13. díl: Bezpečnost a práce policie. Strážník může být obrovskou změnou pro město

Co může město na první pohled a na první zkušenost odlišit, je činnost strážníků Městské policie. V dobrém i špatném smyslu slova. Líbilo by se nám, kdyby se tato služba vrátila k historickým kořenům. Kdyby strážníci mohli mít větší sounáležitost s občany a těšili se většímu respektu. Ten jim ale nepřinese degradace jejich činnosti na nasazování botiček kvůli systémově špatným řešením jak parkování, tak dopravy ze strany především vedoucího odboru a bývalého místostarosty. Doprava, parkování v centru a v obytných zónách musí být tak systémově odborně navrženy, že budou stejně intuitivní jako kapsy u kalhot. Prostě jako občan nebo turista někam přijedu a hned vím, kde mohu bez obav zaparkovat. Nebudu hledat kapsy u kolen, nebo na zádech, sledovat změť značek a dávat pozor na nelogické přednosti v jízdě.

Strážník je v našich očích nejen strážcem pořádku a bezpečí, ale také majákem, ke kterému se člověk může upnout, když potřebuje poradit. Měl by být hodnocen za to, jak v pořádku bude mít svůj rajon. Jakmile někde bude nepořádek, přes společný back-office to nahlásí na Služby města, a ty zjednají nápravu. Pokud turista potřebuje radu či nasměrování, měl by mu být také k dispozici, což znamená být schopen mu dát základní cizojazyčné instrukce třeba i s využitím multimediálního překladače.

Strážník by měl harmonizovat vztahy a chránit svůj rajon, měl by dobře znát lidi a rozpoznat potenciální rizika a ty umět s pomocí ostatních kolegů a občanů eliminovat. Měl by být schopen se spolehnout na profesionálně řízené zázemí včetně kamerového systému, který ho bude jistit v terénu a dávat mu „rozšířené oči“. Ale oči k tomu, aby zabránil věcem, než se stanou, ne oči, které pak pátrají, kde co zahlédly ex post, když už dojde k újmě na zdraví či majetku. Začíná to ráno u dozoru na přechodech, přes usměrňování zásobovacích aut v centru, až po noční dohled nad výtržnictvím.

Měla by být radost ráno potkat strážníka, prohodit s ním pár slov, co je ve městě nového, podělit se o informace, které pak může centralizovat za celé město a případně vznášet podněty na své vedení či přímo na nejvyššího nadřízeného – starostu, který by měl frekventované výtky ověřit zpětně s lidmi, zda jsou natolik závažné, že je potřeba je začít řešit, a pokud ano, tak na ně připravit spolu s občany vhodné řešení, nebo nastartovat přímo zlepšovací projekt.

Pokud někdo dělá potíže a narušuje svobodu ostatních tak, že se občané raději některým místům či denní době vyhýbají, pak je potřeba, aby se „potížisti“ těšili zvýšenému zájmu strážníků a ad hoc nainstalovaných mobilních kamer, což by mělo vést k tomu, že se přizpůsobí stylu života místních, nebo budou cítit, že nejsou ve městě vítáni, a odejdou. Pak by během chvíle mohlo být ve městě čisto. Jak vztahově, tak fyzicky.

Prostřednictvím Služeb města umíme nabídnout i městu prospěšnou práci, a tím pádem příležitost začlenit se a vydělávat si na živobytí jako každý jiný. Pokud někdo nad prací ohrnuje nos, pak není na místě jakákoli shovívavost.

V naší části světa se to začíná trochu otřásat, lidé se mohou dát do pohybu a mohou vznikat jevy, které se nám ve městě nebudou líbit. Neměli bychom čekat na zachránce v červených svetrech tam nahoře, ale spoléhat se sami na sebe, že se o ty věci začneme zajímat s předstihem a připravíme se jim čelit. Spolu s okolními městy, našimi sousedy. Přeci jen jsme blízko hranic.

❤️🧠 Pokračování zítra o tom, jak čisté a atraktivní město bychom mohli mít.