14. díl: Čistota a atraktivita města. Prostor s dobrou náladou

Kdo byl někdy v nějakém lázeňském městě nebo golfovém resortu, dá nám za pravdu, že to příjemné a upravené prostředí je balzámem na duši. Člověk má hned lepší a povznešenější náladu. Proč nemít takové pozitivně nabíjející město také?

Kdybychom prolnuli naši historii a památky s vegetací, stromy a přírodou a to tak, že by současné moderní technologie a řešení zůstaly skryty, jen by zajišťovaly funkčnost a pohodlí třetího tisíciletí, dostali bychom báječné místo pro život. Nesmíme se však bát odvážnějších a ve světě běžných řešení, nesmíme myslet maloměšťácky, musíme do řešení zapojovat lidi věcí znalé.

Dnešní zkušení urbanisté a architekti už umí skloubit dohromady vícero požadavků. Nemusí to být buď památky a skanzen, nebo moderní řešení a kýč. Funkci a komfort pro občany lze zachovat, ale kabát a historická hodnota tím neutrpí. Jen se posune do nového tisíciletí. V tomto smyslu je potřeba začít uvažovat o parkovacích domech osázených vertikálními i střešními zahradami, o jímání vody k recyklaci, o podzemních parkovištích, kam se schovají auta jakožto rušivé elementy, ale vitalita a životní tep v daných místech zůstane zachována. Bude potřeba zlepšit a zjednodušit navigaci na tato místa, aby nikdo nebloudil po městě při hledání, kde může bezpečně ustájit svého plechového oře tak, aby se nemusel jít obsloužit přes půl města.

To platí jak o centru města, kde potřebují celodenně parkovat lidé, kteří tam pracují, tak o sídlištích a obytných zónách. Na sídlištích je budov již dost, takže se spíš nabízí schovat auta do bezpečí pod zem, což sníží hluk a poskytne prostor na povrchu pro vznik parčíků, kam se lidé z paneláků mohou v létě uchýlit, posedět spolu, poklábosit a udržovat tak určitý společenský život napříč generacemi. Bylo by to dobré doplnění současných rozpálených dětských hřišť. Část parčíků by mohla sloužit čtyřnohým miláčkům. Tím by se vytvořily lepší podmínky jak pro děti, tak pro pejskaře.
Chodníky, komunikace, zeleň jsou ve vlastnictví města a to je povinno se o ně starat. Umíme si však představit, že si tuto povinnost mohou převzít majitelé přilehlých nemovitostí výměnou třeba za nějakou jinou výhodu. Tím bychom dosáhli opět toho, že tady nebude „my a oni“, ale my společně. Město má techniku a prostředky, my občané zase dobrou vůli pomoci, abychom společně měli čistší a hezčí město. Pokud je někdo ochoten se o nějaký kus veřejného prostoru postarat, nechť je za to odměněn. A lze se v tom i střídat.

❤️🧠 Pokračování zítra o vzdělávání ve městě a jak nejlépe připravovat děti na život.