1. díl: Na počátku byla emoce. Stvořil nás Bohouš Komínek.

Na počátku byla věta doc. Pokorného: „To vy mladí byste se měli více zajímat o veřejný život ve městě, my už to nějak dožijeme, ale jde o vás a vaše děti!“

Zanechat podnikání, mít vedle práce ještě další starosti, jít do politiky? Nemyslitelné! Ale člověk míní a osud mění. Když už se do něčeho pustíme, snažíme se to dělat pořádně.

Osm let ve městě přituhovalo, zvykali jsme si, jako když pomalu vaříte žábu. Pak to ale sociální inženýři přehnali. V rámci přetváření živého vitálního města na klidové zóny zavřeli náměstí. Zejména hoteliérům rázem spadly tržby na polovinu, protože cestovky začaly rušit zájezdy. Když nezajede Neoplan k hotelu, je to problém. Historické centrum se začalo vylidňovat.

Na pomoc přišla místní Hospodářská komora s ředitelkou Miladou Petrů. Domluvila setkání zástupců hoteliérů, bank, podnikatelů a rezidentů z centra města se starostou. Starosta už se nemohl vyhnout setkání s těmi „křiklouny podnikatelskými“. Ale zabýval se tím jen hodinu, pak řešení přehodil na svého místostarostu.

Schopný, až všeho schopný, místostarosta se k věci postavil čelem. Bohužel zvolil standardní taktiku „opít občana rohlíkem“ a přesvědčit ho, že černá je bílá. Aby se nic nemuselo měnit a mohl si dál realizovat své vize nejrůznějších koncepcí, které mezi tím zcela umrtvily město. Radnice si nakonec prosadila svou a k návratu do původního lepšího stavu nedošlo.

Pokračování zítra, jak jsme prozřeli…