nemáme ani důvěru v to, že investice dobře dopadne.
Dodatečně vytvořená komise dle ohlasů některých jejich členů nakonec vlastně nedospěla k žádnému řešení a své angažmá v ní vnímají spíše jako alibi pro řešení připravovaná jinde než v komisi. Město stále nezveřejnilo svůj záměr, ke kterému by se mohli vyjádřit občané, odborníci či alespoň zastupitelé, a přesto už plánuje vypsat architektonickou soutěž. Do objektu už investovalo přes 4 miliony korun a po letošním roce by výdaje na údržbu měly stoupnout nad milionů pět.
Údržba resp. provoz je přitom to o čem se už vůbec nemluví. Milada Petrů v srpnu tohoto roku uvedla na adresu pivovaru toto: „Věřím, že na investiční část výstavby by město jistě našlo financování, ale co pak s tím následným provozem? Kdo bude platit ten? Dnes již to vidíme u budov, jako jsou Dům Gobelínů, Muzeum fotografie atp.“
Situaci budeme nadále bedlivě sledovat, a věříme, že Rada bude brzy informovat zastupitelstvo (jako nejvyšší orgán dle zákona o obcích) o posunu v otázce pivovaru.